Tuniský amfiteátr El Džem

Malé tuniské město El Džem, ležící nedaleko od břehů Středozemního moře, ukrývá ve svém nitru třetí největší amfiteátr bývalé Římské říše. Majestátní stavba zde připomíná vzestup i pád staré civilizace, která kdysi sahala až do severní Afriky.

Na cestě do města, jenž se v období Africké diecéze (Římská provincie) jmenovalo Thysdrus, míjím muly a osly s plně naloženými vozíky. Okolo rozpálené vozovky se táhnou olivovníkové háje. Olivovníky začali být pěstovány Féničany na území Kartága již od 8.století před naším letopočtem, ale právě sem je rozšířili až Římané.

Majestátní stavba

Jakmile překročím hranice města, je nemožné si nevšimnout amfiteátru. Oválná stavba převyšuje vše, co stojí v jejím okruhu. Usedám na židli v přilehlé restauraci, odkud je přímý výhled na strukturu zalitou sluncem. Grandiózní stavba dovnitř doslova táhne masu návštěvníků a s trochou fantazie se dokonce zdá, jakoby je polykala. Amfiteátr byl postaven v letech 230-238, kdy Thysdrus stál na lukrativní křižovatce obchodních cest Sahelského regionu. Bohatství občanů města taktéž pocházelo z prodeje olivového oleje získávaného z okolních hájů. Na stavbu přispěla celá elita města v čele s africkým prokonzulem Gordiánem, který byl dokonce v roce 238 senátem uznán za císaře. Avšak vojáci loajální bývalému císaři Maximusovi se nespokojili se vzpourou proti svému vládci a pokračovali dál v bitvách proti novým pánům. Při jedné z nich byl zabit i Gordiánův syn – Gordián II. Když se to otec dověděl, spáchal po 22 dnech své vlády sebevraždu, prý přímo tady v dokončeném amfiteátru. Stavba pak pochopitelně sloužila k zábavě a to nejen zdejších obyvatel, ale i lidí ze širokého okolí. Zábavu lidem obstarávaly zápasy gladiátorů, jak mezi sebou, tak s divokými zvířaty. Ovšem chodilo se i na veřejné popravy, které byly tehdy velmi populární v divácké sledovanosti. Po úpadku Římské říše zde svůj poslední boj svedla i berberská princezna Al-Kahina, která se s družinou snažila odolávat arabským dobyvatelům v obsazování zdejšího území. Posléze byly části kolosea využity novými arabskými usedlíky jako stavební materiál pro jejich nové domy.

Do amfiteátru bez tlačenic

Konečně se tedy vydávám prohlédnout si zevnitř stavbu ve tvaru elipsy, kde v minulosti proteklo tolik krve. První pohled z arény směrem nahoru kolem rozsáhlého hlediště poněkud zamrazí i přesto, že na plochu dopadají horké sluneční paprsky. Kapacita hlediště se odhadovala na 30 000 lidí a místa divákům byla přidělována podle jejich sociálního postavení ve společnosti. Promyšlený systém schodišť a chodeb dovoloval rychlé obsazení i vyklizení mramorového hlediště bez tlačenic. Pod povrchem arény jsou zachovány temné sklepy, odkud byli gladiátoři s divokými zvířaty vypouštěni na scénu. V útrobách pod zrestaurovanou částí hlediště sedí množství prodejců suvenýrů nabízejících především různé druhy tradičních mozaiek, jež jsou velmi dobře řemeslně provedeny. Nejstarší exempláře o velikosti několika čtverečních metrů, vyobrazující tehdejší život Římanů i jejich legendy, lze však vidět pouze v místním muzeu nebo také ve velkolepém muzeu Bardo v Tunisu. Amfiteátr dnes neslouží jen návštěvníkům dychtícím po objevování kruté historie. V letních měsících se totiž amfiteátr v El-Džemu stává dějištěm Mezinárodního symfonického festivalu.