Niʻihau je malý soukromý ostrov, jež je z velké části nezatížený vlivy okolního světa. Nejsou zde silnice, hotely ani restaurace. Žije tu zhruba 250 obyvatel, většinou havajců, bez elektřiny. Domov zde našli tuleni a místní obyvatelé tu chovají skot.

Niʻihau, jinak také Zakázaný ostrov, je s rozlohou 181 km2 druhým nejmenším z osmi obydlených havajských ostrovů. Jeho povrch je, oproti ostatním havajským ostrovům, poměrně plochý. To je jeden z důvodů, proč se zde zaměřují více na chov ovcí, koní, rybolov a sběr mušlí.

Mapa ostrova Niihau

Mapa ostrova Niihau

Rozprostírají se zde také dvě největší jezera na Havaji – Halulu a Halali´i. Tato jezera však vlivem velkého sucha vysychají. Většina obyvatel žije v obci Pu´uwai, která je také jedinou obcí na ostrově. Nedaleko od Niihau, 2 kilometry na severovýchod, objevíte neobydlený ostrov Lehua, který je také přičleněn k Niʻihau.

Historie Niʻihau

Na ostrově původně vládli náčelníci jednotlivých kmenů, ale v roce 1810 byl ostrov přičleněn k Havajskému království. V roce 1863 havajský panovník Lota Kamehameha prodal ostrov Elizabeth Sinclairové. Její dědicové v roce 1915 zakázali na ostrov vstup cizím osobám, aby byl zachován tradiční způsob života. Po japonském útoku na Pearl Harbor zde v roce 1941 přistál japonský pilot Šigenoru Nišikaiči a chtěl ostrov zabrat pro Japonsko ( :-) ). Těžce zranil jednoho domorodce, ale ten jej následně zabil. Franklin Delano Roosevelt navrhl v roce 1944, aby se ostrov stal sídlem Organizace spojených národů, ale tento návrh (naštěstí) neprošel.

Ni'ihau

Ni'ihau

Ostrov žije dodnes klidným, mírumilovným životem. Nejezdí zde automobily, nejsou televizory ani střelné zbraně. Zpevněné cesty zde neexistují, není zde ani lékařská služba. Alkohol se tu neprodává a elektřina se získává ze slunečních kolektorů. Od roku 1987 mohou ostrov navštívit malé skupinky turistů, ale pouze na jeden den. Do večera se musí vrátit. Turisté nesmí používat fotoaparáty, tranzistorová rádia, mobilní telefony a nesmí kontaktovat místní obyvatele.

Na ostrově místní obyvatelé, čistokrevní havajci, používají archaický dialekt, odlišný od spisovné havajštiny. Mají specifický folklór, obzvlášť hudbu. Tradiční věnce lei nevyrábí z květin, ale z mušlí.