Noční přejezd vlakem do Bangkoku byl balzám na naši vytřesenou duši z laosských cest. Cestování s thajskými dráhami je asi ten nejpříjemnější způsob přepravy, který můžete v JV Asii zažít. Ve vagónech máte k dispozici sklopná lůžka, která jsou čistě povlečená a ochotně vám vše připraví stewardi, a po parném upoceném dni si můžete dát i sprchu. Jedinou nevýhodou je celkem dost předražené jídlo a pití, ale časté zastávky přímo vybízejí ke koupi nějaké dobroty přímo na nástupišti, kde už jsou ceny přijatelné. Po vydatném spánku jsme ráno vystoupili v Bangkoku s běžným cca 3 hodinovým zpožděním. Takže po našich cestách už si nebudeme stěžovat na dochvilnost našich ČD.
V hlavním městě Thajska jsme si udělali zastávku proto, abychom zde nakoupili suvenýry a oblečení na víkendovém trhu. Zároveň jsme neodolali nabídce místních „návrhářů“ a nechali si spíchnout oblek a kostýmek na míru. S prací jsme byli nadmíru spokojeni už jenom proto, že nás vše vyšlo cca na pětinu ceny než v ČR. Všechny nakoupené věci (a že jich bylo) jsme zabalili do obrovské tašky a vydali se na nádraží, odkud nám jel vlak na hranice Malajsie. Rozhodli jsme se, že vše pošleme malajskou poštou, která by měla být nejlevnější v celé Asii.
Po cca 24 hodinách, při kterých jsme projeli takřka celé Thajsko, jsme se ocitli v prvním malajském městečku Butterworth. Odtud jsme poslali dva 5kg balíky, které nás vyšli na závratných 700 Kč 🙂 (v Thajsku bychom zaplatili cca 8x víc) a koupili si lístky na noční bus do jednoho z nejstarších deštných pralesů na světě – Taman Negara. Zde jsme se ubytovali v hodně nuzném hotelu (nebylo moc na výběr) a podnikli malou procházku po okolí. Zjistili jsme, že kromě národního parku a pár stánků s jídlem tu zhola nic není. Druhý den ráno jsme si připravili velkou svačinu na celý den a vyrazili na celodenní výlet do džungle. Po pár kilometrech jsme usoudili, že to nebyl zrovna nejlepší nápad. Jako v celé Asii jsou trasy velmi špatně nebo vůbec značené, takže jsme se samozřejmě ztratili. Navíc cesta byla dost náročná a tak jsme se za doprovodu otravného hmyzu rozhodli vydat po svých stopách zpět. Krátce před setměním jsme dorazili do hotelu a za sebe mohu říct, že jsme toho měli plné brejle. Několikaměsíční cestování s nedostatkem pohybu si vybralo svou daň. Každý pohyb nás bolel, jako kdyby nás někdo mlátil tyčí a moje sténání bylo slyšet po celém hotelu. Kupodivu druhý den ráno jsme se probudili docela v pořádku a tak jsme vyrazili tentokrát jenom na krátký výlet, při kterém jsme prolezli prý jeden z nejdelších a nejvyšších „canopy walkway“ (provazových mostů) na světě. A tak jsme si mohli prohlédnout „jungle“ z ptačí a opičí perspektivy. Večer nás čekalo nemilé překvapení. Náš věrný přítel fotoaparát párkrát rychle zacvakal a nadobro se odmlčel. Vrátili jsme se na hotel celí skleslí a přemýšleli, jak budeme v Malajsii řešit opravu.
Jelikož nás za pár dní čekal 10ti denní kurz meditace Vipassany, vlastně jediný důvod proč jsme do této země přijeli, tak jsme nasedli na ranní autobus a odjeli do nejbližšího města, odkud nám jel autobus do Kuantanu, z kterého už je to na meditaci co by kamenem dohodil. Při čekání na bus jsem si všiml krámku s fotoaparáty, na němž bylo napsáno Canon a já se skočil zeptat na pár informací ohledně zaruční opravy našeho miláčka. A jakoby naschvál, když jsem foťák zapnul před prodavačem, zázračně se rozeběhl. Když jsem mu vysvětlil, že jsem ho den předtím používal v deštném pralese, tak mi chlápek vysvětlil, že se to občas stává. Vlhkost se prý dostane dovnitř a dojde ke krátkodobému zkratu, který znemožní focení. S obrovskou úlevou, že je vše zase v pořádku, jsme nastoupili do autobusu, abychom o pár hodin později vystoupili v Kuantanu, kde měla být jedna z vyhlášených pláží široko daleko. Byli jsme navýsost zklamáni. Pláž byla dost špinavá, voda smrděla splašky z kanalizace a všechno včetně ubytování tu bylo nehorázně drahé. Zabydleli jsme se v hotelu se sdílenou koupelnou za 25 USD a rozhodli se, že to do začátku kurzu meditace nějak zvládneme. Do moře jsme nevlezli ani jednou, takže jsme se jenom trochu slunili a také si poslechli plážový koncert mladých punkových kapel. Kluci byli opravdu výborní a kombinace stylů ska a grindcoru mě obzvláště udivovala. Bohužel nebo možná bohudík jsme toto místo museli opustit již po dvou dnech, protože majitelka hostelu nebyla ochotná přijmout platbu v dolarech. Bankomat ani směnárna zde nebyly a nikdo mi nebyl schopen pomoci vyměnit pár dolarů za malajské ringity. Tak jsme celí znechucení z toho malajského disneylandu zmizeli a přemístili se o pár kilometrů dál do sousedního města. Zde jsme přečkali zbylé tři dny, kde jsme se léčili z nachlazení způsobené překlimatizovanými prostory. Konečně nastal den D a my se ocitli na kurzu meditace. Já jsem kurz opustil hned druhý den, jelikož jsem nebyl úplně doléčen a Barunka zde vydržela 7 dní.
Pak jsme strávili několik dní na pláži poblíž městečka Port Dickson. Zde už jsme se trochu smočili, i když čistota vody nebyla nejlepší, a nacpávali si pupky výborným zdejším jídlem. Poslední dva dny před odletem do Indonésie jsme prozkoumávali hlavní město Kuala Lumpur. I když nejsme příznivci velkých moderních měst, tak KL (jak ho místní familiérně nazývají) se nám celkem líbilo a architektům se celkem vkusně povedlo skloubit obrovské mrakodrapy s koloniální architekturou. Obzvláště noční pohled na kdysi nejvyšší budovu světa „Twin towers“ je úchvatný. Vstupy na zdejší zajímavosti a památky jsou celkem drahé, ale my pár stovek obětovali a podívali se na KL z cca 450 m vysoké telekomunikační věže, která patří mezi 4 nejvyšší věže světa. Potom jsme navštívili ptačí park, kde jsme shlédli úžasnou ptačí show a potvrdili si, že papoušci po právu patří mezi nejchytřejší zvířata světa. A dále jsme si prohlédli obří aquarium, kde jsme viděli stovky druhů mořských tvorů, včetně žraloků, rejnoků, murén a obřích mant. Součastí programu bylo také krmení žraloků z rukou potápěčů, ale očividně přežraný žralok se k obědu moc neměl. Nejspíš mu v žaludku ležel potápěč z předchozího dne 🙂
Večer jsme se sbalili a vydali se strávit naši poslední noc na letiště, z kterého nám brzo ráno letělo letadlo na Sumatru. I přesto, že Malajsie nebyla plánovaná, jsme moc rádi, že jsme ji navštívili.
Zde je několik postřehů:
*ze všech zemí, které jsme navštívili, má Malajsie suverénně nejméně kvalitní a zároveň nejdražší ubytování (cena za hnusný špinavý pokoj začíná na 12 USD)
*sice jsme navštívili jen pár pláží, ale dle turistického průvodce a z poznámek na internetu to měli být top pláže. Oproti Indii a Srí Lance jsou pláže malé, špinavé a v podstatě ani nelákají k tomu, aby člověk smočil své rozpálené tělo.
*Malajsie je plná koček a všechny mají amputované ocásky (asi aby nikde nelezly)
*bezkonkurenčně nejlepší jídlo, které jsme za našeho putování ochutnali. V podstatě jsme jedli ve venkovních jídelnách a z nepřeberného množství jídla se nám točila hlava. Za cca 30 Kč jsme se vždy najedli až k prasknutí. Umíme si představit, že bychom zde byli vegetariáni, jelikož takovou pestrou a výbornou vegetariánskou stravu jsme nikde nejedli. Jestli se někdy vrátit do Malajsie, tak hlavně kvůli žrádlu 🙂
*Malajsie je v podstatě muslimskou zemí a v této zemi jsme na islám změnili totálně názor. Žijí zde ti nejmilejší lidé z celé Asie, všichni se pořád usmívají a snaží se vám vždycky nezištně pomoc. Ženy jsou zde normálně zapojeny do veřejného života a nefalšovaný úsměv na rtech dává tušit, že jsou velmi spokojené s celým svým životem
- Guest napsal(a) před 12 roky
- Musíte se přihlásit, abyste mohli komentovat
Prosím, nejprve se přihlašte.
