0
0

Měl jsem za to, že Rhodos je docela „provařený“ ostrov. Lítá tam spousty lidí . Téměř všichni známí už tam taky byli a my raději prozkoumáváme méně známá místa. Ale když jsem zase slyšel samou chválu na pláže a památky na Rhodu, tak jsem se rozhodl, že se tam také podíváme. Z půlročním předstihem jsme koupili letenky na konec září – to už nebude takový hic, a začala nejzábavnější část celé dovolené – plánování. Sbíral jsem informace a recenze a nakonec jsme se rozhodli, že když už tam budeme, tak chceme vidět a užít maximum. Na internetu jsem na booking.com zabukoval ubytování na pět noci v Lindosu a tři noci ve Stegně ale hlavní město to chce jiný přístup: objevil jsem krásný hotel AQUARIUM, úplně na konci ostrova, kde už je Turecko jako na dlani, napsal jsem mail, že se chci ubytovat na tři noci, dostal odpověď, že mají volno a těší se na nás, no super … Přes internet jsem objednal auto na letiště, s tím, že ho v Rhodu vrátíme – při courání v uličkách starého města už ho nebudeme potřebovat. Všechno zajištěné a zkalkulované a teď už se jenom těšit…..

Konečně odlet a 24.9.2010 odpoledne, přesně načas, přistáváme na Rhodos Diagoras. Hned u vchodu na letiště už cinká klíči od auta místní borec. Nasedáme a vyrážíme směr Lindos, kde jsme si objednali ubytování v apartmánech „Ceasars gardens“. Vybíral jsem pečlivě – bydlení v centru městečka s bazénem blízko pláže. Máme navigaci, GPS známe, tak nebude problém …. Ale co se děje blížíme se k Lindu, město je pod námi a navigace nás pořád táhne do hor, něco nefunguje, asi špatné GPS souřadnice nebo co… ptáme se místních, ukazuji směrem do kopce, to musí být omyl a přece… naše apartmány jsou úplně poslední, v části Krana. Ono to na satelitní mapě vypadalo blíž moře… No nevadí, za to recenze na Tripadvisoru byly skvělé (very friendly staff ), je to na konci, bude tu klid. Vypadá to dobře: moderní apartmány, všechny s vyhlídkou na krásný bazén a bar u bazénu. U baru narváno… samé baby, ale jaké? .. žádná nešla pod 100kg – no jo, anglický zájezd.

Rychlé se stmívá a vyrážíme na večeři do města. No, není to daleko, procházkou jsme za dvacet minut v centru a je to nádhera. Poslední zájezdové autobusy odjely a my máme celé bludiště pro sebe.. A je to opravdu bludiště: uličky, někdy široké sotva pro jednoho osla, doslova, protože místní doprava je pouze oslí. Bloumáme a hle,zde je – Ceasars gardens – restaurace, přímo v centru, kousek od pláží – tak zde je vysvětlení : na mapě jsem zaměnil restauraci za apartmány. Nevadí..

Najdeme si krásnou střešní restauraci – pod námi osvětlený Lindos, nad námi akropole, fakt hezký. Jídlo, víno, romantika…

V náladě se vracíme a už zdálky slyšíme anglický zájezd – pištivé hlasy tlouštic a hudba, vůbec ne řecká, ale zato patřičně hlučná. To bude noc, a taky,že byla…. „Very friendly staff a vlastně jediný personál – majitel, číšník a kuchař v jedné osobě neukončil zábavu o půlnoci, ale juchal s angličánkama do rána. Studio s krásným výhledem na bazén a bar u bazénu není vždy výhra….

Konečně ráno . Je sobota 25.9. Dnes nikam nepojedeme a budeme si užívat Lindosu. Ráno vyrážíme do zátoky svatého Pavla. Je 9,00 a nikde nikdo, to je paráda, plno lehátek na výběr. První kontakt s mořem…voda teploučká, počasí super, co víc si přát . Beru šnorchl a plavu podél pobřeží pryč ze zátoky. Je tady spousta ryb, ale hlavně nádherné jeskyně, kde světlo pod vodou dělá divy… super šnorchlování, rychle se vracím a ukecávám Renatu ať plave se mnou – to musí vidět. Tak jo, plaveme spolu, ale najednou ..vytřeštěné oči, v obličeji hrůza…rychle ke břehu.

Renatina noha vypadá jako, by ji někdo popsal šíleným klikatým písmem – medůza. Kde se tu vzala??. Musela jedna jediná zabloudit až do zátoky. Za celý pobyt jsme pak už na medůzu nenarazili. Naštěstí v baru jsou na tyhlety případy zařízení. Na vnější anestezií měli ocet a na vnitřní něco ostřejšího. Mezitím, se začaly lehátka i pláž zaplňovat, tak jsme vyrazili na svačinku do města. Na Lindu je super, že je všude blízko. Za pár minut jsme opět v krásném bludišti. Lindos sestává z množství uliček, dvorků, kde je spousta krásných míst. Lidi ze zájezdových autobusů se většinou drží vyznačených tras, kde je přes den nával, ale stačí ujít pár kroků vedle a člověk je najednou sám a může se kochat. Kousek od centra narazíme na krásný Mariánský kostel ze 14 století. Nádherné ikony a všude se třpytí zlato a stříbro.

Trochu se zatáhlo – tak vyrazíme na Akropoli. Máme štěstí, dnes zrovna nevybírají vstupné a i turistů není moc. Míjíme zbytky prvních byzantských hradeb a vstupujeme na terasu, odkud stoupá schodiště nahoru na vlastní akropoli, ale hned u paty schodiště je ve skále 5m dlouhý reliéf, znázorňující antickou triéru. Reliéf vznikl okolo r.190 před n.l. a neztratil nic ze své působivosti. Schodiště vede k bráně pevnosti Johanitů z 13 století a odtud pokračuje cesta na spodní terasu antické svatyně z 3.stol.před n.l.. Kousek pod ní jsou zbytky římského chrámu ze 3.stol.našeho letopočtu a hned vedle byzantská kaple Sv.Jana . Už z toho výčtu je patrné, že jsou zde památky snad ze všech období a i ten výhled nemá chybu.

V neděli 26.9.2010 vyrážíme na první výlet po ostrově. Máme namířeno na jih . První zastávka je v malé vesničce Lachania. Je to vesnice postavená v typickém rhodském stylu. V 80. letech téměř všichni obyvatelé odešli za prací do zahraničí a nyní noví obyvatele se snaží vesnici obnovit v původním duchu. Domy jsou nově nabílené, všude kvetou bouganvilie. Na malém náměstí u obrovského platanu je krásný kostelík a typická řecká zvonice. Naproti kostela je zajimavá kašna s pramenitou vodou a arabskými nápisy.. asi pěkně staré. Z kostela se ozývá zpěv – je přece neděle. Nahlížíme dovnitř. Zrovna probíhá náboženství – kostel je nádherně osvětlen svíčkami, krásná atmosféra.

Pokračujeme do vnitrozemí na Mesanagros. Po cestě je spoustu kostelíků a kapliček. Po prvních třech nás to přestane bavit u každého zastavovat, protože je to fakt pořád na stejné brdo. Krajina je idylická.. a už jsme tady. Ve vesnici Mesanagros je nejstarší klášter a kostel na ostrově, již z 5.stol n.l. Proslavil se zázračnou ikonou panny Marie , ale je bohužel zavřený. Mysleli jsme, že se budeme muset vrátit, protože v průvodci psali, že dále je cesta neprůjezdná pro normální auta, ale překvapení! – úplně nová cesta pokračuje až na západní pobřeží, a po cestě máme klášter Moni Skiadi, který uchovává nevzácnější ikonu na ostrově

– zázračnou ikonu Panagia Skiadini. Podle pověsti ikonu Matky Boží s Ježíškem namaloval evangelista Lukáš. Na počest jejího zázračného objevení třemi poutníky zde byl postaven klášter. Ikona je pokrytá stříbrným plechem, místy pozlaceným. Volný zůstává pouze obličej obou postav.

No ale dosti kultury na dnešek. Jedeme k moři.

Další zastávka – mekka surfařů Prasonisi. Velice zvláštní místo: Zatímco západní část omývá Egejské moře, východní část patří Moři středozemnímu. Uprostřed písečné pláže se obě moře někdy mísí a my jsme měli zrovna štěstí a na ostrov Prasonisi (teď zrovna poloostrov) jsme se dostali suchou nohou. K majáku to mělo být kilometr, ale po výšlapu na kopec, kde byly spousty mužíku, jsme zjistili, že maják je nějak daleko… no nakonec jsme to vzdali, ale i z prvního kopce byl nádherný výhled na obě moře a na spoustu barevných plachet surfařů.

Po návratu jsme zjistili, že zpátky to suchou nohou nepůjde, co nohou, namočili jsme si i trenky. Jelikož v Prasonisi docela fučelo a někde jsem četl, že po cestě je krásná pláž Glistra, tak jedeme dál. Pláž jsme našli a byla fakt pěkná – oblázky a mírný vstup do vody, ale ty vlny, to byla sílá. Člověk musel rychle do vody a makat, aby se dostal co nejdál, kde se už nelomily vlny, jinak si užil pěknou oblázkovou masáž. Do vody jsem vlezl sám, Renáta to vzdala – prý ji stačí, že má nohy popsané od medůzy, nemusí je mít ještě domlácené od „oblázků“ (byly to docela šutry) . Tak jsme si šli kousek projít a narazili jsme na „klenot“ – prý nejdražší a nejhonosnější resort na ostrově. Bungalovy pěkné, ale bazén – paráda, vlastně více bazénů, propojených umělou řekou a na umělém ostrůvku hrála živá hudba. Tak jsme si užili koupání alespoň v bazénu.

Pondělí 27.9.2010. Opět vyrážíme do vnitrozemí, směr západ. Na klidném místě v hustém lese nedaleko vesnice Laerma se ukrývá krásný klášter Sv.Michaela Moni Tharri. Podle legendy jej nechala postavit byzantská princezna, která se obávala své vážné nemoci a chtěla zde v klidu zemřít. Díky příjemnému klimatu a přírodě se uzdravila a na památku založila klášter. V klášteru jsme byli první návštěvníci, tak jsme si mohli v klidu vychutnat krásné ikony a obrazy z 12 století. Zahrada u kláštera je taky působivá. Některé olivovníky jsou snad starší než sám klášter. Po prohlídce vyrážíme dál na západ – směr Siana, ale asfaltka brzo končí a dál vede pouze šotolinová cesta a je horší a horší a vede výš a výš. Co teď? Jet dál nebo se vrátit?. Jedeme dál a pohledy stojí za to, dokola docela husté lesy, i když docela často vypálené, oheň v lese tady není žádná vzácnost. Na cestě kytky, ne na okraji, přímo v cestě, asi tady moc aut nejezdí. Až do Siany nepotkáme vůbec nikoho. Docela mně udivuje, že pěší turisté ještě neobjevili Rhodos. Ve vnitrozemí v horách není takové vedro, často stín a výhledy opravdu stojí za to. Konečně zase vjíždíme na asfaltku a brzo jsme ve Sianě. Siana je proslulá svým jogurtem z ovčího mléka a je zde také velký kostel, vyzdobený nástěnnými malbami v byzantském stylu a opět spoustu krásných ikon. Siana se nám moc líbí. U cesty je sympatická taverna. Slibujeme si, že se na zpáteční cestě zastavíme. Kousek dál Monolithos, pevnost, kterou postavili Johanité v roce 1476 leží romanticky na skalním vrcholu. Po vyšplhání na vrchol se nám otevře nádherný výhled. Je zde také malá hradní kaple sv.Panteleimóna, ale už se zase těšíme k moři. Sjedeme dolů na pláž Cap Fourni a je to jedna z nejkrásnějších pláží na Rhodu. Přesně jak to mám rád, malá pláž v divoké krajině, pár lehátek, taverna, sprcha. Necháme si věci na pláži a vyrazíme na „Fourni Caves“ – divoký skalnatý ostroh a z obou stran krásné divoké plážičky. Koupeme se a prozkoumáváme okolí až skoro do západu slunce. Večer na západním pobřeží je moc hezký – slunce je už nízko a světlo dělá divy. Těžká romantika…. Na zpateční cestě zastavujeme v taverně Mános Mastrosávvas ve Sianě, kterou jsme si vyhlídli, vybíráme z jídelního lístku, načež nám sdělí Mános, že je po sezóně a večer, a jídelní lístky jsou tady jenom pro srandu. Zavede nás do kuchyně, zvedne pokličku na obrovském hrnci a ukáže nám menu na celý minulý a možná i příští týden – STIFADO!! Samozřejmě si dáme… a dobře jsme udělali, opravdová lahůdka.

Útery 28.9.2010. Dnes to nebudeme přehánět, vyrazíme na prý nejkrásnější pláž ostrova – Tsambika. Ale předtím vyšlápnem na stejnojmenný kopec. Na vrcholku hory Tsambika (300 m n. m.) opuštěný Klášter Tsambika. Součástí areálu kláštera je bílý poutní kostel Matky Boží. O tom, kdy a proč byl Klášter Tsambika založen, existuje několik pověstí. Podle jedné z nich našel bezdětný pár na pobřeží ostrova ikonu Panny Marie z 11. století. Manželé ikonu odnesli na horu Tsambika. Po devíti měsících se jim narodilo dítě. Tato událost se rychle rozšířila a na vrcholku byl postaven Klášter Tsambika a kostel. Dodnes chodí ženy do klášterního kostela prosit za plodnost. Z hlavní silnice procházející letoviskem vede do sedla pod vrcholkem betonová cesta s řadou serpentýn. Ze sedla ke klášteru dále pokračuje cesta se 300 schody. Cestu lemují krásné jehličnaté stromy a pod stromy velice hezké fialové kytky.. Konečně jsme na vrcholu a je odtud opravdu krásný výhled, hlavně na pláž Tsambika. Ale pláž se nám moc nelíbí. Příliš široká, příliš dlouhá, příliš rovná, příliš moc lehátek. Nakonec vyrazíme do Kolymbie, která je přesně na druhou stranu. A tady najdeme docela hezkou zastrčenou pláž a tavernu „U labutě“. Tak jsme si ji pojmenovali kvůli hrozně kýčovité labuti před vchodem. Ale pláž , je hezká – hluboký záliv s malým přístavem, pár lehátek a okolí. vybízí k procházkám.

Středa 29.9.2010 – přesun do Stegny . Už doma jsem zabukoval studio na 3 noci v apartmanovém domě Bella Vista, ale ubytovat se máme až odpoledne, takže máme čas. Nabalíme všechno do auta a vyrážíme opět směr sever. Tentokrát na pláž Anthony Quinn. Chvilku bloudíme okolím Faliraki, ale už jsme tady – je to opravdu nádhera. Na pláži jsme docela brzy, minimum lidí, tak si v pohodě můžeme vybrat lehátka a…hurá do vody. Pláž je opět v hlubokém zálivu, oblázková. Romantickou kulisu tvoří množství balvanů a skal. V průzračné vodě se odráží zelená hradba piniového lesíka, který roste hned nad pláží. Krásně se zde dá šnorchlovat. Pod vodou je bludiště skal a množství ryb. V baru nad pláži si koupíme Retsinu, popíjíme a kocháme se okolím. Na pravé straně zátoky jsou docela pěkné skály – nedá mi to a jdu to tam prozkoumat. Hned nad pláži je pěšina vedoucí chvilku lesem, která ale brzy končí a začínají skály. Skalnatý povrch je rozpukaný a zvětralý, tak že se po něm dá dobře šplhat. Brzy jsem na vrcholu a je zde nádherný výhled – nejen na pláž Antonyho Quinna ale také na pláž Ladiko, která je půl kilometru dál. Na vrcholu je mnoho kamenných mužiků. Takže na nápad vylézt sem přišlo docela dost lidí.

Blíží se čas oběda, ale dáme si ho na pláží Ladiko. Není to daleko a alespoň se podíváme jak to tam vypadá. Pláž je docela hezká. Opět v zátoce, mezi skálami, ale na pláž Ant.Quinna nemá. Dovedu si ale představit jak to vypadá v hlavní sezóně. To musí být hlava na hlavě, ale my jsme si užili docela pohodový den na poloprázdné pláži.

Teď už vjíždíme do Stegny. Příjezd do letoviska je velice zajimavý, kdy musíte sjet ze strmého kopce kolem několika skalnatých útvarů. Stegna je malé ospalé letovisko s pobřežní promenádou, která se skládá z hotelů, apartmánů, několika taveren a obchodů. Po obou stranách je ohraničeno skálami. Také pláž je ve Stegně pěkná. Je písčitá a s velmi pozvolným vstupem do moře. Po celém pobřežním pásu jsou rozesetá skaliska, což obzvláštňuje pláž i moře . Projíždíme celé dlouhé pobřeží Stegny, blíží se skály na konci a pořad nic. Konečně úplně na konci malý přístav a šipka do kopce. Bella Vista je opět snad nejvýše položený dům ve Stegně. Nevadí, za to máme krásný výhled. Dostáváme studio v přízemí s přímým výstupem do udržované zahrady. Super. Večer procházka po letovisku, večeře, víno na terase s úžasným výhledem na noční Stegnu. Co víc si přát.

Čtvrtek 30.9.2010. Po dvou dnech válení na pláži se už opět těšíme na kulturní a turistické zážitky.

Nejprve se zastavujeme v Epta piges – Údolí 7 pramenů. Jde o přírodní zajímavost, kde se 7 pramenů slévá do jednoho místa, ten se na 150 metrů ukryje do podzemního tunelu a ústí do jezírka. Prošli jsme se kolem pramenů a k jezírku. Zastávka na cca 30min. Pokrčujeme dále do vnitrozemí, cestou lemovanou borovicemi. Najednou se borovice rozestoupily a na levé straně silnice jsme uviděli kostel s 15 století a na straně druhé parkoviště, kterému vévodil vodní pramen s pítkem a mozaikou jelena s laní. Poblíž byl obrovský letitý olivovník.

Ágios Nikólaos Fountoúkli (Svatý Mikuláš z lískového oříšku). Tento kostel založil vysoký byzantský úředník před 600 lety.Onomu byzantskému úředníku a jeho ženě zemřely na suchotiny tři děti. Celá rodina je vyobrazena na kostelních freskách. Krásnými freskami je vyzdobený kompletně celý interiér kostela, což je poněkud kontrastní s neomítnutými oprýskanými vnějšími fasádami. Blýská se však na lepší časy – kolem kostela bylo lešení a činili se zedníci. Ale už přijíždíme na západní pobřeží a směřujeme do starobylého města Kamiros. Toto místo, jedno ze tří antických městských států, leží totiž přímo nad mořem, obklopeno hustou zelení. Podle řecké mytologie proslulo toto místo jako domov Althaimena, Katrea a vnuka krétského krále Minoa, který se odstěhoval z ostrova Kréta ve strachu, že by mohl být tím, který podle legendy měl zavraždit svého otce. Když se Katreus vydal na ostrov Rhodos, aby se znovu setkal se svým synem, tento ho zabil v domnění, že se jedná o piráta.

Jestli byl Kamiros osídlen původními obyvateli Kréty, není doloženo, nicméně již od 14. století př. Kr. zde byly prokázány vlivy krétské kultury. Kamiros byl nejmenším ze tří městských států na ostrově Rhodos (Lindos, Ialissos). Svého největšího rozmachu se dočkal v 6. st. př. Kr., kdy se zde razily mince. V 5. st. př. Kr., tj. v době založení města Rhodos, ztratil na svém významu a ve 3. st. př. Kr. ho postihlo silné zemětřesení. Po zemětřesení bylo město znovu obnoveno, nicméně roku 142 ho opět silné zemětřesení srovnalo se zemí a město bylo znovuobjeveno teprve v průběhu 19. století. Areál je obrovský . Tmavé kameny antických domů, chrám a cisterny leží v mírném svahu. Vydáme se po kamenných schodech až na vrchol, odkud se nám roztáčí pohled na fascinující bludiště. Původně jsme se chtěli vykoupat na západním pobřeží někde v okolí Skála Kamirou, ale nějak se nám zatáhlo, dokonce sprchlo, tak jsme si řekli, že se zajedeme podívat do Filerimos – nedaleko hlavního města se nachází pahorek, který byl obýván již v dávném starověku od 3. tisíciletí př. n.l. Později na něm vzniklo jedno ze třech důležitých center ostrova – antické město Ialyssos. Jak plynul čas, město bylo přestavováno a tak z něj nezbylo téměř nic. Ve středověku kopec Filerimos posloužil jako posvátné místo rytířů sv. Jana. Postavili zde klášter, který byl ve 20. století zrekonstruován. Vyjeli jsme pár serpentin a už stojíme před bránou. Kostel má na fasádě působivý johanitský kříž. Celý areál je krásně rekonstruovaný a když se procházíme podloubím kláštera, jen čekáme kdy v podloubí narazíme na rytíře z červeným křížem na bílém pláští. Za klášterem je zajímavý cypříšový háj, kde všechny stromy jsou vytvarovány ve stejném směru. Od vstupu do kostela je vidět obrovský kříž, který vybudovali ve 20 stol. Italové a ke kterému vede křížová cesta,zastíněná platany a lemovaná rytinami z bronzu, které zobrazují 14. zastavení Krista. Kříž z betonu, vysoký 18m slouží jako rozhledna. Je možné si jeho vnitřkem vyšplhat až nahoru, ale to se nám už nechtělo. Nicméně i s terasy pod ním je nádherný výhled na hlavní město a typickou řeckou krajinu.

Vyrážíme zpátky na východ – směr Údolí motýlů. Míjíme vinice a najednou u cesty vidíme zajímavé stavení s nápisem „Vine faktory“. To chce zastávku… Naštěstí na Rhodu, člověk může mít v sobě nějakou promilku, tak ochutnáváme výborné místní víno a něco si bereme na večer na terasu. Konečně nápis „PETALOUDES BUTTERFLIES“. Necháme auto na horním parkoviště a sestupujeme dolů k pokladně. Ale cena nás odradí… a taky doba už pokročila a na motýly už je pozdě… vzdáváme. Pokračujeme dále ke klášteru Moni Kalopetras, který byl postaven v 18. století Alexandrem Ypsilandisem, dědečkem slavného bojovníka za svobodu Řecka. V kláštéře jsou krásné obrazy a na nádvoří ve stínu jsou kamenné lavice a stoly. Popíjíme džus s čerstvě vymačkaných pomerančů a kocháme se vyhlídkou na Údolí motýlů. To je pohoda…

Pokračujeme přes idylickou vesničku Psinthos na východní pobřeží. Po cestě do Stegny ještě zastavíme v Kato Tsambika, novém klášteře, kde je uschována originální ikona tsambitské Matky boží.

Plní dojmů, dorazíme na večer do Stegny, večer skvělá rybička na roštu a skvělé víno….

Pátek 1.10.2010. Dnes si odpočinem… Válíme se na lehátkách, šnorchlujeme, plaveme… pláž ve Stegně nemá chybu. Jemný rozkvetlý písek….

Když slunce začné klesat máme toho válení dost. Sedáme do auta a vyrážíme do nejbližšího města Archangelos. Když přijíždíme do města, nepůsobí na nás nijak pozitivně – vypadá jako jakékoli řecké provinční město – betonové domy, hlučné kavárny a není kde zaparkovat.

Jakmile se nám to podaří a vnoříme se do bočních uliček, dýchne na nás ta pravá řecká atmosféra. Úzké uličky vedou k nádhernému kostelu. Kostel Archanděla Michaela dominuje centru obce. U kostela je krásná zvonice z roku 1845. Dokola tradiční domy malované v živých barvách. Jejich oblouky a stěny zdobí keramické desky. Nad kostelem je vidět stará byzantská pevnost z 4 stol. K pevnosti vede dlážděný chodník.Vyhýbáme se kozím bobkům a jdeme výš a výš. Mezitím slunce zapadá a vytváří nádherné scenérie. Do pevnosti dorazíme skoro potmě, ale město je osvětlené a také ruiny jsou nasvícené. Je to opravdu působivé.

Původně jsme chtěli povečeřet v Archangelosu, ale je pátek večer a všude narváno… místní se baví… a my nějak nezapadáme. Nakonec jsme povečeřeli opět v naši oblíbené taverně ve Stegně.

Sobota 2.10.2010. Opět přesun. Balíme a vyražíme směr hlavní město. Po cestě zastavujeme v lázních Kalithea . Lázeňský komplex Kalithea byl postaven ve 20. letech 20. století podle návrhu italského architekta Pietra Lomabardiho. Tvoří jej zajímavé architektonické stavby v italsko-arabském stylu. Komplex lázní obklopuje park. V budově s kupolí v parku vyvěrá teplý pramen. Celý areál je prostě nádherný . V lázeňském areálu tvoří pláž úzká zátoka, zpevněná nábřežím a lemovaná palmami. Pláž je oddělena od moře skalnatým pásem a do moře se vstupuje po molech a žebřících. Podle průvodců by zde měly být skvělé podmínky pro šnorchlování a potápění a opravdu nedaleko břehu bylo vidět potápěčské lodě, ale když jsem šel pod hladinu, tak to zase nebylo nic extra… raději jsme plavali podél pobřeží a obdivovali, skály a jeskyně. Den rychle utíká a musíme ještě najít náš skvělý hotel AQUARIUM. Neměl by to být problém protože hotel je úplně na konci Rhodu..tak balíme a jedem. Brzy už se proplétáme ulicemi a uličkami hlavního města. Projíždíme kolem casina, už vidíme pláže a… už jsme tady…to bude parádní výhled. Natěšení jdeme do recepce. Recepční zkoumá náš voucher… zkoumá, zkoumá, někam volá ..asi problém. Vyrozuměl jsem, že je sice hezké, že mám osobní dopis od pana ředitele, který se na nás těší, ale nějak jsem pozapomněl rezervovat pokoj v rezervačním systému hotelového řetězce a oni mají úplně plno. No nic jdeme vedle ..a ejhle taky plno ?!. Jdeme dál … všude plno. Mírně jsme znejistěli. No konečně…se chytáme – hotel Diana – nově omítnutý , vypadá dobře, a hlavně, mají volno. Cena je nižší než v Aquariu, výhled do uličky. Alespoň můžeme pozorovat cvrkot. Z nouze a nakonec to byla dobrá volba… Blíží se večer, tak hurá do uliček do Starého města .A zase žasneme. Město má zvláštní romantickou atmosféru – je krásně nasvícené. Světlo se rozptyluje na kamenné dlažbě i na kamenných zdech. Kamenné zdi, věže kostelů, minaretů, hradby … všechno navozuje neuvěřitelnou náladu. Tady se opravdu zastavil čas v 17 století.

Neděle 3.10.2010 . Zase vyrážíme do města . Nejdříve do přístavu.Přístav Mandráki – je v současnosti asi nejfrekventovanější částí hlavního města. Ústí zálivu, ve kterém je přístav vybudován, hlídají dvě bronzové sošky jelena a laně. Jsou umístěny na koncích dlouhých přístavních mol. Přesně v místech, kde původně stály nohy slavného kolosu rhodského, sochy boha Hélia, která vítala lodě připlouvající na Rhodos. Jelen a laň se staly symbolem Rhodosu. Uprostřed mola s laní, které vede k pevnosti Agios Nikolaos, stojí osamoceně a jakoby na stráži 3 větrné mlýny, které využívaly zdejších silných větrů. Nikdy nedobytá pevnost nyní sloužící jako maják. My se nejdříve zastavíme v kostele. Je neděle a z kostela je slyšet zpěv. Je ještě docela brzo, tak je město docela prázdné.. ulici Rytířů máme jenom pro sebe a o to líp vyzní dobová atmosféra, blížíme se k Paláci velmistrů a čekáme kdy se v průchodu objeví rytíř . Nedávno jsem četl dost dobrou knížku o dobývání Rhodu. V červnu roku 1522 se zde vylodilo 200 000 Turků a proti ním stálo 500 rytířů. Většina padla ale i tak Rodos ubránili. Bohužel i tak nakonec museli Rodos předat bez boje. Díky tomu jsou zde ale i pěkné turecké památky. Touláním jsme strávili celé dopoledne , pak na oběd a odpoledne ještě koupání v průzračném moři. Je tady hned dost hluboko ale i tak voda je tak čistá, že vidíme spoustu i docela velkých ryb. Večer jdeme zase do přístavu. Chceme koupit lístky na výlet na ostrov Symi. Chodíme od stánku k stánku, než se nám podaří usmlouvat cenu na nějakých 25 E za kus.

Pondělí 4.10.2010 . Ráno spěcháme do přístavu a za chvíli vyplouváme, míjíme sochy, pevnost i staré mlýny a jsme na otevřeném moři. Netrvá dlouho a na horizontu se objeví vyprahlá linie pobřeží.

Nejdříve přistaneme v malebné zátoce, kde se nachází klášter Archanděla Michaela Panormitis .Klášter, postavený v 18.století, stále obývají mniši. Rušíme jejích klid a obdivujeme nádherné ikony a vnitřní výzdobu. Po další půlhodině hodině vplujeme do prý nejkrásnějšího přístavu Dodekanéz. Obdivujeme typickou místní architekturu. Barevné malé domečky jsou rozprostřeny po okolních kopcích nad přístavem. Všude panuje klid a pohoda, klišé „jako by se zastavil čas“ tady platí se vším všudy. V přístavu je spousta prodejen ze suvenýry, zejména mořskými houbami, které se zde lovily. Je zde také množství taveren.

My vyrážíme do města, chceme dorazit na vyhlídku u kostelíku, který vidíme z přístavu, ale není to jednoduché. Brzy jsme se úplně ztratili v pitoreskních uličkách města. Nakonec se podařilo a obdivujeme nádherné panorama města. Ještě skvělý oběd v taverně na nábřeží a naloďujeme se na zpáteční cestu.

Úterý 5.10.2010 . Poslední den pobytu. Dopoledne ještě koupačka a rozloučení s mořem.

Na letiště jedeme autobusem. Letadlo letí přesně na čas. V Praze jsme po 9 večerní, plní dojmů pokračujeme až do Karviné.

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .