0
0

Po celkem klidne ceste Stribrnakem do Mnichova, 11.5hodinach letu s Kozickou (Qatar Airways), 3jidlech z plastiku jsme se prenesly o 6 hodin napred, ale hlavne uplne do jineho sveta kamsi doprostred Asie, kde je spousta veci stejnych, jen cas je vniman trochu jinak – coz je nejdulezitejsi a na tom vsem to nejlepsi!

Hotel jsme mely zamluveny uz z Evropy, vse klaplo a my uz zkoumaly ceny prvniho piva, nudli, ryze a vsech tech uzasnych pochoutek co jich tady vsude je. Samozrejme se vse odehravalo na mezi batuzkari nejvyhlasenejsi bangkokske ulici Khao San Road – no zmatek neuveritelny, horko, hluk, blazinec!!! Jsou tady snad vsechny pochybne osoby sveta. Clovek kazdopadne zapadne velice snadno. Koupite si jednu cast obleceni, kterou nosi mistni lide, k tomu dokoupite falzifikat znackoveho tricka a vietnamek, pres krk si obtocite salu (nejlepe z arabske zeme) a pres rameno prehodite pytel na hady (proste platenou tasku, kde vecne neco hledate) a k tomu pochodujete ulici s pivem mistni znacky v ruce a …. jste neuveritelne in.

Stravily jsme tu dohromady 3 noce a udelaly si vylet vlakem do nedaleke staroveke Ayutthayi. Vyridily jsme si viza do Laosu a Kambodze a koupili tzv.JOINT TICKET, zajistujici nam dopravu busem a pak lodi na ostrov Ko Tao, ktery jsme si dle LP a obrazku vsude okolo vysnily jako ten jediny a spravny cil naseho lenoseni.

Vlastne jsme to tady moc hezky proflakaly mezi neuveritelne levnymi nudlemi a ryzi se zeleninou, pivem Chang a Leo a citaty ze Samotaru (… ze v Bangkoku je libani nejdrazsi!) a vzpominkou na knihu a film Plaz, ktera tak trochu predznamenala i nasi cestu na ostrovy v Jihocinskem mori. Take jsme se docela slusne stacily pohadat s ridicem tuck-tucku, ktery nas krome slibovane trasy vozil od certa k dablu mezi nejakymi obchody se zbozim, ktere nas vunec nezajimalo. Pak ale Misi rekla: Lado deme! …, hodila mu na hlavu par bathu a utekly jsme – no proste zavan arabarny! Nutno ale podotknout, ze to byl prozatim jediny otravny clovek!

Pohoda by byla nejvetsi, kdyby mne nenateklo oko a nezacala jsem mit teplotu … kazdopadne jsme 14.1. vecer odfrcely smer jih celkem luxusnim busikem.

Richard, trust me, it’s a paradise… tak zacina kniha i film Alexe Garlanda plaz. Prave na ostrovy Ko Samui situoval dej tohodle nesmirne poucneho pribehu. No, my se cestou do tohodle raje sice malem pozvraceli jako vetsina osazenstva lode, ale nakonec jsme prece jen po 21hodinach dorazily na Ko Pha-Ngan a polomrtve vlezly do more … a to v pulce ledna!

Prvni noc jsme byly neuveritelne unavene. Ja mela natekle oko a zacinaly mi teploty. Ubytovaly jsme se v bungalovu na klidne plazi, kde bylo s nami jen par lidi, kteri vice ci mene uspesne vzdorovali davivemu reflexu na stejne lodi jako my. V bungalovu vedle nas se usadil Rakusan Richard, s kterym jsme se po nekolika malo spolecne prohovorenych hodinach skamaradily a podnikli par spolecnych vyletu. Nasli jsme v nem kamarada, ktery je sice uplny mimon, ale moc hodny mimon.

Jednim z vyletu byl vylet po ostrove na pujcenych skutrikach. Ostrov je krasne hornaty, a tak lze navstivit i buddhisticky klaster, ktery je ukryty prave v horach. Richard tady stravil pred asi 5 lety nejakou dobu. Mnich Maitree si ho pamatoval, a tak jsme byli pozvani k obedu, pohovoril s nami asi hodinu a pak jsme v klidu klastera stravili hodinku jen tak prochazkou a povidanim si. Byl to moc hezky a hlavne klidny zazitek. Ani se nedivim lidem, kteri sem prichazeji stravit svuj cas meditovanim, rozmyslenim nebo treba ucenim se thajstiny. Pak jsme prejeli na sever ostrova na plaz, ktera jeste pred 5 lety byla uplne opustena a jen par batuzkaru zde travilo evropskou zimu. Dnes tu stoji drahe bungalovy a kavicka a pivicko v obchodech je predrazena. Kazdopadne jsem tam mela zatim asi nejlepsi coconut shake :o)!

