Každý návštěvník Říma se alespoň na chvíli zastaví u velmi známého místa, kterému se říká Španělské schody. Široké strmé schody vedou na elegantní náměstí Piazza di Spagna, ze kterého do dálky vybíhá Via Condotti. Je to ideální místo k posezení, k setkání nebo jen k pozorování lidí.
Španělské schody patří mezi největší a nejstarší schodiště svého druhu v Evropě. S myšlenkou postavit schodiště přišel kardinál Jules Mazarin, hlavní ministr krále Ludvíka XIV. K výstavbě však došlo až šedesát let po Mazarinově smrti, kdy francouzský velvyslanec Etienne Gueffier získal souhlas od papeže. Stavba proběhla v letech 1723 – 1726. Architektem byl Alessandro Apeci a stavitelem Francesco Sancti. Výsledkem je schodiště s 137 travertinovými stupni, zahradními terasami, které střídají rovné a zakřivené linie a dodávají pocit pohybu.
Pod schody stojí Fontana della Baraccia, poslední dílo Pietra Berniniho, otce slavnějšího Giana Lorenza. V 18. století se zde scházeli lidé, kteří se chtěli stát modely umělců v naději, že získají práci.
Místo přitahovalo návštěvníky a známé osobnosti ze zahraničí. V 18.století dostalo jméno Ghetto de l´inglesi (anglické gheto).
Když postojíte naproti schůdkům, po pravé straně spatříte dům, kde zemřel v roce 1821 romantický básník John Keats. Nyní je zde muzeum.
Každoročně se během dubna na náměstí a v jeho okolí pořádá módní přehlídka, tehdy bývají schody ozdobeny růžovými azalkami.
Jak vznikl název Španělské schody?
Pokud by vás zajímalo, odkud se vzal samotný název tohoto schodiště, pak jedna z verzí je, že se schodům takto říká, protože nedaleko nich je španělské velvyslanectví. Já si ale myslím, že daleko poetičtější je alternativní příběh, který říká, že v Římě bylo před nějakou dobou velmi populární vlastnit pejska rasy kokršpaněl. A právě v okolí schodiště byly oblíbené trasy na venčení těchto psích miláčků. No a právě odtud už je jen krůček k názvu dnes již světoznámého schodiště 🙂