0
0

Místo pobytu:

Kalutara – rybářská vesnička Mahawaskaduwa – západní pobřeží

Hotel : Mermaid Hotel and Club

CK: Firo Tour

S Martou – mou švagrovou a častou spolucestovatelkou,jsme se dohodly,že už Egypta bylo moc a uděláme změnu. Vymýšlely jsme , kam to bude,já sháněla na internetu informace o všech možných zemích a destinacích ,hlavně jsem měla v plánu po operaci kolena,že to bude více o plavání a vyhřívání,než o čemkoliv jiném,ale opak byl pravdou

Nakonec zvítězila před Kubou a Mexikem, Srí Lanka,protože v době,kdy jsme měly obě dvě možnost se uvolnit z práce byla prostě nejvýhodnější cenově a exotika to je,tak i přes mé obavy,že plavání v oceánu nebude to pravé ořechové,jsme se rozhodly jet.

Z internetu jsem věděla,že na místě,kam pojedeme to nebude o šnorchlování,protože oceán je divoký a ve vlnách se moc rochnit nedá.Přesto jsem ABC (ploutve,masku,šnorch ) sebou táhla,co kdyby přece jen náhodou. Opravdu jsme neměly tušení,do čeho jdeme a tak jsme doufaly,těšení střídaly obavy……

Odlet do Colomba z Prahy byl naplánován s Travel Servisem 9.2. 2008 na 20.45 hodin.

Den před odletem nám změnili čas na 23.00 a ve finále jsme odlétaly 10.2. v 01.00 hodin.

Z Prahy jsme namířili přes Černé moře na Kuwait, Saudskou Arábii do Bahrainu,kam jsme doletěli po 5 hodinách letu. Tady bylo mezipřistání s doplněním pohonných hmot. Z letadla nás ven nepustili a tak jsme tvrdly na sedadlech další 2 hodiny,než nám doplnili a mohli jsme pokračovat.

Přes Perský záliv,kde jsou nádherně vidět ropné plošiny pokračujeme směr Maledivy kde přistáváme po dalších 5 hodinách.Fotky nebudou,nebo jen mizerné,je nad Maledivami velká oblačnost .To už máme celkem 12 hodim v letadle,je to celkem hrozné. Boeing 737-800 opravdu není éro na dlouhé lety,málo místa,nepříjemná posádka,přetopeno,únava,to všechno dělá své. Koleno bolí,už nevím jak si sednout,bohužel neusnu.

Na Maledivách vystupuje pár lidí,kteří tu mají zaplacený pobyt. Tady už nás pustí z letadla do tranzitu,aspoň se projdeme a protáhneme. V tranzitu čekáme asi 1,5 hodiny. Spolu s dalšími cestujícími,kteří končí pobyt na Maledivách letí s námi do Colomba a až naberou cestující z Kolomba vyrazí na Prahu .Usedáme zpět do letadla a letíme směr Kolombo. To už je kousek a za hodinku jsme tam.Takže sumasumárum v letadle 15 hodin !!! nic moc – ale koukat bylo na co.

V Kolombu přistáváme v18.00 našeho času + 4,5 hod. časový posun = 22.30 místního času.

Po vystoupení z letadla dostáváme facku v podobě vedra a vlhka,no prostě tropy a prádelna J všecho oblečení je rázem přilepeno k tělu a není úniku .

Po odbavení na letišti nás čeká delegátka CK Firo Tour, Míla Dvořáková a naviguje nás do autobusu,který nás odveze do hotelu.

Myslíme si že cca 70 km od letiště zvládneme do hodiny,ale z tohoto omylu jsme velice rychle vyvedeni. Na Srí Lance se jezdí pomalu,vlevo a provoz je neskutečný,za neustálého troubení a kličkování se dostáváme do hotelu někdy kolem 01.00 hodiny. Hned při cestě zjišťujeme,že to není žádné letovisko,což nám vyhovuje, k hotelu nás doveze autobus uzounkou uličkou v naprosté tmě,nikde žádné osvětlení,myslíme,že jsme na konci světa J

Na pokoji máme večeři v podobě toustů a hranolky a kečupem,celkem dobré,ale mohli dát místo vody panáka Araku,to nedali, tak ještě po nutné sprše si dáme panáka vizoura, ještě že jsem ho na poslední chvíli přibalila J i když máme zaplaceno ALL inclusive ,(co kdyby jsme s letadlem ztroskotaly) ….to jen na vysvětlenou.

Na balkoně proběhne ještě nutné cigáro před spaním a tam už slyším i burácející oceán

Unavené padáme do postele ani nevybalujeme a usínáme pod klimatizací tvrdým spánkem.

Spíme asi do 08.00 hodin (už bude řeč jen o čase místním + 4,5 hodin oproti našemu).

Jdeme na snídani a začíná nám život na Srí Lance.

Snídaně je skvělá,krom normálních věcí jako je čaj a káva je tu spousta pečiva jak sladkého,tak slaného, vaječné čerstvě udělané omelety podle přání, vařená vajíčka,míchaná vajíčka,slanina,sýry a hlavně mraky ovoce v podobě čerstvých ananasů,červeného melounu,manga,papáji a čerstvě vymačkaných šťáv z ovoce.Taky hodně zeleniny,salátů zeleninových a ovocných ……co hrdlo ráčí J

Po snídani vybalíme a spěcháme prozkoumat jak je to tedy s tím mořem J

Hotel má překrásnou zahradu plnou kokosových palem,pod kterými jsou lehátka,spousta jiných cizokrajných stromů a keřů,všechno kvete….no nádhera. Takže,vše po ruce, bazén,plážový bar,restaurace,moře po pár metrech.

Prohánějí se tu zvířátka podobná veverkám,je to nějaký plh,jsou krotká,ale taky pěkně drzá. Jakmile necháte na stolku třeba i pití ve sklenici,jsou tak obratní,že se dokáží i ze sklenice napít,nemluvě o tom,nechat tam něco na zub J

Na Srí Lance jsou všechny pláže veřejné,prostě hotely si pláž nemohou koupit jako pozemek k hotelu,tak si to srílančané vymínili a dobře udělali . Na jednu stranu je to úžasné,že můžete kdekoliv na jakoukoliv pláž a nikdo vás nevyhodí (jako třeba v Egyptě J )ObrazekNa druhou stranu mi to ze začátku připadalo dost divné,liduprázdná pláž-na to nejme zvyklí.

Protože místní obyvatelé žijící u pláže,jsou závislí celkem hodně na turistech,tak vás okamžitě,jak na pláž vejdete,odchytávají a nabízejí své služby v podobě výletů,nebo čehokoliv jiného.

Proto jsou všechny hotely oddělené od pláže plotem L nic moc první dojem,ale brzy zjišťujeme,že to jinak nejde,protože by nebyl klid,místní by vám ho prostě nedopřáli J Stejně visí na plotě a pokřikují a jakmile vyjdete za plot na pláž,pověsí se na vás a na námitky,že se chcete projít,odpovídají „no problem“ a když půjdete 10 km,půjdou vedle vás,budou se vyptávat odkud jsi,kam jdeš,jak se jmenuješ, a jestli ti můžou nějak pomoci…..

A tady je jeden z nich – jmenuje se Manjula,bydlí s rodinou hned vedle hotelu,má vlastní tuk-tuk a doveze vás,kam jen budete chtít. Jen nám ho moc nerozmazlujte a nedávejte mu horentní částky,nebo zvlčí J

Těším se jaké bude moře (oceán),ale už v noci jsem slyšela ten hukot a sluch mně nešálil J vlny jsou tak strašné,že vlézt do nich je jistá sebevražda a tato domněnka se potvrzuje jakmile to zkusíme.

Dostávám jednu pecku menší vlnkou do kolena a druhá mi odrazí ledviny…..no tak tohle nepůjde !!! Jsem zděšená,co tady budu dělat ??? Začínáme sondovat od lidí,kteří jsou tu už delší dobu,jestli je to takhle pořád a dostává se nám odpovědí,že skoro ano,(info na internetu zase nelhalo)jen za dva dny budou vlny menší,no tak na to si počkám J

Takže co zbývá??? Bazén,procházka po pláži za asistence několika místních kluků,vidí běloby, je jim jasný,že jsme právě přijely a tudíž,jasný objekt pro obchod,protože nevíme,jak to tu chodí J ale nic z nás nevydolujou,přece jen máme nějakou zkušenost z Egypta. Sbíráme první mušle,je jich tu spousta,jedna krásnější než druhá a víme,že je dovoleno je vyvážet,takže netroškaříme.

Zákaz platí až na velikost přes půl metru,tak to asi nenajdeme J

Je tady celkem konec světa,jen vedle hotelu rybářská vesnička Mahawaskaduwa,pár obchůdků,do Kalutary je to asi 5 km.

Dáváme si několik Araků (místní kořalka pálená z fermentovaných květů kokosových palem) chutná jako něco mezi Rumem a Metaxou. Celkem dobré. Můžeme si dát co chceme,ale Arak chutná a tak si jich dáme hned několik.

Obsluha na nás zírá,myslíme si že to asi přeháníme a měly by jsme brzdit,ale nakonec zjišťujeme,proč tak zírají. Oni totiž neumí pít , protože jim (sinhálcům) chybí geneticky jeden enzym a po jednom pivu jsou prostě našrot J takže proto to zírání při 5.panáku na nás……to mě uklidnilo,ještě abych se musela krotit že jo ?JJJ

Asi tak kolem 18.00 hodiny začne lejt jak z konve. Za hodinku je po dešti,byl to příjemný ,tropický, teplý liják,který si užijeme každý den skoro ve stejnou dobu . Proto je tu všechno tak krásně zelené a svěží 😉

Jdeme na večeři,plné stoly všeho možného,a ty chutě….no ňamka,jsou fakt skvělí kuchaři. Dost jídel je pálivých,ale to ke Srí Lance patří. A zase spousta ovoce,zeleniny, sladkých dobrot.

Po večeři ještě posedíme,seznamujeme se s lidmi,kteří s námi přiletěli,ale únava je velká a tak se zvedáme okolo 22.hodiny jdeme spát.

Čtu podrobného průvodce a začínám si opravdu dělat jiné plány,něž jsem původně měla.

Srí Lanka není o rochnění se v klidném moři,tady musíte mít aspoň trošku kondičku na zdolávání nárazů vln a zpětných proudů,ty jsou výživný J,během chvilinky jste o pár desítek metrů jinde,než kde jste mínili dovádět v příboji.

několik prvních postřehů:

Až pojedete na Srí Lanku,nechte klidně doma věci na šnochlování,zbytečně je potáhnete.Kdo byl v Egyptě,bude zklamaný L

Pokud se tedy rozhodnete,že nebudete ležet u bazénu a pojedete se někam podívat, obrňte se velkou trpělivostí protože trasy se nedají počítat na kilometry jak jsme doma zvyklí. Tady pojedete 150 km 5 hodin vzhledem k hustému provozu na silnicích a to čehokoliv,od tuk –tuků až po krávy a nutné zastávky řidičů u buddhistických kapliček na poklonění se a vhození pár drobných do pokladničky ,to vše se odrazí na čase.

Na Srí Lance žijí vedle sebe bez problémů křesťané,buddhisté ,hinduisté i muslimové.

většina Sinhálců -74 % obyvatel jsou buddhisté,

18% tvoří Tamilové a ti jsou hinduisté

7,1% tvoří Maurové

Lidé mají kouzelné,odzbrojující a dobrosrdečné úsměvy

a udělají,co vám na očích vidí ,za pár drobných snesou i modré z nebe ,nebo aspoň vylezou na první palmu a shodí vám kokosový ořech

Srí Lanka,to jsou tropy,všechno je tu zelené a svěží. Všude rostou kokosové palmy plné ořechů,až vám z toho bude přecházet zrak. Roste tady spousta cizokrajných tropických rostlin,stromů,vše nádherně kvete.

Připravte se na to, že za jakoukoliv službičku budete žádáni o bakšiš a uvidíte spoustu žebráků a chudáků,mějte vždy po ruce pár drobných rupek,nebo něco k jídlu.

Pondělí 11.2.

na schůzce s delegátkou měníme plány a vydáváme se ve středu na výlet do města Kandy.

Delegátce platíme 93 USD za celodenní výlet,kde uvidíme sloní sirotčinec v Pinnawele, kam putují zraněná slůňata,která by ve volné přírodě nepřežila,ale i dospělí sloni ,ajurvédskou zahradu s výrobou tradiční přírodní medicíny, která se vyučuje na vysoké škole ,pak do továrny na čaj s ochutnávkou,botanická zahrada Peradenyia, výrobna šperků a drahých kamenů, chrám Budhova zubu. V ceně jsou vstupy,oběd.

Den probíhá stejně jako včerejší,opalujeme se,zkoušíme vlézt do oceánu,je to trochu lepší jak včera a nebo už si zvykáme,voda má nádhernou teplotu 28 st.

Trochu korzujeme po pláži a odrážíme nájezdy místních „tour operátorů“

Na mušličky už máme igelitové pytlíky J

Celý den je k dispozici místnost u bazénu,kde je pořád čerstvá káva,čaj,čerstvé ovocné šťávy,(melounová a ananasová je nejlepší),automat na vodu,ovoce,tousty,buchtičky….. super ALL,takové nebylo snad ještě nikde ,kde jsem byla,všechny nápoje do sklenic a pivo do půllitru Takže pohodička,to vše prokládáme občasným drinkem a začíná se mi tu líbit

Dokonce nám po zahradě pod balkonem proleze celkem velkej had,ale personál je v klidu ,asi není jedovatý,než ale doběhnu pro foťák schová se mezi kořeny stromu a i když koukám hodně zblízka,nevidím ho a to už mi barman říká,abych tak blízko nechodila,že by byl přece jenom trošku jedovatej ???

Úterý 12.2.

Využíváme celý den na načerpání sil na zítřejší výlet,budeme vstávat hodně brzy.

Odpočíváme,ale tak že nevydržíme ležet a tak se vydáváme na delší průzkum okolí pláže.

Všude tu žijí ve svých obydlích lidé,kteří tu žili už před tsunami a ti kteří přežili tu i zůstali.

Snaží se uživit,jak se dá,chlapi vyjíždějí na katamaránech na lov ryb,ženy se starají o domácnost,jestli se tomu tak dá říkat, chodí po pláži a nabízejí plážové sukně hodně dobré kvality a za babku,nebo sarong (kus látky kterou nosí jako sukni chlapi) a různé korálky a podobně.

Děti chodí do školy,která je tady povinná,jako u nás i tak stejně dlouho trvá docházka 9 let.

Školáci jsou kouzelní,nosí uniformy,holky bílé sukýnky a blůzičky,kluci bílé košile a kraťasy.

Místní kluci vám vylezou na palmu,useknou ořech,uříznou mu špičku,dají vám do něj brčko a vy už můžete jenom vychutnávat skvělou šťávu.

Jsme s Martou pozvané do jedné rodiny,tak neodmítneme a jdeme, jsme zvědavé ,jak žijí.V prvním momentě zůstáváme opravdu v šoku. Stlučená bedna ,sem tam záplata z nějakého plechu,uvnitř velká dřevěná deska s ošuntělou matrací,na které spí celá rodina.

Paní domácí nás provede „domem“,kde je podlaha z písku,kuchyň obnáší pár opálených kotlíků a je samosebou venku pod jakýmsi přístřeškem proti dešti-vaří se na ohni. Nabízí nám čaj a my nemáme odvahu odmítnout,abychom neurazily. Na břišní tyfus jsme se nestihly očkovat a tak se jen v duchu pomodlím a čaj přijímám i když pohled na paní domu,jak do čaje vymačkává limetu a šťáva jí protéká mezi prsty do hrnku, je pro mne plný obav o své zdraví J i když tekoucí vodu mají,ale odkud ji berou je ve hvězdách. Čaj je příšerně sladký,pohlédnu na Martu a ta vyčte obavy z mého pohledu a velí:“vypít to musíme,jinak se urazí!!!“ Tak piju…… v tu ránu je tu spousta dalších žen a všechny jsou rodina,kolem sebe každá minimálně dvě dětičky. Dáváme jim nějaké bonbony,propisky a jiné drobnosti. Vrhají se na to chuděrky malý,jako kdyby celý den nejedly a tužku v životě neviděly. I když se usmívají od ucha k uchu,oči mají smutné a já se do nich musím pořád dívat a hledám v nich aspoň trochu spokojenosti – snad tam je.

Vracíme se do hotelu a mně trošku začíná hlodat myšlenka,jestli tahle bída není jenom pro nás turisty,protože nabídnutý dolar paní moc neuspokojil,raději by rupie,prý to nemá kde vyměnit,asi to bude pravda ale dolary mizí v její kapse a při odchodu nám řekne,abychom jí zítra došly nakoupit nějaké jídlo. To už se mi moc nelíbí , je mi podezdřelá.

Říkám Martě co si o tom myslím a odmítáme svorně jim dělat nákupy J

Delegátka nás upozorňovala,že pár drobných jim dát je na místě,ale nepřehánět to,aby si nezvykli,že to tak bude pořád a nepřestali se starat , aby nespoléhali na nás turisty .Raději od nich tedy něco kupit,než aby dostávali peníze za nic. Něco na tom asi bude i když nás pár drobných nezabije. Končíme den pohledem na nádherný západ slunce,který mě nikdy neomrzí,stejně tak,jako život pod mořskou hladinou,toho se taky nikdy nenabažím. Za soumraku z palem vylétají velicí kaloňové s rozpětím křídel až 1m a živící se výhradně ovocem. Je to skvělá podívaná.

Začne lejt a co víc, je pravá tropická bouřka,ale to si nemůžete představovat naši bouřku,bouře nad oceánem je jiná !! Sprchuju se,když přijde rána jako když vybouchne sopka (aspoň tak si to představuju) J a tma. Celý hotel je rázem ve tmě a do toho blesky a hromy a já musím na balkon a dívat se na to,prostě mě to tam táhne. Trvá asi tak půl hodiny,než začne jít proud .Za hodinu je po bouřce a jdeme na véču.

Po večeři nás odchytí mladý pár Lenka s Láďou,kteří na hotelu s námi bydlí,ale moc se tam nezdržují,přijeli po SL cestovat,s tím,že našli jednoho místního chlapíka ,Anur se jmenuje a ten je vozí,kam chtějí a má kousek cca 200m od našeho hotelu dům s „restaurací“ J a jestli s nimi nechceme jít k němu na čaj. Neváháme a jdeme já ,Marta,a ještě 3 manželské páry (všichni naši) co s námi přiletěli. Anur, když přijdeme v tak hojném počtu je tak šťastný,že skáče radostí a má záchvaty smíchu,až mi připadá,jestli něco nehulí J zjišťujeme s Martou,že už ho vlastně známe z pláže .Dáváme si Arak ,pivo,někdo čaj a mrzí nás,že jsme si už zaplatili výlet na zítra do Kandy,protože s ním bychom to pořídili laciněji.

No nevadí,domlouváme se já,Lenka (potapěčka) a její Láďa,že nás některý den po výletu zaveze na místo,kde je pěkné šnorchlování. No že by se blýskalo na lepší časy? Říkám mu jestli to bude do Hikkaduwy (vím,že tam je jediné místo kde se dá šnorchlovat ) odpovídá že ano. Tak pověřuji Lenku s Láďou ať to pořádně zítra s ním domluví až budu pryč.

Rozloučíme se a jdeme se vyspat na zítra.Anur nás doprovodí až k hotelu a jeho dětská radost nebere konce J J J

Na hotelu je program ,tanečníci a bubeníci,tak ještě chvilku skejsnem a podíváme se na ně,jsou neodolatelní,ten rytmus mě strhává,mám co dělat,abych nezačala jako v tranzu s nimi hopsat

Středa 13.2.

4:45 budíček,5:30 plánovaný odjezd z hotelu do Kandy. Dostáváme na recepci balíček s jídlem a čekáme a čekáme ,autobus přijede v 6:00 a odjíždíme směr Kolombo,kde vyzvedneme naši delegátku Mílu a „frčíme“ do Kandy.

Přes Kolombo jedeme cca 2 hodiny,protože jsme narazili na špičku,kdy se všichni dopravují do práce,děti do školy,no blázinec neskutečnej J Nabíráme Mílu a vyjíždíme.

Naše 1.zastávka bude v místě zvaném Pinnawela asi 2 hodiny jízdy od Kolomba. V nádherném prostředí tady leží sloní sirotčinec ,kde žije v současné době 60 tlustokožců,většina mláďat. Jsou to sloni,kteří z jakéhokoliv důvodu nejsou schopni žít v divočině a tady vlastně ve volné přírodě nalézají útočiště. Koupou se tu v řece,což je báječná podívaná a příležitost pro fotografy a kameramany. Tady slony můžete opravdu pozorovat hodně zblízka. Je to až dojemná podívaná.

Naše další cesta vede do „zahrady koření“,kde se dají vidět všechny druhy koření,jak rostou v přírodě. Vidíme jak roste vanilka,hřebíček,skořice,muškátový ořech a spousta dalších rostlin. To je základ ajurvédy – tradiční přírodní medicíny,která se na SL vyučuje jako medicína na VŠ. Dostává se nám i podrobného výkladu jak se rostliny a koření pro tyto účely zpracovává a co se z nich vyrábí. Jsou to především léčivé oleje,směsi čajů a sirupů. Je zde možnost nákupu a budete se možná divit,ale spousta lidí sem jezdí právě jen kvůli nákupům těchto produktů. Mají prý velkou účinnost.

Na chlapech a jejich chlupatých nohách nám předvedli účinnost jejich depilačních krémů,fakt za 10 minut měli lysiny na nohách J

Někteří z našich turistů si odnášeli tuto medicínu za stovky i tisíce USD.

Já jsem taky neodolala a koupila červený olej na moje koleno,ale dala jsem ho nakonec mamce,tu koleno bolí asi víc J,když to zabere,dojedu si pro olej pro sebe J

Tak a pokračujeme do továrny na výrobu čaje. Čaj se sem vozí z čajových plantáží,posazených vysoko v horách a patří k nejlepším na světě. Pije se tu čaj se spoustou mléka a ještě více cukru. Kdo to nemá rád,měl by si objednat „plain tea“ a bez cukru !!! Vidíme,jak se čaj suší,jeho fermentaci,třídění,(nejkvalitnější jsou 3 poslední lístky).

Zpracovává se tu jak černý ,tak zelený a stříbrný čaj,ten je nejdražší.

Dostáváme ochutnat z toho nejkvalitnějšího černého čaje označeného B.O.P. nakupujeme čaj ,bez čaje odjet ze SL – nemožné J 1 kg stojí 800 rupek = 8 USD.

Pokračujeme botanickou zahradou Paradeniya Botanical Gardens ležící 7 km jihozápadně od centra Kandy . 60 ha plochy a nejkrásnější zahrada celé jižní Asie s prastarými stromy v jejichž korunách sídlí tisíce netopýrů a skleníkem s 250 druhy orchidejí.

Na tu bych si já osobně vyčlenila minimálně půl dne.

Největší zajímavostí je asi strom javánského fíkusu ,který má rozlohu koruny 1600m2.

A další jiné skvosty jak v podobě stromů,keřů.orchidejí a podobně.

Je 16:00hodin a jedeme na oběd do restaurace Senani Restaurant vysoko nad městem Kandy ,které je tu vidět jako na dlani. Při cestě nás zastihne klasický tropický liják.

Oběd je skvělý formou bufetu.

Hned u restaurace se nachází dílna na zpracování drahých kamenů,kde nám v češtině promítnou film,jak se diamanty těží,ukáží nám všechny drahokamy a podíváme se do dílny,kde vyrábí šperky. Nakonec jsme zavedeni do obchodu,kde můžeme nakoupit J ,ale někteří i kupují.

Než nakoupí,čekáme venku a pozorujeme menší stádo opic,jak se probíhají po střechách domů a jsme upozorněni,abychom si dobře hlídali věci,protože opice jsou drzé a nenechají nic a nikoho na pokoji J

Naše další cesta vede do chrámu Budhova zubu.

Přesně 1500 let „putoval“ Buddhův zub z místa na místo ,včetně zajížďky do Indie. Jednou na dlouhý čas zmizel z povrchu zemského úplně,jindy prý už existovali jen jeho kopie. Pro Buddhisty není pochyb,že tento zub uložený v chrámu Dalada Maligawa je totožný s tím,který byl v r. 311 př.n.l. zachráněn z hořící hranice zakladatele tohoto náboženství.

Stavba obehnaná příkopem byla budována za vlády různých králů z Kandy mezi lety 1687-1747. Zde jsou ukryty cenné sbírky rukopisů Ola na palmových listech. Několikrát denně (6:30, 9:30, a 18:00 hodin) je svatyně otevřena aby se poklonily v určený čas před otevřenou schránkou se zubem.

Pak se konají modlitební obřady,vše je turistům umožněno pozorovat,fotit i natáčet.

Než vás ale do chrámu vpustí projdete hodně přísnou kontrolou. Od bombového útoku Tamilských tygrů v r. 1998. Musíte mít zahalená ramena a kolena. Marta má sice dlouhé šaty s působivým výstřihem,tak si přes prsa musí uvázat šátek a hlídačkám se ani nelíbí její propínání na šatech a zdá se jim,že se jí při chůzi rozevírají a jsou jí vidět kolena a tak jí dávají jakési ušmudlané prostěradlo a musí si ho uvázat kolem pasu. Marta držkuje,jak to ostatně umí…. dobře J ale musí respektovat jejich nařízení,není jí nic platné,že se jí to nelíbí.

Ve stánku před samotným vstupem do chrámu musíme odložit boty,projdete dalsí kontrolou,kde mi v kapse sukně objeví jakýsi kamínek,který jsem sebrala někde po cestě a můžeme vstoupit. Všude se smí fotit,samosebou za poplatek za foťák.

Prohlídka trvá asi hodinu.

Odjíždíme zpět do hotelu a cesta trvá nekonečných 5 hodin J to je na SL opravdu neštěstí.

Stíháme jentaktak otevřený bar (do 24.00) kde si dáme ještě 2 rychlé giny s tonikem a jdeme do pelechu. Ještě před tím nám jedna paní sděluje,že se uklidnil oceán,no sláva,už se těším na zítra.

Čtvrtek 14.2.

Vstáváme celkem v pohodě a Marta se mi směje,protože jak jsem včera večer rychle vypila ty dva drinky tak mě to samozřejmě nabudilo a nechtělo se mi spát a tak jsem si vzala prášek na spaní,ale nějakou divnou reakcí s tou pilulí jsem byla jako sjetá a nemohla jsem se zvednout z křesala na balkoně a děsně jsem se tomu smála ,tak mi to Martuša vykládala a měla z toho srandu.

Den strávíme opravdu v oceánu,který se uklidnil ale na šnorcholvání to pořád není a už nebude,protože příboj prostě ten jemnej písek otáčí a zvedá ode dna a nic by stejně vidět nebylo,ale podle mušlí a lastur by to určitě nebylo nezajímavé. No co naplat. Ale voda má skvělou teplotu a tak se ve vlnkách vydovádíme .

Najdou mě Lenka s Láďou a sdělují mi,že domluvili s Anurem výlet na jižní pobřeží už na zítra a jedou s námi ještě Petr a Mili z Uh.Htadiště. To je báječná zpráva, Marta jet nechce. Anur na mě mává za plotem,jdu za ním a ptá se jestli opravdu jedu s nimi a doplňuje zprávu,že se zajedeme podívat ještě do Yala NP na safari. Ani to Martu nenadchne a tak souhlasí,že zůstane zítra na hotelu sama. No bude tu mít společnost Pavla – odhadem 70ti letého pána,který cestuje sám a tak se k nám vždy přifaří na drink a sedá si s námi u jídla. Zůstávají ještě Iva s Fandou,tak se nudit nebude.

Pátek 15.2.

Vstávám hodně brzy,jedeme už ve 4:30,vyzvednout balíčky s jídlem na recepci a Anur je tu přesně i s autem,řidičem a pomocníkem …..to je boss co ? J

Nikdo přesně neví,jaký bude program a tak se necháváme celý den překvapovat .

1.zastávka je na rybím trhu,kde kotví lodě s úlovky z noci,právě začínají vykládat,mají barakudy,tuňáky,žraloky. Smrad děsněj,to si asi každý dokáže představit.

