Pokud jste jako já, jistě rádi ušetříte každou korunu, kterou nemusíte vynaložit za zbytečnosti a raději si ji užijete za něco, co vám udělá radost. Jednou z takových klasických zbytečností je cestovní pojištění, což není nic jiného než (obvykle) několik stovek, o které si zbytečně zvednete cenu dovolené, kterými přiživujeme miliardové zisky pojišťoven a které byste přitom mohli utratit třeba za nové oblečení a nebo něco dobrého k snědku. Je teda potřeba sjednávat cestovní pojištění nebo ne?
Řada lidí, které znám, považuje cestovní pojištění za zbytečnost a něco, bez čeho se obejdou. Já si myslím, že mají pravdu. Do značné míry je pojištění skutečně zbytečnost a v podstatě se bez něj opravdu člověk obejde. Platí to i pro vás, teda pokud pro vás platí některé z těchto tvrzení:
- necestujete
- jste nechutně bohatý(á)
- milujete adrenalin a hazard s dalším směřováním vašeho života
Pokud nespadáte do některé z výše uvedených kategorií, cestovní pojištění na cesty do zahraničí potřebujete. Na tomto místě by tento článek mohl skončit, ale dovolím si jej ještě trošku rozvést, abyste věděli, proč za cestovní pojištění „vyhazovat“ peníze.
Cestovní pojištění nepotřebujete, dokud jej nepotřebujete
Problém jakéhokoli pojištění je skutečnost, že člověk platí za něco, co v ideálním případě nikdy nevyužije, a to třebaže ví jak vybrat cestovní pojištění a ušetřit na něm. Může tak mít po nějaké době pocit, že platit si cestovní pojištění je zbytečné. Zatímco ale třeba pojištění domácnosti proti zemětřesení je možná zbytečnost, protože něco takového v Česku je více než nepravděpodobné, úrazy na dovolené nejsou ničím výjimečným. Právě naopak.
Je potřeba sjednávat cestovní pojištění
Na cestách po světě jsem zažil několik úrazů či jiných pojistných událostí, které mne jen posunuly k tomu, že výběr cestovního pojištění skutečně nepodceňuji. Vše začalo před takřka 15 lety v Paříži, kam jsme s kamarádem jeli jen na otočku autobusem (měli jsme tam být celkem asi jen 8 hodin – holt studentská léta 🙂 ), kde však hned po příjezdu kamarád zkolaboval (zdravím tě, Martine!), který zde pak místo 8 hodin strávil 4 dny v nemocnici, prošel několika drahými vyšetřeními, měl luxusní privátní pokoj a nakonec jej repatriovali do ČR letadlem (zatímco já musel jet autobusem, grrr 🙂 ). Když jsem viděl účet za tuto „akci“, která ze z původních 480 Kč za jízdenku autobusem (byla v akci, nevyužijte to!) vyšplhala k 2 000 000 Kč, pochopil jsem, jak jsme hazardovali, když jsme si ani letmo neprostudovali cestovní pojištění, které jsme tehdy měli ke studentské ISIC kartě. Stačilo málo a nemuseli jsme se vejít do pojistných podmínek a o krásný dluh, který by člověk splácel hezky dlouho, by bylo postaráno!
A pořád to bylo ještě v pohodě, protože jsme byli relativně blízko domovu, takže v nejhorším se dalo nějak dostat domů i levněji a pokračovat v léčbě v Česku. Jenže co když je člověk na druhé straně světa? Třeba jako kamarád, který chodil po parcích na Novém Zélandu. Asi po půl hodince sestupu z jedné krásné vyhlídky se mu smekla noha, sklouzla mezi kameny a otevřená zlomenina holeně byla na světě. Transport vrtulníkem do nemocnice by jistě byl velkým zážitkem, kdyby kamarád neomdlel bolestí ještě před jeho příletem. Několikadenní pobyt na JIPce, na kterou se dostal po náročné a komplikované operaci, dvoutýdenní pobyt v nemocnici a spousta vyšetření kolem a kolem jej nakonec vyšla na 4 800 000 Kč. Teda vyšla by jej tak, kdyby neměl cestovní pojištění. Mimochodem, i on měl velké štěstí, protože zranění se mu stalo v nadmořské výšce, na kterou se jeho cestovní pojištění vztahovalo. Kdyby se mu to stalo třeba jen o 15 minut dříve, tedy blíž k oné vyhlídce, ze které nám mnohem později ukazoval fotky, celou tuto legraci by platil ze svého.
Účtenka z americké nemocnice na 6 250 000 Kč
A známý, který v Itálii ve středisku Bormio sletěl na lyžích a srazil ještě další dva lyžaře, na tom nebyl o moc lépe. Jedna z jeho „obětí“, místní manažer obchodní společnosti, si hnula krční páteří, měla několikaměsíční rekonvalescenci a známý tak musel hradit i ušlou mzdu (jen na ní vznikl dluh skoro 1 500 000 Kč), bolestné atp. Nemít tehdy pojištění odpovědnosti a pojištění určené pro lyžaře, asi by na hory ještě dlouhou dobu nevyrazil.
Vemte si, že podobných příběhů je plný internet. Jedním z nejznámějších je příběh dvojice, která s horečkou dengue skončila v nemocnici na indonéském ostrově Bali. Takových příběhů lze najít vícero a naštěstí zpravidla končí dobře. A to jak po zdravotní stránce, tak i z hlediska finančního, neboť všichni měli cestovní pojištění v dostatečné výši. Výjimkou je ale např. příběh Čecha, který v Tatrách strhnul svou hloupostí lavinu a jelikož neměl cestovní pojištění, musel uhradit výjezd horské služby a vrtulníku, který po něm pátral. Udělal si tak dovolenou na Slovensku za bratru krásných 300 000 Kč (12 000 EUR), a to se vyplatí. Jistě si tak dovedete představit, jak tyto částky mohou krásně narůst při vážnějších úrazech.
Je opravdu nutné platit za zbytečnost jakou je cestovní pojištění?
Já sám jsem naštěstí měl zatím velké štěstí, třebaže jsem v zahraničí už zažil ledasco, úrazy se mi zatím vyhýbají (*klepu na dřevo*), ale velmi dobře si uvědomuji, že těch pár stovek, které za pojištění obvykle platím, za to skutečně stojí. Proto výběru cestovního pojištění věnuji poměrně dost času a doporučuji to i vám. Vemte si, že lze koupit cestovní pojištění už za 8 Kč za den, tak je skutečně nesmyslný hazard cestovat bez něj. I kdybyste měli jen pojištění k platební kartě, je to pořád lepší než nic. A je důležité říct, že se nevyplácí ani spoléhat na evropské zdravotní pojištění, které má také své limity.
Ostatně – podívejte se sami, jak levné je cestovní pojištění a po přečtení výše uvedených příběhů si znova položte otázku „Je potřeba sjednávat cestovní pojištění?“.
Odpověď je zřejmá.
