0
0

Říká se, že nejlepší nápad, jaký kdy Američané měli, byly národní parky. Možná, že nejlepším nápadem přírody byl Yellowstone. A jak to vlastně s dědečkem všech národních parků začalo?

COLTEROVO PEKLO. Roku 1804 startuje na popud amerického presidenta Jeffersona legendární expedice Lewise a Clarka s úkolem probádat a zmapovat

končiny západu – území tzv. Francouzské Louisiany zakoupené od Napoleona. Nejdůležitějším cílem je najít vodní spojení řeky Mississippi s Tichým oceaem. Oba muži jsou vojáci z povolání a vzájemně se doplňují. Clark má skvělou orientaci a je zkušeným kartografem a Lewis je vášnivý botanik. Výsledky expedice převyšují Jeffersonovo očekávání. Lewis a Clark zmapují úctyhodných 13 000 km2 terénu, setkají se s indiánskými kmeny, navazují kontakty a přivážejí ukázky indiánské kultury. Objevují nové druhy rostlin a zvířat.

Zprávy o miliónových populacích bobrů lákají lovce kožešin a jsou startovním výstřelem k nejodvážnějšímu experimentu Ameriky: osídlení západu. Členem expedice je i John Colter, řadový voják z Virginie, dobrodruh a legenda Divokého západu. Jedno místo totiž dál zůstává bílou tečkou na mapě – místo, o kterém se Lewis a Clark dozvídají z vyprávění místních indiánů: kraj ohně a ledu, domov zlých duchů: Yellowstone.

Dva měsíce předtím, než se expedice po dvou strastiplných letech vrátí do civilizace, Colter se obrací a míří zpátky do divočiny; kraj ohně a síry mu prostě nedá spát. S ruksakem na zádech přechází Skalnaté hory, Hadí řeku (Snake River), pohoří Teton (dnešní Grand Teton National Park), překračuje kontinentální rozvodí a počátkem zimy 1807 vstupuje jako první běloch do kraje horkých pramenů. V té době tu není žádná známka civilizace, jen nelítostná příroda, s kterou Colter bojuje a zároveň se od ní učí: celé tři roky! Jeho zprávy o dunících gejzírech, bublajícím bahně a hořících řekách zní tak pohádkově, že

mu nikdo nevěří. Yellowstone je jako výplod fantasie posměšně nazýván „Colters Hell“ (Colterovo peklo). I zprávy přicházející později od lovců a zlatokopů jsou ignorovány, a tak se první seriózní expedice kartografa americké vlády Henryho D. Washburna do Yellowstonu vydává až roku 1870 – tedy více než půl století po Colterovi. Pochod je ale znemožněn nečekaným návratem zimy v květnu! Úspěchu dosahuje o rok později geolog Ferdinand V. Hayden, který vystavuje pořízené fotografie přímo ve Washingtonu. Veřejnost je nadšena, žádost ochránit oblast prochází v rekordním čase Kongresem, a tak 1. března 1872 podepisuje americký president U. S. Grant založení prvního národního parku světa.

SUPERVULKÁN JE ČASOVANOU BOMBOU. Yellowstone (8 991 km2) leží na severovýchodě Wyomingu, malá část (3 %) zasahuje na severu do Montany a 1 % na západě do Idaha. Celý park je vlastně náhorní plošina, vsunutá jako podkova do Skalnatých hor v úctyhodné výšce 2 340 m n. m. Od roku 1976 se

pyšní statutem mezinárodní biosferické reservace a od roku 1978 je pod ochranou UNESCO. Hlavní atrakcí jsou geotermální prameny, kterých je tu přibližně 10 000 – hustota, kterou nenajdete nikde jinde na světě –, z toho je přibližně 300 gejzírů. Dlouho se vědci domnívali, že „horká yellowstonská země“ je pozůstatkem vyhasínajícího vulkánu z první doby ledové. Když se ale v roce 1973 nadzvedlo a vypoulilo území o rozloze 400 km2, zatímco jiné části parku poklesly, začali vědci pravdu hledat jinde. Jediné možné vysvětlení: v podzemí, relativně blízko pod povrchem (5–8 km), se nachází obrovská komora plnící se magmatem. Teprve satelitní snímky NASA odhalily gigantické rozměry kráteru: 50×75 km! Jen těžko si člověk představí, že lesy, jezera, louky s pasoucími

se bizony, celá ta nádhera „sedí“ na obrovském supervulkánu. Oproti třeba Vesuvu nebo Etně s typickým tvarem kuželu si yellowstonský supervulkán nerazí

jednu přímou cestu nahoru. Magma a plyny se rozptylují po velké ploše, taví další a další horninu, takže tekutý „spodek“ hýbe celým parkem. To vysvětluje i extrémní počet registrovaných zemětřesení.

V minulosti došlo ke třem gigantickým erupcím, vždy v intervalu 600–700 tisíc let. Při posledním výbuchu před 640 000 lety bylo do atmosféry vymrštěno tolik materiálu, že by se jím naplnil Grand Canyon! Polovina dnešních USA byla tehdy pohřbena pod vrstvou popela; při několikaměsíčním zatemnění Slunce vymřelo téměř vše živé. A „kotel“ se znovu plní…

K výbuchu může dojít dnes, zítra nebo za desetitisíce let. Celý Yellowstone se pak propadne do obrovské vyprázdněné dutiny, vznikne nová kaldera a celý cyklus se bude opakovat. Geologové tvrdí, že otázkou není zda, ale kdy. Yellowstone je prý kouřící hlaveň děla, která nám stále připomíná, jak ničivou sílu může Země mít. Následky čtvrté erupce by byly katastrofální. Podle vědeckých prognóz by bylo rychlostí hurikánu vymrštěno přibližně 3000 km3 popela, lavina tekutého magmatu o teplotě 700 °C by ve vzdálenosti desítek kilometrů spálila vše živé. V dalších zónách by napadly až 2 m sopečného popela. Milióny

lidí by zemřely hned vdechnutím popílku, který v plicích „funguje“ jako cement a způsobuje okamžité udušení. Střechy domů by se zřítily, zkraty elektrického vedení by znamenaly zničení infrastruktury. Atomové elektrárny by byly načasovanou bombou. Dobytek pasoucí se stovky kilometrů od Yellowstonu by stál po kolena v popílku a zhynul později nedostatkem potravy. Úroda by byla zničena, měsíce či roky by trvalo zatemnění Slunce. Pokles teplot o 20 °C by asi znamenal konec naší civilizace. Prognóza, která se snad nikdy nevyplní…

NA DOHLED OD PEKELNÉ KUCHYNĚ. Ubytováváme se v hotelu Lake Yellowstone. Je to nejstarší hotel v parku a leží u stejnojmenného jezera, největšího horského jezera Severní Ameriky (354 km2), které vyplňuje 2/3 původní kaldery. Těch pár dní tedy budeme spát přímo na kráteru největšího vulkánu světa.

Jak uklidňující…

Hotel Lake Yellowstone majitel chytře ponechal v melancholickém duchu 19. století: žádná televize, žádná klimatizace. K čemu také luxus, když výhled z okna má pět hvězdiček? Na Yellowstonské jezero mračící se pod dešťovými mraky. Yellowstone je totiž také oblastí extrémního počasí. Sněžení koncem května není výjimkou a prudké výkyvy teplot jsou na denním pořádku. Paradoxně právě horká komora pod povrchem je příčinou tuhé yellowstonské zimy. Tím, že se plní, zvedá celý park rok co rok o 2 cm do ledového vzduchu Skalistých hor, a tak i v létě po západu slunce zná rtuť teploměru z příjemných 25 °C jediný směr: dolů k nule. I nám počasí dokazuje, co umí, a tak naše první vulkány působí pod temnou oblohou ještě mystičtěji. Třeba vulkán Černého draka (Black Dragon´s Caldron) v oblasti Mud Volcano Area nebo Bahenní vulkán (Mud Volcano) – oba pojmenované naprosto výstižně. První připomíná

dračí jeskyni: zevnitř se ozývá dunění a vařící voda plní kalné jezírko halící se do oblaků šedozelené páry. Druhý vulkán, spíš obrovská díra bublajícího bahna, se zase baví tím, že po turistech občas vrhá horké koule bahna. Podél chodníků z recyklovaného plastu, které vedou nad termálními prameny, to syčí, prská, bublá a smrdí po zkažených vejcích – po síře. A čím větší bahňák, tím smradlavější. Yellowstone je rozdělen do několika areálů s geotermálními prameny spojenými okružní silnicí ve tvaru osmičky. Ale i na březích řek a jezer nebo nad korunami stromů stoupají sloupy páry. Je znát, že pekelná kuchyně není daleko.

VŠECHNY BARVY SVĚTA. Za okny pomalovanými jinovatkou prosvítá sytě modrá obloha. Máme štěstí. Házíme batoh na záda a vyrážíme ven právě ve

chvíli, kdy dolů k jezeru schází stádo bizonů. S nohama ponořenýma v cárech mlhy to vypadá, jako by se vznášeli. I kdyby Yellowstonu chyběly všechny gejzíry a vulkány, jeho návštěva by stála za to už kvůli zvířatům. Jejich ochrana ale nebyla samozřejmostí, a tak z tisícových stád yellowstonské bizoní populace zbylo na počátku 20. století žalostných dvacet zvířat. Dnes jich tu je pět tisíc díky několika jedincům, kteří sem byli dovezeni ze soukromých rančů v Montaně.

Pozorovat divoké bizony je obzvlášť pro nás, Evropany, nezapomenutelným zážitkem. Vždyť které zvíře symbolizuje Ameriku a „Divoký západ“ víc než tento

majestátný kolos s širokou lebkou, mohutným krkem a teplýma psíma očima?

Dnes se chystáme k nejznámějšímu gejzíru světa: Old Faithful neboli Starému věrnému. Zatímco si některé gejzíry dopřávají i několikaleté intervaly, na Starého věrného je opravdu spoleh. Každých 90 minut vystřelí padesátimetrovou fontánu vody jako podle jízdního řádu… Čas příští erupce je vyvěšen v návštěvnickém centru, kde je i perfektně vysvětlena geotermální aktivita parku. Rangeři ochotně odpoví na jakoukoli otázku. I ti se ale museli ochranu přírody postupně učit. Doby, kdy pro názornost a zábavu turistů do gejzírů házeli mýdlo a do vulkánů plechovky od Coca-Coly, jsou nenávratně pryč. A turisté si zas na památku odlamovali ty nejhezčí kousky travertinu. Dnes je pokutou několika set dolarů trestáno i pár kroků mimo chodníky přes geotermální

pánve. Určitě i z bezpečnostních důvodů; tady člověk skutečně neví, kam šlápne. V části Upper Geyser Basin najdete největší hustotu pramenů, a to nejen gejzíry, dýmající praskliny (fumaroly), ale i takzvané pooly neboli bazény. Jejich jména jako smaragdový, opálový či chromový jen slabě vystihují úžasnou paletu barev od tyrkysové po žlutou, červenou a všechny odstíny oranžové, až k měděné a kakaové. Světelný kontrast tvoří odumřelé kostry stromů. Některé si troufly moc blízko k vulkánům, jiné měly smůlu a jejich kořeny stály náhodou tam, kde si cestu razil nový horký pramen. Nejkrásnější je asi Morning Glory Pool. Brčálově zelená barva uprostřed přechází v hráškovou, zlatou a citrónově žlutou a je olemována bílým vápencovým okrajem. Jde vlastně – stejně jako u gejzírů – o dešťovou vodu, která prosakuje porézním vápencem a „dole“ se ohřívá. Tam, kde nemůže přejít v páru, protože jsou nad ní vrstvy nashromážděné vody, vzniká při 270 °C přetlak, kterým je voda vytlačena ven. Ty, které „místo“ mají, vybublávají, vyprskávají nebo vyčvachtávají bez spektakulární show. Za nádherné barvy pak můžou bakterie, které se zbarvují pigmenty podle teploty vody. A ta se mění i podle roční doby, stejně jako celý Yellowstone. Nejlepším příkladem jsou terasy Mammoth v severní, nejteplejší části parku. Teplá voda kaskádově stékající do údolí zanechala vrstvy

vápníku, které dříve zářily pastelovými odstíny. Dnes¨jsou spíš malým zklamáním. Co se málokde dočtete: vulkán napájející terasy od 70. let podřimuje, a tak celou tu nádheru potáhl nudný závoj šedi. Ale kdo ví – jedno zemětřesení stačí, aby se vulkán probudil, jiný usnul a o kousek dál vznikl nový „otvor do pekla“.

VYŽRANÝ KAŇON. Za návštěvu stojí také Yellowstonský kaňon (Grand Canyon od Yellowstone) vytvořený ledovcem a poté „vyžraný“ řekou Yellowstone

(žlutý kámen), která park pokřtila. Žlutými kameny ale nejsou myšleny okrové stěny kaňonu, nýbrž žlutý písek v místech, kde řeka ve státě Missouri pramení. Hloubkou 400 m, šířkou 1300 m a délkou 32 km je sice kaňon menší než jeho světoznámý arizonský bráška, zato se pyšní nádherným dvouposchoďovým vodopádem. Přes spodní Lower Falls voda padá z výšky 94 m – tedy skoro dvakrát výš než Niagara! I cestou je o zábavu postaráno. Třeba když se stádo bizonů rozhodne přejít silnici nebo jít ve směru provozu. Zdá se, že Yellowstone je jediné místo na světě, kde řidiči nikam nepospíchají. Proč také,

při té podívané…

Všude jsou ještě patrné stopy obrovského požáru z roku 1988. Horké léto, suchý vzduch, který dešti nedovolí dotknout se země, a blesk byly zrádnou kombinací pro ničivé inferno. Požár řádil čtyři měsíce, denně postoupil o 17 km! Když vyjelo začátkem září první požární auto, byla už bilance katastrofální. Ohni padlo za oběť 3 213 km2 lesa, tedy celá třetina parku! A proč se začalo hasit tak pozdě? Protože požáry fungují jako přirozená regenerace lesa.

Současnou filozofií národních parků je přitom nechat přírodě volnou ruku a nefušovat jí do řemesla. A skutečně: většina svahů je pokryta hustým porostem, malými keříky a rostlinkami, které by ve stínu vysokých stromů neměly šanci přežít. Mezi nimi stojí tak trochu rozpačitě jako vysoké černé tužky spálené kmeny starých stromů…

YELLOWSTONSKÉ NOCI. Vracíme se včas; slunce se právě potápí do Yellowstonského jezera; obloha vypadá, jako by polkla nějaké báječné drogy. Ani za tmy ale podívaná nekončí. Nadmořská výška, extrémně suchý vzduch a žádné město s rušivými světly umožňují pohled na úžasnou hvězdnou oblohu. Hvězdy

jako velké díry ve střeše nebes… A v dálce se ozývá vytí vlků či kojotů…

Na ně máme štěstí hned druhý den. O trojici prvních se sice musíme „dělit“ s posádkou dvou aut, odpoledne už máme dvojici lovící v suché trávě jen sami pro sebe. Bohužel, na medvěda štěstí nemáme. Yellowstonská „tradice“ medvědů žebrajících u silnic je minulostí a do speciálních odpadkových košů by se nedostal ani ten nemazanější Méďa Béďa. Navíc krmení zvířat je trestáno vysokými pokutami.

I vlci byly kdysi vybíjeni, až tu v roce 1930 nezůstal jediný. Teprve přesídlením smečky z Kanady se v roce 1995 do Yellowstonu vrátila s vlky i potřebná rovnováha. Vlci jsou vládci zimy. Lidé jsou pryč, jediná konkurence – medvědi – spí a vysoká zvěř oslabená nedostatkem potravy je snadnou kořistí. Yellowstonské zimy s mrazy až –45 °C patří k nejkrutějším v celé Severní Americe. A tak když za sebou koncem října zavře poslední turista dveře, začne zvířatům boj o přežití. Vlhký vzduch od Pacifiku naráží na Skalnaté hory, rychle se ochlazuje, a tak celé dny jen sněží a sněží. Tisícovým stádům jelenů pak

nezbývá než sejít do údolí; bohužel do světa, kde pro ně už není místo. Do světa rozparcelovaného nemilosrdnými dálnicemi a ploty těžařských společnosti (olej, plyn) blokujícími přirozené cesty. I na pastvinách určených pro dobytek jsou jeleni nevítanými hosty, navíc s nimi přicházejí do blízkosti lidí i vlci. Teprve když americkou veřejnost šokovaly zprávy o jelenech umrzlých „nahoře“ v Yellowstonu nebo zastřelených „dole“ v údolí, zakoupila vláda 101 km2 velké refugium v sousedním, níže položeném národním parku Grand Teton.

Oproti jelenům wapiti jsou bizoni pro yellowstonské zimy vybaveni perfektně. Hustá srst dokonale hřeje, širokou lebkou dokáží odhrabat až dvoumetrové vrstvy sněhu. Až v patnáctimetrových závějích jsou i bizoni na konci sil. Poslední šancí je okolí termálních pramenů, kde sníh taje. Zdánlivě pohodlné řešení ale není nadlouho – tráva je natolik zatížena arzenem, že hrozí otrava.

Zima je nejen obdobím zvířat, ale i dobou ticha a zázraků. Tam, kde horká pára narazí na ledové okolí, potáhne vše, co se jí postaví do cesty, vrstvami ledu jako polevou z moučkového cukru. Nebo když se zbylá vlhkost v suchém vzduchu promění v takzvaný diamantový prach – v milióny krystalů, které zahalí říši ledu na pokličce pekla do třpytivého závoje zimy…

NEJKRÁSNĚJŠÍ POPRSÍ SVĚTA. Být národním parkem Grand Teton, asi bych se cítila dost ukřivděně. Yellowstone zná každý, ale Grand Teton? Rozlohou

1 250 km2 by se do svého většího brášky Yellowstonu vešel 7x, nemůže nabídnout gejzíry, ale co se geologie týče, je naprostou raritou. Před 9 milióny let se zde třely dvě zemské desky. Západní, tvořící dnes tetonské pohoří, byla vytlačena 1 km vzhůru, zatímco propadem východní vznikla náhorní plošina Jackson Hole (2 000 m n. m.). Jeho granitové kužely hor s třpytivými jazyky ledovců se tedy z plošiny rovné jako žehlící prkno zvedají dva tisíce metrů kolmo vzhůru! Trojice vrcholků South, Middle a nejvyšší Grand Teton (4 197 m n. m.), vyhoblované ledovci, tvoří střed tetonského hřebenu. Frankokanadští pionýři, kteří sem dorazili po Johnu Colterovi, ani nepotřebovali příliš erotické fantazie, aby pohoří pokřtili „les Troi Tétons“ neboli Tři prsy. A pod nejkrásnějším poprsím světa se na své cestě do Idaha pomaličku kroutí Hadí řeka a vytváří tak okouzlující panorama, které patří k těm nejhezčím přírodním scenériím USA.

Když byl Teton 26. 2. 1929 vyhlášen národním parkem, ochrana se vztahovala jen na tetonské pohoří. Teprve velkorysý finanční dar Johna D. Rockefellera Jr. umožnil odkoupení pozemků a připojení plošiny Jackson Hole. Na památku nese silnice protínající celý park jeho jméno: Rockefeller Parkway.

Když tudy Colter roku 1807 procházel, nebylo údolí Jackson Hole nic víc než bezejmenné indiánské loviště. Odpradávna tu vedly přirozené cesty vysoké

zvěře z mrazivého Yellowstonu do přívětivějšího Tetonu. A protože cesty dál do údolí zablokovaly soukromé farmy nebo silnice, zakoupila vláda v roce 1912

v jižním konci Jackson Hole ochranné území (National Elk Refuge). Tady leží i městečko Jackson, které má v zimě díky tisícovým stádům jelenů wapiti jedinečnou turistickou atrakci. Jackson si dodnes zachoval romantiku Divokého západu; i když kořalkové špeluňky, kde se problémy řešily rychlým koltem místo dlouhého řečnění, dnes vystřídaly suvenýrové shopy. Jeden nefalšovaný saloon tu přece jen zůstal: dnes už legendární One Million Dollar Bar s koňskými sedly místo barových židliček a temným interiérem zahaleným do sladké vůně whisky. Hned naproti stojí nejoblíbenější fotomoviv města: čtyři brány dovedně spletené z desítek statných parohů, které tu na jaře zanechají jeleni před svým návratem do Yellowstonu. Světovou raritou je aukce paroží v centru Jacksonu; z výtěžku se pak nakupuje seno na zimu. Odlehlost drsného Wyomingu a grandiózní příroda přilákaly i hollywoodského herce Harrisona Forda, který má nedaleko Jacksonu svůj ranč. Teton je jedním z mála míst, kde skutečně ještě najdete nedotčenou přirodu. Vždyť v celém parku neexistuje jediná osada! Více než stovka jezer napájených horskými potoky se tulí jak perly na šňůrce podél granitových stěn, jejichž vrcholky kašlou na roční období. Po pravé straně se objevuje to největší: Jackson Lake (103 km2). Příkré skály se dokonale zrcadlí v nehybné hladině, chladný ranní vzduch se zdá tak průzračný,

že cvrnknout do něj prsty, tak zazvoní jako sklenka na šampaňské. U břehu vyrovnané kajaky připomínají dětmi zapomenuté pestré pastelky, na kraji lesa se poklidně pasou jeleni. Nejmalebnějším jezerem je Jenny Lake. A protože pro většinu Američanů je denní dávka pohybu vyčerpána už několika kroky od parkoviště, klientela se na cestě k 5 km vzdáleným vodopádům Hidden Falls rozděluje hned u mola. Zatímco hrstka Evropanů vyráží pěšky, Američané nastupují na loď. Tím se připravují nejen o nádherné výhledy na jezero, ale i pasoucí se srnky a setkání s Pišťuchou Pikou – potvůrkou s legračním jménem

připomínající malého králíka s kulatýma ušima. Nad vodopády, vysoko na skále, leží nejkrásnější místo parku, tzv. Inspiration Point. Výhled na jezero uprostřed

liduprázdné krajiny skutečně inspiruje, a sice poděkovat. Poděkovat lidem, kteří přišli před více než stoletím s geniálním nápadem národních parků.

http://www.cestopisy.cz/news/yellowstone-raj-na-policcce-pekla/

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .