0
0

10.2.2011 Letiště Praha Ruzyně.

09:30 – Malý, i když pro někoho zásadní problém, se objevil při odbavení letu do Istanbulu. V rezervačním systému byl potvrzen váhový limit 25kg, na letence je však jiný údaj – 20kg.

Nepříliš ochotná Pavla na check-in se nechce podívat do rezervačního systému. Lucka jako zaměstnanec ČSA se snaží pomoci. Nakonec ten kufr pustí dál.

Netto 27,5 kg toleruje se 3kg přes váhový limit. Asi mi tam někdo něco strčil. Je pravda, že samotný kufr váží asi 5kg.

Původní čas odletu z letiště Praha Ruzyně byl trochu opožděn. Do Istanbulu odlet v 11:40.

Na palubě B737 čas vesele plynul, krmě byla z nabídky dvou jídel:

1) Izgara köfte – minihamburger z mletéhé hovězího a kousek pečenéhé kuřecího s grilovanou zeleninou nebo

2) žampionové ravioli

Byla to mňamka, fakt. :)

Do Istanbulu jsme přiletěli asi ve 14:40 místního času. Průvodce Martin prozřetelně přivezl z minulé cesty formuláře pro víza a imigrační karty. Tak jsme je společně vyplnili.

Volný program do 18:00, kdy byl boarding-time letu do Nairobi.

Wifi na letišti se zdá být přístupné, nefunguje však. DHCP server nepřiděluje IP adresy GW a DNS.

Odlet taky trochu opožděný, ne však moc – v 18:40.

Na letu strojem B737-800 nic zvláštního nebylo, kromě dvojice ukecaných Turků vedle mně, kteří bez přestání žvanili asi 2 hodiny a to dost nahlas. Jeden z nich stál v uličce a druhý ob jedno sedadlo vedle… asi se potkali dva kamoši. Tak jsem dal červené víno a pár oblíbených hudebních tracků z nového MP3 přehrávače a skvělých sluchátek AKG. Posléze,když došla MP3 přehrávači energie, jsem se jal studovat turistický průvodce Keňa od Raugh Guides. Sluchátka jsem si nechal jako zvukovou izolaci. :)

Pokrmy byly opět vydařené:

1) grilované kuřecí prso (breast) s parmezánem a grilovanou zeleninou a bramborovým pyré nebo

2) Grilovaný losos s podobnou přílohou

Nějaká neznámá část z menu se jmenovala HUMUS-originální i anglický název. Ale co to bylo,nevím. Pro zájemce viz červený jídelák Mutfakta kim var?

I toto jídlo bylo špicové.

Do Nairobi jsme doletěli v 01: 50. Letiště prázdné, žádní otravní živočichové.

Imigrační úředník zdál se velmi přísný. Avšak vše proběhlo hladce.

Jen to šlo trochu pomalu,páč bylo nutné pořídit do databáze:

1) obličej digitální kamerou

2) pak ve 4 krocích otisky 4 prstů a palce na každé ruce a zaplatit 25USD za víza.

Na letišti jsme ještě vyměnili pár dolarů za keňské šilinky. Možná je ani nebudeme potřebovat, neb safari je all inclusiv. Měnime tak do 50USD na osobu.

Do hotelu Sentrim nás odváží 3 minibusy partnerské agnetury Eastern&Southern Safaris. Celkem nás je 14, včetně průvodce Martina.

Okolo 3. hodiny se ubytováváme v hotelu Sentrim, Wifi je k dispozici, ale pouze na heslo.

V jakémsi hotelovém mikroshopu je 1l vody za 200Ksh a 0.5l teplé Coca-Coly za 100 Ksh.

V té době asi do 5:00 píšu článek, nechce se mi vůbec spát. Snidaně a informační schůzka je v 8 hodin. Pak balení a odjezd do NP Tsavo a Amboseli.

Venku je příjemných 20°C,dá se větrat a ač jsou okna do ulice a je pořád nějaký provoz, tak je to docela příjemný.

I ptáci řvou blahem. Uvidíme, kolik bude během dne.

Nairobi je téměř horské město ve výšce 1660 m/m.

Zdá se všude čísto, vzduch pěkný, žádný žebrák. Jen tu a tam tmavá postava v tmavé mikině bloumá po ulici.

11.2.2011

V 8:00 je snídaně britského typu a v 8:30 vyjíždíme směr NP park Amboseli. Silnice je místy dobrá, místy horší než polní cesta. Takovou hopsandu a masáž páteřních plotýnek jsem ještě nezažil. Musím zjistit, o jaký typ vozu jde, páč běžné užitkové vozidlo takové namáhání nemůže vydržet.

Cesta trvá asi asi 5 hodin. Národní park Amboseli je situován těsně u tanzánských hranic v oblasti obývané Masaji. Cestou nabíráme Lucku, která přiletěla dříve na variantu zájezdu s výstupem na horu Mt. Meru. Teď je nás s průvodcem Martinem 15. V každém miniwanu je nás tedy 5. Dost místa pro každého.

V masajské oblasti nás překvapilo jakési procesí značného množství Masajů. Bylo vidět, že jsou nejsou příjemně naladění. S těmi svými holemi vypadají dost odhodlaně a přísně. Proto respektujeme doproučení řidiče, abychom je nedráždili focením. Blokovali silnici v úseku asi 2km.

Projeli jsme bez úhony. Dál už potkáváme již zcela bežně domorodé Masajce. Ve větších obcích by radostí poskočilo každé srdce fotografa. Leč jsme byli důrazně upozorněni, že focení raději ne. A to ani z auta. Jinak bychom museli požádat přítomné o souhlas a zaplatit tučnou odměnu. Tak na to raději prdíme. Do auta je totiž vidět.

Masajci mají zakořeněnou představu, že každá jejich fotka je krádeží jejich duše.

Neunikli jsme nájezdům masajských prodejců suvenýrů, ale zvládli jsme to. Naše bariéra autosklo byla bezpečná.

V NP Amboseli jsme pak ještě popojíždělí desítky kilometrů k našemu sídlu Kibo Safari Camp.

Naše ubytování v kempu bylo hodně zvláštní. Základním prvkem je speciálně zavěšený stan s příslušenstvím. Je zde evropský záchod, sprcha, umyvadlo, teplá voda, nad postelí moskytiéry, primitivní rozvod elektřiny. Redukce britské zásuvky je k dispozici.

Plná penze, kromě nápojů. Třeba pivo za 250Ksh svědčí o dost vyznamném podniku pro rozvoj turistiky. :) Je to asi 3USD. Současný kurz je78Ksh za dolar. Ale je pravda, že jde o dost uikátní oblast v systému ochrany a obnovy původní fauny. Vždyť ještě v 70. létech se organizovali lovecké výjezdy Britů a Skotů na zvěř v Keni. Povinnými trofejemi byla tzv. velká pětka: nosorožec, slon, hroch, žirafa a gepard.

Po obědě v 15 hodin jsme vyrazili se speciálně upravenými střechami miniwanů na první safari. Myslím, že se podařilo. Měli jsme možnost se setkat na blízko se slony, žirafami, zebrami, pakoni, jeřábi, paviány.

V parcích není dovoleno vystupovat z vozidla. Takže jsme tam pár pěkných suvenýrů museli nechat.

Před soumrakem se nám taky pěkně ukázal vrchol Kilimandžára. Avšak zítra to bude určitě lepší při východě slunce v 06:45.

19:30 večeře s běžným keňským bufetem. :)

22:20 Nějaké kvákavé zvuky před mým stanem…ale kde by se tady vzala kachna. Raději dotáhnu zip u vchodu.

22:54 pouze zvířecí zvuky, jinak absolutně nic

Je příjemně teplo, asi 25°C.

12.2.2011

Přes noc se slušně ochladilo, asi tak na na 18°C.

06:15 – rychlý čaj, káva, džus

06:30 – odjezd na čumendu východ slunce nad Kilimadžárem se změnil na pozorování geparda. Byl sice daleko a velmi špatně viditelný, ale zato unikátní. Objevit geparda se podaří málokdy.

Podařilo se také sledování slonů, objevily se nové druhy, třeba hyeny skvrnité, čápi marabu, kočkodani, hroši.

08:30 – snídaně post-breakfest a volno… pospal jsem si pěkně.

V krovech nosné střechy mého stanu bydlí nějaký černý polétavý hmyz. Je asi 3cm dlouhý a hrozně hlučí, hlavně po ránu. Něco jako náš větší čmelák. Ale vrtule mu rachotí dost intenzivně.

Keňský běžný pozdrav je jambo a když je odpověď taky jambo, tak to znamená „Nějaký problém?“ „Ne, žádný problém“.

Stan je zabezpečen visacím zámkem na zipech. Personál denně provádí stlaní, úklid, spuštění moskytiéry a rozestlání postele.

12:30 Oběd-klasický výběr, ochutnávám místní jídlo. Nějaké pyré, asi z kasavy a jakýsi teplý zelný salát k tomu. No prostě hnus. Pro poživatelnost musím přihodit něco teplé zeleniny.

Jinak je k dispozici nezvykle hodně zeleniny a ovoce. Dokonce i mučenka, někdy též označovaná jako maracuja!

16:00 Odjezd na další safari.

Zase je vedro jak sviňa, okolo 35°C. Naštěstí v autě díky otevřené střeše fouká. Objevujeme a pozorujeme novou zvěř, jako ibise, volavky, orla jasnohloasého, prasata bradavičnatá, pštrosy, vodušky (takový hybrid mezi kozou a kamzíkem), vodní buvoly, jeřába královského a dokonce i lvy. Smečka asi 10 kusů byla ale dost daleko. Tak tak se dalo trochu něco shlédnout jen dalekohledem.

V NP Amboseli je nejvíce antilop, gazel, slonů a zeber.

Okolo 18. hodiny se obloha asi z poloviny zatáhla a spadlo pár kapek deště.

19:30 – Večeře. Obloukem obcházím bufet v sektoru Kreolské jídlo a nabírám si Hovězí Stroganoff…… zase špatně! Maso je tuhé, chuť nevýrazná, omáčka jalová, rýže ucházející.

Snažím se pokračovat v psaní deníku, není to však tak jednoduché, jak by se zdálo. Ve stanu je hrozně málo světla. Abych viděl na klávesnici netbooku, musím si svítit svíčkou, která pořád bliká.

Internet stále není. Opravdová odlehlá savana se vším všudy…včetně cen nápojů. Pivo je super, ale za 250Ksh (keňský šilink), to je asi 3USD. Kurz je asi 78Ksh za 1USD.

13.2.2011

06:30 – Snídaně, check-out

07:30 – Odjezd do NP Tsavo stejnými miniwany

12:10 – Příjezd do NP Tsavo West a ubytování v Ngulia Safari Camp

Okolo poledne jsme dorazili do NP Tsavo West a ubytovali v Ngulia Safari Camp. Je to takový hodně zvláštní hotel oprostřed rozsáhlé buše. V okolí více než 60km není nic, jen divočina. Hotelové bungalovy jsou postavené z lávového kamene a ve stylu doby kamenné. Ale první dojem je takový, že jde slum.Vybavení pokoje je z kovaného oceli a balsového dřeva.

Hotel již ale není chráněn elektrickým ohradníkem, takže prostory před bungalovy jsou vyhlášené jako ne zcela bezpečné. V každém případě se důrazně nedoporučuje vycházet po setmění. Na večeři a z ní doprovází skupina zaměstnanců hotelu.

V obvyklý čas pro odpolední safari, tj. V 16:00 jsme vyrazli. Je dusno a vedro.

Už tady není taková hustota zvěře, jako v NP Amboseli. Rozloha parku je obrovská, asi 200.000km2. Po chvíli objevujeme stádo slonů. V té křovinaté buši to výpadá úplně jinak, než na savaně.

Ráz scenérie je akový divočejší. Všude je hodně zeleně.

Všechny terenní miniwany pro safari mají vysílačky naladěné na stejný kanál. Proto když někdo zahlédne něco zajímavého, jak se to už dříve stalo s gepardem, vypustí se informace do éteru a kdo je v okolí, tak okamžitě otočí a valí do místa objevu.

Právě někdo spatřil levharta v trávě. Nikdo nechápe, jak ho může někdo vidět za jízdy, když je v trávě téměř neviditelný i při zastavení. Říká se, že levhartů je po celém světe jen asi posledních 100 jedinců.

Návštěva nosorožčí záchranné stanice (Rhino Sanctuary, 60km2) nic nepřinesla. Je to to samý keř, takže bychom museli mít štěstí. Moc nosorožců zde není, jen páe desítek kusů. Když byl před 15 lety park zcela ohrazen, žilo zde tisíce kusů. Ale pro nedostatek zelené potravy bylo oplocení na třech stranách zrušeno. Takže vlatně nosorožci vlastně jen nebyli doma.

Při návratu se silně rozpršelo. Silnici nám zablokovalo sloní stádo, které šlo před náma. A pak se ještě pár jedinců rozhodlo, že se ještě vyválí v příkopu v bahně. Očividně je to uspokojovalo a neměli s k odchodu. Tak tak jsme je alepoň pozorovali.

Před večeří jsme řešili problém s jedovatou mnohonožkou, která při vyhánění z pokoje uprchla pod obložený strop nad postel Lucky. Odmítá tam spát. Právě to řeší hotelový personál. Není to nic mimořádného, to se může stít kdykoliv. Je pravda, že mnohonožka byla asi 25cm dlouhá. Kousnutí není smrtelné, jen to trochu více bolí.

Výsledek vyhánění mnohonožky nebyl znám, tak to Lucka vyřešila požitím prášku na spaní.

Okolo 22:30 jsem už lezl do postele, když v tom mi po rohoži přeběhla mnohonožka. Byla sice o něco menší, asi tak 13cm, ale vůbec se mi nelíbilo, že to bude bydlet se mnou. Chvíli jsme se náháněli, když se pak schovala do škvíry u nohy postele, použil jsem jsme chemickou zbraň. Autan proti komárům sice není nejúčinější prostředek, ale trochu to zpomalilo její reakce.

Po opakované malé honičce po pokoji jsem ji uvěznil do PET láhve. Byla dost vzteklá.

Ráno už byla tuhá. Musel jsem se se svým úlovkem pochlubit u snídaně. Ne všichni pro to však měli pochopení.

14.2.2011

06:30 – Po rychlé kávě a čaji odjezd na safari. Partnerská cestovka Easter & Southern Safaris tomu říká Game Ride. V noci pršelo, foukal dost silný vítr a znatelně se ochladilo. I teď po ránu poprchává a fouká vítr.

Sloni, žirafy a zebry nejsou vůbec vidět. Zato objevujeme krásné samce impaly a vodušek a velké množství různých vodních i ostatních ptáků. Také sudokopytník kudu menší a hlodavec daman kapský

Zvířata v parcích auta skoro ignorují, asi se už naučila, že odtud jim nebezpečí nehrozí. Impala se trochu lekla fotoblesku, ale v mžiku pokračovala v okusování zeleně.

Jezírka a bahniště se naplnila, povrch cest je vlhký, takže se vůbec nepráší. Ale nesvítí slunce, což je škoda pro fotografování.

Největším úlovkem však byla lví smečka. Dva samci s tmavou hřívou, dvě lvice a dvě lvíčata. Byli všichni zřejmě po nočním lovu nasyceni a tak se líně povalovali po trávě blízko velkého kamenitého valu.

Smečka byla dost daleko, asi tak 300m, jen s dobrým dalekohledem je bylo možné pozorovat. Ale i tak to byl zážitek.

Asi 8:30 jsme dojeli na snídani, jak jinak, než anglickou. Párky, vaječné omelety, smažená slanina, fazole s čili omáčkou, pečená kuřecí křídla. Mučenka, banány, meloun, ananas. A další snídaňové prvky.

Sušení mnohonožky, trofeje z boje ze včerejší noci na kameni pře slumem.

Do oběda ve 12:30-14:00 až do 15:30 volno.

K obědu jsem dnes dal bramborový salát s majonézou (ač určený jako zeleninový salát, použil jsem ho jako přílohu), který nebyl dobrý, neb se skládal jen z nedobrých bramboe nebo podných hlíz, hrášku a nevýrazné majonézy). K tomu přiložil pár kousků kuřete a teplé fazolové lusky. Završeno melounem, ananasem a mučenkou.

15:30 – výjezdy na odpoední safari (game ride)

Už je zase vedro a dusno. A s tím se objevují nová zvířata. Drobný lichokopytník dikdik, impala, skálolez a nepřeberné množství ptáků, například krásně zbarvený mandelík dlouhoocasý, toko šedý, hrdlička damarská.

Mzimské prameny, které mají vydatnost asi 240 milionů litrů vody za den. Zdroj této vody pochází ze srážek a tajicího ledovce Kilimandžára. Ta pak proudí 70 km podzemními cestami pod stepí Amboseli a buší Tsavo a zde se vynoří v podobě řeky Tsavo, která se vlévá do Indického oceánu. Zásobuje půlmilionové město Mombasa.

Po cestě zajímavé lávové proudy, několik kilometrů dlouhé a jen pár desítek metrů široké, staré jen pár stovek let při erupci sopky Chaimu.

21:58 – Ty žáby zase řvou jako pominutý. A asi nejenom ony. Je to směsice více hlasů, které njede identifikovat. Každý podle svého scénáře…

15.2.2011

06:45 – Odjezd do Aruschi v Tanzánii.

Na hraniční přechod Tavena jsme dojeli asi v 10 hodin. Cesta byla příšerná po nezpevněných „silnicích“ s vymletými strouhami a děrami od valící se vody. Pěkná 3 hodinová hopsanda

Zde jsme se rozloučili s našimi auty i řidiči, kteří se vracejí na základnu v Nairobi. Ihned jsme přesedli na větší autobus tanzánské partnerské cestovky a odjeli do mezipásma.

Na keňské straně jsme vyplnili odhlašovací imigrační kartu, opět se žašklebili do webové kamery úředníka. Pak jsme dojeli na tanzánskou celnici Holili, vyplnili žádost o víza, zaplatili 50USD a asi v 11 hodin jsme už uháněli po opravdové asfaltové silnici do města Arusha.

16.2.2011 Na návštěvě u Masajů

Po snídani odjezd v 8:30 na návštěvu masajské vesnice jménem ILKING’A s obědem a kulturním programem. Nejde o čisté Masaje, ale o nějaký příbuzný kmen jménem Arusha. Cena 30USD.

Toytami LandCruiser jsme dojeli na místo asi za 30 minut. Projeli jsme nějakou opravdu chudou čtvrtí Arushe. Silnice a domy na blátě nebo prachu.

Po příjezdu do výchozí bodu (1650 m/m), kde bude oběd v masajském stylu, nás místní průvodci seználi s kulturou a životem zde žijících Masajů. A pak se vydali už pěšky po cestách a pěšinách mezi políčky a pastvinami nahoru do vesnice (1760m/m). Cestou jsme potkávali zaměstané ženy, zevlující muže a rozjařené děti. Hodně moc dětí.

Dospělí většinou odmítají focení a jsou někdy dost nepříjemní, neb věří, že fotoaparát jin krade duši. Je lepší se zeptat. Zato děti.. ty z nás i z focení mají srandu. Ale je vidět, že některé jsou vychovávané přísně a v duchu masajských tradic a před objektivy utíkají. Zajímavé je, že videokamery jim moc nevadí. Rodiče asi neví, co to kamera je.

Děti jsou sice špinavé, zaprášené, roztrhané, ale dětsky přirozené a veselé, s visícími nudlemi pod nosem.

V jedné oblasti byla cesta doslova poseta prázdnými plastovými sáčky s nápisem VODKA. Ano, alkohol se zde prodává i v této formě zvaných kiroba o objemu 100ml.

Asi po hodině jsme došli do kýžené vesnice. Přivítal nás sám náčelník, každého osobně. Ten jistě chápe, co pro jeho vesnici znamená turista a rozmařile pózuje před objektivy turistů.

Děti se zbláznily a chtěji se všichni fotit. A pořád a pořád.

Náčelník nám ukázal, jak vyrábí svoje masajské nože. Na trhu koupí čínské mačety, takové ty co se prodávají i u nás, odstraní dřevěnou rukojeť a sekáčem na kov a pilníkem upraví čepel na potřebný tvar. Naostří pilníkem, vyrobí rukojeť a pochvu z hovězí kůže. A ty nože pak prodává dál.

Prohlídka typického kruhové obydlí ze dřeva a hlíny, kde nocuje dobytek a asi 10 lidí, podle velikosti rodiny.

Nakoupili jsme pár suvenýrů a odebrali zpět do výchozího stanoviště. Tam byl po nějaké chvíli podáván oběd, typický masajský.

Podávaný čaj sice moc nevoněl, ale barvu čaje měl a tak trochu taky chutnal. Nakonec nám průvodce ukázal, z jaké rostliny se vyrábí. Vypadalo to jako plevelovitá bylina neurčité čeledi a pachu.

Hlavní chod sestával se z:

– hrubozrné kaše z cizrny, červených fazolí, mrkve a sojových bobů

– rýže dušené

– brambor vařených v nějaké řídké omáčce

– nějakých zelených listů dušených, podobných špenátu

Jednotlivé části byly docela jedlé, ale vůbec se nehodily k sobě, nešly chuťově spojit. Ale co, důležitá je výživa, nikoliv chuť! :)

Po nějaké době jsme se auty vrátlili zpět do Arushi.

Chtěl jsem si koupit místní SIM kartu, ale všechny obchody už byly zavřené (16:15). Poslední dva dny je nějaký muslimský svátek. I děti ve škole mají volno.

Asi je místní muslimská komunita dost zastoupená.

Co stojí za zmínku je, že Telefonica O2 CZ má smlouvu jen s GSM operátorem AIRTEL, ale jen na služby hlas a SMS. MMS prostě nefunguje.

To takový T- Mobile má roamingovou smlouvu asi se třemi operátory, ale MMS taky ani náhodou.

Navíc včera přestaly chodit roamingové SMS od TMO do O2. Ještě že mám záložní mobil a simku TMO.

V Tanzanii asi je nutnost pořídit si místní SIM kartu, snad ji brzy seženu. Nejpozději na Zanzibaru.

Mezitím přijela skupina Kilimandžáro do lodge (ta odcestovala do Tanzanie 5.2.2011 a po aklimatizačním výstupu na Mt. Meru si dala týdenní výstup na Kili). Někteří se vrací domů a asi 5 lidíse k nám připojí. Takže nás bude od zitřka 20.

17.2.2011 V odlehlé divočině Serengeti

V 8:30 odjezd do NP Serengeti. Pár nepotřebných objemných nebo těžkých věcí si můžeme uschovat v Pamoja Expeditions Lodge, neb se sem budem na jednu noc vracet z Ngorongora. Pár ueštřených litrů a kilogramu se jistě hodí. Jedeme 3 vozy 9ti místným Toyota LandCruiser.

Počasí je v okolí Mt. Meru i Kilimandžáro je podle místních letos hodně netypické. Dost prší na na vrcholcích hor dokonce včera sněžilo. Bylo to vidět i běžným okem na Mt. Meru z Arushi.

Jak se vzdalujeme od hor do rovinných plání, teplota stoupá, slunce začíná pálit. A to jsme pořád ve výšce 1380m/m. Nadmořskou výšku měřím pomocí GPS své Nokie X6.

Nějakou hodinu jedeme po nové asfaltové silnici, pak prašnou zpevněnou cestou. Průměrná rychlost klesá na 40km/h. LandCruiser ten terén zvládá bravurně.

Projíždíme chráněnou oblastí Ngorongoro, kam se vrátíme zítra večer. Pohled z vyhlídky na kráter Ngorongoro je uchvacující, i když není perfektní viditelnost. Oblast je totiž oblastí deštných pralesů ve výšce přesahující 2100 m/m.

Asi ve 14 hodin řidič zabočil zničeho nic mimo cestu do buše a kličkoval mezi stromy. Pak jsme pochopili, že hledá vhodný stín pro piknik. Součástí safari je totiž plná penze a 1 litr vody denně na osobu. Nafasovali jsme obědový piknikový balíček a nastojáka v zemi masajů a ve stínu akácie pojedli.

Obsah Picnic Launch Pack:

– 1sladká omeleta

– 1 malý mango džus

– 1 vejce natvrdo

– 1 muf

– 1smažená kapsa, buchta s masozeleninovou náplní

– 1 minisendvič s máslem

– 1 minibanán (baby banana)

Řidič předal odpadky náhodně potulujícímu se malému Masajovi, cosi mu svahilsky řekl a ten okamžitě rychlým během zmizel v buši. Nepochopil jsem.

Po příjezdu ke vstupu do NP Serengeti jsme dlouho čekali, než řidiči zakoupili potřebné permity. Byl tam velký nával, trvalo to přes hodinu.

Pak jsme jeli nonstop nekonečnou travnatou planinou dalších pár hodin, celkem asi 10 a urazili jen asi 350km. Po cestě bylo dost na pozorování. Obrovská stáda zeber, pakoňů a taky dost žiraf masajských. Poprvé jsem také mohli vidět Saussage Tree (klobásovník). Plody visící na dlouhých stopkách ze stromů mají tvar klobásy nebo párku. Ale jsou velké jako salámy.

Buvolec stepní, Pakůň žíhaný, Antilopa losí, Gazela Grantova, Gazela Thompsonova, Impala, Dikdik Kirkův, Hroch, Buvol africký, Zebra stepní, Slon africký, Čáp marabu, Daman skalní, Lev, Hyena skvrnitá.

To všechno za pár hodin. Po několika kilometrech se mění přeplněný prostor na planinu skoro bez života. Jde o efekt migrace stád.

Asi 60 km od cíle začíná poprchávat a ochladilo se, asi tak na 23°C. Ale střechu necháváme otevřenou pro pozorování zvěře.

Okolo 18:30 jsme pustinou dorazili do Lobo Wildlife Lodge. Dost luxusní ubytovna, všem se tady líbí. Restaurace je unikátní, špičková, úžasná. Bez smokingu si připadáme jak šupáci. :)

Bufetová večeře je skoro tradiční.Ochutnávám lasagne-jsou výborné. Sice bez těstovin, ale to neva. Poprvé hodnotím kladně. Trochu osmahnuté zeleniny k tomu. Na závěr se nechám zlákat nugátovým dortem. Hrdinně odkrajuji první výsek. A za chvíli je po dortu. :)

Ceny podle toho taky vypadají. Láhev vína-od 20USD(30.000Tsh) , pivo 0,3 l – 2,5USD, voda balená 1litr– 1,5USD. Cena ubytování dle průvodce Raugh Guides je 180 USD za osobu a den s plnou penzí.

Pořádně si lodge nemůžeme prohlédnout, páč už je tma. Snad zítra, pokud bude chvíli čas. Program bude následující 3 dny dost nabitý.

Lodge je situována na skalnatém pahorku a už vůbec toto místo je známé častým výskytem lvů a je pro ně přímo stvořené. Žulové hrboly, zvané kopje, poskytují perfektní přehled nad nekonečnou plání. Na recepci nás upozorňují na zavírání oken na pokojích, neb v okolí se vyskytuje mnoho paviánů, damanů a jiných drzých živočichů.

Ve tmě za okny řvou, běhají po okenních římsách a dupou paviáni. Dost možná jsou přímo za okny. Raději zatáhnu závěs. :)

Opičí válka zuří i za dveřmi pokoje, veřejné prostory lodge jsou otevřené.

V okruhu asi 60 km není žadná GSM síť, ani AIRTEL (pro O2), který je jinak všude. Pro T-Mobile (ZANTEL) končí signál již v oblasti Ngorongoro.

Zkouším VKV rozhlas na mobilu -ani ťuk. Opravdový konec světa. Kde jsou ty časy, kdy mi chyběl internet. :)

22:55-Všude je klid, opičáci to už asi zabalili.

Elekřina je od 05:30 do 09:30 a pak od 18:00 do 24:00.

Jako všude jinde na odlehlých ubytovnách mají zdrop proudu pouze dieslektrický agregát.

18.2.2011 Uvnitř kráteru Ngorongoro

Serengeti je jedna z nejznámějších rezervací s rozlohou skoro 15.000 km2. Je centrem největší a nejpůsobivější migrace živočichů na planetě. Během migrace se tu vyskytuje asi 5 milionů zvířat. Je také nejlepší pozorovatelnou šelem v akci. Jejich zastoupení je asi:

– Hyena skvrnitá, 80.000 kusů, osmdesátičlenné smečky

– Lvi, 3.000 kusů

– gepardi

– leopardi

– psi ušatí

Vyskytuje se zde na 520 druhů ptáků.

Okolo 6 hodiny, ještě za tmy, vyrážíme na ranní Game Drive…po našem Safari akce. Zase je zataženo a docela kosa. Ale jen za jízdy při otevřeném okně.

Safari bylo vydařené. Kromě buvolů afrických, stovky impal, perliček a dalších poprvé velmi slušný úlovek lvů. Ty skalní vyvýšeniny přímo říkaly, že tady ty kočky musí být. Asi 70m od nás se líně vyvalovala smecka asi 10 lvů. Samice a odrostlejší mláďata. Bylo vidět, že noční lov byl úspěšný a všichni spokojeně trávili nějakou tu gazelu nebo antilopu. Vůbec si nás nevšímali.

Asi v 8:30 jsme se vrátili do lodge na snídani. Zkouším pufovanou rýži s mlékem. Ale nakonec se ukojím opečenýmí klobáskami s hranolky s kečupem a chilli omáčkou. :)

9:30 – Odjezd s plnou polní směr Ngorongoro. Budeme trajdat v offroadech až do večera, proto fasujeme hotelové obědové balíčky.

Jedeme okolo místního letiště. Je to jen úzký a krátký pruh udusané hliněné cesty. Právě přistává malé letadlo. Místní průvodci s offroady již na někoho čekají. Pohostinně mají ve stínu akácie připraven na kempingovém stolku tzv. „Welcome drink“.

Letadlo sedá, otáčí se na hliněné runwayi a v parkovacím prostoru vyskakuje kapitán, vyndavá schůdky a vítá z paluby turisty. Dva, slovy dva.

Během cesty odchytil v autě Martin mouchu Tse-tse, která ho bodla. Je to nezmar, nedá jen tak zabít. Když ji zkoumám, uvědomuju si, že něco takové mně přes ponožku kouslo v NP Amboseli. No, snad neusnu. Nebo až raději až doma nebo v práci. :)

Vidíme šakala čabrakového, buvolce modrý a zoborožce. Nádherná zvířata.

Ještě lepší podívaná byla u řeky. Stádo asi 20 hrochů se líně povalovalo na hladině. Tu tam nějaký zařval, zafuněl, otevřel hubu, ponořil. Ty největší kusy byly fakt dost mohutné. Ač jsme byli na břehu, vzdáleni asi tak 20m, vůbec si nás nevšímali. Však smrad byl dost velkej.

Když jsme se nabažili, odjeli jsme k nepřiliš vzdálenému odpočinkovému místu s toaletami a stolky. Kousek dál byla jakási zátoka s mělkou vodou. A v nich…. kdo jiný, než zase stádo hrochů. A ještě dva krokodýli.

Aby to bylo úplné, tak taky dost Tse-tse much. Nikdo se však k odběru krve nepřiznal.

Spořádali jsme piknikový balíček a asi po hodině jeli dál.

Obsah Safari Launch Packu je trochu jiný:

– malé pečené kuřecí stehno

– 0.5 litrů balené vody

– 0.2 litrů džusu v tetrapacku

– 1 vejce natvrdo

– 1 sušenka

– kousek jakési buchty

– 1 ks pečiva

– jablko

– plastový příbor, ubrousek, pepř, sůl

– tavený sýr

Další překvapení – v koruně nedalekého stromu spatřen levhart (leopard) s částečně ohlodaným tělem bahnivce, což je středně velká antilopa. Měl ho tam tak krásně zavěšenýho – viz foto. Už zřejmě nemohl, tak si šel zdřímnout.

Další část bahnivce bude mít k večeři.

Okolo 17. hodiny návštěva kaňonu Oldupai. Místo velmi důležitých archeologických nálezů koster zvířat a hominidů, staré asi 2 miliony let. Australopythecus, Homo habilis, Homo erectus a Homo sapiens. Dlouhou dobu zde žil také primitivnější druh Australopythecus boisei.

To vše skryto v pěti různých geologicky časově různých sférách, podzemních vrstvách, které obnažila vodní eroze před mnoha lety.

Na kamenité silnici nám praskla levá zadní pneumatika. Nikdo si ničeho nevšiml, jen řidič. Na výměnu stačilo 10 minut. Během výměny nás nesměle navštivila skupinka masajských dětí. Odměnou jim byl nedojedený Picnic Launch Pack a pár propisek.

Okolo 19. hodiny přijíždíme k Ngorongoro Wildlife Lodge. Opět velmi luxusní hotel na okraji kráteru Ngorongoro. Všechny pokoje mají výhled na planinu uvnitř kráteru. Tak to je teda mazec. Je ale brzy tma. Musíme si to vychutnat zítra ráno mezi snídaní a odjezdem. Jaká škoda, že nemůžeme zůstat déle. Ten pohled na dno sopky, dnes zelenou planinu se zvěří a vulkanickým jezerem, se prostě nedá popsat. Nedá se ani pořádně vyfotit. To se prostě musí vidět. :)

19:30 – Večeře je taktéž luxusní. Smažená ryba v trojobalu, zapečený lilek, dušené skopové, roastbeef. Velké množství salátů, ovoce, zákusků. Ten roastbeef byl fakt špicové.Podruhé ve východní africe dávám kladné hodnocení. :) Pivo Tusker, jakož i ostatní značky Safari, Kilimanjaro je za hrozných 3.500Tsh ( 42 Kč). Jinak v supermarketu za 1.500Tsh.

20.2.2011 NP Lake Manyara

Po snídani vyklízíme pokoje a zavazadla dáváme do deposit room u recepce. Okolo 8. hodiny vyrážime na průzkum do NP Lake Manyara.

Příjezdová cesta k hotelu je dost náročná i pro offroady-tudy žádný autobus nemá šanci projet. Je to asi 2km z rušného městečka Mto wa Mbu, které leží na nově vybudované asfaltové silnici z Babati do Arushe.

V Mto wa Mbu žijí lidé z více než 50 kmenů, kteří byli obětí nedávného vládního experimentu afrického socialismu, který spočíval v hromadném a někdy i násilném přesídlení tisíců lidí z jejich původního obydlí.

Zdejší populace sestává hlavně z kmenů Hehe, Gogo, Gogowa, Mbugwe, Nyamwezi, Rangi, Barbaig, Hadzabe, Masaj, Ha, Il Larusa, Chagga, Iraqw a Meru.

Po zaplacení vstupného sjíždíme na dno Velké příkopové propadliny, kde je od roku 1981 park s biosférickou rezervací UNESCO.

Prvních asi 10km obdivujeme v lesnaté džungli nádherné stromy jako mahagon, kroton, kigelie, tamarindy, divoké datlovníky, a fíkovníky. Tu a tam je také vidět baobab. Zvláštní to strom, který netvoří letokruhy a nedá se jednoduše zjistit, jak jsou staré. Jen uhlíkovou metodou a stáří nejstarších stromů se odhaduje až na 3000 let.

V lese vidíme zoborožce stříbrolícého, kočkodany, paviány.Po výjezdu z džungle jedeme rozsáhlou stepní krajinou. Potkáváme ibise, nějaký druh kočkodana (blue monkey), lednáčka, dikdika, mangustu, slony, stromové lvy.

Malá skupina slonů se nerušeně pase asi 2metry od našeho auta. Je to vzrušující. Asi po 10 minutách nás největší slon zdraví vztyčeným chobotem a odchází dál. Opravdu se s námi loučil. :)

Okolo 12. hodiny návrat do hotelu na oběd.

Jako vždy kromě byla vynikající. Pečené vepřové s grilovanou papajou chutna skvěle. Jen brambory se moc nepovedly.

Nedá mi otestovat dorty. Lemon Chees Cake a Chocolate Mouse – jsou vynikající.

Po 14. hodině vyrážíme směr Arusha.

Zastávka na odpočivadle s prodejnou vzácných polodrahokamů Tanzanit. Jsou jako modré brilianty, však cena odrazuje. Za kousek o velikosti asi 1,5 karátu chce obchodník 1200 USD před smlouváním. Zájem se okamžitě vytratil. Taky jsme navštívili hadí farmu. Mnoho místních odrůd zmijí, hroznýšů a krajt. Velmi rychlá Mamba černá se umí plazit až 20km rychlostí.

Trochu smutné krmení živýmí 1 denními kuřaty. Byla velmi stresovaná, věděla, co je čeká. Jen čekaly asi půl hodiny v rohu schoulená na popravu. Kuřata, o které nejevil had do půl hodiny zájem byla z terária vysvobozena. Trochu morbidní to bylo. Stejně jako krmivo orla.

V 18:30 příjezd do Arushi – Pamoja Expeditions Lodge. Ubytování. Vyfasoval jsem pokoj Pemba, předtím jsem bydlel v Kilwa. Jiné pokoje se jmenují podle okolních zemí nebo TZ ostrovů. Např. Egypt, Chad, Angola apod.

Náš řidič Landroveru byl skvělý, i když trochu víc ukecaný. Neustále za jízdy telefonoval nebo se bavil s někým přes CB vysílačku. Ale skvěle ovládal faunu a měl perfektní zrak-nic mu neuniklo.

Dáváme mu obvykklé bakšišné asi 15-20 USD na osobu a 4 dny.

Zeptal jsem se Stanleyho, kde se v dnes v neděli sežene SIM karta, sám se nabídl, že mi jí koupí. Dal jsem mu 10.000 Ths (5.000na SIM a 5.000 Ths na kredit). Před 20. hodinou mně hledal v lodge, ale nedohledal. Předá mi ji snad zítra.

21.2.2011 z tanzanského vnitrozemí na Zanzibar

SIM Vodacom a za 5.000 Tsh kreditu mam. Ridic Stanley dodrzel slovo.

V 7:30 odjezd na letiště Arusha a v 9:30 odlet 1. skupiny malým letadlem na Zanzibar s mezipřistáním v Daar es Salamu. Druhá skupina letí až v 9:40 přímo. Je nás teď celkem 19.

Na check-in nám druhý průvodce vyřídil skupinové vážení zavazadel, takže jsem se svými 28 kg prošel. Ale ne tak snadno. Zavadlo má váhu přesahující jakýsi limit pro manipulaci. Musím tedy nějaké věci přečerpat do vaku jako další zapsané zavazadlo. S něčím mi pomohl Honza a vzal mi pár věcí do svého palubního batohu.

Ve skutečnosti letí 2. skupina dříve, asi v 9:50 a přímým letem. Naše letadlo má zpoždění. Ale v 10:15 přístává a v 10:30 letíme. Koho by zajímal model aeroplánu, tak šlo o Canadair CRJ 100 pro 50 pasažérů.

Na zanzibarském letišti nějaké důležítá osoba kontroluje v očkovacích průkazech žlutou zimnici. Na hranici nepožadují, tady ano, chjo. :)

Ubytování v Iasmin hotel, takový průměr v centru Zanzibar Townu, čtvrti Stone Townu. Je to dost starý hotel, ale pokoje mají lednici, rychlovarnou konvici, kávu, čaj, šálek, vodu 1.5l zdarma. A taky klimatizaci a TV. Úplně jsme si od ni odvykli, chladí až moc. Je tady velké horko, i v noci je okolo 30°C, vhlko, dusno, stojatý vzduch.

Okolo 15. hodiny jdeme na průvodcovanou prohlídka Stone Townu. Celá čtvrť je hodně podobná arabské medině. Žije tu většina muslimů a převládají tu dvě kultury-arabská a indická.

Za zajímavost stojí jen křesťanská anglikánská katedrála na místě trhu s otroky se zachovalou podzemní celou, kde byli otroci držení v otřesných podmínkách až 6 hodin před prodejem.

Veřejné trhy s otroky byly zrušeny až v r. 1873 a byli to většinou černoši z Konga.Nebo Ománská pevnost na Forodhani Street. A je třeba také připomenout rodný dům Freddie Mercuryho (vl. jménem Faro Bulsara), kde žil 9 let. Nyní je tu Zanzibar Gallery.

Večer návštěva Mercuryho restaurace na pobřeží blízko přístavu. Nemám momentálně naladěný žaludek na experimenty, proto si dávám grilované kuře s rýží. Je připravené na dřevěném uhlí, jak by se dalo očekávat od vyhlášeneho podniku. Cena 13.000 Tsh (162 Kč) a pivo (hnusné Serengteti a lepší Safari) za 3.500 Tsh (42 Kč).

Pak letmá črumenda večerního trhu na Forodhani Gardens s grilovanými masovými a mořskými specialitymi a omeletami. Tolik mňamek pohromadě… :) Zítra si tady něco dáme.

Potkavam zde spolucestovatele z Indie Jaromira Gasiora. Jede taky na 3 dny na severozapad Zanzibaru a pak pokracuje jeste na nejaky vytup do Gabunu.

22.2.2011 1 den volno na Zanzibaru

Volitelný výlet „Plavání s delfíny“, jinak volno.

23.2.2011 Želvi sloní na Changuu Island

Volitelný výlet na ostrov Changuu Island s velkými želvami sloními, nejstarší 138 let. – za 15 USD.

Piknik ananas, meloun, voda, cola, sprite… žádný řízek.

Odpoledne ve 13 hodin odjezd na sever, po cestě téměř povinný „Spice Tour“ za 15 USD.

Zajimavá exkurze po zahradě s exotickými rostlinami, stromy rodicí známá koření.

Řebíček, muškátový květ i ořech, káva, kurkuma, kardamom, pepř, vanilka, mýdlový ořech-shampoo nut, rambutan, zázvor a jiné.

Navečer příjezd do Kendwa Rocks Resort, ubytování. Místní elektronické trezory na pokojích jsou složité. Stačí jen ze zvědavosti zavřít dvířka a ……. už nejdou otevřít. Musí přijít managerka a sejf otevřít. Zřejmě jim to vůbec nevadí, páč to takto zkusí určitě 50% lidí a návod k použití nikde.

Nevím, jaká je teplota venku teď ve 23:30, ale když nastavím klimatizaci na 26°C, tak je mi zima. :)

Elektřina je celý den.

Večeře tuňák steak a hranolky-15.000Tsh, pivo 3.500Tsh, cola, fanta: 2.500Tsh.

24.2.2011 Za branou resortu Kendwa Rocks a uvnitř

Celý den volno, dva lidi se šli potápět za 110USD za dva ponory.

Časně ráno v 11 hodin se jdu podívat za bránu hotelu. Dalo se to čekat-prašná cesta v dezolátním stavu, pár domečků s občerstvením, jedna pididrogerie, turistická kancelář-zprostředkovatelna místních výletů. A jeden hrozný zahradní bar. Na tabuli u cesty nabízí mnoho alkoholických nápojů. Samotný bar má asi 3 regály, na jednom z nich stojí 4 malé láhve místní 35% lihoviny a na nejvyšším rozpitá láhev ginu. Blízko něj sedmička nějakého bílého vína. A to je vše.

Ptáme se na whiskey, barman tupě hledá v těch 3 poloprázdných regálech a pak se jen usměje. Nechápe. Přes regál má natažený transparent s ghanskou vlajkou, tak asi proto.Na slovo vodka nebo rum taky nějak zvlášť nereaguje.Za to nedaleko zevlující skupinka povalečů a zejména vychtrlý floutek jamajského typu se chce seznámit a nabízí marihuanu. Není moc stabilní, je sjetej jak dělo. Zdvořile děkujeme a kvapem se vytrácíme.

Navečer jdu na škopek do hotelové restaurace. Hlouček zjevně se bavících mladých číšníků v civilu neprojevuje pramalý zájem o hosty, kterých je zde asi 5. Trapně si jdu pro pivu k baru sám. Pak se asi něco stalo, neb se hlouček rozpustil a obsluha začala trochu fungovat. Prozatím jen na zamávání.

Chtěl jsem si koupit internetové připojení, zde 1 hodina za 4000 Tsh (48 Kč). Když mně obsluha kasy nabídla celodenní přístup, beru ho za cenu 15000 Tsh (180Kč). Komerční WiFi zde pokrývá celý resort. Dostávám login a heslo (LUSTYK a E), ale jsou potíže s přihlášením přes nějaký proxy server. Pak se to ale chytne a chvíli funguje. Pak zase výpadek. Beru netbook na pokoj-pobobná situace. Asi po půl hodině se přihlášení k proxy povede. Nelením a hned opisuji IP, GW a DNS adresy. Očividně DHCP server nepřiděluje klientů adresy, jen občas. Po ručním zadání adres do komputeru už běží vše jak má a bez výpadku.

Noční chaty.

25.11.2011 Kendwa Roscks – relax

Využívám internet, jak se dá. Ale po poledni už dostávám hlad, tak se vydávám za bránu hotelu něco pojíst. Do hotelové restaurace už nepáchnu ani náhodou. Jako na zavolanou se mi vnucuje taxikář a za 20000 Tsh mi nabízí odvoz a zpět do nedaleké vesnice pro chlast. Smlouvat nechce, tak jedu, stejně nemám co napráci. Dodatečně jsem si uvědomil, že měl na dveřích miniwanu nápis, že jde o licencovanou službu. Tak su klidné. Někdy se totiž přistihnu, že nejsu dostatečně obezřetný. :)

V alkoholické speciálce jsem konečně zakoupil místní lihovinu Konyagi a londýnský Gin. Chtěl jsem vzít nějakou láhev spolucestujícím, ale co když to nebou chtít? Tak už jsem nic dalšího nebral. Ve známé občesrtvovně u prašné cesty jsem k obědu okusil steak z grilovaného tuňáka-dost dobrej byl. A rýže taky. Lepší než v hotelu a jen za 6500 Tsh, fanta za 1500 Tsh. Je tady ale hromada otravnejch much. Ale co, hlavně že to nejsou krvelačné tse-tse bestie. :-)

Nedalo mi, abych nenakoukl do zahradního baru, co je nového. A bylo. Reagály byly plné Konyagi a Ginu. Po jednom kousku přibyla vodka, rum a pivo. Známý hlouček barových povalečů zdá se není ještě dostatečně sjetý, nevšímají si mně a ani marihuanu nenabízí.

No nic, udělám snímek a jdu pryč.

V hotelovém bungalovu dokončuju cestovatelský deník.

26.11.2011 Den poslední konec – šmytec

Den odjezdu, check-out time je v 10:00. Jako odkládací pokoj nám laskavě resort umožnil v Ománu. Pokoje zde nejsou opět číslovány, ale pojmenovány blízkýmí zeměpisnými názvy, jako Lybia, Egypt, Africa 1, Gujarat (moje), Mosambic, Gambia atd.

Ve 12 hodin nakládáme bagáže. Zase poslali 1 miniwan a 1 malý autobus, což je dost natěsno. Ke všemu nemáme všichni stejný čas odletu ze Zanzibaru do Daar es Salamu. Letenky máme pro tři skupiny, tedy tři různé lety.

Na letiště do Zanzibar Townu dorážíme asi ve 14 hodin. První skupina se jde hned odbavit. Check-in přepážka je otřesná, váha ručičková ve výšce asi půl metru od země, počítač žádný.Vypadají jako stánky s ovocem. :) Palubní vstupenka je vyplněná ručně, beze jména. Za přepážkami je velká plastová cedule s odlety. Psáno ručně fixem. Náš let tam vůbec není.

V 15 hodin zkoušíme check-in. Zeptali se na počet zavazadel ve skupině, vyžádali letenky. Pasy vůbec nechtěli vidět. Pak ještě formální bezpečnostní kontrola. Kontrolní orgán ženského pohlaví požaduje otevření mého kabinového batohu. Počítá přístroje. 3 foťáky, 1 kamera a pak obdivuje můj tanzánský korálkový náhrdelník s hlavou slona. „Very najs“… povídá a se zájmem si ho prohlíží.:) Tak poděkuju a mizím do gejtu.

Jak jsme si zvykli, tak je normální, že ač jsme měli letět se společností ZANAIR, tak nás poslali k aeroplánu Tanzan Air. Uvítal nás jediný člen posádky-kapitán, pilot, steward. Pasažéři v první řadě ze čtyř mu dýchají na záda.

Malý pěkný jednomotorový jednoplošník CESSNA, model 208B CARAVAN I pro 12 pasažérů nás ladně přepravil přes indický oceán ze Zanzibaru do Daar es Salamu za dvacet minut.

Mistní letiště bylo liduprázdné. U východu nás čekal zástupce místní cestovky Emanuel a zorganizoval odvoz do hotelu.

První dvě skupiny dorazily do hotelu po 17. hodině. Rychlé ubytování a odchod na společnou večeří do 10 minut vzdálené, doporučené restaurace. Společné proto, že v Salamu není dvakrát bezpečno. Poslední skupina dorazila až někdy po 19. hodině. Ta trávila volný čas před odletem ve Stone Townu..

Večeře by byla ucházející, nebýt problému při placení. Už jsme si všimli v Tanzánii, že nikde nejsou schopni vystavit účet pro libovolnou skupinu. Jen a pouze pro celý stůl. Když jsme 4, tak se ještě dohodneme, ale když nás je 16 u stolu – těžký problém. Celkový účet bez rozepsaných položek činí 220.000 Tsh. Zaplaťte .

Ještě že je s námi druhý vůdce Jirka, snaží se situaci řešit. Těžká domluva to je. Personál tedy musí alespoň rozepsat, kolik jsme měli jednotlivých jídel a pití. Zase něco nesedí. Navíc někdo už nemá šilinky a rád by platil dolary. Přistupují na zlodějský kurs 1000 Tsh za 1 USD. Běžný kurs je 1500 Tsh.

Když je to neúnosné, přebírá funkci vrchního Jirka. Dáváme tedy dohromady peníze. Asi po hodině je zaplaceno. Uffff… :)

Vracíme se na hotel, jdeme spát. Zítra je odjezd v 02:00 v noci na letiště.

Teda jak kdo. Já otevírám netbook a tanzánský rum Konyagi. :) Ještě třeba doplnit deník…

Konyagi chutná jako Gin a je docela dobrý.

http://lustyk.ontheroad.to/safari-v-keni-a-tanzanii/

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .