San Marino je nejstarší republikou na světě. Enkláva uvnitř italského státu, jež překonala nejrůznější bouře v Evropě a udržela si svou nezávislost přes 1700 let. Během té doby poskytla azyl velkému množství uprchlíků z nejrůznějších koutů světa. Hrdé, avšak skromné republice, vzdali hold takové osobnosti jako Abraham Lincoln či Napoleon Bonaparte.

San Marino je tedy samostatná země, ale tím, že je úzce spjata s Itálií, ji na MAHALO.cz uvádíme jako jednu z destinací Itálie.

Mapa San Marina

Geografie San Marina

Při cestě podél Středozemního moře se na jih od Benátek rozkládá rozsáhlá a velmi plochá Pádská nížina. Teprve při příjezdu k známému letovisku Rimini se začíná krajina nepatrně vlnit a přecházet v pahorkovité předhůří Apenin. A hned na jejich okraji se nachází hora Monte Titano, kolem níž se rozkládá nejstarší republika na světě – San Marino.

San Marino je enklávou v srdci Itálie, vzdálenou asi 30 kilometrů od přímořského města Rimini. Má tvar nepravidelného lichoběžníku a je obklopeno italskými provinciemi Emilia-Romagna a Marche.

San Marino

Kopcovitému charakteru republiky dominuje hora Monte Titano, na které se rozprostírá hlavní město San Marino. Monte Titano je 3 kilometry dlouhý vápencový hřeben, oddělený od hlavního apeninského pásma. Je zbytkem velké vrásy. Na něm se vypínají tři vrcholy, umocněné kamennými tvrzemi. Nejvyšší z nich La Cesta (nebo La Fratta) dosahuje výše 756 metrů nad mořem. Na východ od něj se vypíná La Rocca (La Guaiata) se 751 metrem, západní vrchol tvoří La Montale se svými 738 metry. Absolutní výška tedy není nijak závratná, avšak tím, že hora leží v nížině a je vzdálená pouhých 10 kilometrů od moře, vypadá z dálky impozantně.

Republika má rozvinutou říční síť. Největší řeky San Marina Asua a Marano sice směřují každá na jinou stranu, jejich vody však končí v Jaderském moři.

Politický systém San Marina

Starobylá instituce Arengo, která byla shromážděním hlav rodin, předala v 15. století svou moc Velké generální radě. V roce 1906, po téměř třistaleté nečinnosti, si vzala některá práva zpět. Dnes je Arengo shromážděním veškerého voličstva, které se schází dvakrát ročně, v neděli následující po uvedení kapitánů-regentů do úřadu. Tady mohou občané předkládat petice veřejného zájmu. Ty musí být projednány během šesti měsíců.

Zákonodárnou moc má tedy Velká generální rada, kterou tvoří 60 členů, volených přímo občany staršími 18 roků na pětileté období. V tomto parlamentu má zastoupení na tak malou zemi poměrně velký počet šesti politických stran. Rada vydává zákony, schvaluje rozpočet, jmenuje diplomaty a státní úředníky. Má právo udělovat amnestii a občanství. Ze svého středu volí kapitány-regenty, Státní kongres, Radu dvanácti a dohlížitele regentství.

Kapitáni-regenti vykonávají funkci hlavy státu. Jsou voleni každých šest měsíců – 1. dubna a 1. října. Řídí Velkou generální radu, Státní kongres (Malou radu) a Radu dvanácti. Vystupují společně a s každým rozhodnutím musí oba souhlasit. Vůči sobě mají právo veta. Jejich činnost může být šetřena a souzena takzvanými dohlížiteli regentství na základě předložené žádosti. Kapitáni-regenti mohou být opět zvoleni po třech letech od uplynutí jejich mandátu.

Lanovka na Monte Titano

Výkonnou moc zastává Státní kongres neboli Malá rada. Jde v podstatě o vládu s deseti ministry – tři se nazývají tajemníky (zahraničí, vnitro, finance), ostatní mají titul poslance.

Rada dvanácti má prakticky funkci nejvyššího soudu. Zkoumá právo, když se výrok soudu prvního stupně liší od výroku soudu odvolacího, avšak jen částečně. Funkční období rady trvá 5 let.

Soudci nemohou být v zájmu nestrannosti občany San Marina. Výjimku tvoří pouze smírčí soudce občanskoprávních sporů do hodnoty 15000 eur.

San Marino je neutrální stát a není v něm zavedena všeobecná branná povinnost. V případě potřeby mohou být povoláni všichni muži od 16 do 55 let. Přesto republika disponuje dobrovolnými vojenskými útvary.

Domobrana je vyzbrojena mušketami a bajonetem. Účastní se slavnostních obřadů a spolupracuje jako pořádková služba při zvláštních příležitostech. Její součástí je vojenská hudba.

Garda Velké generální rady byla vytvořena 20. března 1740 po Alberoniho okupaci s účelem chránit kapitány-regenty a členy Rady v době zasedání. Je vyzbrojena šavlemi.

Garda byla původně určena k obraně opevnění a bylo jí svěřeno dělostřelectvo. Dnes provádí kontrolu státní hranice a ochranu Vládního paláce. V případě potřeby spolupracuje s četnictvem. Členové gardy jsou vyzbrojeni puškou a bajonetem.

Policejní složky tvoří četnictvo a městská policie. Četníci, podobně jako soudci, nemohou být občany San Marina.

Obyvatelé republiky tvoří 80% Sanmariňané, což je asi 22 tisíc lidí. Dalších přibližně 13 tisíc státních příslušníků tohoto národa žije mimo území republiky, ponejvíc v Itálii a v USA. Ti však neztrácejí volební právo a většina z nich, aby prokázala sounáležitost ke své vlasti, přijíždí do republiky volit.

Sanmarinské občanství se dědí pouze po mužské linii. Pokud se žena provdá za cizince, neztrácí sice občanství, ale její děti ho již nenabudou. Toto opatření se zdůvodňuje malou rozlohou státu.

Sociální systém je na velmi vysoké úrovni. Zdravotní a důchodové pojištění je povinné. Poskytuje se i podpora v nezaměstnanosti. Nezaměstnanost je však velmi nízká, pohybuje se okolo 3%. Zdravotní péče má vysoký standart.

Základní osmileté vzdělání je povinné pro děti ve věku od 8 do 15 let. Nachází se zde 14 základních a 3 střední školy. Univerzita má spíše charakter postgraduálního studia. Vysokoškolské vzdělání je zajišťováno prostřednictvím stipendií na zahraničních univerzitách.

Hospodářství San Marina

Hlavní příjmy San Marina pocházejí z turistického průmyslu, jehož rozvoj začal v polovině padesátých let. Do té doby byla republika poměrně chudou oblastí. Hlavní obživou zdejších obyvatel bylo zemědělství, a to jak pastevectví, tak i obdělávání půdy. Dnes má zemědělství jen nepatrný význam, v agrárním sektoru jsou zaměstnány jen asi 2% práceschopného obyvatelstva. Pěstuje se především obilí, vinná réva a olivy. Živočišnou výrobu představuje chov skotu a vepřů.

Monte Titano v San Marinu

I další tradiční profese – kamenictví – je na ústupu. Kámen a cement jsou také jedinými nerostnými surovinami, které se na území San Marina těží. Vše ostatní, včetně paliv, elektrické energie a spotřebního zboží, je dováženo. K exportu je určeno především víno, keramika a nábytek.

60% z celkového příjmu republiky pochází z cestovního ruchu, v němž je zaměstnána většina obyvatelstva, a to jak přímo, tak nepřímo. Dalších 10% příjmů pramení z prodeje poštovních známek a sběratelských mincí.

Průmysl je tvořen několika středními a malými podniky. Je zde vyráběn cement, lisován olivový olej, poměrně silně je zastoupena i další potravinářská výroba. Tradiční je kožedělný a oděvní průmysl a především proslulá sanmarinská keramika.

Co nabízí San Marino

Hranici San Marina lze snadno překonat bez povšimnutí a ročně tak učiní asi 2 miliony turistů. Pouze nápis na symbolické bráně nad čtyřproudou silnicí vedoucí z Rimini upozorní, že se turista ocitl ve třetím nejmenším státě Evropy.

Zmíněná komunikace vede až do hlavního města San Marino, před hradby historické čtvrti. Dovnitř smí jen vozidla místních obyvatel, úřadů, obchodů a hotelových hostů a to pouze od 19 do 9 hodin.

Nejstarším a nejznámějším vstupem v sanmarinských hradbách je brána sv. Františka (Porta San Francesco) z roku 1361. Ta byla do dnešní podoby přestavěna v letech 1451 – 1581. Pod klenbou objevíte nápis vyzývající příchozí, aby pod hrozbou vysoké pokuty měli ve městě schované zbraně. Zezadu jsou zděné znaky San Marina a rodu Feltresků.

Za bránou stojí kostel sv. Františka z roku 1351 spolu s klášterem Minoritů. V něm se nalézá obrazárna jak středověkého tak moderního malířství.

Při další cestě vzhůru uvidíte palác Valloni, kde je umístěna národní knihovna a státní archiv. Tato instituce byla založena v roce 1839. Knihovna obsahuje na 40 tisíc svazků, z toho několik set z 16. století. V archívu je rovně ž uschován nejstarší dokument Placito Feretrano z 20. února 885.

Za budovou knihovny stojí památník Giuseppe Garibaldiho, jenž byl vytvořen v roce 1882 sochařem Gallettim jako první na světě. Věnoval ho tomuto italskému národnímu hrdinovi.

Následuje náměstí Svobody (Piazza della Liberta), kde se nachází budova Vládního paláce (Palazzo del Governo nebo též Palazzo Pubblico).

V centru San Marina najdete i několik soukromých muzeí. Reptilárium a akvárium seznamuje s životem mnoha plazů, obojživelníků a ryb. Dále je možné navštívit muzeum kuriozit, moderních zbraní či voskových figurín.