11.den ve Španělsku

**11. DEN VE ŠPANĚLSKU – ÚTERÝ _ GIBRALTAR**

Club Algaida – Gibraltar 91 km 1:20 hodin

Σ km za celý den 181 km

Mýto 16,00 €

Vstáváme v šest hodin ráno, což se nikomu nelíbí. Mně Máme vypadat. Vyrážíme z hotelu v 7:50 hodin, otáčíme se pod rychlostní komunikací a směr na nejjižnější cíp Evropy. Mám GPS nastavenou k OD Lidl v Gibraltaru, ale parkoviště se mi nepozdává, a tak nastavuji navigaci k jinému obchodňáku. Je to daleko, a tak se snažíme najít centrum Gibraltaru, a jak tak jedeme, nacházíme volná místa kousek od pláže mezi činžákama. V 9:10 hodin zaparkuji, nastavuji si místo do navigace (coby kdyby) a jdeme směrem k moři. Všímám si ale, že mezi jakýmisi divnými domy cigáni mlátí palicou do pračky či co to je a místo se mi okamžitě přestává líbit. Po ujití asi 400 metrů nacházíme lepší tympl, a tak se vracím pro auto a přeparkuji. Květa se Zdenou si navlíkají mikiny, protože fučí a je jim zima, mimo to Zdena akutně hledá – jako obvykle. Dojdeme k pobřeží a čučíme na moře a na skálu, která se tyčí před náma. Snažíme se najít infocentrum a záchody. Tvrdím, že je před náma pumpa, ale když přijdeme blíž, zjišťujeme, že se jedná asi o vrakoviště nebo parkoviště, možná obé dohromady. Takže dál. Nacházíme informace a na Květin dotaz kde jsou toalety mávne informátorka neurčitě rukou k hranicím. Takže jdeme na Britské území. Chystáme pasy a s otevřenýma pasama procházíme celnicí a hranicí a na druhé straně se Květa (pro jistotu) vrací se Zdenou na letištní toaletu. Já s Laděm zatím mózujeme po ranwei, fotíme, natáčíme a čekáme. Na mně to najednou přichází taky a že půjdu za budku, včas jsme si ale všimli, že v budce sedí britský bobík. To by byla pokuta, kdybych mu poscal bódu . Už jsme se dočkali a valíme směr centrum britského Gibraltaru. Mapu, kterou jsme získali na hranicích zadarmo (a kterou se později snažili zlikvidovat opice) tady všude mají v automatech za 1 € nebo 1 £ – to je kurs. My na to nehledíme a jdeme dál, protože mapu už máme. Procházíme historickými tunely, procházíme náměstím a uličkami plnými lidí a míříme k lanovce. V jednom místě slyšíme jak kdosi „měkkou zpěvnou cajzlovštinou“ nabízí Laďovi, že je vyfotí. Odmítáme, že jsme společně a že se vyfotíme navzájem. Pokračujeme dál a konečně dorazíme ke stanici lanovky. Fronta na pokladnu, a tak stojíme. Naštěstí se zřízenec ptá, kdo platí kartou, a tak dfc. předbíháme lidi platící keš. Trošku se dohadujeme, na co všechno vstupenku koupit, až nakonec kupujeme na lanovku a na přírodní park. Platí se v librách a vstupné i s lanovkou nás stálo 36 £ (tedy GBP), což dělá dle kurzu 1.154,00 Kč, důchodci to mají o něco levnější. Čekáme dál, čekáme ve frontě na lanovku (nebo na banány?), až se konečně dostáváme na nástupiště. Přijíždí lanovka na protější nástupiště, ale čekající mají smůlu, protože navrch tímto spojem jedou záchranáři. My máme štěstí a „předbíháme“ Pražáky (tedy domníváme se, že jsou odněkud od Prahy). Konečně. Lanovka vyjíždí na konečnou stanici a my vystupujeme. Květa musí rychle za opicama – že by někdy v minulosti? nebo proto, že má něco podobného doma? raději nedomýšlím, co by mohlo být správně. Pak slyšíme jekot děcek od lanovky, tak tam valíme, kde opičáci otravují lidi v lanovce. Fotíme natáčíme, Květa se bratří, Zdena se odtahuje, opice ji neinteresujou. Nemá je ráda, smrdijó. Jdeme tedy hned kousek od lanovky na zříceninu jedné pevnosti a opět se vracíme zpátky k lanovce. Snažíme se podle dosti nepřesné mapky něco najít. Nakonec nabíráme směr St. Michael´s Cave. Jdeme po St. Michael´s Road přes jakési opičí centrum s parádní vyhlídkou. Zdržíme se zde skoro půl hodiny a stále opice, opice a opice, a dobře, i turisti. Opice nás zatím neobtěžují, Zdena se jim ale stále vyhýbá. Jdeme stále dolů k jeskyni. Vstupné máme zaplaceno, a tak jdeme dovnitř. Krásná, kouzelná jeskyně. Úplně jiný styl než u nás. Po projití jeskyně, kde se zdržíme skoro hodinu, vylézáme ven a jdeme po cestě zpátky k lanovce. Víme, že uprostřed je odbočka na, Spur Battery, kde má být i vyhlídka. Zdena zůstává na křižovatce a my tři pokračujeme nahoru. Po cestě potkáváme naše milé Pražáky, a ti nám dávají informace k celému systému RCI. To co se dozvídáme, nám bere chuť jakékoliv další spolupráce či kontaktu s CK Horizont Travel. Když konečně vylezeme nahoru, zjišťujeme, že se platí nejen do bunkru, kam tedy nechceme, ale i na vyhlídku, a to okolo 6 £. To se nám ale nelíbí, a tak se vracíme zpátky. Na křižovatce Zdena není, a tak jdeme dál k opičímu doupěti. Když se blížíme, Květa se rozhoduje, že vyleze nahoru na Douglas Loukout a O´Haras´Battery. Nám se ale po schodech nechce, a tak Květa leze sama. Jdeme s Laděm k opičárně sami. Když jsme na místě, je zde spousta minibusů a skákajících opic. Snažím se jim vyhýbat, ne že by mi vadili, ale mít takovou potvoru na zádech opravdu nemusím. Najednou cítím nějakou tíhu na zádech a cosi hnusného (asi) chlupatého, sedícího mi na zádech se mi snaží ukrást čapku. Hulákám na Laďu „foť ju, foť ju“. Jenomže Laďa byl asi trochu nahluchlé a slyšel shoď ju, shoď ju. A tak šel tu opicu shodit. Ta na něj cosi zavrčela, vycenila kelcny a ohnala se pastelkó. Raději dál od nich a čekáme na Květu. Ta nás dochází a že se chce fotit s jedno opicó (ne se mnou !). Po splnění úkolu si prý mám k té opici stoupnout já. Dávám pozor, vzdaluju se od ní, nemíním, aby mi skočila opět na hřbet. Tak stojím v úctyhodné vzdálenosti a fotím se. Jenomže najednou hup a mám na zádech jinou opicu. Natáčím se jako modelka – tedy model a čekám co z teho bude. Najednou Květa volá, že ta mrcha nám vyhazuje mapy z batohu. Prudce se otočím a opicu zahazuji od sebe. Tak uvidíme, co z teho všeho vynde. Jdeme dál a hledáme Zdenu, kterou nakonec vidíme skoro u lanovky, tak na ni hulákáme, že jdeme dál. Hledáme správnou cestu ke Great Siege Tunnels. Zdena nás dobíhá a vykládá, jak se úspěšně vyhýbala opicím, ale najednou se odkudsi jedna vyhópla, skočila jí na hlavu, odrazila se a pokračovala ve trojskoku dál. Měla z teho šok. Tedy Zdena měla šok, ne ta opica. Když už jsme zase pospolu, pokračujeme k těm tunelům. Opět blbá mapa a její orientování. Nakonec se pouštíme jednou cestou, kudy mikrobusy nejezdí. Je to jakási zkratka, a my máme od jezdících potvor pokoj. Pak dorazíme k Princess Carolines Battery, kde si všechno prohlédneme a pokračujeme, opět okolo opičáků, směrem k tunelům. Úctyhodné dílo, procházíme tunely a já na konci z jedné střílny vidím, že na ranwei roluje letadlo. Protože už máme prohlídku za sebou, naberu kurs východ a valím, abych to letadlo alespoň trochu stihl. Jestli se to povedlo zjistíme doma (povedlo). Pokračujeme přes vojenské tunely z 2. světové války a přes hrad zpátky dolů do města. Máme hlad, ale všude jsou jen ceny v librách, a tak se ani neptáme, jestli je možné platit v eurech. Myslíme si, že se najíme ve španělské části, kde se nám však nedaří nic najít, a tak to necháváme na Calahondu. Vcelku bez problémů, ale hladoví, nacházíme auto, startujeme a vyrážíme zpátky. Po cestě se ještě zastavujeme v Aldi a nakupujeme nějaké pečivo, olivy, Zdena s Laděm nějaké to pivko (hlavně to modré, s nulovou voltáží ).Ještě navrhuji, že můžu zastavit v Marbelle, ale nakonec prý to vydržíme až na místo. Po příjezdu do hotelu se trošku upravíme a valíme na večeřu. Myslím že se nám to dneska povedlo a co bude ve středu se domluvíme až se vrátíme na hotel.

Gibraltar je hlavní město městského státu Gibraltar, který je zámořským územím Velké Británie. Nachází se na nejjižnějším výběžku Pyrenejského poloostrova. Symbolem Gibraltaru jsou opice, které v této oblasti žijí a staly se vyhledávanou turistickou atrakcí. V současné době žije ve městě přibližně 30.000 obyvatel. Pro vstup a případný pobyt není potřeba pro české občany vízum. Auto je lepší ponechat ve městě La Línea, aby se návštěvník vyhnul kolonám aut a problémům s vyhledáváním místa k parkování přímo na Gibraltaru. Na hranicích probíhá běžná kontrola dokladů pěšáků i ostatních. Pár metrů za hranicemi se objevují první naháněči, nabízející výlety na vrchol skály. Všude se nakupuje, a to výhodně, protože se zde neplatí DPH.

Hlavní nákupní zónou je Main Street. Najde se zde řada obchůdků s oblečením, elektronikou, suvenýry apod. Nahoru na skálu lze zvolit lanovku, další možností je zaplatit si okružní jízdu mikrobusem či si to vyšlápnout celé pěšky. Hned po výstupu z lanovky budou návštěvníky okukovat na první pohled roztomilí makakové. Je zde zajímavá letištní runway, která křižuje silnice vedoucí k hranicím. Kuriozitou je, že při příletu a odletu letadla, zde padají závory jako při průjezdu vlakem. Letiště není příliš vytížené, a tak si může tento netradiční způsob dovolit.

O MĚSTĚ Město dnes žije převážně z cestovního ruchu. Ročně navštíví Gibraltar přes 7 milionů turistů. Významné jsou ale také finanční služby. Údajně je ve městě zaregistrováno více firem, než v něm žije obyvatel. I přesto, že je Gibraltar menší město, nabízí návštěvníkům mnoho zajímavého. Nejvyhledávanější pláží je Eastern Beach , která je největší pláží ve městě. Pro milovníky sportu je tu fotbalové hřiště s atletickou dráhou i tenisové kurty. Nejvhodnější je město navštívit v květnu, kdy tu nepanují tak vysoké teploty, vše je krásně rozkvetlé a úžasně voní. Platit můžete gibraltarskými i britskými librami, až na menší výjimky i eurem.

STŘÍPKY Z HISTORIE Gibraltar je umístěn strategicky. Střeží spojení mezi Atlantským oceánem a Středozemním mořem. Území dnešního města je osídleno již od doby kamenné. Právě zde, v blízkosti města, byla v lomu Forbes v roce 1848 objevena první lebka neandrtálce, a to ještě před slavným nálezem v německém Neanderthalu. O Gibraltaru se zmiňují již fénické, kartáginské a římské prameny.

TURISTICKÉ ZAJÍMAVOSTI Nejvýznamnější turistickou zajímavosti ve městě Gibraltar je plochá skála Europa Point , ze které se vám, za hezkého počasí, naskytne pohled až na severoafrické pobřeží. Tato skála ve středověku představovala jeden z Héraklových sloupů.

MEŠITA IBRAHIM AL IBRAHIM Tuto novou stavbu daroval krále Saúdské Arábie Fahd bin Abdulaziz al-Saud obyvatelům Gibraltaru. Mešita Ibrahim al Ibrahim byla slavnostně otevřena po dvou letech stavebních prací dne 8. 8.1997. Vedle mešity tvoří tento duchovní komplex i škola, knihovna a přednáškové sály. Tato duchovní stavba je určena především muslimským obyvatelům Gibraltaru, kterých zde žije přibližně 2000

OPICE NA GIBALTARU Kolem příjezdové komunikace k jeskynnímu komplexu a míst, kde je zvýšená koncentrace návštěvníků, se potulují tlupy opic, druhu Makak berberský (Macaca sylvanus). Opice se sem dostaly ze severní Afriky během námořních výprav. Zajímavostí je, že se jedná o jediné volně žijící opice v Evropě. Místní vláda dohlíží na ochranu tohoto primáta. Vypráví se legenda, že Gibraltar bude britský do té doby, co tu bude žít Makak berberský. A skutečností je to, že Britové pečlivě střeží počet opic a pokud se začne rapidně snižovat, dovezou další

MOORISH CASTLE je středověká maurská pevnost a opevnění v Gibraltaru. Nachází se na strategickém místě nad hlavním městem, jehož je dominantou. Stavba Moorish Castle byla zahájena v 8. století n.l. (podle některých zdrojů přesně v roce 711). O dokončení stavby se však žádný záznam nedochoval. Opevnění včetně hradu se dochovalo v relativně dobrém stavu dodnes. Celý komplex tvoří různé budovy, brány a dlouhé opevnění. Část hradu Moorish Castle je dodnes využívána jako vězení. Nejviditelnější částí hradu je horní věž Tower of Homage spolu s masivní vstupní branou a různými terasami pod ní. Dnes je Moorish Castle jednou z hlavních atrakcí v Gibraltaru. Zajímavostí je, že se hrad objevil i na gibraltarské bankovce o nominální hodnotě 5 liber

TURISTICKÉ SLUŽBY Gibraltar nabízí dostatek ubytovacích kapacit. Je tu i velké množství obchodů a restaurací, které návštěvníky lákají na místní speciality, které jsou zvláštní směsí arabské a evropské kuchyně. Mnoho restaurací s venkovními zahrádkami se nachází na náměstí Casemates. Dobře najíst se můžete např. v restauraci Edinburgh Arms, což je údajně nejjižněji položená restaurace v Evropě, nebo v podniku Star Bar, nejstarším podniku na Gibraltaru. Milovníci nočního života jistě nevynechají návštěvu místní vyhlášené irské čtvrti, která je lemována typickými irskými puby.

DOPRAVA Gibraltar je dostupný autem, autobusem, letecky a lodí. Mezinárodní letiště se nachází na území města. Jeho zajímavostí je, že přes něj projíždí auta místních obyvatel i turistů. Autem se sem dostanete nejlépe po dálnici A-7 (E-15), která prochází nedaleko Gibraltaru. Pro lodě je tu velký přístav. Gibraltarský průliv je jedna z nejrušnějších námořních tras na světě. Autobusy jezdí pravidelně do Gibraltaru např. ze Sevilly, Málagy, Cádizu, Granady či Algecirasu . Po městě se dá nejlépe pohybovat buď na zapůjčených skútrech nebo pomocí moderních autobusů