Itálie je rozdílná nejen geograficky, ale také klimaticky, což ovlivňuje rozdílnost fauny a flory v různých oblastech. V Alpách objevíme typicky horské živočichy a rostliny, v jižnějších a nižších polohách se vegetace mění na typicky středomořskou. Fauna a flora Itálie je tak velice rozmanitá.
Ochrana přírody v Itálii
K rizikům regionálního rázu patří sesuvy půdy, bahenní proudy, laviny, zemětřesení, sopečné výbuchy, záplavy, poklesy půdy v Benátkách. Aktuálním problémem životního prostředí se stalo znečišťování ovzduší chemickými látkami z průmyslu jako je oxid uhličitý, kyselé deště poškozující jezera, nedostatečné průmyslové zpracování a likvidace odpadů.
Itálie se snaží zachovat faunu a flóru zřizováním chráněných územních celků, jejichž síť se úspěšně rozrůstá. Nachází se tu okolo dvaceti národních parků. Další ochranu poskytují regionální přírodní parky a množství menších útvarů.
Fauna v Itálii
Divoká lesní zvěř téměř zmizela. Hojnější jsou srnci, divoká prasata, na Sicílii mufloni. Vzácní jsou vlci a medvědi, kteří žijí jen v rezervacích.
Fauna je v horských lesích Apenin poměrně pestrá. Můžete narazit na smečku vlků nebo na medvěda, častější jsou ale jeleni, daňci, divoká prasata a divoké kočky. V oblastech se sněhovou pokrývkou žijí kamzíci. Zajímavostí níže položených oblastí je dikobraz.
Turistický ruch přispěl k likvidaci některých živočišných druhů v italských Alpách. Udržela se zde liška a kočka divoká a pak hojně zastoupené druhy jelenů, kamzíků a kozorožců. Na loukách a pastvinách narazíte na sviště.
Mezi oblastmi Limone a Tignale najdeme jedinou kolonii stříbrných racků v Itálii. V horách žijí především draví ptáci – orli (v Alpách královský i skalní, v Apeninách orli vzácnější), supi, sokoli a menší druhy dravých ptáků.
Oblast Gardského jezera se stala zimovištěm mnoha druhů tažných ptáků. Žijí zde vedle sebe rozdílné druhy jako například potápky a orli.
Flora v Itálii
Flora Itálie je odlišná na severu země a ve středomořské oblasti. Při značně výškově rozčleněném povrchu krajiny se uplatňuje výšková stupňovitost rostlinného krytu.
Lesy zaujímají necelou pětinu území. Pro oblast Středomoří jsou typické křovinné porosty macchie (v nich zastoupeny myrty vavříny, oleandry, pistácie, pinie, cypřiše, jalovce), ve vyšších nadmořských výškách pak opadavé listnaté lesy (kaštan, buk, dub). Jehličnatých lesů se zachovalo málo.
V italské části Alp se můžeme setkat se středomořskou a středoevropskou vegetací. V jižnějších oblastech se daří olivovníkům, jedlým kaštanům nebo například tamaryškům. Flóra okolí Gardského jezera je poměrně bohatá a ovlivněná středozemským klimatem.
Co se týče rostlinstva v Apeninách, za zmínku určitě stojí hlaváček zlatokvětý, penízek rolní nebo rožec. Další typickou apeninskou rostlinou je žlutý mák. Vzácné jsou violky.
V italské části Alp se můžeme setkat se středomořskou a středoevropskou vegetací. V jižnějších oblastech se daří olivovníkům, jedlým kaštanům nebo například tamaryškům. Ve středních polohách krajinu obvykle pokrývá borovicový nebo modřínový les, jenž střídají louky a pastviny. Borovice limba je dominantou poloh okolo 2 000 m n. m., výše až pod hranici sněhu už se vyskytují kosodřeviny, lišejníky a mechy.
Východní část Alp je na vegetaci trochu bohatší a to především díky působení středomořského klimatu. Objevíme tu myrty, oleandry, cypřiše nebo pinie.
Vinná réva a ovoce se pěstuje především v údolích Adige.
Flora okolí Gardského jezera je poměrně bohatá a ovlivněná středozemským klimatem. V předhůří jezera rostou vřesy, zimostrázy a duby cesmínovité, na skalnatějších částech pak rozmarýn či oleandr. Substředomořská oblast oplývá hojností orchidejí, ve vyšších oblastech najdeme narcisy a různé druhy lilií. Okolo jezera se vyskytují typicky středomořské stromy – cypřiše, cedry, olivovníky, popřípadě palmy.
Macchie
Macchie je obecný název pro typický středomořský stále zelený keř, tvořící pichlavý porost. V podrostu s ním v sousedství žijí vonné byliny. Jsou to silně pryskyřičnaté rostliny, keře jsou vzájemně propletené, rostliny jsou houževnaté, většinou porostlé trny. Pro tyto souvislé středomořské porosty vznikl na Korsice obecný název macchia a jako pojmenování této rostliny se rozšířil do dalších jazyků. Je to jediné slovo z korsičtiny, jež proniklo do světa.
Složení a růst macchie se různí podle polohy, klimatu a nadmořské výšky. Ve vlhčím prostředí dosahují výšky až 4 m, ve vyšších oblastech, zejména na severních svazích, na skalnatém a kamenitém podkladě se daří přízemním a zakrslým tvarům.
Jednou z nejvýraznějších bylin macchie je asfodel (liliovití) s hvězdicovitými bílými kvítky, se stonkem rozvětveným tak, že připomíná několikaramenný svícen. Staří Řekové věřili, že asfodel pokrýval hustě elysejská pole, místo odpočinku bohů a hrdinů a byl jejich potravou. Z jeho cibulky se dá vyrobit potravina podobná chlebu. Tuto vlastnost ocenili první zemědělci.
Asfodel je v lidovém léčitelství uznávaná rostlina jako léčivo pro řadu nemocí. Užívá se na kašel, zápaly a popálení, bolesti zubů, menstruační problémy, ale i na tuberkulózu.