Take jsme seamozrejme musely navstivit nejjiznejsi bod tohoto ostrova a tim je Hat Rin, misto nechvalne celosvetove proslulych Full Moon Party, kde je dovoleno uplne vse a to v jedine noci. Pres den je to misto uplne obycejne plne obchodu a bohuzel i zde se stavi o 106 … pevne doufame, ze snad v Kambodzi to jeste bude trochu opustene … snad!

Je mi trochu lepe a tak stale ziji v predstave, ze je treba co nejdrive odjet na Ko Tao, abychom jeste stacily prejet na jih Thajska do Krabi. Na Ko Tao, ostrov asi 50km vzdaleny odjizdime 20.1.. Plavba je klidna a my se dal pripekame na slunci.

Ko Tao je maly ostrov, kam lide jezdi za potapenim. To je to, co mi celou dobu bude vrtat hlavou a soucasne pekne stvat. Muj strach z mnozstvi vody mi zabranuje si zde udelat velice levne potapecsky kurz. Celou dobu nad tim premyslim, moc me to laka, ale vim, ze bych tyto nove vedomosti a schopnosti dal nevyuzila – proste se bojim a tak zustavam dal jen u snorchlovani! Srabe, lado …

Na ostrove stravime celkem 8 dni, kdy zazijeme Misi vysoke horecky, krysi nalety, po kterych mam sezrane sve kratasy dieslace z Birmace, dvoudenni tropickou bourku, osobne si zazivam depku plynouci ze strachu o Misi, vzteku, ze na jih se definitivne nejede a z obav, ze nam nezbyva na zbytek trasy dostatek casu. Vse docteme, a tak si kupuji knizku, odjizdime na snorchlovaci vylet kolem ostrova, ktery si moc uzivame, shlednu nekolik americkych filmu v mistnich restauracich, zatimco Misi boli cele telo nekde v bungalovu uprostred dzungle na tomhle f…. islandu :o(! … v noci toho moc nenaspime jak kolem pobihaji krysky, ted uz duverne nazyvane Ziza s Bizou ;o)))). Na druhou stranu jsou tu nesmirne krasne zapady slunce, moc dobre jidlo (hlavne ryby), kontrast barev more, skal a palem je az dechberouci. Kamaradem se nam stava prislusnik tzv.tahjskeho tretiho pohlavi, moc hezky Lady Man ;o), kteremu udelal nejvice radost darek od Misi, kdyz mu dala sve oblibene sponcicky do vlasu.

Nakonec ale Misi ATB zabiraji a je ji lepe. 28.1. odjizdime na pevninu. Lod krasne klouze po hladine a my se slunime na pridi. Bus z Chumpornu pak jede rychle do Bangkoku, kde jsme v pul pate rano. Hostel ma plno, a tak dospavame noc ve spacacich na strese hostelu. Nakonec se pokoj uvolnuje kolem osme rano … po tele mi zacina stekat uzasne chladna voda ze sprchy. Zacal novy horky den uprostred Asie … zitra odjizdime nocnim vlakem smer sever do Chiang Mai.

Opiova pole, Zlaty trojuhelnik, hory, dzungle, sloni a Laos s Barmou nadohled. Tak tohle vse je severni Thajsko. Z Bangkoku na sever jsme se vydaly 30.ledna vecer nocnim vlakem a posledniho ledna jsme byly v chladnem ranu v podhorskem meste Chiang Mai

.

Chiang Mai

Vlak byl sice ponekud drazsi, ale spaly jsme jak dreva a ja od letnich prazdnin mela jednu z mala noci, kdy jsem spala bez prestavky. V Chiang Maii, meste pod horami s nadhernymi trhy, mnoha moznostmi pro sportovni vyziti Misi uz z Bangkoku zamluvila ubytovani v batuzkarskem hostelu, coz se ukazalo jako vynikajici volba, pac jsme potkaly zajimave lidi, spaly za par penez a moc dobre se i najedly – zkratka nechtelo se nam odsud.

Prvni den jsme si prosly cele mesto, ktere disponuje tremi sty waty, nektere dokonce z teakoveho dreva, ktere je v teto oblasti fenomenem. Pozjistovaly jsme si take cenu vyletu a nabizenych masaznich a kucharskych kurzu. Dalsi den jsme vyrazily na motorecce do hor,kde bylo stale krasne a teplo, ale uz dychatelno s krasnym vyhledem do udoli a celou oblast Chiang Maie. Poutnim mistem nad CH.M. je Doi Suthep (neco jako nas Karlstejn), kde byla sice neuveritelna masa Thajcu, ale atmosfera opravovaneho watu, vonnych svicek byla uzasna … 14km sjezd do udoli na motorecce a pak nasledny prujezd levostrannym asijskym provozem byl proste zazitkem … vse ale dobre dopadlo a motorecku jsme v poradku vratily. Byla nedele a zacinal vikendovy odpoledni trh v ulicich … proste nadhera a my jen litovaly, ze uz nejedeme domu, protoze s bagly obtezkanymi suvenyry bychom opravdu po Asii vlacet nechtely.

Dalsi den byl ve znameni vyletu, ja se vydala za horskymi kmeny a Misi na jednodenni kurz thajskeho vareni. Navstivila jsem nekolik kmenu (viz fotky), farmu s orchidejemi a videla tak pravy thajsky venkov. Misi byla take uspesna a naucila se leccos, lec zapomnela na pokoji fotak, takze z bio farmy na jihu Ch.M. nemame jedinou fotku. Pobyt v Ch.M. jsme zakoncily Traditional Massage … uzasna zalezitost! Kdyz mistni maserky videly Misi, jen rikali „ooooooo, long, long“ a nemohly se vinadivat na jeji nohy :o)))!

No a pak jsme se konecne vydaly na sever, k Mekongu prejit do Laosu. Jely jsme minivanem s nekolika Australany a dvema Zidovkami (no comment, vse popisi v kapitole o Mekongu). Hranicni prechod do Laosu se jmenuje Chiang Khong a my tam dorazily uz po setmeni. Mekong jsme jen tusily a v ospalem mestecku s jednou ulici a miliardou komaru jsme se vydaly hledat postele. Seznamily jsme se tak s Davidem z Irska a Henningem z Nemecka. Koupily lodni listky na rano na dvoudenni plavbu do Luang Prabang a spokojene usnuly od Laosu nadohled.

Neuveritelne jsem se tesila az uvidim tenhle asijsky veletok, o kterem jsem si predstavovala uz v detstvi, ze proteka ryzovymi poli, vsude jsou vodni buvoly, z kazdeho meandru na Evropana ciha nejaka nemoc. Cast z toho byla pravdou, ale vetsinou je pravda samozrejme jina a tahle reka, ktera nas provazi celym Laosem a jeste bude v Kambodzi ma spousty podob.

Mekong je proste v Laosu vsudypritomny, mistni ho nazyvaji sperkem JV Asie, protoze je zivi a spojuje s okolnim svetem.

Bohuzel jsme take poznali na vlastni kuzi pritomnost tzv.“cestovatelu“ ve veku kolem 23 let ze zemi Kanady, Australie, Anglie a USA, kteri se jen tak mimodek potuluji JV Asii a v alkoholovem opojeni skaci do Mekongu, do vodopadu, ztraci veci a ostatni znacne otravuji … jako treba Ryan, kteremu je necelych 19let a je z Australie, pochybuji, ze vi v jake je zemi a jen mozna podle nazvu piva vzdy odhadne momentalni svou polohu. Zvlastni, ze se mu jeste nic nestalo … hold stesti preje ozralum! Takoveto particky jsme prestaly potkavat az tady v Phnom Penhu – Laos je jimi uplne zaneseny :o((((!

No jak jsme tak ocumovaly na lodi jak kazdy nosi tyto max pohodlne, ale absolutne nezdrave botky, rikaly jsme si jak osklive nohy nekteri maji – obzvlaste obtloustle americko-evropske dvacitky! No … a tim jsme se bavily temer celych 15 hodin na lodi a vyvinuly teorii, ze „nekterym lidem by meli noseni klip-klapu proste zakazat“!

Na druhou stranu jsme obdivovaly nekolik paru postarsich cestovatelu, kteri vzorne v safari obleccich sedeli sporadane na lavicich a predcitali si pruvodce a knihy s tematikou Mekongu a JV Asie. S usmevem a prehledem prihlizeli alkoholovemu besneni jiz zminenych grup.

Kez bych jednou dospela k tomuto nadhledu … kez bych se vubec jednou dozila takovych sedin!

Kdyz se konecne na obzoru objevil Luang Prabang, byly jsme nadsene. Konecne Indocina a hned toto mesto, ktere ma byt perlou Laosu. Ubytovani jsme nasly celkem v pohode a hned vyrazily do ulic … zacalo tak velke rozcarovani z teto zeme :o(

Luang Prabang

Vecer v tomto meste je uzasny. Vse nasvicene, kramky s hezkymi vecickami, masazni salonky. Rana a dny jsou vsak udesne, vypluji na povrch polorozpadajici se kolonialni domy mezi kterymi jsou waty, ktere ani nahodou nedosahuji kouzla watu thajskych. Inu, komunismus spojeny s bidou. Co nam ale chutnalo moc bylo Lao Cafe, ktere je pestovano na Bolevanskem platu a je odporniky nazyvano „sampanskym mezi kavami“. Podava se se salkem a je opravdu vynikajici. Nenechalo se zahanbit ani Lao Beer, ktere je udajne nejlepsi v cele oblasti – nejsem sice znalec, ale bylo dobre a tmave uplne vynikajici. Jinak jidlu dominuji vsude bagutte a palacinky, inu francouzska kolonie! I vino jsme ochutnaly, sice drahe, ale francouzky Merlot r.2005, tomu se neda odolat!

Ve meste jsme nakonec stravily 2 dny. Udelaly jsme si puldenni vylet na nedaleke vodopady, v kterych se da i koupat. Projizdely jsme i vesnickami a zacaly tusit, ze to, co v Thajsku ukazuji jako horske kmeny, zde je k videni u bezne silnice jako bezne obyvatelstvo. Prosly jsme si mesto, posedely u kavy s par lidmi, ktere jsme po ceste ruzne potkaly, vyzkousely laosskou masaz, pobloumaly kolem Mekongu a vylezly na kopecek s chramem uprostred poloostrova, na kterem se nachazi centrum L.P. Prave pristavalo letadlo, jedno z mnoha, ktere sem chrli zahranicni turisty (prevazne Francouze), kteri vidi z Laosu jen toto misto a pak zase odletaji treba do Kambodze do Siem Reap (Angkor Wat) a tim maji tyto dve zeme odbyte. A nastal cas posunout se na jih do Vang Vieng, udajne 5 hodin cesty. Nechapala jsem, proc tak dlouho pojedeme 232km … bohuzel jsem pochopila!

Vang Vieng

Vyrazily jsme z L.P. rano minivanem. Bylo nas v busiku 11+ridic a ten to celkem slusne krosil. Okolni hory dosahuji temer 2 tisic metru, dalnice neexistuje a rychlost se pohybovala max kolem 40km/hod. Nasly se taci, kteri narychlo vyndavali igelitove pytliky a do tech vraceli sve snidane. Jak jsme se pak dozvedely, ti co jedou mistnackym busem jsou svedky toho jak zvraci uplne vsichni a kdyz bus zastavi, znovu se najedi a cely proces se opakuje … ono jim bohuzel nedochazi vic veci, ale tohle je alespon zabavny! Cestou se nam naskytly neuveritelne pohledy. Bida, spina, lide, prasata, psi, vse pohromade v jednomistnostnich chatrcich. Cela vesnice se chodi koupat k jedne pumpe na navsi, neni proto problem videt nahou koupajici se zenu. Deti posedavaji u propadle krajnice … co pohled, to zapamatovani si na cely zivot! Nicmene kolem 3.odpoledne bylo utrpeni konec a nasledovalo prekvapeni z podhorske vesnicky Vang Vieng, ktera ma byt backpackers heaven, ale jak se rozrusta, vsude se stavi a my se tak ocitly misto v bungaloiku u reky na stavbe! Bary chrlily jeden dil Pratel a Simpsonu za druhym, ozrale pochybne existence se potaceli ulicemi. Vubec s tim nekorespondoval nadherny zapad slunce za horami nebo poklidny tok reky. Nicmene jsme nasly klidny a hlavne uplne novy GH, vysprchly se a s kluky daly celkem dobrou pizzu. Dalsi den si pujcily kola a vyrazily ven, z tohodle opileckeho besneni. Projizdely jsme ryzovymi policky a v horach zajely i k nejake te jeskyni. Dost nas nastvalo, ze kdekdo si z blizkosti jeskyne udelal svuj byznys a vybira mytne, chce-li clovek do jeskyne … bohuzel protisluzba zadna! nasly jsme pak i celkem poklidne misto a daly si vynikajici jidlo. Druhy den jsem chtela na tzv.tubing. Jizda na nafoukle traktorove dusi po toku reky. Kdyz jsem ale videla jak opily se „westernes“pohybuji po teto rece a mistni na nich pekne ryzuji, zabalily jsme bagly a vyrazily smer hlavni mesto – smer Vientane.

Vientane

Toto misto predchazi povest malych a spatnych ubytovacich mist. Byla to pravda. Postele jsme najit nemohly, nakonec po dvou hodinach chozeni sice nasly, ale drahe a ne moc ciste a byly za to ke vsemu rady. Nicmene jsme se odmenily vynikajici rybou z Mekongu, kteras byla ugrilovana se soli a citronovou stavou … tatka by si posmakl! Jinak za zminku z tohoto mesta stoji snad jen 20km vzdaleny Buddha Park, ktery pochazi z konce 50.let 20.stoleti a obsahuje skulptury jakehosy pomateneho mistniho umelce. Dulezite vsak je, ze jsme v busiku potkaly Tomase. Slovaka, bydliciho na Synkaci, nedavno uciciho anglictinu v Bangkoku a momentalne cestujiciho po Laosu. Stravili jsme spolecne hezky den zakonceny krasne oranzovym zapadem slunce nad Mekongem. Tomas pak jeste zustaval jednu noc a my se vydaly luzkovym busem smerem na jih! No to zase bylo …!

Co na teto ceste zatim hodnotime jako nejvetsi plus je setkani s mnoha zajimavymi lidmi. Potkaly jsme je na lodi, v buse, u obchodu v hostelu a daly si s nimi piti ci veceri nebo s nimi stravily i nekolik dni, popovidaly jsme si a jely zase dal. I to patri k cestovani, takze si to patricne uzivame!

… aneb: „sebrala bych jim v prvni rade ty hamaky, aby se nemohly valet a museli neco delat!“ To jsem pry uplne hotova procedila mezi zuby po priblizne 10ti hodinach v neklimatizovanem buse nekde uprostred severni Kambodze. Cil nasi cesty v te chvili byl vzdaleny jeste asi 4 hodiny a ja uz 2 hodiny mlcela a tupe zirala do vyprahle krajiny …

… ale poporadku. Z Vientiane jsme vyrazily lehatkovym busem smer jih podel thajsko-laoskych hranic. Cestou na busove nadrazi na okraji teto laosske metropole, ktere nerekneme ted uz jinak nez dira po granatu se tuk-tuk, ktery nas misto deseti vezl snad petadvacet samozrejme zavaril. Bus jsme stihaly jentaktak, kazdopadne to dobre dopadlo a my ulehly do busovych postylek mezi mistni svarne mladence, ktere dosahuji maximalne me velikosti, ale pokrikuji snad jeste 10x hlasiteji nez ja, rozena nadrazacka. Byly jsme z toho uplne vykulene a tak jsme si prihnuly ze slivovice a zacaly vse pekne po nasem komentovat … aspon jsme si ulevily a pak i trochu usnuly! Kolem pul druhe rano jsem se probudila na nejakem busovem nadrazi, ktere bylo soucasne i mistnim trzistem. Z venku smrdely ryby a ohen, vsude byl hrozny hluk a prach … no, skvely zacatek meho 38.roku zivota … ;o)! Si Pan Don

Nicmene jsme nad ranem dojely do Pakse, kde jsme presedly do minivanu a pak jeste jednou presedly do rybarske lodky a kolem poledne uz lezely v hamakach na ostrove Don Det, ktery je soucasti souostrovi zvaneho Si Pan Don (4 tisice ostrovu) a lezi na dohled od laosko-kambodzskych hranic! Ubytovani je zde levne (1.5dolaru za bungalov) a popojde-li clovek trochu dale od „mestecka“ docka se i pocitu, ze je v pozemskem raji. Mistni obyvatele, kteri nejsou jeste prilis zkazeni turisty a ziji puvodnim stylem zivota (samozrejme mobily maji. Zajimalo by me, kde je nabijeji, kdyz tu neni elektrika!) jsou jeste usmevavi. Koupou se v Mekongu, chytaji ryby v Mekongu, jezdi hlavne lodi po Mekongu … proste je tato reka pro ne vse! Celkem jsme zde stravily 3 dny. Pujcily si kolo, objely ostrov i ostrov vedlejsi. Videly jsme vodopady, jedinou 10ti metrovou zeleznici v Laosu, potkaly 3 holky z Usti nad Labem (mamku a jeji dve dcery) a daly si s nimi veceri, moc hezky vecer. Do bungalovu vedle nas se pak dalsi den pristehovala Renata ze Slovenska, ktera zije v Londyne a momentalne cestuje opacnym smerem nez my, tedy z Thajska pres Kambodzu do Laosu a zpet do Thajska. Stravily jsme spolecne dalsi 2 dny bloumanim po ostrove a valenim se v hamakach. Celkem jsme se pekne pobavily i nasmaly a hlavne si odpocaly. Jediny, kdo nam to kazil, byl Mr.Phao, majitel bungaloiku, ktereho Renata nazvala Oldou Setrnym, sidil kde mohl a hrozne se divil, ze u neho nejime. Po nasem odjezdu se do Renaty pustil, ze radeji bungalov opustila … Hlavni atrakci teto oblasti je vyskyt sladkovodnich delfinu, kteri dosahuji delky az 2.8metru. Musi se za nimi na lodkach pri zapadu slunce a to je pak pry obcas videt nekolik hrbetnich ploutvi. Nejely jsme, jen jsme si to od holek z Usti nechaly barvite vylicit ;o)!

Presun do Phnom Penhu

Koupily jsme jizdenku za 24 dolcu a vyrazily jedno rano dal na jih, do Kambodze. Nejdriv rybarskou lodkou, pak dodavkou na hranice, kde mel cekat VIP bus! Vedely jsme, ze na hranicich vybiraji Laosane i Kambodzane od kazdeho jeden dolar, ktery jde do jejich kapsy. Rekly jsme si, ze jen tak snadno se nedame a pohadame se s nimi! Pred nami se uz hadal Francouz, kricel na ne Nemec. Kdyz jsme pak prisly na radu my, jen jsem dostala razitko , rekla jsem mu, ze mu dam dolar, kdyz mi da ucet. Vysmal se mi a tim me v tom ctyriceti stupnovem horku tak naprdl, ze jsem na nej zacala kricet : „stupid Lao policmen“ a ze budou navzdy chudy, kdyz tady maji takovou korupci … problem byl, ze Misa jeste to razitko nemela :o(! Hold jsem fakt kamoska, no :o(! Samozrejme tenhle zkorumpovanej sycak nehnul ani brvou, razitko Misi za dalsi dolac dal … takovejch zapadnich krav denne projde, co si na nej takhle otevrou hubu, koho by to rozhazelo, kdyz co je doma se pocita! To same se samozrejme odehralo na hranicich kambodzskych!

VIP bus byl ten nejhorsi bus co jsem kdy videla! Rozhrkana herka bez klimatizace a temer otviracich oken. Samozrejme konstruovana pro zdejsi skrety a to v nem jeste pasovali z hranic do vnitrozemi nekolik kubiku teakoveho dreva. Ja byla v poho, jsem take skret, ale co hormony vyhnana tela Australanu, Britu a Americanu??? Nezajem, narvali nas tam o pet vic a vyrazili jsme na petisetkilometrovou cestu do hlavniho mesta. To jsou presne ty okamziky, kdy si nadavam do vsech domacich zvirat co sem do tehle pr…. sveta vubec lezu. Slunce pripalovalo, spalena krajina od ohnu i slunce ubihala, kravy a buvoly lezly do cesty. Obcas jsme nekde zastavili. Clovek privykne vsemu, pac otupi … padla tedy ona veta psana na zacatku. Je tu totiz strasny neporadek a prach, ale fakt ukrutny, zlati muslimove! Vsude obrovske mnozstvi odpadku a oni se nad tim vsim blahoslavene vali a houpou v hamakach. To je neco, co me dovede vytocit uplne do obratek … tak a ted jsem se vytocila i pri tom psani!

Misto avizovanych 20:00 jsme do Capitol of Kingdom of Cambodia dorazily kolem 22:30 a byly za to neskonale stastne! Nasly jsme pak po delsi dobe hotel v centru mesta, daly si pivo a radeji rychle usnuly! K tomu vsemu nam hralo z mistni TV s 60 kanaly MTV!

… o Khmer Rouge jsem toho vedela jen z detstvi velmi malo. Pamatuji si ze zprav termin Rudi Khmerove, vedela jsem ze zaminovali cast Kambodze, vedela jsem, ze Jolie a Pitt adoptovali Kambodzana a vedela jsem, ze Rudi Khmerove sve vezne neskutecne mucili nez je konecne zabili. Ale nevedela jsem, ze nam obema tohle tema bude harasit v hlave dalsich nekolik dni a dokonce predci i dojem z navstevy Angkoru, ktery mel byt vrcholem nasi cesty po JV Asii.

Phnom Penh

Tohle hlavni mesto nas moc mile prekvapilo! Proti dire po granatu Vientine je to klasicke mesto, kde my ze Sporilova bychom se meli orientovat velice snadno. Ulice jsou na sebe pekne kolme a ocislovane pekne postupne … lec jsem se neorientovala a prvni rano pekne zakufrovala a vubec me neprekvapilo, ze jsem se rano divila, ze mi pripada, ze slunce vyslo na zapade ;o)))! … ale pak uz to bylo dobry. Nebyt toho, ze jsme nasly jedine kambodzske KFC a zrejme po trochu zmrzliny jsme se priotravily! Ja mene, ale Misku to drzelo cele dva dny, ale fakt krute! Nicmene nez se streva stacila totalne vzbourit, prosly jsme cast mesta, vystoupily na jediny kopecek ve meste (Phnom), daly si kavicku v krasnem kolonialnim dobe na nabrezi Mekongu a stacily mit neuveritelne hnusnou zkusenost s mistnimi detmi ulice! Chtely jsme si koupit pruvodce po Kambodzi a protoze ho krome obchodu prodavaji i tyto chude deti, rekly jsme si, ze dame vydelat jim. Bohuzel jsme knihu koupily od jedne holcicky a ostatni pak chtely, abychom si ji koupily i od nich – nejdrive jsme jim vysvetlovaly, ze uz jednu mame … pak jsem razne rekla: „no!“ … no a odpovedi mi bylo: „fuck off!“ … samozrejme jsem zacala z pohledu dospeleho (uplne spatneho) vysvetlovat, ze kdyz takhle bude mluvit, bude chudej porad, dostalo se mi stejne odpovedi, a tak jsem odchazely stredem. Nicmene cca 5 deti slo stale za nami se stejnymi slovy na rtech! Nutno podotknout, ze to bylo na nejrusnejsi ulici mesta, presto nikdo z mistnich nehnul brvou aby spratky zahnal … no tak jsme zasly do kramu a chvili cekaly a kdyz to neprestavalo, bouchla jsem do dveri a vyrazila na ne … a pak utekly a daly pokoj! Hold kazdy dobry skutek bude nalezite potrestan … zkazily to vsem ostatnim zebrakum po ceste! Byly jsme z toho trochu spatne …

Pres noc nam pak zacaly pracovat streva nedobrym zpusobem … nicmene nas cekal vylet pravdepodobne nejtezsi na nasem putovani.

Druhy den jsme si pujcily kola a vyrazily hned poranu do veznice S-21. Pol Potovi chasnici tehdy v roce 1975 ohranicili cast Phnom Penhu a ze skoly, ktera se nachazela priblizne uprostred teto oblasti udelali vyhlazovaci tabor a vezeni. Nejsem zastancem navstev koncentraku a podobnych zalezitosti, ale kvuli tem 17 tisicum mrtvych lidi, co si to tady „uzili“ az do konce jsme tam proste musely. Jak to v tomto dnes muzeu vypada je na fotkach, nicmene to, co to udelalo s nami bylo … Nebyly jsme vubec najedene, venku 40 stupnu, bolely nas streva a pohledy na mucici nastroje, vezenske kobky, fotky umucenych lidi … hruza, kterou jsem jeste nikdy nezazila! Kratce potom jsem zacala cist Pol Potuv zivotopis, na internetu jsme si nasly co se k danemu tematu dalo a dalo by se rict, ze na to myslime do ted … obvzlaste kdyz v Kambodzi vypada kazda skola jako prave ta, ktera byla premenena na tohle hnusny vyhlazovaci misto!

Odpoledne jsme pak zamirily na do Kralovskeho palace a vzhledem k urovni dopravniho chaosu byly rady, ze jsme kola v poradku vratily. Co nas v Kambodze mile prekvapilo bylo daleko vyssi zasobovani nez v Laosu. Obchody zasobovane mozna lepe nez u nas. V pripade navstevy turisticke atrakce clovek dostane i vstupenku a nejakou mapicku ci povidani! Vetsina lidi umi alespon neco v anglictine, deti hovori temer plynule … Take hotelove pokoje byly vybaveny teplou vodou, AC a TV s priblizne 60 programy vc. HBO a MTV. Bohuzel co me totalne dostalo bylo obrovske mnozstvi vsudypritomnych odpadku! Videla jsem sice nejake fotky od Sibika, ale tuto???? … no hrozny, jsou vsude a oni se nad tim blahosklonne houpou v sitich!Z Phnom Penhu do Siem Reap, kde jsou svetozname ruiny khmerskeho mesta Angkor jezdi bus. Nicmene jsme se placly pres kapsu a vyrazily do tohoto mesta stylove lodi. Z PP jsme odjizdely v 7:30 rano, cast jely po rece Tonle Sap proti proudu a pozorovaly zivot v tzv.plovoucich vesnicich, pripalovaly se na strese lodi a docela si to uzivaly do chvile nez se reka zacala menit ve stejnojmenne jezero. Je obdobi sucha a voda znacne ubyva … nebylo se tedy vlastne cemu divit, ze jsme uvizli na melcine! Lod se zacala povazlive naklanet na bok a my narychlo zacaly chytat fotaky a vse co nebylo schovane v privazanem batohu. Ne tak Korejci… ty vytahli baguette a za znacne hlucneho povzbuzovani chlapa s tyci zacali debuzirovat! Takze jak se pozna, ze se lod potapi? Korejci vytahuji bagety ;o) Nakonec nas chlapy dlouhymi tycemi dostrkali na hloubku a po dalsich asi 3 hodinach po jezere jsme v jedne plovouci vesnici vpluli na reku a pristali kousek od Siem Reapu. Tam uz nas cekal tuk-tukar z predem zamluveneho guesthousu …

Dalsi dny jsme si pujcily kola a koupily 3 denni vstupenku do Angkoru. Hlavni ruiny se nachazeji na plose priblizne 30x40km, a tak jsme se doslova vykoupaly ve svem vlastnim potu – strasny horko v tomhle kambodzskem vnitrozemi! Ale stalo to za to (viz fotky), ale i mestecko Siem Reap je moc hezke. Asi nem v pameti zustane tzv. Khmer Amok (uzasne jidlo v kokosu), Traditional Khmer Massage (zustaly mi po ni modriny) a asi nejlepsi Coconut Shake na celem putovani!

Angkor byl nase posledni misto pred zaverecnym Bangkokem. Vyrazily jsme tedy ze Siem Reapu jedno rano smer zapad. Cesta byla udesna. Na kambodzske strane pouze hlinena!!! Pak jsme si jeste vytrpely 3 hodiny na hranicich, kde jsme musely cekat mezi partou zebrajicich deti a koukat se do jejich umounenych tvari a rikat „no!“

Konecne kolem osme vecer jsme byly na Kao San Rd.! Hostel jsme mely zamluveny, a tak jsme daly pad Thai, Chang Beer, citily se jako doma a vzpominaly na celou cestu. Dekovaly jsme Bohu, ze je to vse v klidu za nami, ale na druhou stranu nam bylo smutno, ze to nase asijske putovani konci … no jako ostatne vzdycky!

0
0

Mooc pěkné :) Jestli to chápu správně… byli jste tedy v těch slavných chrámech v Kambodži?? Musela to být nádhera se na to všechno podívat :))

Zobrazuji 1 výsledek
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .