0
0

**10. DEN VE ŠPANĚLSKU – PONDĚLÍ _ MARBELLA **

Club Algaida – parking Marbella 20 km 37 minut

Σ km za celý den 37 km

Parkovné 1,00 €

Dopoledne se jdeme projít po pláži a zjišťujeme, že naše hotelová pláž je snad nejhorší na celém Costa Sol. Při posunutí se asi o 500 metrů jižněji se nachází podstatně hezčí pláž než ta, která je u hotelu. Obejdeme to celé a vracíme se zpět podél silničního průtahu městečkem. Dojdeme k našemu obchodnímu centru a hledáme něco na jídlo. Usedáme do jedné hospůdky a dáváme si jídlo. My se Zdenou jakési ryby, které jsou studené, ale mají zajímavou chuť, najíme se, zapijeme to nezbytným škopkem a pali na hotel. Dojdeme do apartmánu a začneme se chystat k vodě. Jdeme sami, Květa se jde projít do města. Uložíme se u vody a snažíme se najít nějakou vhodnou přístupovou cestu do vody. Relativně to nakonec jde, ale já jdu asi 100 metrů od břehu a furt je mi voda po pás. Na prd takový mělčiny. Zdena s Laděm jsou na dece, a tak jdu za nima. U břehu padám a nakopávám si do nohy a ruky ježka. No dopr…… Fajn. Odpoledne budeme tahat bodliny. U vody jsme asi tři hodiny a končíme. Voda není až tak ledová, ale začne foukat nepříjemný vítr. Na hotelu se umyjeme a čekáme na Květu s tím, že ještě něco se podnikne. Prvně se tahají ježci a pak, v 17:53 odjíždíme do Marbelly. Zkouším najít nějaké parkoviště, což se nedaří, a tak v 18:30 parkujeme na nějaké ulici u obchodního centra. Snažíme se pochopit parkovací automat, ale nějak se nám to nedaří – vše je španělsky a cosi o rezidentech. Zaplatíme sice jen 1 €, ale jestli to stačí nebo ne, uvidíme večer, jestli tam auto bude stát či nikoli. Sejdeme na hlavní třídu a přicházíme do pěkného parku. Na to, že jde o milionářské město, byl park v Malaze hezčí. Po projití parkem jdeme dále k moři. Hned ale objevujeme příjemný hotýlek s rozumnýma cenama přímo pod parkem, tak zasedáme a objednáváme si něco lehkého k jídlu. Po lehké večeři dojdeme k vodě a objevujeme nádherné a sympatické pobřežíčko se sympatickýma hospůdkama. Škoda že jsme nepočkali – grilované mořské potvory přímo před očima, samá vůně, škoda přeškoda. Projdeme se po pobřeží a pak se snažíme najít jeden osvětlený kruháč a hledáme auto. Není to až tak problém, pamatujeme si, kde jsme ho zanechali, a taky tam stále stojí. Odjíždíme z Marbelly, Květa ještě fotí vstupní bránu – resp. odjezdovou bránu z Marbelly. Musíme spěchat, v úterý nás čeká Gibraltar.

Rozlehlé středisko Marbella s ideálním klimatem bylo původně skromnou rybářskou vesničkou, později obohacenou o arabský hrad. Dnes je nejznámějším a nejluxusnějším ze všech letovisek na Costa del Sol, tradičně vyhledávaným známými osobnostmi a milionáři z různých koutů světa. Nabízí se srovnání s kdysi též móndénním jihofrancouzským St. Tropez. Vedle moderních hotelů podél pláží zůstaly v křivolakých uličkách starého města zachovány i tradiční bílé andaluské domky, dnes s množstvím kavárniček a restaurací zejména na náměstíčku Plaza de los Naranjos. Na rozdíl od jiných, uměle vybudovaných letovisek na Costa del Sol má totiž Marbella pěkné historické centrum sestávající z labyrintu křivolakých uliček a tichých zákoutí, kde můžete místy mít problém vyhnout se ostatním kolemjdoucím. Všechny cesty tady vedou na Plaza de los Naranjos (Pomerančové náměstí), stíněné, jak jinak, vzrostlými pomerančovníky. Renesanční radnice s typickými balkony i řada okolních domů si uchovala původní podobu z období počátku novověku, a to navzdory faktu, že Marbella byla značně poškozena za španělské občanské války (1936–1939).

Ještě za 2. světové války žilo v Marbelle jen asi tisíc duší a následující prudký rozvoj „upper-class“ turismu se tu odehrál v podstatě náhodou. Tehdy se totiž v oblasti, proslulé mimořádně příjemným podnebím po celý rok, usadil zámožný markýz Ricardo Soriano a začal sem zvát své bohaté přátele.

Markýzův synovec Alfons von Hohenlohe pak v roce 1954 přestavěl rozlehlou venkovskou usedlost Finca Santa Margarita na prestižní Marbella Club, do kterého se začali sjíždět aristokraté, bankéři, filmové hvězdy a další celebrity. Tím bylo o pověsti Marbelly rozhodnuto. Na začátku 70. let pak o pár kilometrů dál vznikl luxusní jachetní přístav Puerto Banús, na nějž navázaly drahé restaurace, bary a luxusní nákupní centra. Puerto Banús i dnes na rozdíl od vlastní Marbelly skutečně působí snobsky, stačí se porozhlédnout po značkách aut či po vývěsních štítech místních obchodů.

Moře bude v Marbelle, stejně jako jinde v okolí, pravděpodobně chladnější, než byste čekali, i v parném létě povrchová teplota vody zpravidla jen mírně převyšuje 20 °C. Důvodem je chladné hlubinné proudění z Gibraltarského průlivu, které právě v této části španělského pobřeží vystupuje na povrch. Mořská voda je zde tak značně chladnější než v severněji ležících oblastech při Costa Blanca nebo Costa del Azahar. Marbella je kosmopolitním a asi nejnavštěvovanějším místem na Costa del Sol. Ročně ho navštíví přes 200 tisíc turistů z celého světa. Z letiště v Málaze je to do Marbelly asi 45 kilometrů, dopravní spojení je zajištěno a přes den sem autobusy jezdí zhruba po 30minutách (v hlavní sezóně). Na rozloze 114 km2 žije asi 125 tisíc obyvatel nejrůznějších národností. Místo si jako letní sídlo oblíbily i známé hvězdy, např. Antonio Banderas, Julio Iglesias či Rod Stewart. Oblast je příjemná celoročním klimatem, krásnými plážemi a velkým množstvím kvalitních golfových hřišť, která jsou vyhledávána turisty z celého světa. Město Marbella působí velice luxusně, proto je také nechvalně známé obchodem s drogami a známou korupční aférou z léta 2006. Večerní život je třeba zažít v nedalekém luxusním Puerto Banús. Tento přístav plný předrahých jachet večer připomíná promenádu světových módních značek. Místo působí trochu snobsky, ale i tak má své kouzlo. Pokud neradi vypadáte jako turisté a rádi se v dané zemi snažíte začlenit, oblékněte si to nejlepší co v kufru máte a vyrazte do víru nočního života. Připravte si ale více peněz, ceny jsou zde o pár centů vyšší. V centru Marbelly najdete náměstí jménem Plaza de los Naranjos, kde můžete obdivovat radnici ze 16. století a také osmibokou kašnu z mramoru postavenou roku 1704. Místo působí opravu velice pěkně a stojí za to se sem podívat. Dalším zajímavým místem je věž Torre Ladrones, což je vůbec první signální věž na marbellském území za vlády Arabů v Andalusii. Původně tvořilo Marbellu pouze město uvnitř hradeb, logicky se postupně začalo rozšiřovat a tím i jeho hranice. Najdeme zde i Muzeum Bonsajů, kde objevíme vskutku unikátní kousky s více jak pětisetletou historií. Patronem města je San Barnabé a ten si samozřejmě zaslouží svoji oslavu. Svátky se konají v týdnu kolem 11. června, kdy se také připomíná získání vlády nad Araby v Marbelle roku 1485. Jestli se zrovna v tomto termínu budete nacházet v Marbelle, uvidíte pravou andaluskou fiestu, ženy oblečená v typických šatech a všude se bude popíjet, pojídat a povídat. 16. července, tedy v době hlavní sezóny, se koná svátek všech rybářů a námořníků, tzv. Fiesta de la Virgen del Carmen. V místních přístavech večer vyplují na lodích rybáři a připraví nějaký program, většinou jsou lodě jinak osvícené, či vytvářejí zajímavé obrazce. Vše vrcholí pěkným ohňostrojem. V Marbelle si lze vybrat z 24 pláží rozprostírajících se na území 27kilometrů, které jsou pečlivě upraveny. Marbella je chráněna pohořím Sierra Blanca, díky kterému se zde vytváří jakési mikroklima a průměrná roční teplota dosahuje 18 stupňů.

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .