0
0

Popravdě se stále nemůžu dohrabat k tomu, abych dala na web fotky z cesty natož, abych začala psát souvisle o tom, co jsme za těch 15 dní v Turecku zažili (zvlášť, když jsem ještě pořádně nedokončila cestopis o Portugalsku :), ale vím, že to byla zvláštní, super, bezvadná dovolená plná zážitků.

zkusím to raději shrnout do dní, ať to v tom mám trošku přehled.

1. den

máme sbaleno, čtyři gigantické balíky obsahující vařič, stan, autosedačky, autoledničku, spacáky a naše osobní věci (bombu k vařiči nám do letadla nepovolili :), ráno v pět budíme děti, nakládáme je do auta a jedeme do Prahy (jsme z Ostravy, hmmm :/)na Ruzyni odkládáme auto ke kamarádovi a fofrujeme na odbavení, máme skluz, ale stíháme to. do letadla se dostáváme jako poslední, takhle je to furt. Let v klidu, za dvě hodiny, tj. kolem půl čtvrté se dostáváme na Ataturkovo letiště, tam je blázinec neskutečný a jdeme si pro auto. První trošku nepříjemné překvapení: auto není! nechápeme, měli jsme ho přece objednané, zaplacené, tak co? chlapík se na nás příjemně usmívá, to je tak všechno, neumí anglicky, tak ho Viktor docela nepříjemně zpucuje (česky to se ví)..najednou rozumí, zvedá telefon a do hodiny máme před letištěm Fiat Doblo, úplně nový, na tachometru 17 km, všude ještě igelity, prostě ho koupili, přihlásili a přivezli na letiště ! 🙂 problém vyřešen, sice máme zpoždění, ale dobrý, snažíme se vymotat z Istanbulu. Jde to těžko, to je jasné, ale nakonec se nám to přece podařilo a fičíme směr Sile..je to asi 100 km za Istanbulem, dojedeme tam v půl deváté, konkrétně do vesničky Kabakoz, je tam kempík, ubytováváme se v takové pěkné malé chatičce a další tři dny se tam válíme u Černého moře. děcka spokojená, počasí nám přeje, připadám si jako v Bulharsku 🙂 až na to, že je tam málo lidí a jsou všichni hrozně fajn. Jsme pro všechny totální exoti, ale zvykáme si, o překvapené pohledy nebude v dalších dnech nouze. Turisté jsou jenom Turci, vlastně po celý pobyt v Turecku jsme jiné turisty potkali jen na dvou místech a to v Kappadoncii a v Dalyanu.

2.-3. den

válečka u moře, zotavování se z cesty a dělání blbostí s děckama 🙂

4. den

ráno se loučíme s majitelem, dostáváme od něj proviant na cestu (ovoce a pečivo) a jedeme směr Nevsehir.. prvních 100 kilometrů je to celkem zabíračka, jedeme podél pobřeží, klikyháky, staví se tam plynovod, takže i výmoly a safari 🙂 jedeme směr Agva, Kandira, Adapazari a tam se napojujeme na dálnici na Ankaru. Po pár hodinách se dostáváme na objezd kolem Ankary, krajina mě totálně dostala, nikdy bych nečekala hlavní město v takové pustině, neskutečné..aspoň, že cesta je bezvadná, ve vnitrozemí se jede skvěle, kdyby naše půjčené autíčko nebylo diesel 1,3 tak bychom to mohli fičet i rychleji. samozřejmě děláme přestávky, hlavně na odpočivadlech, kterých je podél dálnice mraky, na jednom vařím, děcka blbnou na skluzavkách a houpačkách, o které naštěstí taky není nouze. cesta nám tentokrát zabírá celý den a večer kolem osmé přijíždíme do Göreme, kde se ubytováváme v příjemném hotýlku.

5. den

totální nadšení z Kappadoncie, prolézání podzemních měst, klášterů, výlety po okolí, děcka jsou vybavená baterkami a kdekoli vidí nějakou díru ve skále tak nás nutí tam lézt 🙂 krajina je nádherná, navštívili jsme podzemní město v Kaymakli, byzantský klášter někde u Urgüpu, kluci se vykoupali v jezeře, prostě úžasné, počasí nám přálo, nefoukalo, víc jsme si ani nemohli přát 🙂

6. den

ráno po snídani mizíme směr jih..původní plán byl dojet ke Středozemnímu moři k městu Silifke, ale vzali jsme to ještě dál přes hory na Anamur, který je nejjižnější místo v Turecku. cesta byla celkem v pohodě až na posledních 100 kilometrů do Anamuru, dělají tam novou cestu a je to přes hory, nic moc, byla jsem ráda, že to máme za sebou. Kousek od Anamuru nacházíme příjemný kempík a vybalujeme stan.

7.-9. den

nevytáhli jsme paty z kempu (teda kromě jednoho večera, kdy jsme šli do města), máme tam všechno, bezva pláž, malý obchůdek, kde jim totálně vykupujeme pivo Efes 🙂 lavičku, odkud sledujeme kluky, kteří se asi 20 metrů od nás čachtají ve vodě a taky přátele.. Stáváme se atrakcí pro celý kemp, lidi nechápou, že jsme se dostali až do Anamuru a dokonce, že tam chceme zůstat 🙂 tak si nás adoptovali, nosí nám jídlo, oříšky, sladkosti, ovoce, čaj, jsou strašně hodní 🙂 povídáme si, někdy anglicky, většinou rukama a nohama a čas příjemně utíká.. perfektní místo, perfektní lidi

10. den

balíme stan a jedeme dál, bereme to po pobřeží, chceme jet na západ jak to půjde, hlavně se vyhnout Antalyi, Alanyi a tak.. dojíždíme na perfektní místo Olympos..původně jsme tam chtěli jet jen na prohlídku, ale když vidíme to zázemí a pláž, zůstáváme. Olympos je kouzelné místo.. ukryté mezi skalami, starověké město s horou, z jednoho místa na ní hoří zemní plyn už celá staletí, má zvláštní atmosféru a krásnou oblázkovou pláž s průzračnou vodou.

Je tam celkem dost turistů, ale dá se to zvládnout. Plno penzionů s bezva chatičkami, posezení, super jídlo a taková hippie atmosféra ve vzduchu 🙂

11. den

jedeme dál, začíná nás tlačit čas, je to hrůza, najednou zjišťujeme, že potřebujeme tak ještě dva týdny, abychom si prohlédli všechno co bychom ještě chtěli vidět, ale čas nás tlačí a musíme na sever :))) přemluvila jsem Viktora, že bychom se mohli zastavit na Olü Deniz, všichni o tom básní, jak je to tam nádherné, viděla jsem tolik fotek, tak to musím vidět.. popravdě, obrovské zklamání!!! vůbec se mi tam nelíbilo, všude plno lidí, totální blbákov, moře nic moc, původně jsem tam chtěla zůstat na delší dobu, ale ani náhodou..bohužel už jsme tam dojeli k večeru, tak jsme našli nějaký hotel, přespali a ráno zmizeli rychle pryč.

12-13. den

ráno útěk z Olü Deniz..:) cestou jsem ještě našla na mapě zajímavé místo Saklikent kanyon, říkali jsme si, že se tam podíváme..byla to sice zajížďka asi 50 kilometrů, ale rozhodně stála za to..

přijeli jsme do hor, konkrétně u hory Gömbe Akdagi 🙂 je rokle a na jejím dně teče říčka s ledovou vodou. Jsou tam lávky, po kterých se chodí k brodu a na jeho druhém konci vede 3 kilometry dlouhá průrva kdesi k vodopádům.. je to bezva místečko, hlavně v takových vedrech :o)

měla jsem vytipované ještě jedno místo, kde jsem se chtěla podívat..Je to Iztuzu plaji (želví pláž) v Dalyanu, tak tam jedeme, jsme tam kolem 11 hodiny..

Samotný Dalyan je příjemné malé letovisko, naplněné Angličany, protéká jím řeka Dalyan, která se pak vlévá do moře a tvoří takovou minideltu a tak jsou želvy karety, asi 10 kilometrů za městem je pláž, kde ony želvy kladou vejce a je tam jemňounky písek a nádherná čistá voda. lidi tam můžou jen ve dne a musí dodržovat pravidla, aby náhodou neponičili vajíčka. Našli jsme za městem nádherné místo, restauraci u zátoky řeky Dalyan, majitel nám dovolil, abychom si tam rozdělali stan a tak tam fungujeme a je nám skvěle..

14. den

už musíme zase dál, vůbec se nám nechce, ale je jasné, že letadlo v sobotu prostě stihnout musíme a je to tak daleko..bohužel další dva dny trávíme už jen v autě..děláme pravidelné přestávky na jídlo, čachtání v Egejském moři (brrr..studené proti Středozemnímu) na hraní si s dětmi, prostě snažíme se jim to co nejvíc zpříjemnit.. valíme to směr Izmir, Bergama, Ayvalik..tam přespáváme na kraji města v příjemném hotelu.

15. den

pokračujeme v cestě na sever, náš cíl je Cannakale, to je v podstatě kousek, tak se trošku flákáme po pobřeží, odpočíváme na krásných plážích, Egejské pobřeží je opravdu krásné, řekli jsme si, že ho podrobně prozkoumáme na další dovolené. Odpoledne trávíme v Cannakale, nakupujeme, touláme se po městě a večer přeplouváme trajekterm do Evropy.. Našli jsme si tam takový malý hotýlek u Gelibolu.

16. den

valíme to do Istanbulu, letadlo nám letí v půl páté odpoledne, tak máme cekem čas, cesty jsou dobré, nikde nikdo tak jsme před polednem v Istanbulu , zašli jsme si ještě na Grand Bazaar a utrácíme poslední penízky 🙂 v podstatě už není co napsat, odletěli jsme v pohodě, doma jsme pak byli až v noci než jsme dojeli do Ostravy. děti to přežily v pohodě, bez jakéhokoli zdravotního problému, jediný, kdo měl trošku potíže s trávením jsem byla já, protože jsem bezhlavě sežrala všechno co mi kdo dal :o)

dovolená to byla úžasná, dostali jsme se na místa, o kterých jsem neměla ani potuchy a o příjemná překvapení nebyla nouze. Turecko je nádherná země s krásnou přírodou, příjemnými pohostinnými lidm a pokud budeme moct, tak se tam pokaždé vrátíme, protože je tam pořád co objevovat a nad čím žasnout.

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .