Než jsme vyrazili do Egypta, vůbec nás nenapadlo napsat nějaký cestopis. Po několika dnech
strávených v Hurghadě jsme si řekli, že do budoucna se bude hodit napsat pár řádků o průběhu
cesty.
Ještě v Egyptě jsem si psal pár opravdu stručných poznámek o cestě. Ze začátku se zdálo, že to
stačí… V Egyptě se nám převelice líbilo a učaroval nám natolik, že jsme si řekli: musíme napsat
více. Po návratu domů jsem napsal cestopis ve formě, kterou máte možnost si přečíst. A právě po
dopsání nás napadlo udělat webové stránky (má stará verze 🙂 pro všechny lidi chystající se do
Egypta…
Pár lidí se divilo, proč píšu cestopis s cesty s CK…
To je prosté. Částečně jsem to vysvětlil výše a za druhé si myslím, že drtivá většina lidí nejezdí s
batohem na zádech do Tibetu. Proto zážitky a poznatky obsažené v cestopisu, přijdou někomu určitě
vhod. Doufám.
Sem tam se někdo také ptá na fotky. Čím jsme fotili, zda jsme používali filtry… Vše je foceno
Canon A70 bez použití filtrů. V PC jsme pouze po návratu trochu upravili kontrast, barvy a ostrost.
Máte ještě nějaký dotaz? Napište nám do diskuse nebo na mail. Rádi Vám odpovíme…
1.den
Z našeho bydliště jsme odjeli autobusem na letiště Ruzyně v 17:36. Dorazili jsme v 19:00, což se
ukázalo přehnaně brzy.
Sraz s delegátkou měl být ve 23:00. Hodili jsme si tedy zavazadla do úschovny na letišti a jeli jsme
ještě na chvíli nazpátek na Zličín, koupit si nějakou ňamku. Po nasycení jsme se vrátili a vyzvedli si
letenky a také se dozvěděli, že letadlo bude mít zpoždění cca 1 hod. Letět jsme měli původně v
01:00. Let se nám tedy přesunul na 02:00.
Po 23:00 jsme si nechali odbavit (zabavit) zavazadla a dostalo se nám nové infomace, že letadlo má
další zpoždění a to znovu 1. hod. Odlet ve 03:00.
Po nové informaci, abychom nebyli smutní 🙂 jsme dostali každý poukázku na 70kč, do letištní
restaurace. Trochu jsme si naplnili pupíčky zdravým zeleninovým salátem. Odtud jsme se už vydali
do haly kde jsme měli letět a jelikož jsme měli pořád dost času, trochu jsme si schrupli. Spaní na
letištních židličkách není ovšem nejpohodlnější a tak jsme začali vyhlížet letadlo.
To nám nakonec přiletělo v 02:30, o půl hodiny dříve. Nechali jsme se zrentgenovat a stoupli si do
fronty na letadlo. Protože jsme v dopravním letadle letěli poprvé, nějak nám nedošlo, že sedadla
budou číslovaná a stáli jsme vpředu abychom si mohli sednout k okénku.
Dovnitř jsme jukli opravdu jako první a říkáme si, kam si sedneme. I šli jsme téměř dozadu k ocasu
a posadili se. Nedalo mi to ale, když jsem si po usazení všiml, že sedadla jsou čislovaná a zeptal se
letušky kde jsou naše sedačky. Sami tomu dodnes nemůžeme uveřit, ale z celého prázdného letadla
jsme trefili přesně naše dvě místa. Úspěšně jsme vzlétli a vydali se na cestu do Egypta.
První polovina letu se odehrávala v noci ve tmě, takže jsme viděli města pod námi jako krásné
svítící mozaiky. V době letu nad Středozemním mořem se už začalo rozednívat a to začínala být
teprve podívaná.
V hloubce pod námi moře, nad ním krásná kupovitá oblaka a úplně nahoře my a čistě modrá
obloha.
Hurghada
Hurá, my letíme do Egypta
Po hodině letu nad Středozemním mořem jsme vstoupili do poslední čtvrtiny letu. Konečně končilo
moře a vykoukl na nás poprvé africký kontinent. Koukáme co nám nabídne za pohledy z letadla a
rozhodně jich nebylo málo. Z výšky obdivujeme hory, nekonečnou skalnatou poušť, ťiťěrné
vesničky, Nil a jeho políčka. Pomalu se blížíme k našemu prvnímu cíly Hurghadě.
Opravdu překrásný pohled je z výšky na modré Rudé moře. Obkroužíme město a začínáme klesat
na přistání. Letadlo dosedlo celé, nic neodpadlo, z nás také ne. Vše zdá se, bylo v pořádku.
Hurghada za 30 USD !
Vyšli jsme z letadla a zjistili, že oproti Praze je zde odhadem +- 15 stupňů Celsia se sluncem, brzy
ráno. Praha měla v den odletu -5 stupňů Celsia, což bylo opravdu příjemné zjištění. Vlezli jsme do
letištního busíku, který nás odvezl ke vchodu do letištní haly, vzdálené zhruba 30 metrů 🙂 od
letadla.
Zde jsme viděli poprvé egyptské policisty či vojáky ( nějak jsem nezjistil za celou dobu co jsme
byli v této zemi, jaký je v jejich oblečení rozdíl ), kteří i přesto, že v této chvíli vedro nebylo měli
( težko říci z čeho ) uniformy z tlustého „vatelínu“. Prostě mají všichni Egypťani rádi teplíčko.
Vešli jsme do haly, kde jsme si zakoupili od chlapíka v dřevěné budce kolky ( 30 USD pro oba ) na
víza. Kolky jsme nalepili do pasu a šli k pasové kontrole. Zde jsme samozřejmě předkládali pas s
kolky, společně s příletovou registrační kartou, kterou jsme předem dostali a vyplnili v letadle.
Úspěšně jsme se dostali do země Egyptské a vydali se ven. Zde jsme od delegátky zjistili, kam
máme jít a do jakého autobusu se přidat.
Jali jsme se našich kufříků a dostali po cestě skromnou nabídku na taxi od jediného chlapíka,
postávajícího před letištěm.
Zavazadla zaplnila prostor pod autobusem. Začínáme se rozhlížet po okolí. V Praze mrzlo, zde před
letištem sekali trávu. Květiny kvetly, ptáci pěli, prostě krása. Po uklidňujícím momentu jsme zabrali
dvě sedadla v busu a vyrazili k hotelu.
Good morning Mr.Mohamed…
Dostáváme první info o naší cestě a seznamujeme se s egyptským průvodcem Mohamedem, který
nás celých 13 dnů provazí. (Přišlo nám, že Mohamed se v Egyptě jmenuje snad každý).
Nejdůležitější informace byla o uspořádání, které původně mělo být následující:
• 1 den: Hurghada
• 2-3 den: Káhira
• 4-5 den: Asuán
• 6 den: Kom Ombo, Edfu, Esna
• 7 den: Luxor, Údolí Králů, Karnak
• 8-11 den: Hurghada
• 12 den: odlet Praha
Samozřejmě nastala změna, jak to tak bývá. Program se změnil, takže první čtyři dny jsme byli v
Hurghadě.
Čtyři hvězdičky a dva ručníky…
Dorážíme po 20 minutách jízdy do našeho hotelu SeaGull ****+, kde vyplňujeme na recepci
registrační karty a necháváme si zavazadla odnést do pokoje ( od této chvíle se s nimi, téměř
netaháme ). Obdrželi jsme také odměnu za vyplnění karty – 2 ručníky na pláž a info o hotelu.
Došli jsme k našemu pokoji 194 a vyložili si věci. Jako první chceme vidět jak vypadá okolí a
hlavně moře. Jdeme se podivat.
Balada o korálových útesech
Kroky směřujeme k moři, jež je překrásně modré a hraje ruznými odstíny podle hloubky.
Ale co čeká asi každý tj. korály, tak ty moc vidět nebylo. Sem tam občas je vidět barevná rybka, ale
pokud někdo čeká, že vyjde z hotelu a tam budou korálové útesy, tak je bohužel zklamán.
Ano, když je hotel nový a má to štěstí, že je před ním nějaký koralový útes, tak to také nějakou
dobu zůstane. Lidé jsou všeteční a rozhodně tomu nebude napořád a kdybyste alespoň chtěli vidět
barevné korálové rybky, ty, pokud mizí korály, mizí také.
Rybky se v korálech schovávají, mají v nich prostě útočiště a bez korálů nejsou logicky ani ony.
Pokud nemáte to štěstí a nejste v hotelu který má v moři korálový útes, nic Vám nebraní v tom,
abyste se vydali na ostrov Giftun. Ten jsme navštívili, (níže) nebo do přírodní rezervace Shalm-Ha-
Naga ( zde jsme bohužel nebyli, ale příště určitě ), která je prý hezčí než Giftun, protože byla
otevřena nedávno.
Egyptský Las Vegas ?
Po vykoupání jdeme do města zjistit, co nám může nabídnout.
Nabídlo nám plno aut, prodavače, z nichž Vám někteří nedají na chvíli pokoj ( neříkam že je to
mínus ). Budovy, u kterých nepoznáte zda se od střechy rozpadají nebo jsou nedostavěné. ( Když se
někdo přistěhuje, prostě přistaví nové patro ). Mini busy, které slouží jako „MHD“. Jezdí pořád sem
a tam po městě. Na každého chodce troubí jako upozornění jestli nechce svézt. Pokud chcete někam
popojet, či se přímo projet, jen mávnete, nastoupíte a jedete dokud neřeknete stop. Samozřejmě za
nějaký ten peníz.
Benzín je v Egyptě velice levný, (cca 1EL za litr) takže takovéto cestování vás nijak nezatíží. Také
je zde množství restaurací jak krásných, tak obyčejných stánků na ulici. Velice se nám líbili
především jejich trafiky, kde má prodavač noviny a časopisy položené přímo na chodníku zatížené
pouze kameny.
Střevní potíže a jak na ně
Po kratší prohlídce města jsme šli na schůzku s delegátkou, pro čerstvé informace. Ta nejdůležitější
se týkala střevních potíží :-). Údajně až 80 procent lidí, kteří Egypt navštíví je dostanou, ať se snaží
jak chtějí se jim vyhnout. Nám oběma bylo později také špatně.
Většinou je Vám nevolno až tak 4-5 den po příletu, jak u koho. Naprosto špičkově ( víme z vlastní
zkušenosti ) pomáhá dvojice léků: Drotazit-na vyléčení potíží, Imodium-pokud jedete např. busem a
není nikde poblíž wc. Obojí se dá celkem bez problémů zakoupit v Egyptě v lékárně, každé za
zhruba 50kč.
Trochu kultury neuškodí
Druhá informace se týkala výletů, které je možné si zaplatit a nabízí se:
1. Giftun-20 USD
2. Shalm-Ha-Naga-? USD
3. výlet k beduínům-30 USD
4. Sakkara-? USD
5. noční výlet kočárem tažený koni v Asuánu, s návštěvou mešity-7 USD
6. Káhirské muzeum + alabastrová mešita-35 USD
7. Abu Simbel-? není ale tak drahý jak se nabizí v Česku- cena cca polovina.
8. osvětlené Pyramidy (Laser show s výkladem anglicky aj.- ? USD
My jsme si zaplatili: Giftun, beduíny, kočár v Asuánu, Káhirské muzeum+ citadelu a alabastrovou
mešitu.
Noční život v Hurghadě
Po zaplacení jsme odešli na večeři, která zde stejně jako ve všech dalších hotelech ve kterých jsme
byli ubytovaní probíhala formou bufetu. Nepřeberné množství zeleninových salátů, masa, různě
ochucených rýží, těstovin, sladkostí, dortů a všeho možného co clověku chutná. Hned jsem si pro
jistotu umazal celý rukáv svetru od rajčatové omáčky při nabírání jídla. Po výtečné večeři jdeme
znovu na procházku do nočního centra Hurghady.
Tentokrát jsme se vydali dále než odpoledne a po přibližně půl hodince jsme došli do míst, kde už
turisté ubývali a Egypťané přibývali. Klasické obchody se suvenýry mizely a místo nich se začaly
objevovat stánky s pečenými rybami a různými masy. Mezitím se proplétaly kočky, které jedly
zbytky ze země. Nepořádek v podobě odpadků a dalších rozličných předmětů, které nebylo lehké
identifikovat, také nabíral na obrátkách. Občas nějaká kavárna, nebo jejich „hospoda“, kde
posedávali u vodních dýmek a čajů. Kousek od nich několik řeznictví s půlkami prasat zavěšených
na železných hácích, vše plné much. Po nějaké době, projití několika křižovatek a odboček se nám
už zdálo, že jsme moc daleko. Nikde žádný obchod pro turisty, nikde žádní bílí turisté. Jen my a
samí Arabové. Neradi bychom se hned první den ztratily a raději jsme se vrátili a šli si odpočinout.
Přitom jsme se dívali na jejich hudební stanici s arabskými pop hity ( mnohé se nám později staly
oblíbenými ) a usnuli.
2 den
Mořská krása
S pomocí budíku, který nás vzbudil v 7:00, jsme se nachystali na výlet k ostrovu Giftun. Došli jsme
si na snídani, která byla neméně dobrá než večeře a v 8:30 dorazili na recepci, kde byl sraz.
Odtud kvačíme na pláž, kde kotví lodě. Ještě před odplutím si lidé, kteří jeli s námi a neměli výbavu
na šnorchlování, půjčovali ploutve a brýle ve vedlejší půjčovně ( zdarma ). My jsme si půjčili
ploutve, ale než na nás přišla řada čekali jsme deset minut na Japonce, kteří stáli před námi. A
jelikož mají „malé“ nožky, tak na ně hledali vhodné mořské obutí. Nakonec ho zdárně našli a mohli
jsme si ploutvičky vzít také. Nic nám nebránilo jít na náš škuner.
Po nalodění ( byly poměrně vlny ) se mi začala točit hlava a zvedat žaludek. Loď sebou docela
házela, ale během chvilky mě to přešlo a vyrazili jsme. Ten den byl silný vítr a i když bylo teplo,
málem jsme zmrzli. Jeli jsme pouze v kraťasech a tričkách a to nebylo to pravé ořechové. Takže
doporučuji pokud nejedete zrovna v červenci, vzít si s sebou alespoň svetr. Nedalo se ale nic dělat.
V podobě zmrzlin jsme pokračovali ke Giftunu na šnorchlování ve volném moři přímo z lodi.
Nebezpečná plavba
Moře pod námi ubíhalo, hrálo všemi barvami. Od ultramarínové po světle modrou až tyrkysovou.
Po cca hodině plavby jsme se přiblížili k našemu kotvišti zhruba 500 metrů od břehu Giftunu v
moři. Před námi už kotvily dvě lodě s lidmi, kteří se potápěli a jelikož náš kapitán byl drak a
nezačal zpomalovat dříve, šinuli jsme se na lodě i s lidmi, kteří plavali kolem nich. Námořníci
začali křičet ať lidi uhnou. Ti celý divocí, plavali rychle do stran aby se vyhnuli naší lodi, která sice
nakonec ubrzdila, ( žádná loď se nepotopila ) ale lehce ťukla o záď ostatních lodí. Z lidí se naštěstí
nestala potrava pro mořské dravce. Vše dopadlo dobře, ale chvíli nám dost zatrnulo.
Podmořské království plné pokladů
Vzali jsme si naše mořské pomůcky a nachystali se na šnorchlování z lodi. Katka šla do
podmořského království první. V tuto chvíli jsme ještě netušili, že jsou v Rudém moři a hlavně v
našem místě podmořské proudy. Tak mi to začalo Kačenku odnášet v dál. Začala zrychleně mávat
končetinami s ploutvemi a za chvíli se naštěstí vrátila zpátky. Takhle, když to píšu se to možná
nezdá, ale když skočíte do vody a za 10 vteřin jste 20 metrů od lodi není to moc příjemné. Posádka
lodi totiž zapomněla vyhodit lano do moře za které se můžete držet a obdivovat podmořské krásy,
nebo pokud nemůžete odpočinete si na něm. Tuto chybu po chvilce napravili, lano do moře hodili a
tak jsme všichni naskákali za dobrodružstvím.
Pod vodou mě opravdu překvapila krása korálů. Pestrost a rozmanitost ryb od nejmenších klaunů,
po hubené a dlouhé mořské jehlice, až po krásně barevné a velké ploskozubce. Moře a hlavně
korály zde opravdu stojí za to. Obdivovali jsme krásy podvodního světa, létali pod vodou na
provaze v mořských proudech ( poměrně veliká zábava ) a také jsme dávali pozor na naši loď a na
ostatní, aby do nás nedrcly. Ony jak jsou ukotvené lany, tak přeci jenom trochu po hladině pořád
plují. Zhruba 5 metrů do všech stran a taková rozčíslá pěšinka od lodi asi nebude nejpříjemnější.
Také jsme si ještě v Česku zakoupili 2 podvodní foťáky na jedno použití. Snažil jsem se nafotit
nějaké fotografie, ale jak jsme později v hotelu zjistili, do jednoho foťáku se dostalo trochu vody.
Museli jsme jej rozbít, vyndat film a usušit, alespoň jak se dalo. A doufat, že fotky v Česku
dopadnou dobře. Později po návratu, když jsme si je nechali vyvolat na cd, jsme byli nemile
překvapeni kvalitou fotek. Byli poměrně rozmazané, s divnými barvami a cca 1/3 fotek vůbec
nevyšla. Musel jsem si s nimi pak ještě dlouho hrát v počítači, aby vůbec stálo za to na ně koukat.
Nakonec ale lepší než nic. Víckrát foťáky už nekoupím. Raději nějaký levný digifoťák, který
vložím do vodotěsného pouzdra pod vodu.
Po pořádném prosolení našich masíček jsme vylezli. A i když voda byla jako kafíčko, po chvíli jsme
se na lodi klepali jako sulc. Do toho fičel silný vítr. Cítili jsme se jako v mrazáku na -18 stupňů
Celsia. Za chvilku nám přinesli oběd v podobě smažené makrely s bramborem, rýží a zeleninou. K
pití co jiného než Coca-Colu ve skle. Po snědení jsme pluli k břehu Giftunu, kde jsme měli hodinu
na koukání a koupání
Ostrov zahalený pískem
Procházeli jsme se po pláži, kde místo písku jsou nadrcené z moře vyplavené korály a mušle.
Pokračovali jsme dál, až najednou, pár metrů od břehu se začali objevovat ve vodě korály pár
centimetrů pod hladinou.
Je to veliká krása prohlížet si je zblízka, jak hrajou všemi barvami. Občas se dala zahlédnout rybka,
která se v nich schovávala.
Některé korály jsou tvrdé jako skála a poměrně ostré, takže je potřeba dávat pozor na případný úraz
( vlastní zkušenost ). Shlédli jsme podmořskou nádheru a vraceli se zpátky kde stála naše
loď.Šnorchlování a delfíni pláží Giftunu ( ostrov není obydlený, jen s jedním barem poblíž kotviště
lodí a je několik kilometrů dlouhý ) jsme pluli kolem ostrova směrem k Hurghadě. Po nějaké době
plavby, znovu kotvíme na moři a je možnost si zašnorchlovat u korálového útesu. Nám ale byla
ještě z prvního potápění zima, proto jsme bohužel už podruhé nešli. Pár lidí se šlo potápět a říkali,
že to bylo ještě hezčí než poprvé.
Když se lid vykoupal, vypluli jsme k návratu do Hurghady. Zlatý hřeb plavby ještě měl nastat. Po
pár minutách se zničehonic ukázali dva delfíni. Sice jenom na chvíli, ale i přesto to bylo fantastické.
Egypťani začali divočet, přivolávali je luskáním, pískotem a různými zvuky, až jsem si myslel že ti
delfíni vlezli na loď :-). Po chvíli se vynořili znovu delfíni, leč tentokrát tři. Pak ale nadobro
zmizeli. Po přibližně 45 minutách jsme dopluli do Hurghady k molu našeho hotelu. Vystoupili jsme,
poděkovali našim dopravcům a vrátili zapůjčené ploutve. Poté jsme se odebrali na chvilkový
odpočinek.
Po relaxaci míříme do druhé části hotelu, kde jsou uměle vytvořené dva vodopády na stěnách
budovy a pod nimi se prochází parta bílých plameňáků, s barevnými velkými kachnami. Docela
zajímavá podívaná. Vodopády lehce nevkusné, ale zvířátka sympatická. Při prohlížení nám
vyhládlo, proto jsme se vydali na večeři. Znovu jsme se krásně najedli. Po večeři následovala
procházka hlučným nočním městem a do postýlek.
3. den
Vražedná jízda
Tento den jsme měli naplánovaný odpolední výlet do pouště za beduíny. To znamená, že dopoledne
jsme měli volné. Vyhřívali jsme se na pláži, jako ještěrky na slunci. V půl druhé nastala ta pravá
hodina na výlet jeepy do hor za Hurghadou. Vlezli jsme si před hotelem do připraveného vozidla a
vyrazili. Auto řídil velice veselý řidič, který jak jsme se od něho později dozvěděli sice nepije,
nekouří, ale zato s námi bez problémů jel v protisměru, rukama pořád máchal, smál se, zpíval, ale
volantu moc nedal. V noci při návratu zase jel bez světel a když je náhodou zapnul, tak pouze
dálková. Ostatní na něj samozřejmě hned začali troubit, blikat ať si je vypne. ( V Egyptě, jak jsme si
všimli normální světla moc lidí nepoužívá. ) Potmě se jezdí buď bez světel, nebo s dálkovými, jinak
nic. Byla to ale velká legrace takováto jízda. Ještě že jsme přežili.
Vidíme fatamorgánu?
Beduíni jsou vzdálení v našem případě cca 40 kilometrů od Hurghady v horách, které jsou vidět v
dáli. Druhá polovina cesty se odehrává v poušti a horách. Také nám řiďič při cestě pouští zastavil a
ukázal fatamorgánu. Sice ne klasickou, která přenese odraz z jiného místa, ale takovou co vypadá
jako velké jezero vody na poušti. Druhá byla vidět opačným směrem k Hurghadě. V ní se v dálce
odrážely hotely vzhůru nohama. Vypadala jako voda, táhnoucí se několik kilometrů.
Hurghada rallye
Dále jedeme přes poušť do hor. Náš veselý řidič nás ještě před vjezdem povozil po menších kopcích
a výmolech. Hurghada rallye. Kousek za vjezdem do hor, jsme si udělali přestávku a vyšplhali si na
blízký kopec. Naskytl se nám zajímavý pohled na okolní pohoří spolu s prašnou pouští. Kolem
dokola suchá krajina, prach, kamení a občas nějaký keřík. Bylo to pěkné, jako když stojíte na
Marsu. I zabarvení podobné.
Dále pokračujeme rychlou drsnou jízdou po hrbolaté poušti dalších 30 minut a vjíždíme k
beduínům.
Vítejte turisté
Vesnička se rozkládá na rovném prostranství pod okolními skálami, na ploše zhruba 300×300
metrů. Zde se nalézá pár přístřešků pro turisty, beduínské chaloupky se stěnami z datlových palem,
rákosí a občas nepálených cihel. Zasedli jsme do přístřešku a dostali jejich čaj, nazvaný „nevěsta“. (
náš pigi :-)) Vyžunkli jsme jej s ujištěním, že nám z něj nic nehrozí. Průvodkyně Fatima, nám dělala
výklad o jejich vesnici a životě. Co mě zaujalo nejvíc je fakt, že nemají doklady a nepatří k
žádnému národu. Mohou přecházet hranice kdykoli a kdekoli se jim zachce.
Oči beduínek
Po výkladu jdeme do chaloupky, kde místní beduínské dívky pekly arabské placky na ohništi
zakrytém vytepaným plechem. Jako palivo slouží velbloudí trus. Kousek jsme ochutnali (placku) a
bylo to dobré. Dívenkám jsme dali pár liber, aby měli nějaký peníz na nákup něčeho pěkného na
sebe. ( Mimochodem, všechny byly překvapivě moc hezké – oči, obličej, tedy alespoň to co je pod
jejich závojem vidět. )
Dromedár si pamatuje
Dále jdeme za dromedáry. Jsou to sympatická okatá zvířata, která mají dlouhou paměť. Pamatují si
dokonce člověka, který jim např. ubližuje. Pokud ho potkají po letech, jsou schopni ho poznat a
třeba i při bojovnější náladě vytrestat. Každý si vybral svého čtyřnožce, který mu vyhovoval a
posadil se s radou, že se dromedár při vstávání nejprve zakloní dozadu a vzápětí zase vpřed. Já to
sice věděl, ale v ruce jsem měl kameru a držel se tedy pouze jednou rukou. Moc nechybělo a válel
jsem se po zemi jako chrobák na krovkách. Úspěšně jsem ale odolal náporu rychlosti a vyšel na
procházku. Dromedáři hopsali, poskakovali, natřásali se. Po projížďce se vrátili na místo, odkud se
vyjelo. Při slézání už ze mne byl ostřílený jezdec 🙂 a tak jsem bez problémů sesedl. Dítkám, které
nás celou dobu vedly, jsme přispěli pár librami a také se s nimi vyfotili.
Beduínská „radnice“
Od dromedárů naše cesta pokračovala k beduínské „radnici“. Ta se skládala z několika větších
kmenů tvořících kostru budovy. Stěny měla z plechu, občas nějaké dřevo, látky a kůže. Vpředu na
zemi sídlí ohniště. V této „instituci“ zasedá hlavní beduín, pokud je něco potřeba v jejich komunitě
řešit. Také se zde odehrává známá záležitost s nožem nažhaveným v ohni a následným přikládáním
na jazyk podezřelým provinilcům. Koho nůž pálí je vinný, pokud nepálí je nevinen. Dále jsme
nakoukli do malé budovy z cihel, sloužící jako stáje pro kozy. Vedle postávali dva usměvaví oslíci a
uvnitř zmíněné kozičky.
Pouštní modlitebna“
Pokračujeme k modlitebně postavené z kamenů. Střecha je z rákosí a pod ní je obligátní místo v
islámském světě, jakoby prázdný krb, postavený směrem k Mecce. Slouží k rozpoznání správné
světové strany k modlitbám. Také jsme navštívili jejich obchůdek kde prodávali zajímavé kameny
nalezené v poušti. Dále korálky na krk a ruce, sušené kořeny rostlin a koření. My jsme si zakoupili
velbloudí zub. Je dlouhý, se špičatým kořenem a když se obrátí naruby, vypadá jako upíří zub :-).
Rozpustilé děcko
Po nákupu jdeme ke studni hluboké 18 metrů, s průměrem 5 metrů. Na studni jsou dána železa jako
rošt na chození, plus pár plechů a na nich rumpál. Plechy po kterých se chodí, nebyly přidělané.
Kývaly se na železech a potom všem, s hlubokou dirou pod sebou běhalo 8 leté dítě a hrálo si s
rumpálem.
Pouštní olivy
Kousek za studnou bylo pár zalévaných olivovníků, vysázených v poušti. Ukázka, že pokud je voda
dokážou rostliny v takovémto nehostiném prostředí růst. Poušť dokáže i kvést, pokud jednou za x
let zaprší, sice na krátko, ale dovede.
Západ za horami
Od olivovníků vyrážíme na nedaleký kopec na jehož vrcholu si sedáme. Počkáme a vychutnáme si
západ slunce za horami.
Kamenožrouti na pastvě
Později v dálce na velice obtížně přístupné hoře vidíme stádo pasoucích se koz. ( Otázka je na
čem ). Jdeme dolů z kopce a kousek od nás vidíme letět několik vran. Vůbec v Egyptě je veliké
množství vran se kterými jsme se setkávali ve všech námi navštívených lokacích, od Hurghady,
Káhiry až po Asuán. Vrány nás míjí a my jdeme na večeři.
Pouštní kaše
Dostáváme kousek smaženého kuřete a zeleninu. Dostali jsme i nějaké ovoce v podobě pomeranče.
Dále kaši ze sezamového semínka, která je údajně zdravá a jak někdo při nabírání prohlásil, také
moc dobrá. Já si tedy nabral o trochu víc, ale po ochutnání jsem měl co dělat, abych trochu kaše do
sebe dostal. Uff… Katce vcelku chutnala, byť vypadala kaše jako okolní prach smíchaný s vodou.
Pojedli jsme a beduíni nám společně zatancovali a zazpívali. Mohli jsme se i připojit.
Hurghada night rallye
Při nasedání do našeho jeepu nám přidali několik hlučných cizích turistů. Jejich řidič se mezitím
opil nějakým alkoholem a neměl je kdo odvést. Vyrazili jsme zpět nočními horami a pouští. Cesta to
byla opravdu zajímavá. Rychle nás míjeli temné hory a výmoly na poušti. Night Hurghada rallye.
Řidič nás nikde za celou trasu nenaboural, dovezl nás v pořádku. Tomu šlo jen těžko uvěřit po
takové cestě a stylu řízení.
Vyfotili jsme se s ním, rozloučili se a prchli do hotelu. Zde jsme šli na večeři, pak na chvíli do
města a na kutě.
4. – 5. den
4. den jsme v Hurghadě žádný výlet neměli tak jsme šli na výpravy po městě, koupali jsme se a
nahřávali si masíčka. Tajně do hotelu z našeho oblíbeného obchůdku pronášeli pití a občas jídlo, což
se nesmí prý z hygienických důvodů nebo spíš z komerčních :-). Následuje pátý den.
Hurghada – opět sladké nicnedělání. 🙂
5. den následovaly podobné kratochvíle. Delší procházka po Hurghadě, absorbování slunce
pokožkou, nasolování masíka mořskou vodou. –> 6. Den.
6. den
Malátný odjezd
Středeční ráno začínalo velice brzy v 02.00 ráno. Chystali jsme se na cestu do 20ti milionového
velkoměsta Káhiry. Před hotelem na nás čekal autobus, kam jsme vlezli a nechali se odvézt do
kolony hlídané vojáky po celou dobu cesty do Káhiry. Toto byl začátek šestého dne a jak jsem psal
výše, většině lidí se kolem čtvrtého dne udělá zle, nejinak mě. Hned jak jsem ve 02.00 ráno vstal
cítil jsem, že je mi mdlo. Sezobal jsem prášky a kupodivu neuvěřitelně rychle zabraly, ale určitě mi
po nich hned dobře nebylo. Stav nevolnosti jsem měl přibližně 10. hodin. To je doba udávaná ke
zlepšení zdravotního stavu a přesně tak trvala cesta do Káhiry autobusem. Nic příjemného to
nebylo.
Vyrážíme
Po seřazení busů do kolony se vše dalo do pohybu. Mým skromným odhadem bych typoval 50
autobusů. Z Hurghady jsme odjeli kolem 03.00 ráno. Valná část cesty se odehrávala pouští.
Postupně od druhé poloviny se objevilo moře a jelo se kolem vojenských základen. Alternativních
zdrojů elektrické energie v podobě desítek obřích větrných mlýnů. Dále kolem ropných vrtů v moři
i na poušti. Hotelů rostoucích uprostřed ničeho v poušti. U moře byly k vidění obrovské lodě a
tankery mířící do Suezkého průplavu. Projížděli jsme veliké hory a plno jiných neméně zajímavých
drobností. Na cestě, která trvala 10 hodin jsme měli dvě půlhodinové zastávky.
Největší africké město
Ve 13.00 jsme úspěšně vjížděli do Káhiry a jejího dlouhatááánského předměstí. Pomalu, ale jistě
jsme projeli místními zácpami a měli namířeno k alabastrové mešitě Mohameda Alliho. Při jízdě se
rozhlížíme tímto obrovským městem, kde jsou ohromné spousty zajímavých lokací. Baráčky od
těch nejobyčenějších z nepálených cihel co se rozpadají nad svými obyvateli, až po krásné nové
baráky s upravenými zahradami. Je to zvláštní pohled do dálky kde vidíte nízké, často z nepálených
cihel neomýtnuté baráčky a nad nimi tyčící se mohutné výškové budovy. Pokračujeme a při cestě k
alabastrové mešitě je vidět přímo ze silnice lomy, kde se získával před 4500 lety kámen na
pyramidy v Gíze.
Zářící alabasrová mešita
Odtud už vidíme z busu velikánskou mešitu s jejími vysokými minarety, stříbrnými zakulacenými
střechami a béžovými zdmi. Vystupujeme a jdeme dovnitř. Ještě si odskočíme v areálu mešity na
WC a vidíme naprosto nejhorší záchody v našem životě :-). Od WC se vydáváme nahoru k mešitě a
obdivujeme její mohutnost a krásu.
Chceme ovšem také dovnitř proto si zouváme boty. ( Šátek po ženách tentokrát nechtěli ).
Vstupujeme na překrásné, lehce do žluta zabarvené alabastrové nádvoří. Vše je zde z alabastru. Zdi,
podlaha, sloupy, podhledy, výzdoba.
Po prohlédnutí jdeme dovnitř, kde se nám dostává výkladu o historii mešity. Prohlížíme si bohatě
zdobené stropy, světla visící ve výšce a výzdobu.
Tisíce ulic z nadhledu
Vycházíme ven a jdeme se podívat na panorama Káhiry. Výhled je opravdu působivý. Změti ticíců
uliček, velké několikaproudé silnice, které se mezi vším točí jako hadi spolu s velkým množstvím
mešit a v dálce lehce ve smogu tři pyramidy.
Také si jdeme prohlédnout fontánu s alabastrovými lvy stojícími nedalako, kteří jsou osázeni kolem
dokola agávem. Pokračujeme vpravo od fontány po menší stavbě, kde se nachází malá výstava
různých starších exponátu nábytku. Z výstavy odcházíme moc nás nenadchla a prohlížíme si
venkovní areál mešity, kde je hezká zahrada se zastřiženými dřevinami. Už nám nezbývá moc času
a proto se vracíme k autobusu a přesunujeme se do Káhirského muzea.
Káhira – Egyptské národní muzeum
Po cestě vidíme spousty lidí, opravdu spousty. Školáky ve stejnokrojích vracející se ze škol, různé
obchůdky s rozličným zbožím, koně a osly s povozy jedoucí po okrajích silnic ( těch je opravdu
dost ). Na křižovatce chlapíka s krabicí na rameni proplétajícího se mezi auty co prodává nějaké
zboží. Mohutné mnohametrové ( ty největší na nábřeží Nilu ), fíkusy s visícími vzdušnými kořeny.
Dorážíme na rušné náměstí před Káhirské muzeum. Těšíme se ještě v lehké nevědomosti, co nám
tato slavná instituce nabídne. Zvenku budova vzhledem, lehce připomíná nádraží.
Vstupujeme přes dvě brány
Vydáváme se přes první detektor kovů do malého parčíku, nacházejícího se před branami muzea. Po
prohlédnutí několika soch, které park obsahuje vcházíme do budovy přes druhý detektor.
Vše co toužíte vidět
Úspěšně bez větších obtíží se dostáváme přímo k prvním exponátům a obdivujeme desítky
nádherných sarkofágů z kamene a dřeva. Ohromné množství sošek a soch egyptských bohů, až po
obyčejné obyvatele starého Egypta.
Zvířecí mumie ( krokodýlů, hadů, psů, koček, opic ). Krásné malované kanopy ( sloužily pro
uchování nabalzámovaných vnitřností mumií ). Vykládané truhlice perletí a slonovinou. Několik
lehce atipických soch faraona Achnatona, který na patnáct let své vlády zavedl jednobožství v
podobě boha Atona a ostatní božstvo formálně zrušil. Ovšem po jeho smrti znovu vše ke starému
řádu vrátil slavný Tutanchamon.
Dále jsou k vidění veliké černé pyramidy, kamenné stoly na preparování těl mumií, roztomilí malí
kamení skarabové, různé egyptské šperky a samozřejmě není možné zapomenout na opravdu
fantastickou Tutanchamonovu pohřební výbavu .
Zlatý hřeb muzea
Dále množství zlatých masek, náhrdelníků, několik zlatých a pozlacených sarkofágů a zlatý hřeb
celého muzea Tutanchamonova zlatá pohřební maska. Ta je spolu s jeho sarkofágy nepředstavitelně
krásné precizní dílo z něhož oči jen přechází.
Zmínil jsem zde pouze zlomek věcí, které jsou v muzeu k vidění. Pokud máte rádi Egypt a čtete o
nich alespoň občas v knížkách, uvidíte zde ty vzácné věci o kterých jste četli či je viděli na
fotografiích. Jistě to bude stát zato. V době kdy jsme navštívili muzeum jsem měl možnost fotit bez
blesku a natáčet videokamerou. Obojí dokonce zdarma. Kdo bude chtít vidět mumie faraonů, bude
si muset trochu připlatit – 40 EL na osobu. Mumky jsou totiž zvlášť. Po prohlídce nám již moc sil
nezbývá, vydáváme se tedy ven zakoupit si životadárnou vodu. Usedáme do stínu pod velikou
egyptskou sochu a čekáme na autobus. Má dorazit za 20 minut a odvézt nás Káhirou do našeho
hotelu Pyramids Cataract*****.
Ubytování s hudbou
Po přijetí před hotel nám při výstupu vyhrává živá muzika, v podobě veselých místních hudebníků.
S blížícím se večerem jsme opravdu zmoženi po předchozí noci, kdy jsme vstávali velice brzy. Jeli
10 hodin autobusem a prohlíželi si alabastrovou mešitu s Káhirským muzeem. Po vstupu odcházíme
vyplnit registrační karty. Za ně dostáváme klíče od pokojů a hurá pomalým krokem na večeři. Jídlo
nám trochu obnovilo HP.
Dobrou noc netopýři
Jdeme se projít velice hezky zarostlou a upravenou hotelovou zahradou. ( Údajně má Pyramids
Cataract největší hotelovou zahradu a bazén v Káhiře ).
V akáciích a datlových palmách kousek před naším pokojem potkáváme několik letících netopýrů.
Přejeme jim dobrou noc ( nebo spíš den, pro ně ) a jdeme si lehnout.
7.den
Ranní políčka s ibisy
Druhý den se probouzíme do příjemného lehce zamlženého ( či smogového nelze poznat ) rána.
Dnešní den máme dopoledne volno a vyrážíme na průzkum okolí. Hotel sídlí na zajímavém místě
poblíž políček zavlažovaných vedlejším ramenem Nilu. Tato ramena slouží především k
zavlažování políček, ale zároveň jsou používaná jako stoka i smetiště. Viděli jsme několikrát mrtvá
zvířata ležící na břehu nad vodou. Rozhodně se do zdejší vody nedoporučuje dávat končetiny či si
oplachovat obličej z důvodu bilhariozy. ( Červi kteří projdou pokožkou do těla a usadí se v játrech ).
Pěšky míjíme množství políček v ranním oparu a prohlížíme si je. Jsou krásně upravená a čistá.
Egypťané již pracují a sklízejí zelené pro zvířata. Mezi nimi si vykračují krásní bílí ibisi, kterých je
v celém Egyptě hlavně na políčkách nepočítaně.
Bůvol má přednost
Najednou se proti nám na cestě objevuje stádo vodních bůvolů. Rychle jim uhýbáme z cesty aby si
nás neodnesli na svých zahnutých rozích. Bůvoli odcházejí a my pokračujeme dále po silnici kde
jezdí auta. Po krajnici chodí oslíci a koně s povozy.
Před námi vidíme starého muže s koštětem, jak zametá prach navátý z pouště ze silnice. Zahýbáme
na most a vidíme místní ženy nesoucí na hlavě mísy s odpadem z kuchyně, které z mostu sypou
rovnou do vod Nilu. Za mostem jsou menší budovy kde bydlí pravděpodobně lidé, kteří pracují na
políčkách nacházejících se na protější straně řeky.
Cirkusové triky za bakšiš
Občas na nás někdo pokřikuje ať jdeme za ním, někteří jen koukají a jiné vůbec nezajímáme. Dětem
se ale líbíme a tak se nás několik místních dětí drží a snaží se z nás všemožnými cirkusovými triky
vytáhnout bakšiš. Tentokrát jsme se zviklat nenechali a peníze nerozdali. Po nějaké době se vracíme
před hotel s hlídkujícími vojáky. ( Ti hlídají v Egyptě úplně vše, každou banku, veřejnou instituci,
muzea, památky a občas hotely ). Vracíme se do hotelu.
Káhira – pyramidy v Gíze
V pokoji se chystáme na cestu k pyramidám. Vyrážíme po 12.00 hodině. Jedeme Káhirou a míjíme
políčka nad nimiž jsou pečlivě upravované palmy. Baráky pod kterými není pevná cesta, pouze
udusaná zem na které se válí mraky odpadků. V nepořádku si hrají děti spolu se psy. Běhají
společně a dovádějí. Najednou v dálce za všemi těmi baráky vidíme pyramidy v oparu smogu. Jsou
opravdu oproti okolí obrovské, ale během chvilky nám mizí z dohledu. Motáme se uličkami s
obchůdky ve kterých se dá koupit téměř vše a jsme již kousek od nich.
Jeden z divů světa
Ano, už je vidíme. První, která se nám ukazuje je pyramida Chufevova. Základna 227,5 metrů ×
227,5 metrů, výška 137 metrů, dříve 146,6 metrů. Je to opravdu krása. Ještě jí ale vidíme vzdálenou
několik set metrů. Jako druhá vykukuje i Rachefova pyramida, ( o půl metru nižší než Chufevova )
ovšem i ta po chvíli mizí a my vjíždíme pod areál pyramid. Míří sem kromě nás mnoho jiných
autobusů a tak chvíli čekáme na vjezd.
Po chvíli vjíždíme. Vystupujeme z autobusu a díváme se na tu nádheru. Na pyramidy staré 4500 let.
První a největší z pyramid Chufevova, je bez vápencového obložení narozdíl od Rachefovy, ale zase
je krásně čistá. Jako když ji někdo před naším příjezdem zametl.
O půl metru nižší Rachefova pyramida má ještě vápenec na své špičce a je na něj opravdu
překrásný pohled. Vápenec je vyleštěný, třpytí se a odráží se v něm slunce. Pyramida je oproti
Chufevově zaprášená a má na sobě navátý písek z pouště. Působí tedy dojmem, že je víc poškozená
byť jsou na tom zhruba stejně. A pokud se ptáte jestli vás pyramidy ohromí… Moje odpověď zní:
zcela jistě. Nejen svou velikostí, historií, ale i jako celek. Je to nádherný dojem, stát pod
světoznámými pyramidami. Jdeme zpět k autobusu a brousíme si zoubky na druhou Rachefovu
pyramidu zblízka. Objíždíme ji a jdeme k ní. Pyramida je ve skutečnosti menší než Chufevova, ale
je postavená výše na okolním terénu. Působí tedy větším dojmem. Zblízka je v zubech na kamenech
vidět navátý písek z pouště. Nebo jestli se drolí z části i pyramida nevíme, ale pokrytá je vcelku
dost. Ovšem vápencové obložení na vrcholu stavby je opravdu působivé.
Vedle nejvetší Chufevovy pyramidy se dá také navštívit muzeum s faraonovou solární bárkou, která
měla odvézt jeho zesnulé tělo od balzamovačů do pyramidy. Bárka byla nalezena zasypaná kousek
od pyramidy. Údajně se vedle prvního nálezu bárky nachází ještě druhý exemplář. Prozatím
pohřbený v zemi. My jsme muzeum nenavštívili. Musíme si něco nechat i napříště. Kousek od
muzea se solární lodí jsou tři malé pyramidy královen. Ty působí proti zachovalé mohutné
Chufevově pyramidě opravdu minimalisticky. Ještě k tomu je dovoleno na ně šplhat a z části také
díky tomu jsou opravdu v žalostném stavu.
Vstupujeme do temné hrobky
Čas nás nemilosrdně tlačí. Jako další chceme také vidět třetí a nejmenší Menkaureovu pyramidu, do
které se dá za 10 EL. vstupovat bez omezení. Přístupné jsou všechny, ale v ostatních je počet lidí
omezen. Spěcháme k poslední nejmenší pyramidě. Rychle prcháme dokoupit lístky do
Menkaureovy pyramidy. Lístky máme, ale ještě musíme dát záznamová zařízení do busu. Uvnitř se
nesmí fotit ani natáčet.
Klopýtáme zpocení ke vchodu pyramidy kde dáváme hlídačům lístky a vstupujeme dovnitř. Od
vchodu, který se nachází zhruba 10 metrů nad úrovní terénu cesta uvnitř pyramidy rychle a dlouho
klesá dolů. Poměrně prudká cesta po níž sestupujeme skrčeni dolů je ze dřeva se zarážkami, aby jste
nesklouzli. Je to docela zábava sejít ji bez úrazu. Pokud se ve zdraví dostanete dolů musíte se
chvílemi krčit ještě více. Na stropě jsou totiž občas mohutné kamené překlady. Po projití rovné
cesty se chodba dále stáčí vpravo a znovu kloužete kousek po prkenné šikmině. Zde se nachází
různé výklenky ve zdech, které sloužily na pohřební zásoby. Dále občas nějaká místnost a jinak nic.
I tak je to velice zajímavé když si člověk uvědomí jakou vrstvu kamene má nad hlavou. Uvnitř
pyramidy by se také dalo čekat, že bude chládek. Opak je pravdou. Stejně jako v Údolí králů ve
skalních hrobkách i zde je neskutečně vlhký vzduch z funících a zpocených lidí a příšerné horko
spolu s přítmím. Není ale času nazbyt a tak si razíme zase cestu nahoru. Po několika minutách se
ocitáme na čerstvém horkém vzduchu. Vyrážíme k vyhlídce na zdejší areál.
Pyramidy jako na dlani
Během chvíle jsme namístě vzdáleném 500 metrů a můžeme si pěkně v klidu vychutnat pohled na
všechny pyramidy najednou, v pozadí s obrovským 20ti milionovým velkoměstem Káhirou.
Starověký hlídač
Po vychutnání znovu nasedáme do busu a jedeme napříč areálem k sfinze. Úspěšně se protlačíme
dravou dopravou pod sfingou a vysedáme. Sfinga se nachází několik set metrů pod prostřední
Rachefovo pyramidou. Z části je pořád vidět vzestupná cesta, která kdysi spojovala chrám vedle
sfingy s Rachefovou pyramidou. Kousek od chrámu sídlícího těsně vedle sfingy jsou vidět zbytky
mastab. Kousek dále ve skále velké množství vytesaných hrobek. Ke sfinze se vchází přes chrám.
Ten není v podstatě vůbec zdobený, má pouze čisté zdi. Ale zase jsme si poprvé krásně všimli, jak
egyptští kameníci dokázali precizním způsobem otesávat kameny. Několikatunové bloky kamene, z
nichž se chrám skládá jsou na sebe stavěné s úžasnou přesností. Jak známo nevložíte do spár mezi
kameny ani vlas. Kolikrát chvilku hledáte, kdeže je vůbec spára mezi kameny vidět.
Pokračujeme dále malým chrámem a jdeme cestou do kopečka a vylézáme několik metrů od sfingy.
Kolos je vysoký 18 metrů a dlouhý 80 metrů. Nos sfinga pořád nemá, zato ale měla spravené
končetiny u těla a ty jsou opravdu pěkné. Celkově je moc krásná, hlavně spolu s pohledem na
všechny pyramidy, které se tyčí na kopci nad ní.
Papyrová Galerie
Opouštíme sfingu, hlídače prostřední pyramidy a jedeme do papyrové dílny, respektive prodejní
galerie. Ta se nachází zhruba o kilometr dále. Projedeme pár ulic Gízy a stojíme v boční ulici kde
sídlí. Ještě než se dozvím, že se uvnitř nesmí natáčet a fotit obojí udělám. V prodejně se prodává
papyrus stejně jako např. na ulici či na bazaru. Zde ovšem máte ( snad ) záruku, že je papyrus
pravý. Ale nejen papyrus také barvy, které nejsou umělé ani pouze strojově tištěné. Zakoupili jsme z
obrovské nabídky papyrus známého egyptského klíče života, který má po stranách dvě kartuše. Do
nich jsme si nechali napsat v podobě hieroglifů naše jména. Vše stálo zhruba 400 kč.
Parfumerie Palace
Vyrážíme o pár ulic dál a jdeme do Parfumerie Palace. To je něco obdobného jako papyrová galerie
s tím rozdílem, že zde prodávají esence na výrobu parfémů a samotné parfémy. Esencí ve velkých
skleněných lahvích tu měli opravdu mnoho. Odhadem několik set. ( Egypt je největší vývozce
esencí na světě – 90 procent ) Dostali jsme ochutnávky v podobě ťuknutí uzávěrem s příslušnou
esencí na ruku. Jaké to přesně byly si bohužel nepamatuji. Většina z nich ale voněla pěkně. Kdo si
koupil esenci s sebou, mohl si její obsah po naředění 100 procentnim lihem desetinásobně zvětšit. A
to se myslím vyplatí :-).
Káhira – bazar Chán el Chalíli
Z voňavé parfumerie jsme zamířili přes Nil k největšímu bazaru Káhiry, Egypta a dokonce celé
Afriky Chán el Chalíli.
Počkejte… máme úplně vše
Přijeli jsme na extrémně rušné náměstí před druhou nejstarší univerzitu světa Al Azhar, kterou
navštěvuje 120 000 studentů a vyučuje zde 600 učitelů. Přes náměstí jsme se vydali do útrob
bazaru. Máme ovšem bohužel velice málo času a tak naše prohlídka byla pouze zběžná. I přesto se
nám zde velice líbilo. Bazar se rozprostírá v ulicích mezi domy a je opravdu obrovský. Dokonce
tak, že když jsme z něho odjížděli viděli jsme ho táhnout se několik kilometrů dál od místa, kde
jsme ho navštívili. A to určitě šel i do bočních ulic. Na trhu stejně jako na všech ostatních kde jsme
nakupovali byl obrovský mumraj. Tisíce lidí tlačících se sem a tam, jako na mraveništi v lese. Vše
zdánlivě bez řádu (jako u mravenců :-). Prohlížíme si vše co se dá za takový úsek času který máme
k dispozici stihnout.
Večeře, sprcha a 1000 kilometrů
Vracíme se zpět na náměstí a odjíždíme do hotelu na večeři. Naplníme si pupíčky lahodnou krmí a
chystáme se na cestu k nádraží. Odtud máme odjet vlakem ve 22.00 do Asuánu vzdáleného 1000
kilometrů směrem na jih. Vlak opravdu přijíždí, dokonce poměrně přesně ( 20. minut zpoždění ).
Trochu shonu než se všichni rovnoměrně rozejdou a vstoupí do svých kupé. Jedeme první třídou a
ta je srovnatelná, řekl bych s naší v Čechách. Jeden, vlastně dva rozdíly tu přeci jsou. Za prvé, v
kupé stejně jako v celém vlaku nejdou stahovat okna, nemají prostě kliky. Za druhé, je přítomna
klimatizace a ta opravdu funguje. Já to sice nepostřehl, jiní si ovšem stěžovali, že kolem půlnoci
byla zima převeliká. Také docela zajímavá záležitost, kupé nemá dveře. Ne že by je někdo ukradl na
zdi nejsou ani panty, ale prostě je nemá. Jak se nám později dostalo poučení od Mohameda, není to
spací vůz. Vyrážíme na dlouhou noční cestu do vzdáleného Asuánu.
8.den
Stovky kilometrů
Vcelku pohodlně spíme a ráno se probouzíme pořád na cestě informováni o zpoždění 3 hodiny.
Díváme se na překrásnou krajinu za oknem. Stovky a stovky kilometrů políček s cukrovou třtinou,
banánovníky, vojtěškou, obilím a různými zemědělskými plodinami. V pozadí s palmami a ještě
dále s krásnou béžovou pouští. Ta tvoří hezký kontrast se zelenými poli. Jede se pořád kolem Nilu a
tak políčka jsou vždy několik set metrů do stran podél břehů. Pak jenom poušť. Mezitím vším
vykukují baráčky lidí, kteří na polích pracují. Je to opravdu zajímavé a roztomilé.
Žádný smog a špína
Už to není Káhira se smogem a špínou, auty a hlukem. Tady jen poušť, voda, zelená políčka a
modré nebe. Jedeme hodiny a hodiny a nakonec dorážíme do Asuánu kolem 13.00. 15ti hodinová
cesta nám kupodivu moc zabrat nedala. Vystoupíme z vlaku a následuje leknutí jaká je zde výheň
oproti Káhiře. Procházíme nádražím a jsme překvapeni po vystoupení ven, jaký je Asuán rozdílný
oproti Káhiře. Především je zde mnohonásobně větší pořádek a není zde takový hlahol. Působí jako
nějaké lázeňské městečko. Na ceduli před nádražím čteme Welcome to Aswan, děkujeme tedy a
jdeme do připraveného busu.
Asuán – ostrov Agilkia (Philae)
Autobusem jedeme k chrámu na ostrově Agilkia, známého více jako chrám na ostrově Philae. Z
důvodu stavby velké Asuánské přehrady byl chrám celý zatopen a proto se egyptská vláda a Unesco
rozhodly, že chrám přenesou z ostrova Philae na sousední téměř stejný ostrov Agilkia. Povedlo se a
nyní chrám stojí na suchu.
Suchou nohou to nejde
K chrámu se suchou nohou dostat nedá, proto musíme využít loď. Na molu jich stojí desítky
rozestavěné všude možně. Zaujímáme pozici na lodi a jedeme k Agilce. Kousek od nás vidíme
menší ze dvou egyptských přehrad.
Liduprázdný chrám
Cestou míjíme krásné světle hnědé kulaté skály, vystupující z vod Nilu. O chvilku později na nás
shlíží první námi navštívený egyptský chrám. Jsme opravdu překvapeni krásou stavby.
Vcházíme do areálu a obdivujeme krásné sloupy s hieroglyfy a chrám jako celek. Dále vstupujeme
na první nádvoří a dovnitř chrámu. Všechny zdi, každičký koutek jsou vyplněny krásnými
hieroglyfy a egyptskými bohy. Prohlížíme si vše a postupujeme dále.
Venku jsou k vidění krásné pohledy na chrám, modrou vodu Nilu a různě rozeseté palmy. Všímáme
si sousedního ostrůvku nacházejícího se 50 metrů od kraje ostrova na kterém stojíme. Tam byl
původně chrám. Ano, je to ostrov Philae. Je z něj vidět ovšem jen několik metrů povrchu, zbytek je
zatopený.
Zpět do Asuánu
Užíváme si klid u chrámu ( za nás bylo málo turistů ) a obdivujeme jej. Po půlhodince se vydáváme
k lodi a plujeme zpět k přístavu. Odváží nás na naši loď Orchestra ***** kde se ubytujeme.
Dostáváme zde oběd, sice trochu pozdě, leč nevadí.
Noční jízda kočárem
Volno do večeře využíváme k lenošení na střeše lodi a rozhlížením se po Nilu a Asuánu. Po výborné
večeři se kolem 21.00 vydáváme kočárem taženým koníky po nábřeží, do centra města. Jako první
návštěvu máme naplánovanou největší Asuánskou mešitu, stojící na kopci nad městem.
Tma v mešitě
Mešita při našem příjezdu je již zavřená, ale to nám vůbec nebrání ke vstupu do jejích útrob.
Hlídači otevírají na pokyn Mohameda bránu a my jdeme nahoru pouze v osmi lidech. Potmě, v
klidu lehké noci. V mešitě není ani noha. Pouze hlídač. Ten nám otevírá bránu a jde pryč. Jsme v
noci uprostřed prázdné, tiché mešity. Je to zajímavý pocit. Prohlížíme si vnitřek této hezké a útulné
stavby. Po prohlídce jsme sešli s kopce dolů a nasedli do kočárů. Projíždíme městem k místnímu
bazaru. I v noci je na něm docela velký mumraj. Sice ne jako ve dne, i přesto lidé nakupují, povídají
si, baví se v kavárničkách. Prostě to zde snad pořád žije.
Při odchodu z bazaru potkáváme klučinu s hromádkou papyrů. Proč jich teda několik nevzít?
Kupujeme pár kusů, za 15 EL./kus a jsme spokojení. Po chvíli přichází pár lidí, kteří jeli s námi.
Také jim začíná papyry prodávat. Ovšem po 10 EL./kus. To se mi samosebou nelíbilo, že mě ožulil.
Uzmul jsem mu ještě jeden gratis a měli jsme je také za deset. Poté se vracíme na loď a zasunujeme
se do postýlek. Pšš…a dobrou noc.
9.den
Probouzíme se do příjemného rána a po snídani šplháme na střechu lodi, podívat se na ranní Asuán.
Je to velká krása. Po modré hladině Nilu plují feluky, lidé se procházejí po nábřeží. Na ostrůvcích v
Nilu posedávají rackové. Květiny při mírném slunci kvetou a k tomu lehký vánek pohybuje listy
palem. Opravdu pravá africko egyptská krása.
Taxi?!… Děkujeme, ale jdeme pěšky
Dnešní den máme dopoledne volno a jdeme pěšmo i přes nabídky na taxi a feluky ( čehož litujeme
později). Na žádné jsme se po dobu našeho pobytu nesvezli. Jako lidé na které jsme se z lodi dívali,
ocitáme se v příjemném ránu na pobřeží, ovíváni lehkým větrem. Po chvíli dojdeme na náměstí
před asuánským nádražím. Rovnou se ocitáme před místním největším bazarem, který jsme
navštívili předchozí noc. Je trochu volnější než Káhirský, ovšem neméně zajímavý.
Krokodýlí hlavičky rozhodně nechceme
Procházíme a občas zastavíme kolem množství různorodých obchůdků, stánků či jen povozů,
nabízejících od sošek egyptské mytologie, koření, čajů, ovoce a zeleniny, papyrů, po veliké kusy
masa, visících na hácích na slunci s přátelskými mouchami.
Kátě se zrovna dnešní ráno udělalo špatně, takže při pohledu na masíko sušící se na slunci k tomu
jen pomohlo, že jí bylo ještě hůř. Přibližně v polovině bazaru sídlí krámek Nůbijce, nabízejícího
docela zajímavé masky z teakového dřeva. Dále sušené ehm…. krokodýlí hlavičky, taktéž jejich
zuby různých velikostí. Zboží má ale drahé jako ďas a tak z původně vyhlídlé masky nic nebylo.
Masky podle velikosti – nejdražší až 500 EL. Krokodýlí hlavičky na provázku z velbloudí kůže –
100 EL. Cenu dino zubů si nepamatujeme. Ale jinak, zabíjet krokodýlky a pak jim chudinkám sušit
hlavičky. Fuj :-(. Po neúspěchu s maskami a různými divnostmi, jsme o kus dále od veselého
mladíka zakoupili kanopu s hlavou Egypťanky za 40 EL., usmlouvanou z původních 90 EL. Opět u
jiného prodejce s oblečením, kupujeme šátky (palestiny) za 20 EL. Usmlouváno z 50 EL. Od jiných
lidí, kteří zde také byli, dostáváme informaci, že za šátky na nádraží požadovali 230 EL :-).
Arabské noviny z chodníku
Dále v místní trafice usídlené na chodníku, kupujeme výtisk asuánských novin, ( v arabštině ) což
prodavače velice pobavilo a strašně se smál. Na vedlejší křižovatce dostávám zálusk na sošku boha,
snad Anupa? Tu zakupujeme po dlouhém smlouvání (když Kačka už koulela očima, jak jí bylo zle.
Do toho jsme neměli pití a začínalo být už vedro) za 20 EL., z 90 EL. K ní chci zdarma ještě přidat
kruh(?) co se nosí na šátku na hlavě. Dal mi jej a při odchodu mi začal nabízet další, tu samou sošku
dokonce za 10 EL :-). Už jsme ale měli dost vedra a odešli jsme zpět na loď. Po obědě poprvé
vyplouváme po Nilu do Kom Ombo.
Kom Ombo – odpoledne
Idylka
Je krásně teplý den. Sedíme si na palubě a užíváme při plavbě krásné scenérie na březích Nilu. Jsou
zde desítky kopců a skal, na kterých leží při úpatí vesničky s barevnými baráčky. Níže rostou
datlovníky a jiné palmy. Pod nimi se rozkládají políčka se svěže zelenou úrodou. Dobytek, pasoucí
se na březích Nilu spásá zelenou trávu a keře, zrcadlící se ve vodách Nilu. Všechny kontrasty barev,
modrá obloha, béžové kopce a skály, zelené rostliny, modrozelená hladina Nilu, jsou opravdu
fantastické a nelze se na ně vynadívat.
Malý požár na břehu
Jak plujeme směrem na sever ke Kom Ombo vidíme také malý požár, zapříčiněný pravděpodobně
vypalováním políček s cukrovou třtinou. Na břehu Nilu hoří několik palem, nebo že by se takhle
zbavovali uschlých listů na palmách visících na kmeni? Potkáváme také občas rybáře Egypťany na
felukách. Teď si říkám jak něco mohou vůbec chytit, když jim pořád nějaké parníky veliké jak hora
s třemi lodními šrouby plují kolem. Naštvaně se ovšem netvářili.
Vítá Vás kouř v Kom Ombo
Vplouváme k přístavu v Kom Ombo a překvapuje nás jako první nepřehlédnutelný černý kouř z
komínů, na okraji města.
Po zakotvení jdeme na prohlídku chrámu, vzdáleného pouze kousek od Nilu na kopci. Zdejší
obchodníci jsou prý známí svou možná až přehnanou aktivitou a proto se jim musela na zemi udělat
bílá čára, přes kterou nesmí překročit k turistům jdoucím k chrámu. Působ
- Guest napsal(a) před 9 roky
- Musíte se přihlásit, abyste mohli komentovat
Prosím, nejprve se přihlašte.