0
0

NP Tarangiri

Rano se balime, loucime se s Arushou, ktery nam prinesl certifikaty potvrzujici nas vystup na Kili a vyrazime smer narodni park Tarangiri./ Cestou se zastavujeme v supermarketu pro 5 kartonu vod, 5 kartonu piva (120 malych plechovek, pozn redakce) a neco k piti :-)

Krome policejni hlidky, ktera nas obrala o 5 dolaru pro nic a za nic, platime 35 USD na hlavu za vstup do parku a hura na slony! Vylet se vsak ponekud komplikuje. Zjistujeme, ze Saddam zapomnel vcera vecer v internet cafe flashku (tu pametovou kartu, flasku si vzal :-). Pomoci naseho guida organizujeme rychleho posla, ktery naseda do autobusu a za drobny 250% priplatek k cestovnemu vecer flashku privazi.

Mezitim jiz projizdime vstupni branou parku Tarangire, ve kterem zije vice nez 5000 slonu, presto vidime hlavne opice, opice a opice. Sloni byli take, ale o zlaty hreb se postarala rodinka lvu (sestava odpovidala klasicke svedske trojce, takze modri opet vedi :-). Moc se nehybali, protoze prave travili cerstve uloveneho pakone, jehoz zbytky tela se povalovaly opodal. Protoze nam nedali ochutnat, ani my jsme jim nenabidli ze sveho obedoveho balicku a po necele pulhodince pozorovani lvi trojice zvedame kotvy. Cestou zpatky potkavame nekolik ziraf, pomerne dost antilop, opice, opice a opice. Nechapeme po kom se opici, na nase povhopitelne vtipne posunky totiz vubec nereaguji :-).

Ve finale nechybeli ani sloni, bohuzel byli dost daleko od nasi cesty, takze jsme si to uzivali hlavne pres dalekohledy. Na fotku je daleko, ale nelenime. Po zdarile praci drzaka dalekohledu (Dobros) a fotografa (Houmee) jsme pres dalekohled slona i vyfotili. Jupiiii. Jeste probehlo ukecavani ridice, at jede bliz, ale pravidla v parku mluvi jasne:

1/ neopoustet vozidlo

2/ nesjizdet z hlavni cesty – pouze za priplatek 100 USD

3/ za jizdy nesedet na strese vozidla

….takze nam to neproslo.

I tak videt tato zvirata ve volne prirode je super zazitek. Pozitivne naladeni opoustime prvni park a smerujeme do kempu – jmenuje se „Panoramatic camp“. Vyhled je zde opravdu skvostny. Nase stany uz tak super nejsu. Pod naporem vecerniho deste meni na swimming pooly, coz je zajimavy upgrade sluzeb, se kterym jsme vsak prilis nepocitali. Priste pujdeme spat v plavkach.

Vecer nam jeste zpestri predstaveni mistni akrobaticke skupiny Black Tigers. Jako jedini prihlizejici vytvarime bourlivou atmosferu a nenechavame se nikterak zahanbit. Na zaver se pripojujeme k jejich tanci a dokazujeme, ze Cechy jen tak nejaky tygr nazastavi. Vrcholne cislo zadkem vpred predvadi Mr. Mgr. Ing. Petr Sebesta, LLM a okouzluje i pokukujici jesterky. Pokud si nenajde standardni job, u Berouska ho jiste radi zamestnaji :-).

NP Ngorongoro

Na tento den jsme se vecer vsichni svorne domluvili, ze brzy tedy v sedm hodin rano vstaneme, abychom neztratili ani minutku a ihned vyrazili na cestu. Po probuzeni s Cockou (Houmee) prohledavame kemp a hledame kluky, abychom vse uspisili. Sebestakuv stan poznavame ihned (dle neidentifikovatelne hmoty pred i castecna na stanu) neb Petr ma problem s udrzenim potravy obema smery, nastesti zafungoval alespon endiaron…:)) Volame na Saddama s Dobrosem, nicmene s ohleduplnosti, abychom nevzbudili zbytek osazenstva kempu. Nic se nedeje, tak jdeme na ranni caj.

O pul devate se kluci dovali, dostavame slovni pohlavky, ze za jejich zaspani muzeme my a ze jsme je nevzbudili. Ve 3/4 na devet konecne snidame a o pul desate jiz sedime v nasem safari Landcruiseru a mirime rychle do krateru Ngoro Ngoro (homoznamka redakce: vyraz znamena „dolu dolu“ nebo take „strme strme“).

Cestou kolem Masajskych vesnic a mavajicich masaj-deti, ktere chteji za jejech vyfoceni 2000shilinku, ve dvanact hodin konecne projizdime skrz branou do parku. Zdolavame po nerovne hlinence strmy kopec az se dostavame na jeho vrchol, kde zastavujeme. Pred nami se otevrel obri krater, ktery zaujima rozlohu 360 km ctverecnich. Jedna se o velkou zelenou plochu s nekolika jezery, ktera je ze vsech stran oblkopena horami. Dno krateru se nachazi ve vysce 1700 m.n.m. a nejvyssi mista uboci jsou dle naseho pruvodce/ridice Benedikta (ne, neni to papez) az ve vysce 3600 m.n.m., coz se nam na prvni pohled moc nezda. Od Bena se take dozvidame, ze na tomto miste byla kdysy davno hora vyssi nez samotne Kilimajaro a pred 3,5 mil. let se zhroutila a zbyl po ni pouze krater, na jehoz okraji stojime. Byli jsme velice natesini, protoze pri platbe zajezdu nam bylo popisovano, jak jsou zde uveznena stada zvirat, ktere nemohou z kratru ven. Bohuzel slysim vedle sebe kluky rikat: „Hele, slon. A tamhle je druhy. To je vsechno???“

Zajizdime do kempu, kde schazujeme veci z auta, nechavame kuchare a hura do krateru. Opravdu ngoro srazem sjizdime dolu a zaciname pozorovani zviratek. „Slon. Bene, jedeme dal!!“… „Zebra“… oukej. Radsi zastavujeme na piknikovy obed. Oteviram krabici s dobrutkami, pekne si je rozlozim a poustim se do palicinky. Najednou na me kluci volaji: „Homo, Homo, bacha!!!“ Ikdyz do vysky rozhledna, nevim, co se deje. Otacim se a vidim, jak ode me utika opice a nese si muj sandwich. Vybiham za ni se slovy: „Ty je jedna hloupa, oskliva, modrokoule, vrat mi muj obed!!!“ Opice se ke me obraci celem a zacne na me cenit zuby. V tu chvili si uvedomuji, ze jedinym ucastnikem zajezdu, ktery nema ockovani proti vztekline jsem ja a borim tedy obe paty do zeme se slovy: „At ti slezou chlupy jako na zadku nadhero!!!“ (Dobros korektor: depak nadaval jinak, ale takova slova ani neznate…) 😉

No, nic. Kluci se smeji a zaviraji pro jistotu dvera do auta. Nicmene po chvili opice leze dovnitr stresnim oknem a behem vteriny se jiz vzdaluje s bananem v ruce pronasledovana Dobrosem. Alespon v tom nejsem sam…:)) Nabazeni novymi zazitky vyrazime vstretu novym dobrodsruzstvim v krateru. V dali vidime stado buvolu, na jehoz okraji se pohybuji trochu odlisni tri jedinci. Koukame do dalekohledu a vidime tri nosorozce, coz je ze 150 kusu svetove populace presne dve procenta (jako bychom videli najednou 140 milionu lidi….:). Priblizuji se. Cekame, cekame, cekame, slunce pali a my se opalujeme na strese dzipu. Nosorohove se nakonec rozdeluji a miri opacnym smerem, dal od nasi dzipove plaze. 😉

Jedeme o kousek dale a zajizdime do prostred stada buvolu, ktere na nas zvidave kouka. Zkusime ruzne zvuky, streky, nakonec i techno music z mobilu, ale nic s nimi nehne. Jedeme dal a vidime priblizujiciho se nosorozce. Nadjeli jsme mu, na nas si neprijde. Zastavime a cekame. Opravdu jde smerem k nam a nakonec prejde vestu cca patnact metru pred nami. Povzbuzujeme Bena, aby jel blize, ale nesmime, pry by se mohl rozzlobit a zautocit. Nicmene nadherny zazitek i na tu vzdalenost. Ben se nam sveruje, ze letos se mu neco takoveho stalo pouze trikrat, a to je listopad…. juhuuu…stesti nam preje!!!…:))

Najednou se spusti obrovsky lijavec, pomalu se zacina stmivat a mirime zpet do kempu. V dalce zpozorujeme smecku tri lvu a opet zastavujeme. Sledujeme krale zvirat z uctive vzdalednosti a vychutnavame si jejich majestatnou chuzi. Tlaci nas cas, protoze musime do sesti do vecera opustit park, jinak platime pokutu (dalsi pravidlo). Ben jede jako o zivot, ale ve trave jeste zpozoruje geparda. Brzda, zpet, foto, plyn, vpred a rychlosti mach 6 se ritime k brane. Bohuzel jsme nas casovy limit precerpali a Ben nakonec vsemoznymi klickami s masajskym strazcem ozbrojenym samopalem vyjednava bezpokutove projeti. Ukecal ho a jedeme dom.

Den uzavirame po vyborne veceri od naseho kuchare Jimiho spokojeni a plni zazitku. Tesime se, co nam prinese nasledujici den v parku Serengeti…:)

NP Serengeti

Cestou do narodniho parku Serengeti jsme se zastavili na miste, kde byly objeveny stopy prvnich pra-predchudcu lidi – Hominidu. (viz foto) Soucasti tohoto mista je i muzeum odlitku zminovanych stop, ruznych ostatku apod. Stopy jsou stare 3,6mil let.

Zaplatili jsme dalsi vstupne a na terasce s vyhledem na udajne naleziste cekame na prednasku. Zajimave je, jak platite vstupne do jednoho parku, pak tim parkem projizdite do jineho, kde zas platite a jeste mezi parky (vlastne porad v parku) platite dalsi vstup do muzea – v Africe vas odrou na kost. :-) Zacina povidani jednoho chytreho pana, jehoz 10ti minutovy monolog o tom, jak to cele nasli, obsahoval i informaci… „prvni stopy Hominidu se nachazi 25km timto smerem“ :-))) (vzpomnel jsem si na Cimrmany). Ale to uz se hrneme do muzea, podivat se na slapoty nasich predku…

Byla to rychlovka, muzeum ma dve male mistnosti, ale je tu podrobne rozepsano, kde bylo vse nalezeno, jak to bylo konzervovano a k tomu spousta fotek. Pekny. Ac to mozna z mych slov necisi, navsteva tohoto mista je zajimava a stoji za zastavku. Jeste vycurat a jedeme dal… :-)

Vita nas brana Serengeti. Tento park je vubec prvni, ktery v Tanzanii vznikl. Byl zalozen v roce 1951, kdy zeme patrila pod spravu Velke Britanie a otevren samotnou Kralovnou.

Zastavujeme na obed a Ben jde zarizovat vstupni papiry. Obidek mame pekne v krabicce a usedame ke kamennym stolkum, kde kolem nas uz spokojene pomlaskavaji desitky dalsich navstevniku parku. (muzungu samozrejme) :-)

Po dalsi hodine prijizdime do naseho kempu. Je prazdny a k nasemu zdeseni nema zadne oploceni, i kdyz jsme uprostred buse. Uprostred kempu je vez z lebek buvolu, no tak snad je lvi nesezrali primo tady. Jen kuchyne (radoby kuchyne, spis misto, kde kuchari pripravuji jidlo) a jidelny jsou takove zamrizovane volieri. Takze vyjimecne jsme v klecich my a ne zviratka. Rychle stavime stany a vyrazime na vecerni vyjizdku po parku.

Ben se jeste cestou zastavuje u nejakych kamaradu, kde soucasti teto usedlosti je i stala expozice africkych kras, zvirat, stromu…vsechno pekne s popisky a prekvapive zadarmo. Najednou odnekud pribehne takova podivna veverka bez ocasu a tamhle druha, treti, jeziiiiiiis hlodavec na kazdem kroku, ale zdaji se byt mirumilovni… i kdyz nektere z nich se tvari pekne nasr…. :-) Ale je s nimi veselo, behaji jak silene a najednou jedna z nich sedici na vyvysene skale zacne znacnym proudem cuuuuuuuuurat prave do mist kde prochazi Cocka. A ten panecku lamentuje a pocastuje zviratko ceskymi expresionismy. :-)

Tak a jedeme dal. Safari je cim dal tim lepsi, hned na poprve potkavame trojici lvu, nove druhy antilop, osamocene hyeny, hrochy, opice i zirafy a vse na celkem malem prostoru. Zajimava je migrace pakonu a zeber. Putuji spolu, protoze zebry spasaji vrsek trav a pakone spodek (pakone najdou vodu a zebry znaji cestu). Jsou sehrani. Behem cesty potkavame unikatni zalezitost, lvice s dvemi malymi lvicaty si to spokojene kraci busi a ratolesti si bezprostredne hraji nehlede na nase i dalsi projizdejici auta. Cestou zpet do kempu Ben prudce zastavuje a v dalce v korune stromu ukazuje na posledni zvire, ktere nam schazelo ve sbirce. Leopard. Mame je vsechny (Big 5 zahrnuje – nosorozec, lev, slon, leopard a nesmi chybet buvol) a frcime do kempu.

