0
0

Odjíždíme do hor za velice hnusného počasí, ale říkáme si, že než dojedeme do Rondy, že přestane pršet. Nepřestalo a tak jsme za celý den nejen vymrzlí, ale i mokří. Už je to nudné to počasí.

Vstáváme tak nějak normálně a ščí a ščí. To je snad až nemožné. Tak tedy čekáme a okolo desáté se to protrhne a domlouváme se na Rondě. Vyrážíme v 11:50 hodin a valíme. V Sant Pedro vidím známou ceduli OHL a stavební dvůr. Přemýšlím, zda máme na stavbách a na stavebních dvorech taky takový bordel, jako je tady. Přesto si domlouvám focení až na zpáteční cestu. Opouštíme Sant Pedro a začínáme najíždět do hor. Čeká nás 45 kilometrů samými serpentýnami a většina cesty do kopce, kde vystoupíme z nuly až do 1.175 metrů podle GPS. Snažíme se občas fotit, ale všechno je tak nějak v mlze a dešti.

Přijíždíme do Rondy a hledáme nějaké parkoviště, které najdeme skoro až v centru. Jenomže všici potřebují záchod a taky máme hlad. Jdeme proto zpátky, protože Květa prý viděla vcelku zajímavou restauračku. Vzhledem k tomu, že venku lije, musí se kuřáci spokojit s uzavřenou nekuřáckou restaurací. Objednáváme si různé druhy pizzy (kromě Ladi, který musí maso) a jsme vcelku spokojeni s chutí i kvalitou jídla. Při jídle čučíme občas na telku, kde policajti mlátí lidi a přemýšlíme, odkud to může být, jestli to není devětaosmdesátý u nás. Po jídle vyrážíme do města a hledáme ty krásné bílé domky, co známe z internetu. Furt lije a lije. Dostáváme se k infocentru a koridě. V infocentru si bereme mapu a jdeme se podívat na koridu. Těch 6 € či kolik odmítáme za normální prohlídku zaplatit, a tak jdeme zpět do parku a procházíme historickou částí. Ronda je nádherné městečko a jediná škoda, že stále a furt a bez přestání lije. Odpoledne už pršet přestává, takže prohlídka je příjemnější, ale furt je chladno. Mezitím, kromě Květy, jdeme navštívit záchody, ale tam snad mají také siestu. V tu chvílu nás to nezajímá a občůráváme stromy, nenecháme si vyvalit bok. Hrůza. V 18:15 odjíždíme z Rondy a směřujeme zpátky do Calahondy na náš hotel Algaida. Zase lije, a přidává se i hnusná hustá mlha. Když se blížíme k pobřeží, všechno přestává, mlha i déšť, a i zoncna se ukáže. U jednoho stánku nakupujeme ovoce a zeleninu, a pak to stejně schytám za kvalitu paprik. Meloun byl ale vynikající. Když sjedeme úplně dolů, jdu se vyfotit s naší slavnou firemní cedulí. Potom najíždíme do obchodních center a nakupujeme ještě nějaké potraviny a pochutiny. V 21:15 dojíždíme na hotel a jdeme se zkulturnit po promrzlým a propršeným dni. Snažíme se doufat, že ráno bude líp, čeká nás Granada a Alhambra.

Ronda leží na severozápadě malažské provincie, obklopena horami Serranía de Ronda. Ronda je andaluské město s velmi dávnou historií. Podle místního naleziště spadají první objevy do období neolitu. Všechny kultury, které prošly Andalusií, zanechaly své stopy i zde v Rondě. Nejvíce staveb ale vzniklo v době 18. století. Ronda patří ke španělským městům s nejmalebnější polohou. Rozkládá se na masivním skalním ostrohu a prostírá se i na druhé straně strmé vápencové rozsedliny. Pro nedobytnost bylo město jednou z posledních maurských bašt, která nakonec roku 1485 podlehla křesťanům. Na jižní straně se krčí klasické maurské Pueblo blanco s vydlážděnými uličkami, mřížemi na oknech a oslnivě bílými zdmi. V této části města je nejvíce historických památek.

Objevte Nový Most – Puente Nuevo přes řeku Tajo, symbol města, který je bohužel i častým místem sebevrahů. Most je přes 100 metrů vysoký, vystavěný z kamenů právě řeky Tajo, spojil v 18. století novou moderní část města se starobylým centrem.

KOSTEL SVATÉ MARIE – SANTA MARIA LA MAYER Původně zde stála arabská mešita z 13. století, ze které se dodnes zachoval pouze minaret a muslimský modlitební výklenek. Katoličtí králové po dobytí města nařídili na místě mešity postavit kostel, jehož výstavba skončila v 17. století. Gotické prvky jsou patrné

Vzhledem k tomu, že se Ronda nachází na strategickém místě v mírných horách, sloužila v minulosti především jako obranné město, zejména v době přítomnosti Arabů. Důkazy spatříme v početném množství bran (Puerta de Almocábar) a hradeb.

PLAZA DE TOROS Býčí aréna v Rondě, otevřená v roce 1785, je známá jako jedna z nejstarších ve Španělsku. V 18. století se při zápasech s býky začíná používat i kůň. V tuto dobu se Ronda stává známým městem především díky rodině toreadorů Romerových. Hlavní postava rodiny Pedro Romero se utkal s více jak 5000 býky bez újmy na zdraví. Ve 20. století vyniká další místní rodina – Ordoňézovi. Otec se synem, Cayetano a Antonio, vzbudili zájem o býčí zápas i v osobnostech jako Ernest Hemingway či Orson Wells. Dnes zde můžete navštívit muzeum býčích zápasů, kde se dozvíte mnohem podrobnější historii místní arény a býčích zápasů všeobecně.

CASA DEL REY MORO

Z tohoto domu, situovaného v 18. století na základech maurského paláce, vede dolů k řece 365 schodů.

PALACIO MONDRAGÓN Většina paláce byla po reconquistě upravena, ale patio s arkádami zdobí původní maurská mozaika a štukování.

PALACIO DEL MARQUÉS DE SALVATIERRA Fasádu tohoto paláce, vybudovaného v 18. století v renesančním slohu, krášlí bizardní obrázky biblických výjevů a jihoamerických indiánů.

AYUNTAMIENTO Radnice byla ve 20. století přestavěna a obsahuje i fragmenty dalších budov. Má dvoupatrové průčelí s arkádami a mudéjarský strop.

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .