Slavná rýžová terasovitá pole ve výšce 700 m nad mořem, rozkládající se od úpatí hory Watukaru až po pobřeží.
Jatiluwih je jedno z nejnavštěvovanějších míst Bali, které sice neleží u moře, ale kam se pořádají výlety ze všech letovisek na ostrově. Samotný název se skládá ze dvou slov: „jati“ a „luwih“, která znamenají „obzvlášť“ a „zvláštní/dobrý/krásný“. A Jatiluwih obzvlášť krásný opravdu je.
Nejznámější úsek je na cestě, na jejíž nejzajímavější úsek je zpoplatněný vstup a bohužel celé místo je znehodnoceho turismem, neboť u nejkrásnějších teras byly postaveny stánky s jídlem a restaurace, což kazí celou kulisu. Podle mého názoru jsou na Bali hezčí ukázky turismem nezkažených terasovitých políček, ale je pravda, že Jatiluwih je jinak velice hezké místo.
Nezapomeňte na to, že Jatiluwih leží poměrně vysoko nad mořem, takže zde zejména k večeru a v noci může být chladno. Přibalte si s sebou proto pro jistotu mikinu či svetr.
Přístup k rýžovým terasám je nejlepší po cestě z východu přes vesnici Pacung. Je zde možné jet také ze západu, ovšem cesta je opravdu strašná (výmoly).
Jatiluwih navštěvují jak zahraniční tak i místní turisté, a to již od doby holandské kolonizace Bali. Najdete zde parkoviště, restaurace, toalety, balé k odpočinku a k pozorování panorama celého místa.
Přeceňované místo, žádný zázrak
Petra Beranová dne 2015-03-04 08:29:44Poněkud přeceňované místo, které je sice pro našince krásné (v Evropě člověk nic takového neuvidí :-) ), ale velmi zkomercializované. Pokud se rozhodnete udělat si okolo rýžových polí Jatiluwih procházku a budete objevovat jeho opravdové krásy, rozhodně se sem vydejte. Jinak Jatiluwih za návštěvu stojí jen pokud pojedete kolem. Hezkých rýžových teras je na Bali více a výhledy na ně aspoň nejsou zpoplatněny a nebudete se tady tlačit s dalšími turisty.
Znova bych sem nejela, ztráta času
Laura Reichmann dne 2014-11-02 20:18:32Na Jatiluwih jsme jeli z Ubudu na motorce a byla to docela štreka. Když jsme se blížili, tak nám začalo pršet, tak jsme si šli sednout do jedné z restaurací na jídlo a doufali, že to přejde. Bohužel políčka byla z velké části sklizená, takže těch tisíc odstínů zelené, na které nás nalákal průvodce, se bohužel nekonalo :(( Ale zase jsme mohli pozorovat místní, jak pole orají (měli zapřáhnuté vodní buvoly nebo co to bylo za potvory). Znova bych sem asi nejela a nebo si dobře zjistila, jestli náhodou není zrovna období sklizně.