Ceka na nas vecere, ale take uplne precpany kemp. Prijelo nejmene dalsich 50 lidi a vsichni se svorne hrneme do omrizovanych jidelen a za svitu petrolejek (v tomto kempu neni elektrina) vecerime. Na druhou stranu je tu asi tak miliarda broucku, mur a jine ruzne haveti, ktera atakuje petrolejku kazdou vterinu a mame jich i plny stul, nekteri i talire. Po veceri ucime Bena ceske PRSI. Kupodivu mu to jde, nekolikrat vyhrava a radosti se smeje na cele kolo.

Druhy den cestou z parku mame kupodivu energii. Vytahuju kytaru a zazpivame si. Kuchar Jim mezi mnou a Cockou jenom kouka, na Safari kytaru asi jeste nikdy nevidel. Jeste mensi kolize s mistnim bagrem, ktery upravuje v parku verejne komunikace a jedeme dal…

NP Lake Manyara

Narodni park Lake Manyara tvori ze dvou tretin hladina stejnojmenneho jezera a my dnes budeme objevovat prevazne tu suchou cast parku. Rano za usvitu mame cely park z naseho kempu, ktery je lokalizovan na predelu litosferickych desek a ktery se tahne od Zambie az do Jordanska, jako na dlani. Po snidani sjizdime k brane parku a hura na zviratka. Mijime mury, opice, zirafy, buvola, nicmene nic noveho po vcerejsi vyjizdce a povzbuzujeme pruvodce Bena, aby zaradil co nejvyssi rychlostni stupen a dovezl nas k Hipopoolu cili koupalku hrosiku.

A uz jsme na miste. Minimalne padestaka hrochu si tu chrochta v kalne vode jako spokojeni turiste v bazenovem baru v all inclusive hotelu Sheraton na kubanskem Varaderu…:) jeste nejaky ten drink do rucky… pro nas samozrejme…:) Dalekohledem pozorujeme hrosi vrtochy a skotacince, nekteri se pridavaji a porovnavaji svoji muskulaturu s tlustokozci.

Pokracujeme dale projizdkou parku a spozorujeme v prilehlych kroviscich bandicku asi tri slonu. S nezajmem po nas hodi okem a venuji se svemu jidelnicku v podobe jakehosi trnovniku. Chvili je pozorujeme a pomalu se chystame vystartovat dale. Nicmene na posledni chvili se cele osazanenstvo vydava nasim smerem k autu. Sloni se priblizuji!!! Sebestak hazi do placu historku z Krugerova narodniho parku v Jihoaficke republice, kde nekolik mesicu pred jeho navstevou rozslapal rozzureny slon auto se dvema japonskymi turisty. Uz jsou od nas na podani chobotu. Krizi nasi cestu cca ctyri metry pred nasim autem. X tunovi kolos se uprostred cesty zastavuje a otoci hlavu primo na nas. V tu chvili nikdo nemluvi. Vsichni se pripravujeme na pripadny rychly sestup ze stresni vyhlidky dolu do vozu. Slon si nas prohlizi. Nakonec se otoci opet po smeru sve chuze a slape si spokojene dal nasledovan dvema dalsimi kolegy. Parada. Krev nam ztuhla, podrazdili jsme trochu adrenalinek a frcime zase dale. Rikame si, ze sloni uz nas behem nasledujicich dnu jiz nicim neprekvapi.

Omyl!!! Vyjizdime z lesika a Saddam zpozoruje na levoboku hejno slonu opoustejici mistni jungly. Jsou jeste hodne daleko. Bereme dalekohled a napocitame dvacetdva kousku. To uz je slusny pruvod. Maly, velci, mladi, stari, tlusti, tlusti, vsichni slapou nasim smerem a opet prechazeji nasi cestu. Pecka. Nema smysl komentovat a radsi se podivejte na fotky v galerii…:)

http://www.jedemekolemsveta.cz/index.php/component/customproperties/tag/Afrika-Tanzanie

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .