2.den ve Španělsku

**2. DEN VE ŠPANĚLSKU – NEDĚLE**

**LLORET DE MAR**

První ráno na novém působišti zákonitě začíná malým tajtrlíkem. Nikam nejedeme a tak šup ho tam (dneska ještě můžu i já), a chystá se snídaně. Pro dnešek zamíříme do města a po blízkém okolí. Nejprve nás ale čeká schůzka s paní K……..u, zástupcem CK Horizont Travel. Namíříme si to tedy na plac před hotelem a čekáme. Ještě než začne oficiální schůzka, ozve se okradená paní, která informuje všechny o hyenách, o tom, že nemůže dítěti koupit ani zmrzlinu, že dcerka lupiče viděla z houpačky atd. atd. Čtveřice mladých proti kterým je útok veden se samozřejmě brání, nejvíc je slyšet jedna blondýnka, ale nic to neřeší. Jedna věc je jistá, zásada, kterou dodržujeme několik let, nemít všechno na jednom místě. Doklady (karty, řidičák apod.) jsme měli zvlášť, peníze na třech místech, pasy taky na jiném místě – ó jak jsme byli prozřetelní. Paní K…….á utne tuto debatu a věnuje se týdnu pobytu v Lloret de Mar. Informuje i o možných zájezdech do Barcelony, kdy řidiči nabízejí cenu asi za 16 €, s tím že budou Barcelonu projíždět a ukáží zájemcům všechno, co Barcelona skýtá, musí nás být ale minimálně 20. Nám se to ale nezdá a raději v budoucnu jedeme vlastní dopravou a připlatíme si za turist-bus. Takže odmítáme všechny nabídky, hlavně když se dozvíme, že paní K…….á tam není jako delegát, ale jako „technický doprovod“, tudíž výlety budou bez ní a bez výkladu. Na moji připomínku, že existuje turist-bus v Barceloně, který je s výkladem, zastaví na určitých zastávkách a můžu kdykoliv vystoupit a zase nastoupit, že se jedná o tři linky a jízdenka je za 24 €, páni řidiči opáčí, že ještě doprava do města něco stojí. Stojí (zpáteční 19 € linkovým autobusem), ale to bude popisováno až v příslušném dni. Vyrážíme.

Nejdeme přímo na nábřeží, ale bereme to okolo. Tak se dostáváme na vyhlídku s ptákem, musíme ale dávat pozor, abychom nešlápli do nějakého toho psího pokládku. Je to tu horší než u nás. Psi tady kálijó vesele (ale i smutně) na chodníky a páníčci na to zvysoka …….. Vcelku bez úhony jsme přešli nebezpečné území a pouštíme se do města.

Když jsme dorazili na pobřeží, rozhodli jsme se, že se trošku porozhlédneme okolo. Náměstí, kašny, různé skulptury a pak se vypravujeme k soukromému hradu.

Laďa se Zdenou dostávají šlajznu ještě než opustíme městečko, a tak hodíme sicnu u jedné roztomilé kavárničky Jijonenca Gelateria * Orxateria, kde si dáváme pivo a Květa zmrzlinu. Po dopití a dokouření vyrážíme dál. Jdeme po pěkné dlážděné pobřežní stezce dál a dál.

Myslím si, že by nás bez problémů vedla po celé Costa Brava. Bez problémů odlovujeme kešku, postupně stoupáme výš a výš. Jenomže pokud bychom pokračovali dál, už bychom potřebovali na zpáteční cestu z Tossa de Mar jiný dopravní prostředek než nohy. Otáčíme to raději zpátky a zkusíme se vrátit jinou cestou zpět do města. Máme v plánu ještě starý hrad Sant Juan.

Protože máme hlad, chceme si jít sednout do jedné sympatické pizzerie, kde měli i paellu a další dobrá jídla za rozumnou cenu. Při procházení městem však narážíme na ruský chrám, kde se nedozvíme čí je. Podle mapy by mohl být Svatého Muiquela, ale jistý si tím nejsem. Proč nikdy nevezmeme malý bloček, kam bychom ty sporné názvy nebo neidentifikovatelné budovy mohly zapisovat. Snad tedy příště. Ale určitě zde museli být zanícení kačeři, a to podle ještěrky na stěně

Při hledání této pizzerie, kterou jsme objevili už při cestě do města, jdeme okolo krámku, kde mají pěkná trika, a objevujeme i několik s vlkama. Tak jdeme dovnitř. Věnuje se nám jeden prodavač, nachází vhodné tričko a nějak nereaguje na dotaz o ceně. Někde zahlédnu cenu 20 €, (doma se dozvím, že původní měla být 40 €, šak je to značka pro motorkáře), přesto Květa tričko zkouší. Sedne jí a dohadujeme se, co dál. Cena se zdá vysoká, a tak se snažíme licitovat o ceně. Prodavač něco mele španělsky, chápeme z toho, že jsme blbci, že triko je kvalita, že cena je v pořádku a když se neshodneme na 15 €, Květa odchází. On furt něco béká a já mu ukážu jen to, že víc jak 10 € mu nedám. Nakonec to se španělskýma řečmama skončí u té desítky a my jdeme dál na oběd. Jídlo bylo dobré, chutnalo nám a jediné co bylo špatné pro Zdenu a Laďu je to, že se u jídla nedalo kouřit. Tak se brzo sebereme a jdeme, opět okolo krámku s trikama, dolů na pláž, a pak nahoru na hrad Sant Juan.

Nacházíme stezku a prvně se jdeme podívat na bronzovou sochu De la Dona Marinera. Vyfotíme se u ní a šaháme jí na palec tak, jak se nemá. Zdena po schodech nešla a počkala na nás dole pod nima. Odsud jdeme dál ke hradu. Míjíme jednu sympatickou hospůdku, kde vedou takové trošku divoké schody okolo terasy dál nahoru. Zdeně se to moc nelíbí, ale šlape. Když se dostaneme nahoru, zjišťujeme, že vedle vede vcelku pěkná asfaltka, která vede až hradu. Zdena odmítá jít dál, protože prohlídka hradu znamená mj. i výstup na věž. Tak jdeme s Květou a Laďou do hradu, zatímco Zdena čeká dole. Koupíme vstupenku, Laďa důchodcovskou a jdeme dovnitř. Lezeme po schodech nahoru na střechu a kocháme se kouzelným rozhledem a máváme navzájem na Zdenu a Zdena na nás. Potom slezeme a společně se Zdenou už jdeme dolů do města a přes město zpátky do hotelu.

Po příchodu se trošku zkulturníme a vyrážíme ještě jednou do města, což Zdena odmítá a zůstává na hotelu. Jdeme tedy prvně na Cementerio modernista, což je místní secesní hřbitov. Jak tam vlezeme, tak nás ženó ven. Už je zavřeno a my pokračujeme dále do města. Nacházíme krásný historický kolotoč, který fotíme a kde si Květa vyleze i nahoru a obdivujeme nádherný noční městečko. Chvilku se potulujeme po kšeftíku se svíčkama. Jedna Španělka tam vyřezává svíčku – nádhera. Některé svíčku jsou až tak nádherné, že se neliší od originálu. Takové kaktusy, kytky – škoda by byla je zapálit. Nic tady nekupujeme, domlouváme se, že ještě někdy zaběhneme a něco koupíme, a jdeme k ruskému kostelu. Dovnitř se nedostaneme, protože je mše, a tak fotíme a natáčíme jen zvenku. Laďu honí mlsná na škopek, ale nakonec se nechá ukecat, že na hotelu to bude lepší. Snažíme se jít tedy brzo spát, zítra nás čeká Montserrat.

**LLORET DE MAR**

Jedno z nejelegantnějších letovisek španělského pobřeží, velice živé a oblíbené středisko s okouzlující pláží se zlatým pískem a romantickým šuměním průzračného moře. Hlavní pláž je lemovaná širokou palmovou promenádou, mírně zvlněná okolní krajina vytváří v některých místech malebné zátoky se skalami a zbytky středověkého opevnění. V Lloret de Mar se každý večer nabízí posezení a zábava v desítkách zábavních podniků, barů, diskoték, kavárniček i taveren otevřených do pozdních nočních hodin. Procházka půvabnými úzkými uličkami v centru města s nepřeberným množstvím elegantních obchůdků a restaurací patří k velice příjemným zážitkům dovolené v Lloret. Jedno z nejoblíbenějších a nejkvalitnějších španělských letovisek nabízí samozřejmě celou řadu možností sportovního vyžití – tenis, minigolf, surfování a vodní sporty, squash či bowling, atd. Nejen pro rodiny s dětmi je zde vodní park WATER WORLD.

Lloret de Mar je katalánské město, ležící na pobřeží Costa Brava u Středozemního moře, je jedním z nejpopulárnějších turistických cílů celého středomoří. Leží asi 75 km severně od Barcelony, v provincii Girona, mezi městy Blanes a Tossa de Mar. Se svými více než 40.000 obyvateli je druhým největším městem v comarce Selva. Lloret de Mar je známé především díky turistice, v letní turistické sezóně přesahuje počet obyvatel 200.000. Charakteristika počasí v Lloret de Mar je společná pro počasí v celé oblasti Costa Brava. Costa Brava se nachází na severovýchodním pobřeží Španělska na jih od pohoří Pyreneje a za svoji obrovskou popularitu jako místa na dovolenou vděčí kromě jiného právě klimatu, který zde panuje. Přestože počasí zde je o něco méně spolehlivé (z hlediska předpovědí) a také o něco málo méně slunečné než počasí Španělska na pobřeží Středozemního moře v jeho jižnějších částech, stále jde o klima výrazně středomořské, které se vyznačuje příjemně teplými léty a krátkými mírnými zimami.

Za popularitu vděčí Lloret mnoha faktorům. Jedním z nejdůležitějších bude určitě jeho poloha. Přestože jeho poloha na úrovni mořské hladiny znamená, že se směrem do vnitrozemí velmi „rezolutně“ zvedá mírně zvlněná krajina, i tak leží na významné silniční spojce, směřující směrem od Barcelony na sever. To také znamená ideální podmínky pro dopravu rekreantů a návštěvníků z dvou důležitých letišť v oblasti (Barcelona, resp. Girona).

Lloret de Mar se sice vyhýbají důležité železniční tratě, ovšem železniční stanice s možností přestupu na autobusy, směřující do letoviska, nejsou daleko. Davy turistů sem směřují zejména pro nezpochybnitelnou kvalitu poskytovaných služeb. Zkrátka a dobře jde o tzv. dovolenou „Španělsko se zárukou“, prověřenou už několika generacemi návštěvníků.

PLÁŽE LLORET DE MAR Absolutní většina turistů, jenž se rozhodne strávit svojí letní dovolenou v přímořském letovisku jako je Lloret de Mar, touží především po relaxaci na prosluněných písčitých plážích a koupeli v teplých vodách moře. Ani v tomto směru Lloret de Mar nezaostává za ostatními oblíbenými turistickými cíly a nabízí plážové vyžití vysoké kvality, které uspokojí i ty nejnáročnější návštěvníky.

Pláž Cala Canyelles je tou nejvzdálenější od centra města Lloret de Mar a přístup k ní tvoří malá klesající cestička napravo od silnice do Tossa de Mar. Hlavní zajímavostí pláže, která je zhruba stejně dlouhá jako pláž Santa Cristina, je bezesporu přístav pro jachty, který je jediný svého druhu v Lloret de Mar. Cana Canyelles pokrývá bílý písek jako většinu pobřeží Costa Brava a je ohraničena vysokými útesy, které pokrývá hustý porost borovic pinie.

Další místem pro koupání v Lloret de Mar je Sa Caleta, která se nachází vedla hlavní pláže (tj. Platja de Lloret). Rozkládá se v blízkosti místního zámku, který zaujme hlavně možností nádherného výhledu do okolí. Celý břeh lemuje spousta malých lodí, které využívají domorodí rybáři. Sa Caleta nabízí stejně jako ostatní pláže bílý písek a příjemné pětiprocentní klesání směrem do moře.

Platja de Lloret (hlavní pláž) je název hlavní pláže ve městě Lloret de Mar, kam jistě zamíří většina turistů, kteří navštíví toto letovisko. Tento 1,5 kilometrů dlouhý písčitý pruh, vinoucí se podél pobřeží blízko centra města, nabízí ten největší komfort, který lze při slunění a plávání zažít a není proto divu, že je tato pláž oceněná certifikátem kvality Bandera Blava. V těsné blízkosti pláže leží také parkoviště velkých rozměrů, kde si turisté mohou zaparkovat vlastní či půjčené vozy a motocykly.

Pláž Fenals je při svých 700 metrech druhou nejdelší pláží v Lloret de Mar. Leží v rozlehlé zátoce a je velmi dobře chráněná před větrem a to díky skalnímu masivu, který jí obklopuje a který jí také odděluje od centra města i od hlavní pláže Lloretu de Mar. Charakter pobřeží je stejný, jako na ostatních plážích, a stejně tak zde nalezneme křišťálově čisté vody Středozemního moře.

Potřeba klidu – to je to hlavní, co může turisty přilákat na další z pláží Lloret de Mar, Cala Boadella. Návštěvníci si mohou užít 250 metrů nezkažené krásy, která v sobě kombinuje klid a tichost menších pláží, s dostatkem prostoru.

Santa Cristina je odlehlou pláží, která leží mezi dvěma kopci, které jí perfektně chrání před větrem a vlnami, takže je zde téměř vždy klidná voda. Přístup k ní vede cestou nalevo od stejnojmenné kaple, a už při chůzi po ní můžete ochutnat atmosféru, kterou nabízí samotná pláž. Obklopena porostem stromů, zpěvem ptáků a šumem moře, to je to, co poskytuje Santa Cristina beach v Lloretu de Mar.

Dvě skalnaté masy napravo otevírají cestu, která vede na poslední pláž v Lloret de Mar, která se nazývá Treumal beach. Ta je – díky okolním ostrým skalám a bujné vegetaci – asi nejdivočeji působícím místem, které lze navštívit.

POČASÍ LLORET DE MAR Jelikož je na celém území pobřeží Costa Brava výrazné středomořské klima, tak je toto příjemné podnebí i v Lloret de Mar. Středomořské klima zaručuje přijatelné teploty v létě a zimy tu bývají krátké a mírné. Celoroční teploty se v Lloret de Mar tedy pohybují stále kolem 22°C, v létě pak místní teploty dosahují až 30°C, někdy i více. Letní měsíce turistům na letní dovolené zaručují 12 hodin přímého slunečního svitu v každém dni. Nejteplejšími měsíci jsou samozřejmě červenec a srpen.

INFORMAČNÍ CENTRA V LLORET DE MAR Lloret de Mar nabízí návštěvníkům několik turistických center, která jejich hlad po informacích utiší po všech stránkách.

První – Maritime Museum Tourist Office – se nachází uprostřed přímořské promenády v Lloretu na stejné ulici, kde leží Maritimské muzeum, obchod s tradičními výrobky a obchod se suvenýry.

Hlavní turistická informační kancelář – Headoffice Tourist Information – leží přímo u vjezdu do města, je tedy svojí polohou vhodná pro každého, kdo se do Lloret de Mar dopravuje po silnici. Taktéž je zde možné pomocí terminálu, napojeného na síť hotelů, provádět last minute rezervace, což ocení jistě každý, kdo cestuje do tohoto letoviska naslepo. Tato pobočka je – stejně jako předchozí jmenovaná -držitelem certifikátu Q, který garantuje vysokou kvalitu zde poskytovaných informací, vztahující se k cestovnímu ruchu.

Bus Station Tourist Information Office – jak samotný název kanceláře napovídá, leží přímo u hlavního autobusového nádraží v Lloret de Mar a je tedy prvním místem, které bude chtít cestující navštívit poté, co přicestuje do Lloret de Mar autobusem.

Posledním z řady informačních kanceláří je ta uprostřed pláže Fenals Beach (jedná se spíše o stánek) která je otevřená pouze v průběhu léta, ale i přes své nevelké rozměry poskytuje mnoho kvalitních informací o letovisku Lloret de Mar.

NAKUPOVÁNÍ V LLORET DE MAR Obchod je druhým nejsilnějším ekonomickým pilířem města Lloret de Mar. Není proto divu, že malé krámky s rozličným zbožím naplňují téměř každou uličku, do které turista v tomto letovisku vstoupí a lákají k nákupům. Artikl nabízeného zboží se různí a dá se říci, že je poměrně široký. Od obyčejných suvenýrů, přes nábytek a oblečení (50% z něho s nápisem Lloret de Mar), až po úzce specializované prodejny např. nožů a jiných chladných zbraní.

Co se týče přístupu obchodníků k potencionálním zákazníkům při nákupech v Lloret de Mar, dá se říci, že je více než aktivní (kromě doby po obědě – tedy siesty, kdy nepracuje nikdo, kdo má rozum). Zvláště pokud turista projeví o nějaký kousek zájem, nebude úplně jednoduché opustit daný obchod bez onoho předmětu (či mnoha dalších předmětů) a peněženky o něco lehčí.

V malé míře se dá smlouvat i o ceně, ale nikoli s takovými nároky a s takovým úspěchem jako například v arabských zemích – ve skutečnosti jde spíše o náhodné situace. Zároveň i sociální skupina rekreantů, navštěvující Lloret de Mar, se rekrutuje z minimálně středních vrstev a něco takového jako smlouvání o ceny při nákupech v Lloret de Mar ani nevyžaduje.

HISTORIE LLORET DE MAR Historie Lloret de Mar, přesněji řečeno oblasti, kde se dnes město rozkládá, se začíná psát ve 4. a 3. století před naším letopočtem. V této době Iberijci, obývající vnitrozemské osady Montbarbat a Puig de Castellet, používali příhodné pobřeží v této lokalitě k navazováním obchodních vztahů s jinými kulturami s cílem získávat zboží, pocházející z Řecka nebo z Římské říše. Později to byli sami Římané, kteří se usídlili přímo na pobřeží v oblasti, kde se dnes nachází Lloret de Mar a kteří využívali obchodní přístav u pláže Fenals a provozovali čilý obchodní ruch se sousedními sídly Empúries a Barcelona. Četné archeologické nálezy z tohoto období jsou ještě dnes předmětem výzkumů a pátrání historiků.

Jméno Lloret – LO-REDO – se objevuje poprvé v psané podobě v roce 966 našeho letopočtu (studie připisují původ toho jména v latinském Lauretum), a brzo poté v roce 1001 už byly vytyčeny hranice města. Během tohoto období byly také postaveny dvě důležité stavby – věž Sant Joan, stojící na skále oddělující pláže Platja de Lloret a Fenals, plnící funkci strážní a hlídkové věže a jednoduchý kostel Sant Roma (dnes známý jako Nostra Senyora de les Alegries), který si i přes rekonstrukce dodnes zachoval charakteristické znaky původního románského slohu. V této době si obyvatelé stavili své domy roztroušeně hlavně dále od moře, takže se nelze divit tomu, že se kostel dnes nachází tak daleko od centra Lloret de Mar.

Postupně se místní odvažovali stavět si obydlí blíž a blíž k moři – skutečně, jedním z hlavních důvodů těchto obav byl strach z útoků pirátů, který částečně opadl právě s vybudováním věže Sant Joan. Neustále se rozvíjel sytém obchodu, kromě dovozu zboží po moři se naopak obchodovalo i s produkty z vnitrozemí opačným směrem. Rozvíjely se také další činnosti místních obyvatel, např. rybolov. Obchodní i kulturní vztahy byly rozvíjeny zejména s italskými přístavními městy, a měly velký vliv na místní rozvoj místní kultury.

Počátkem 16. století byl potom postaven v centru Lloretu nový kostel. Práce na stavbě byly ukončeny v roce 1522. Kostel byl postaven ve slohu katalánské gotiky a sloužil také jako úkryt pro případ útoku pirátů – např. vrata sloužila zároveň jako padací most přes hluboký příkop.

Od poloviny 18. století se potom v historii Lloretu objevuje nový fenomén – stavba lodí i provoz loďstva. Vlivem vnějších okolností dochází k rozvoji plaveb a obchodování se středo a jihoamerickými přístavy (Santiago de Cuba, Havana, Montevideo, Buenos Aires atp.). Vzniká zde velmi početná vrstva bohatých lidí, k nimž se později připojují ještě ti, kteří odešli za prací a novými možnostmi do Ameriky, tam se jim dařilo, zbohatli a po návratu se usídlili v Lloret de Mar. Postupně tito noví obyvatelé také přetvářeli podobu místní architektury bouráním původních rodinných domů a budováním větších majestátních staveb. Tento stav trval zhruba až do počátku 20. století.

Zahraniční hosté začali dnes již celosvětově proslulé turistické centrum Lloret de Mar navštěvovat kolem roku 1950. Tento úspěch na poli cestovního ruchu ovšem nepřišel přes noc – ve dvacátých letech 20.století, a dříve, bylo toto letovisko téměř výhradně určeno vybraným barcelonským rodinám z vyšších vrstev. Mezi těmito letními návštěvníky se objevil i jeden z největších katalánských básníků Josep Carner, který v roce 1919 označil Lloret de Mar v časopisech D’Ací a d’Allà za „křesťanský ráj“ a tím se nemalou měrou podepsal na jeho popularizaci.

V následujících letech 1936-39 – v době Španělské občanské války – zažil Lloret de Mar expanzi návštěvníků z řad střední vrstvy obyvatel, kteří si stále častěji volili toto přímořské letovisko jako místo pro strávení letních prázdnin. O opravdové rozšíření povědomí o Lloretu (coby kvalitní turistické destinaci) za hranicemi Španělska se potom zasloužil jeden prestižní německý zubař, pro kterého se toto místo stalo celoživotní láskou a to, co mu dávalo, mu on vracel tím, že jeho jméno publikoval v kruzích vlivných středoevropanů.

Úspěch, s kterým se Lloret de Mar začal následně potýkat, se velkou měrou podepsal na jeho urbanizaci, která byla prvotně zaměřena na turistický ruch, a která vedla k tomu, čím je Lloret dnes. Veleúspěšným turistickým centrem, kde se mísí původní kultura a tradiční katalánský život s prvotřídními prvky moderního přístupu k cestovnímu ruchu.

Turistické centrum na jižním konci Costa Brava, k němuž patří celkem 7 km pobřeží s pěti hlavními plážemi, které se pyšní modrou vlajkou, tedy vysokým standardem kvality. Kromě pláží a samotného města stojí za návštěvu zejména zahrady Svaté Clotildy, vytvořené v první čtvrtině 20. století na ploše téměř tří hektarů na útesech nad mořem ve stylu italských renesančních zahrad s využitím veškerého kouzla místní krajiny a přírody. Pamětníkem z doby punských válek je opevněná ibérská osada Puig de Castellet, založená na půdorysu pětiúhelníka. Pozoruhodnou památkou je i secesní hřbitov, založený na přelomu 19. a 20. století.

PAMÁTKY Lloret de Mar má co nabídnout turistům, kteří se zajímají o historii, vždyť se svou dvoutisíciletou historií (římský náhrobek z té doby) patří mezi nejstarší města v Katalánsku.

CASTILLO DE SANT JOAN Nejvýznamnější památkou je zřícenina hradu El Castillo de Sant Joan z 11. století. Hrad San Juan se nachází na vrcholu hory, která odděluje pláže Lloret de Mar a Fenals, cca 2 km od centra města. Přístupná je pouze hradní věž, ze které je překrásný výhled na město. Hrad vznikl ve stejné době jako město Lloret de Mar a byl vystavěn na okraji města. Hrad byl původně postaven k obranným účelům a sloužil proti útokům pirátů a tureckým anglickým a francouzským vojskům. Hrad byl pravděpodobně používán až do sedmnáctého století.

První zmínky o hradu jsou z roku 1041 a to, co dnes vidíme je pouze v roce 1992 obnovená věž. Kdysi to byl hrad s věžemi, hradbami a dokonce i kapli, která byla zasvěcena v roce 1079 sv. Janovi. Po vstupu je vidět, že stará pevnost byla trojúhelníková. Na severu a východě lze najít dvě křídla pokojů připojených k vnitřní zdi a otevřenými do nádvoří, kde vidíme perfektně zachovalou nádrž. V západní části, na malém ostrohu, je věž Pocta, přestavěná před několika lety podle starých fotografií a ze kterých si lze prohlédnout celý Lloret. Návštěvníci se mohou vyšplhat po kruhovém schodišti až na vrchol věže a obdivovat nádherný výhled, který je největším zážitkem z návštěvy hradu. Hrad byl v průběhu čtrnáctého století byl částečně zničen, poté v patnáctém a šestnáctém století přestavěn, poté opuštěn téměř v současné podobě.

Hrad čelil ve své historii mnoha útokům a přírodním katastrofám. V roce 1356 utrpěl při bombovém útoku na janovské loďstvo, v letech 1427 a 1428 byl silně poškozen při zemětřesení a největší ránu utrpěl ve válce počátkem 19. století. Konflikt, který proti sobě postavil Anglii, Španělsko a Francii a bitva u Trafalgaru v roce 1805 měly katastrofální dopad na opevnění a věže hradu Sant Joan. V roce 1805 britské námořnictvo bombardovalo opevnění a věž, což znamenalo konečnou likvidaci opevnění a hradu. Hrad byl značně poškozen silnými bouřemi v roce 1840 a 1923.

CEMENTERIO MODERNISTA – Místní secesní hřbitov z roku 1900 Kamenní andělé, kteří více než století hlídají duše na starém hřbitově Lloret de Mar jsou stále obdivováni, jako by byly muzejním exponátem. Modernistický hřbitov Lloret de Mar byl navržen Joaquimem Artau i Fabregas (1876-1946), stavitelem, který ho postavil v letech 1896 a 1901. Hřbitov byl otevřen 2. listopadu 1901 a nabízí zajímavý přehled o pohřební umění katalánského počátku dvacátého století. Renomovaní architekti a sochaři jako Josep Puig, Cadafalch, Vincente Artigas, Antonio M. Gallissà, Bonaventura Conill nebo sochař Eusebi Arnau Ishmael Smith byli odpovědní za výzdobu kamenných podzemních hrobek a mausoleí (asi 37 modernistických architektonických klenotů).

Na hřbitově v Lloret, pohřebišti s vrcholnou sochařskou výzdobou, je hodně prostoru věnováno velkému pantheonu a podzemním hrobkám. V centrální hrobce, kde jsou pohřbeny největší a nejslavnější postavy města, jsou na pravé straně výklenky a levá strana se skládá z malého mausoleua.

ERMITA DE LA MARE DE DÉU DE LES ALEGRIES Románský kostel z r. 1079.

Byl to první farní kostel města Lloret s románskou zvonicí a freskami calandria. Nachází se 2,5 km od centra a byl vysvěcen v roce 1079 až do roku 1522.

Pozemek pro stavbu chrámu a odpovídající hřbitov (asi třicet kroků dokola) ve čtvrti La Sagrera, byl darován paní hradu a města Lloret, vdovou po šlechtici Humbert de Ses Agudes. Kostel byl vysvěcen 8. ledna 1079 biskupem Bérenger Vifred za účasti paní Sicarda a jejich děti, z nichž jeden, Bernat Humbert, zemřel na výpravě do Palestiny.

Kostel má románské prvky, ačkoli za moderní reformy po občanské válce, byl znetvořený, zejména na zvonici, ke které byly přidány ploché oblouky a krytina s falešnými Lombardskými oblouky a nevhodnými barevnými cementovými křidlicemi. Hlavním image je panna s mizivou uměleckou hodnotu.

ERMITA DE SANT QUIRZE Románský kostel z r. 1079

Je to nejstarší kaple v Lloretu, pocházející asi z 11. století. Je tak stará, že někteří věří, že byla postavena na počest vítězství římského generála a křesťana jménem Christian Quirze. Jiní věří, že malý kostel byl postaven v době Karla Velikého, pod ochranou Tří králů.

Nachází se 200 metrů od hřbitova a asi 1 km od centra. Není postavena v jednotném stylu. Kolem kaple byly nalezeny zbytky římské keramiky, Konstantinovi mince a několik hrobů, které v devátém století byly strženy a v 10. století přestavěny věřícím boháčem Quirze. Zejména o původu svatyně se toho moc neví, jen něco málo o aktu posvěcení 8. ledna 1079.

Z průzkumu této památky vyplývá, že kaple má dvě odlišné části, alespoň v této části že odpovídají staré středověké kapli a nyní zabírají dvě sakristie a oltářní prostor. To odpovídá rozšíření v osmnáctém století. Směrem na jih se objevil původní vchod, nyní zazděný, s překlady nade dveřmi s okny na každé straně. Původní středověká kaple byla asi 4,5 m široká a 10 dlouhá.

JARDÍN DE SANTA CLOTILDE Severně nad Lloret de Mar na vrchu plném borovic směrem na Blanes se nachází překrásné pěstěné zahrady Jardins de Santa Clotilde z roku 1919, jejichž koncepce vznikla podle návrhu osmadvacetiletého španělského architekta Nicolau Maria Rubió Tudurí. Zahrady Svaté Clotildy byly vytvořeny v první čtvrtině 20. století na ploše téměř tří hektarů na útesech nad mořem ve stylu italských renesančních zahrad s využitím veškerého kouzla místní krajiny a přírody. Park je romantický a útulný, plný květin, pískem sypaných cest, borovic a oleandrů, ale také soch, fontán a vyhlídek na moře a především laviček ke spočinutí. Uprostřed je přepychová velká vila, která je v soukromých rukou včetně menší zahrady, která ji obklopuje. Tam je vstup zakázán. Obrovské prostory zahrad na skále nad mořem jsou ale za poplatek veřejnosti přístupné od 10,00 hod. dopoledne.

MONUMENTO A LA MUJER MARINERA Bronzová socha – De la Dona Marinera, která se tyčí na skále nedaleko pláže Playa de Lloret de Mar, byla vytvořena Ernestem Maragallem v roce 1966 na počest manželek rybářů. Je to pocta pro ženy, které často přebírají péči o domácnost, zatímco muž byl lovcem štěstí na druhé straně Atlantiku.

Tato socha se také nazývá „Venus de Lloret“ – Venuše z Lloretu a dává Lloretskému pobřeží punc velké krásy a umělecké kvality

Socha má výšku 2,40 metru, je umístěna na skále, a ženská postava představující mávající nebo zdravící ženu mužům odplouvajícím ne moře nebo se z něho vracejícím

Mimo to se k ženě váže legenda, že kdo se dotkne ženiny pravé nohy pravou rukou a shlíží na moře bude mu splněno jeho přání.

MUSEO DEL MAR Námořní muzeum se skládá z 5 částí popisujících námořní historii tohoto přístavního města a nachází se v bývalém domě Indiánů Casa Garriga. Tato budova pochází z druhé poloviny devatenáctého století a je situována na promenádě Verdaguer, je symbolem slavné minulosti, kdy někteří Lloreťané zde nechali všechno své jmění a šli za štěstím do Ameriky. Muzeum moře přivede návštěvníky blíže k lodní historii města Lloret. V návaznosti na rozvoj tohoto města mohou být návštěvníci vtaženi do námořnických příběhů, zážitků a starého umění stavby lodí a odvahy všech, kteří, kteří se rozhodli vydělávat na své živobytí na moři.

SANTA CRISTINA První zmínka o kapli Santa Cristina (Svaté Kristýny) sahá až do roku 1376. Dnešní kostel je z osmnáctého století v neoklasicistním stylu s bohatou výzdobou a mramorovým oltářem vyrobeným v Itálii. Oltářní obraz je od neznámého autora z toskánské školy a zachycuje smrt Svaté Kristýny, mučednice Bolsena. Uvnitř je zajímavá sbírkou votivních miniaturních plavidel, kterou darovalo město Lloret. Za kaplí, je „stoletá borovice“, se koná festivalu „Den svaté Kristýny – 24. července Oddanost Santa Cristina vedla lidi, aby získali v průběhu staletí tři z nejvýznamnějších svatých relikvií: lebky, žebra a stehenní kosti. Žebra a stehenní kosti zmizely při povstání roku 1936. Udržované kosti lebky a malé relikvie, jsou neseny v průvodu do moře každý rok během svátku Santa Cristina.

SANT PERE DEL BOSC Bývalý benediktýnský klášter z 11. až 12. století má za sebou pohnuté osudy. Byl vypálen, pak přestavěn ve stylu uměleckého baroka, aby v roce 1898 mohl být znovu otevřen. Od centra města je vzdálen asi 5 km.

Dnes hotel.

PUIG DE CASTELLET Puig de Castellet, pochází z třetího století před naším letopočtem a nachází se tři kilometry od centra Lloret de Mar ve strategické dominantní oblasti ústí řeky Tordera na pobřeží Lloret. Puig de Castellet, který se nachází v Lloret de Mar (Selva) byl strategicky postavené opevnění, které sloužilo nejen jako strážní věž, ale i hlídkovací místo. První zprávy o Puig de Castellet pochází z roku 1943, ale vykopávky započaly až od roku 1968.

EN PLAJA HRAD Soukromá stavba v zámeckém tvaru z konce španělské občanské války (1935). Hrad se stal jedním z nejoblíbenějších snímků, které představují Lloret, a byl často zaměňován jako místní středověký hrad. Je umístěn v severní části hlavní pláže v Lloret a opačně k pomníku Dona Marinera u klidné pláže La Caleta. U zadní strany zámku vede stezka z tzv. Cami de Ronda, která byla nedávno obnovena a kudy se můžeme vydat na procházku podél pobřeží.

ŘÍMSKÉ POHŘEBIŠTĚ Římský pohřební památník se datuje do druhého století našeho letopočtu, byl objeven v roce 1891 a je součástí kremačního pohřebiště které se datuje do období mezi prvním a třetím století našeho letopočtu

Jeho majitelem byl pravděpodobně vlastník půdy z blízkého římského města, jehož popel byl uložen v urně, která se nachází v horní části věže. Ta je 4 metry vysoká a skládá se ze základny, těla věže a střechy se zábradlím na třech ze svých čtyř stran. Dnes však můžeme vidět věž rekonstruovanou v roce 1968, protože krátce předtím byla věž politováníhodným způsobem zbořena.