2.zastávka –(Anur budí dva kluky) – je na želví farmě hned u pláže,kde karety kladou vejce,ty jsou vybírána , dána do líhně,protože varani prý ta hnízda vybírají .Máme štěstí,právě se vylíhly přes noc želvičky a než je pustí do moře,vypustí je do nádrže. Můžeme to udělat sami,tak to je pro mě opravdu hezký pocit držet ty drobečky a pouštět je do vody.

Pochováme si dvě velké karety dáme klukům za budíček pár rupek a pádíme dál.

3.zastávka : těžiště drahých kamenů

opravdu za primitivních podmínek se tu těží ty nejkrásnější kameny Srí Lanky,jako je měsíční kámen,rubín, modrý topaz,všechny barvy safíru atd. Brousí tady kameny docela primitivním způsobem , tak že tahem za provázek roztočí brusný kotouč na který stříkají rukou vodu a brousí,mohla jsem si to zkusit a ten měsíční kámen mám teď doma J

4: zastávka : Hikkaduwa – káva a čaj v restauraci u pláže,myslím,že tady zůstanem na to šnorchlování,ale Anur je jiného mínění,prý ví o lepším místě. Přesto se jdu projít na liduprázdnou pláž a nacházím tu pár překrásných mušlí,vůbec se mi odtud nechce odejít,ale musím.

Zastavujeme u vlaku,který při tsunami zasáhla vlna a zemřelo v něm spousta lidí,nedá mi to , vlezu dovnitř,ale mám hodně stísněný pocit a musím rychle ven. Tahle turistická atrakce se mi 2x nelíbí!!!!

Vlak, který 26. prosince 2004 ráno oblastí zrovna projížděl, vykolejil a připravil o život přes 2 tisíce lidí.

Vykolejený vlak číslo 59 byl poslední, který před tsunami tratí projížděl, a stal se pro obyvatele Srí Lanky jedním ze symbolů přírodní katastrofy. Lokomotiva a tři z celkem osmi vagónů proto zůstanou na místě stát jako připomínka lidí, kteří se ve vlaku utopili. Ze dvou tisíc obětí se na místě našlo pouze 824 těl.

5.zastávka : kousek za Hikkaduwou klasický obrázek – rybáři na kůlu – 3 kluci sedí na kůlech v moři a mají nahozeno, jakmile přijdeme k nim,slézají a uvolňují nám místo na těch „větvích“ abychom si to zkusili. Lenka s Mili vylezou nahoru,já s tím mým kolenem neeeee,tak aspoň dělám nějaké fotky.Tady na jihu je pobřeží o moc krásnější než na našem západním pobřeží,jsou tu skály a velké kameny v moři,plážičky malé,je to členitější a oceán má i jinou ,blankytně modrou barvu. Hezká místa tu jsou.

Tady na jihu jsou následky tsunami ještě zřetelnější ,polozbořené domky ,nebo jen základy tu stojí tak,jak je vlna poničila,je to smutný pohled.

Vyrážíme směrem na město Gale,tady bude další zastávka.

6.zastávka -Cestou stavíme u silnice,kde nám Anur kupuje kokosové ořechy,abychom se napili.

Šmejdim po okolí a po 5 mestrech narážím na boudu jako stánek a pozor !!! Tady se prodává betel –oblíbená lehce narkotická směs z listů betelového stromu,arekových oříšků,s troškou rozemletého korálu a lístkem suchého tabáku.

Znáte mně,všechno vzít do ruky a všechno ochutnat a o betelu jsem slyšela moc,tak jdu do toho.

Volám Anura,že jsem objevila betel a ten se chytá za hlavu,ale kupuje mi a pán,co mi tu pochoutku připravuje se už předem směje.

Nacpu si do pusy ten lupen se vším tím příslušenstvím a žvejkám,je toho ze začátku moc a tak mám z toho vyvalený oči,všichni se mi chechtají,že budu mít červený zuby a jazyk. Při žvýkání vznikají typicky červeně zbarvené sliny,které se vyplivávají,takže až na SL najdete na chodníku,nebo na pláži v písku krvavé skvrny,nešlo o žádnou vraždu,ale o betel J

No žvýkám jak pitomá,ale nic se neděje ,fakt nic,ale najednou jsem dost vychechtaná,tak mi Anur na cestu nechá zabalit ještě jeden lupen (ten vezmu Martě,jako dáreček z výletu )a jedeme dál, ale zase takovej zázrak to není,tak nevím,proč to žvejkaj J

7.zastávka – Galle– skoro nejjižnější bod SL – starobylé přístavní město (vyslovuje se Gól) má dlouhou a bohatou historii a je to 4.největší město na ostrově. Ve středu moderního města leží stará holandská tvrz známá jako Fort . Nejlépe zachované koloniální město na SL je obehnané mohutnými hradbami a baštami .

Fort- zapsána v roce 1988 na seznam UNESCO . Kouzelné uličky kolem hradeb,velmi klidné místo,které má své kouzlo.

8.zastávka – osada Tangalla –velmi zpuštošené místo při tsunami a konečně slíbené šnorchlování.

Krásné místo se zátokou bez turistů,jen na lehátku leží jeden chlápek a užívá si relax, s malou hospůdkou, palmami nakloněnými nad vodou,tak jak to známe z fotek slibujících ráj na zemi.

Beru ABC a i přes celkem divoký příboj se vrhám s foťákem do vody,ale ouha….vlny se mnou cvičí tak,že neudělám jedinou fotku,teda kecám,dvě jsem udělala i když se chytnu kamenu ve vodě,stejně se zběsile houpu na vlnách a tak to vzdávám. Koráli tu jsou i ryby,ale kdo viděl život v Rudém moři bude těžce zklamaný,podle mě je to slabý odvar,nicméně,Anur slib splnil i když nemá určitě ani tušení jak to pod vodou vypadá,neumí totiž plavat J

Nevadí,bylo to moc příjemné se vykoupat na tak krásném místečku. Zdržíme se asi 2 hodiny,zase nečekaně objevuji na pláži spoustu mušlí a tak sbírám,až zapomenu na čas a Anur pro mě musí dojít J Vyrážíme směr NP Yala.

9.zastávka Asi po hodině jízdy dorazíme k rozestavěnému hotelu v Hambantotě ,ale už těsně před otevřením,který bude sloužit jako výchozí bod pro turisty mířící do NP.

Anur s řidičem a pomocníkem se chtějí najíst, je to taková ta klasická jídelna kde formou bufetu najdete pult s jídlem,kde základem je rýže a k ní různé směsi. Nemáme hlad a tak čekáme,až se chlapi najedí,klasicky rukama,jak to mají ve zvyku.

Máme přesednout na otevřený džíp,ale ten stojí pod přístřeškem a těsně za ním zastavil náklaďák,který nejde nastartovat. Co teď? Anur začíná být pěkně nervní ,s džípem se nedá vyjet a tak řidič náklaďáku zkouší aspoň odbrzdit a všichni,kdo jsou po ruce,teda myslím nás turisty J

ostatní z hospody vylezou a čumí a radí J ,tak jdeme tlačit,jestli s ním nepohneme aspoň o kousek,aby džíp mohl vyjet. Ale jedním kolem stojí ještě ke všemu v díře,takže bez šance. Anur nasedá s nějakým chlápkem na motorku a někam odjíždí. Nedaleko se opravuje silnice ,tak zajistí jakýsi menší stroj,který nám s náklaďákem trošku pohne a můžeme vyjet. Zdrželi jsme se a tak Anur navrhuje,abychom nejeli až do NP Yala,ale o něco blíže do NP Bundala,prý je to klidnější rezervace,kde není tolik turistů,tak souhlasíme.

Při příjezdu do parku k nám do džípu přistoupí ještě zaměstnanec parku,který dohlíží,abychom se ke zvířatům nepřiblížili na vzdálenost,kdy by nás mohli ohrozit,přece jen jsme v divočině.

Řidič jede dost rychle a tak na něj vždy když vidíme nějaké zvíře,musíme zabouchat na střechu aby zastavil,je pravda,že on ze své pozice je nevidí,ale my ano,protže stojíme v džípu na sedačkách a máme přehled J

Park se rozkládá v délce cca 20 km a jeho součástí je 5 mělkých lagun s braktickou vodou (lewayas),které někdy v důsledku dlouhotrvajícího sucha zcela vyschnou. Díky těmto vodním plochám zde žije cca 139 druhů hnízdících ptáků a 58 migrujících druhů. Vidíme ibisi,pelikány,čápi,volavky, růžové plameňáky,vlhy, pávi,ledňáčky,papoušky.

Bundala je domovem 32 druhů savců,žijí tu levharti,ty jsme neviděli a je to velká vzácnost je spatřit,ale vidíme varany,stáda opic hulmanů,kteří skotačí jak na zemi,tak ve větvích stromů a na jejich vrcholcích.Vidíme i velké králíky,kteří jsou na SL vzácní a vidět je skákat v tropické krajině je přinejmenším komické a vypadá to nepatřičně J.

Žije tu i několik slonů,zhruba 10 trvalých obyvatel a 27 „návštěvníků“,kteří prochází parky Yala a Uda Walawe a po cestě se staví v Bundale. Vidíme jich celkem 5 ks a u jednoho z nich se teď zastavím a něco vám povykládám.

Přijíždíme k jedné z lagun a už z dálky vidíme velkého slona. Správce parku říká zastavit,ale je to na focení daleko a tak ho Anur spolu s námi přemluví,abychom kousek popojeli. Dobrá tedy,můžeme a tak se pomalu vydáváme k tomu tlustokožci a když jsme u něj na 5m,zastavujeme,fotíme,někdo natáčí,když najednou slon hrábne nohou,zvedne chobot,zařve a rozeběhne se na nás Anur na něj zařve,správce je vyděšenej,a nevím jak u ostatních,ale u mě těžkej adrenalin !!!

Jsem v džípu na straně slona,pěkně vykloněná ,abych ho měla na focení co nejblíže, v tu ránu jsem na protější straně džípu přilepená na kovové konstrukci ,srdce mi lítá a buší tak,že si myslím,že mi vyskočí z hrudníku. Slon se zastaví asi tak metr od nás a začne couvat. Anur tvrdí i se správcem,že tohle se ještě nestalo.Co ho tak naštvalo netuším,ale asi jsme vstoupili moc do jeho teritoria. Dočetla jsem se,že takovýmto způsobem,že se slon rozeběhne a pak couvne, dává najevo svou nespokojenost a je to varování. Pokud ho nebudete respektovat,asi svůj útok zopakuje a dokončí ho. Takže startujeme a mizíme mu z dohledu. Ale byl to zážitek J !!!

Dojíždíme až na pobřeží oceánu,kde si chvilku odpočineme,utrhneme si a sníme pár plodů vynikající opuncie,pokocháme se pohledem na nádhernou zátoku,kde žije pár rybářů a pokračujeme dál v cestě,vlastně se vracíme přes park zpět.

Cestou dál vidíme 4 krokodýli,dokonce jednoho zastihneme při lovu,kdy se rozhodl si dát k večeři nějakou volavku,chudinka,ani nestačila kvíknout JO

Jak se den chýlí ke konci vidíme stále větší stáda opic,jak dovádějí,ani z cesty nám nechtějí uhnout,vodní bůvoli se rochní v teplé vodě laguny a se zapadajícím sluncem vypadá ta krajina nádherně,dochází mi druhá baterka ve foťáku,ještě stihnu za soumraku fotku jednoho slona hned u cesty,taky je pěkně nervní,když zastavíme,ale Anur k němu „promluví“ něco v sinhálštině a slon se dává na ústup. Anur modlitbičkou poděkuje Buddhovi a mizíme.

Už s námi řidič jede jako o závod a na hrbolaté do červena zbarvené cestě je to o život J Když vyjíždíme z parku ven,je už tma.

Přesedáme z džípu do auta a Anur všem,koho potká vypráví náš zážitek se slonem a má obrovskou radost,že jsme to mohli zažít a dává ji najevo opravdu pro něj typickým způsobem,že se směje od ucha k uchu a skáče radostí,jako malé dítě .

Po cestě zpět na hotel jak sedím za řidičem,mám jedinečnou příležitost vidět ten provoz a je mi záhadou ,že po cestě nevidíme desítky mrtvých J Jejich pravidla silničního provozu,pokud nějaká vůbec mají ,nechápu. Do vozovky jim vstupují neustále chodci,cyklisté,tuk –tuky ,krávy a já nevím co ještě , kličkuje se,troubí,předjíždí v nepřehledných místech. Asi jsou skvělí řidiči,jinak to nevidím J

Byl to krásný den a i když fotky z parku nejsou nic moc,nemám foťák stavěný na velké vzdálenosti, jen ten slon zblízka se vydařil, tak mi to všechno zůstane v hlavě a nikdo mi to už nikdy nevymaže J

Na hotel se vracíme po půlnoci.Marta spí,ale vzbudí se a jen se zeptá jak bylo,řeknu jí to zítra,jsem grogy. Usínám a pořád vidím toho slona,jak se na nás řítí,snad mě to nebude strašit i ve snu J

Sobota 16.2. – středa 20.2.

Už žádné výlety !!!! Mám toho docela dost i když čajové plantáže by mně taky moc zajímaly ,ale chci už taky odpočívat.

Zbytek dovolené trávíme střídavě v bazénu,oceánu,procházkami po krásné a liduprázdné pláži a nakonec den před odjezdem při jedné takové procházce nás doběhnou děti a sbírají nám mušle,je s nimi starší sestra, už jsme je na pláži viděly,nikdy nic nechtěli a tak se s nimi dáváme do řeči a dozvídáme se,že při tsunami zahynuli oba rodiče,o menší sourozence se stará právě starší sestra Nirosha se jmenuje. Pomáhá jí samosebou celá rodina.

Rozhodneme se,že jim doneseme nějaké maličkosti na památku spíš,než cokoliv jiného. Když jim to dáváme,moc chtějí,abychom šly k nim na čaj. Neodmítáme,proč taky,rády uvidíme jak žijí. Sbíhá se celá rodina a sousedé pokukují,u nich totiž je to veliká čest,když mají doma návštěvu z ciziny a jsou na to patřičně pyšní. Přidává se k nám ještě Iva,to je „velká“ matka Tereza,ta tam rozdala tisíce. Obrazek

Když vidíme tu bídu a dobrosrdečnost,vracíme se na hotel a bereme poslední peníze,které máme,vyměníme je za rupie a neseme jim je. Ještě vezmeme nějaké jídlo na hotelu, je toho spousta ,tak jim to prostě dáme. Neumíte si představit,co jsme zažívaly,tu vděčnost jakou nám projevili tím,že řekli,že budou moci koupit dětem něco do školy a i z toho mála co mají se nám snažili dát aspoň nějaké koření a limetky,děti se na nás navěsili a nechtěli nás vůbec pustit,objímali nás všichni,začali plakat a my všechny tři „matky Terezy „s nimi. Když jsme odcházely, šly nás všichni doprovodit až k hotelu,objímali nás,plakali a my jsme slíbily,že se vrátíme !!!

Brečela jsem ještě hodinu,musela si dát několik Araků,abych ten smutek spláchla a zapřísahala jsem se,že už nikdy nebudu úpět,že něco nemám,já mám totiž všeho habaděj a měla bych začít rozdávat,tam kde to potřebují.

Máme adresu, je to rodina Kumari z Nahawaskaduwy , chci jim poslat fotky a ještě nějaké peníze . Vím,že to bude na to nejsprávnější místo jaké jsem kdy navštívila.

Letíme domů, večer před odletem nám přijde delegátka říct,že budeme potřebovat 15 USD na jakousi odletovou taxu ,to nikdo nevěděl a ona povídá,že to někdy vybírají a někdy ne. My už ani těch 15 USD nemáme,to jsme daly všechno naší rodině a tak musíme ještě koupit od lidí,co mají J Na letišti zjišťujeme,že kromě naší CK Firo všechny jiné CK svým klientům rozdávají 15 USD nebo 1500 rupek na odletovou taxu, no co k tomu dodat ???

Letadlo má ,jak jinak ,2 hodiny zpoždění,mě ještě proklepnou za jednu krásnou mušli.kterou mám v tašce,chtějí zaplatit,dohadujeme se,že je to povoleno a že nemám peníze,tak mi ji vztekle hodí zpátky do tašky,ale zujou mně i z bot !!! A to netuší,že v kufru mám těch mušlí asi tak 2,5 kg J J J

Naším letadlem přiletěli už klienti z Malediv ale TS má chaos,protože místenky máme jak my,tak cestující z Malediv ,nakonec my nastupujeme první,oni druzí a musejí si sednout,kde je místo,docela blbá situace,jsou tu i rodiny s malými dětmi.

Máme zase mezipřistání v Bahrainu na dotankování, ven z letadla nás zase nepustí ,je písečná bouře,klimatizace na minimum,aby jim nenasála písek,v letadle na padnutí a zase tam čumíme 2 hodiny. Zuřím !!!! To mi to zapřísahání,že nebudu nadávat,dlouho nevydrželo co ??? J

Doma jsme ve 3:00 našeho času,do postele se dostanu v 6:00 ráno.

Rovnám se s časovým posunem jen těžko,pořád mi těch 5 hodin tady ještě chybí.

Tož tolik o mojí dovolené na Srí Lance v únoru 2008 J

http://www.milweb.estranky.cz/clanky/cestovani—cestopisy/sri-lanka-2008.html

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .