0
0

Madeiru jsem měl v plánech už pěkně dlouho. Největší překážka byla však drahá letenka. To už je minulost. Po vybudování nového letiště se Madeira otevřela masové turistice a Fischer začal lítat na Kanáry/do Maroka přes Madeiru. Dá se koupit samotná letenka (cca 11 000,- Kc) nebo relativně drahé zájezdy. My jsme riskli a počkali si na last minute. Byly to nervy, ale nakonec vyšel „zájezd“ za 11990,- včetně ubytování a snídaně! Jelikož je to ostrov relativně malý, tak mít „základnu“ na jednom místě až tak nevadilo. Blýská se na lepší časy, protože Fischer nakontraktoval levný hotílek přímo ve Funchalu za podobnou cenu, ale ne už last minute. Ubytování v centru může být ještě výhodnější, než v hotelové zóně na okraji města. Pak totiž musíte jezdit MHD do centra na meziměstské autobusy.

Madeira je super. Je to relativně „pohodová“ dovolená, žádné extrémy. Ten kdo rád chodí po horách, tak si ji zamiluje. Ten kdo jede za mořem, tak ať na Madeiru radši ani nejezdí. Největší atrakcí ostrova jsou tzv. levady – zavodňovací kanály podél kterých se chodí. Je jich tam 2300km a některé vedou tunely nebo vysekané ve strmých úbočích.

My jsme vyrazili ve třech. Já se svou drahou polovičkou Petrou a Vláďa (musel si bohužel připlatit 2000,- za single pokoj, protože jsme nesehnali dalšího účastníka). Ještě se s náma vezl další účastník, ale ten byl ještě v bříšku :-)….

Levada Dos Tornos

Přilétáme hodně brzy ráno a po ubytování v hotelu vyrážíme do centra. Bydlíme v hotelové zóně v západní části Funchalu a do centra se musí městským busem. Kupujeme 7 denní lístek na MHD za 15Eu. Dává nám trochu práce se zorientovat v systému autobusové dopravy. Nemají tady centrální autobusák a busy odjíždějí z různých míst podél ulic v centru. Bereme bus č.20 do rekreační oblasti Monte ležící cca 580m nad mořem/městem (ještě tam jezdí busy č.21 a 48). Monte je poutní místo s velkým kostelem a s největší turistickou atrakcí ostrova – tobogan – sjíždění strmými ulicemi Funchalu na dřevěných saních.

Rychle opouštíme turistický mumraj a jdeme na první levadu Dos Tornos. Prý se nástup špatně hledá, takže krátký popis: Sejít po schodech před kostelem, pak doleva po kamenné cestě kolem botanické zahrady a horní stanice lanovky na konečnou autobusu č.22 Babosas kde je další kaplička a ukazatel.

Polní cestou dolů až k rozcestníku „Y“, doleva nahoru po úzké pěšince lesem až narazíte na levadu, která zrovna vytéká z tunelu. Krásná pěšinka vede podél betonového korýtka. Kopírujeme údolí a výhledy začínají být hodně dobré. Ani se nechce věřit, že jsme kousek za městem v dosahu MHD.

Levada protéká vesničkou, kde se musí podejít po kamenné ulici, aby se znova zanořila do hustého lesa. Docela překvapila přítomnost stromových kapradin, které si místní zasazují jako okrasné stromy. Vypadá to docela „tropicky“.

Za dalším údolím levada protéká kolem luxusních turistických vilek a velké nádrže na vodu aby se zanořila do eukalyptového háje.

Kolem levady rostou úplné záhony klivií(?) a dalších kytek. Na jaře to tady musí být úplná fantasie.

Vcházíme do mraků a začíná mžít. Docela se i ochladilo. Les v mlze nebo mracích je vždycky hrozně fotogenický. Mám s sebou digitál, tak fotím jako divý a experimentuji.

Krátkým betonovým tunelem podcházíme cestu a pak už vidíme ceduli „Hortensia Tea House“ na který se už těšíme. Je to krásná restaurace v koloniálním stylu utopená v zeleni. Dáváme pivko a nějaké sandwiche. Venku docela lije. Vypadá to, jako bychom byli někde v africkém pralese. Jestli půjdete někdy kolem, určitě se zde zastavte. Stojí to zato.

Nasazujeme bundy a pláštěnky a pádíme podél levady až k hlavní asfaltové cestě, kde scházíme k zastávce busu.

Je šílená mlha a lidi tady jezdí bez světel! Hned vedle zastávky fotím ještě „zátiší s kapradinama“.

Po cca 15 minutách čekání sjíždíme busem dolů do centra, kde je krásně a teplo. Podnební rozdíly jsou značné.

North Coast Trek

Druhý den jedeme v 11:30hod busem z Funchalu do Porto da Cruz (cca 3Eu/os) na severní straně ostrova na trek podél pobřežních útesů. Nějak jsme zapoměli vystoupit a tak nás řidič vyhazuje až na protějším svahu odkud je „pohlednicový“ výhled na město a útesy kde vede naše dnešní trasa.

Na náměstíčku doplňujeme zásoby vody z kohoutku a kupujeme něco na zub. Cesta vede od náměstí přes kamenný mostek prudce doprava a doleva nahoru aby pak zařízlá do svahu aby sestoupila do vedlejšího údolí. Za mostem přes říčku se dáváme hned doleva kolem malého krámku. Cesta se vlní nahoru a je to docela makačka v tom vedru. Začínají být fantastické výhledy na skálu naproti a moře. A ty barvy! Pozn. fotky jsem nijak neupravoval na počítači! Pouze mám polarizační filtr, který tomu dodal „říz“.

Konečně opuštíme poslední domky. Jíme hroznové víno, které roste kolem a je krásně sladké. Asfalt končí a dále jdeme po rozestavěné cestě. Výhledy jsou lepší a lepší. Mám pocit, že jsem někde v Číně …

Cesta se pomalu zužuje až na lesní chodníček ve svahu. Nikde nelze zabloudit. Přechází se pár údolíček s potoky.

Postupně se nám začínají ukazovat fantastické výhledy na skalnaté pobřeží.

Cesta v jednom místě je trochu exponovaná a zařízlá do skalního masivu.

Pobřežní procházka končí v sedle Boca do Risco, kde je malá jeskyňka. Scházíme do údolí borovicovým lesem …

… a pak mezi terasovitými políčky Ribeira Seca. Tady si připadám jako někde v Nepálu.

Dáváme pivko v místním baru a po 17 hod jede bus přímo až do Funchalu.

Levada do Furado

Další den jedeme ranním busem č.56 v 10:00 hod (ještě 08:10, So 07:30, 09:30, NE 07:30,10:30, cca 2,50Eu) do Riberio Frio – horské stanice, kde chovají pstruhy. Je to hodně turistické místo, ale moc pěkné. Obrovští pstruzi plavou v bazénech a stromové kapradiny tomu dodávají ještě exotičtější atmosféru.

Pstruhy chovají v nádržích od velkých kousků, až po potěr.

Jdeme nejdříve na vyhlídku Balcoes (kousek dolů od restaurací po asfaltce až vlevo cedule Balcoes). Jdeme podél úzké levady širokým chodníkem.

Pak přes dva skalnaté výseky a po cca 1,5km končíme na skalnatém výběžku – Miradouro dos Balcoes – odkud je úžasný výhled na okolní kopce. Vracíme se zpět do Riberia Fria abychom se napojilli na levadu do Furado (pod „dřevěnou restaurací“ nenápadná cedule a odbočka na chodník a kamenný mostek přes potok).

Je to už ta „pravá“, středně těžká levada podle průvodců. Chodník je někdy hodně kamenný a vede i nad vodou.

Jdeme krásným lesem uprostřed divoké přírody. Je to ideální pro vychutnání si okolí. Žádné nahoru a dolů, nahoru a dolů – pořád vodorovně podél vody. Další výhodou je, že se nedá zabloudit, jde se pořád podél vody.

Některé místa vedly malými tunely ve stylu „Indiana Jones“ ve skalnaté stěně. Všude kolem je krásně svěží zeleň, spousta kapradí.

Přicházíme až k vodárně, kde se rozděluje levada na dvě. Jedna vede do sedla Portela, druhá do Santo da Serra.

Díky nedávno otevřenému tunelu už nejezdí autobusy přes sedlo Portela a těžko se dostává zpět (taxi). Proto volíme levadu v pravo vedoucí do Santo de Serra. Cesta je hodně široká a levadu lemují obrovské stromy. Všude kolem kvete spousta hortensií.

Přicházíme k další vodárně u které je úžasný strom. Za ním opouštíme levadu a strmě sestupujeme do vesnice.

Santo de Serra je proslavená jedním z nejlepších golfových hřišť na světě. My ale místo golfu jdeme raději (a levněji) do hospůdky na kafe a pivko. Bus do Funchalu nám jel za 20min.

hřebenovka, výstup na Ruivo 1862m

Náš poslední „autobusový“ den jsme vyrazili v 9:00 busem z Funchalu(linka Porto Moniz) do sedla Encumeada ve výšsce 1007m. Cestou byly opravdu pěkné výhledy. Na sedle v restauraci dáváme kafe a vyrážíme na přechod-hřebenovku hlavního madeirského hřebene. Jdeme kousek za sedlo a pak vpravo polní cestou vedoucí k vysílači strmě nahoru. Pozor, za zatáčkou doprava jsou docela lehce přehlédnutelné schody vlevo. Sám jsem „kroužil“ kolem vysílače docela dlouho, protože Petra a Vláďou utekli když jsem fotil.

Okolí je úchvatné. Stoupá se po kamenných schodech pod skalním masivem. Tady mi to trochu připomělo výstup na Roraimu – stolovou horu ve Venezuele. Šplháme až na hřebínek odkud jsou fantastické výhledy.

Mraky stoupají z údolí. Tady mi to pro změnu připomíná hodně hory Simien v Etiopii. Stejně úžasné, ale o cca 2000m níž než Simienky … Chodník docela prudce padá dolů, aby zase stoupal nahoru. Terén je hodně divoký, tak jako okolní výhledy. Je to jeden z nejkrásnějších treků, co jsem kdy šel.

Jdeme kolem zvláštních stěn z drolivého materiálu (pískovec?, sopečný popel?).

Po cca 5-ti hodinách docela drsné hřebenovky / výstupu (ze sedla 1007m do 1800m) se konečně před námi ukázala sopka a nejvyšší hora ostrova – Pico Ruivo 1862m. Okolí je už typicky sopečné – popel, škvára a trochu žlutých sirných kamenů. Těsně pod vrcholkem fotím zátiší se stromkem. Huráá, už jsme konečně nahoře. Trápení je u konce. Je krásně teploučko a pěkné výhledy až na moře. Původně jsme plánovali, že přespíme na chatě pod Ruivem, ale správce nás nechtěl ubytovat, protože nemáme povolení z nějakého úřadu. Docela nás to vytočilo, chata byla úplně prázná a bylo už dost pozdě. Chtěli jsme druhý den pokračovat hřebenovkou.

Naštěstí je cca 20 minut chůze od chaty pro ty pohodlnější parkoviště. Vláďa běžel dopředu a chytl mladý pár z Lisabonu u auta, který nás svezl až do Funchalu.

Funchal

Po včerejší náročné tůře dáváme dnes odpočinkový den. Začíná ta klasická „dovolená“. Vyvalujeme se na pokoji, koupeme se v bazénu … Dlouho nám to s Petrou nevydrželo a vyrážíme alespoň do zahrad Quinta do Palheiro Ferreiro. Prý nejkrásnější na ostrově. Jezdí tam busy 36 a 37. První nepříjemné překvapení bylo počasí, docela bylo hnusně, trochu poprchávalo. Další nepříjemná věc bylo vstupné. Místo 2,5Eu/os podle průvodce bylo 7Eu/os!

Zahrada není špatná, ale poměr cena/výkon přece není nejlepší, a to jsem fanatik do botanických zahrad …

Nejlepší místo bylo překvapivě neudržované mini údolíčko zvané Inferno – pravý kus tropické džungle s obrovskými stromovými kapradinami. Pro toho, kdo nikdy nebyl v pralese to určitě stojí za to. Další pěkné věci byly obrovské kamélie, které mohou pěkně kvést v období prosinec-březen.

Večer s Petrou jdeme Levadou do Piornais z hotelu do města.

Zrovna během našeho pobytu na Madeiře tam bylo vinobraní. Madeira, jako víno je vynikající. Podobá se hodně portskému. O našich suvenýrech bylo rozhodnuto ..

No a toto byl každodenní obrázek během snídaně v hotelu …

Rabacal

Sobota, šestý den byl už ve znamení nezávislé dopravy. Půjčili jsme si na tři dny autíčko v Budgetu. Nejdříve to bylo Hyundai Atos (28Eu/den komplet), ale ten jsme pak vyměnili za Renault Clio (35Eu za den). Ještě jsme připlatili 10Eu za odevzdání na letišti. Po snídani v 07:30 vyrážíme po dálnici směr Ribeira Brava a pak na známé sedlo Encumeada. Dostáváme se na velkou náhorní plošinu Paúl da Serra ve výšce 1500m.

Krajina je úplně jiná než na ostatních místech ostrova (a-lá Skotsko). Asi tady dost fouká, protože je tady spousta větrných elektráren. Odbočujeme z hlavní cesty úzkou asfaltkou hluboko do údolí na místo zvané Rabacal. Chodí se tady tři levady na různých úrovních, vždy tam a zpátky. Je to úplné bludiště levad. První je Levada do Risco ukončená velkým vodopádem. Od vodopádu se musíte vrátit zpět a sejít po schodech do dalšího „patra“. Druhá levada se jmenuje 25 Fontes a končí krásným jezírkem, do kterého stéká několik minivodopádů (asi jich ale není 25).

Tady se znova vracíme až do místa, kde docela nenápadně odbočuje doprava chodník vedoucí po hřebínku dolů. Později dost strmě klesá a napojuje se na další levadu Agua do Vimiero. Jdeme znova „slepou“ levadou cca 40 minut tam a zpět. Kolem jsou krásné výhledy. Jde se přes mostek, ve kterém teče voda. Je tam tunel, který prý není O.K. a malá kaplička, resp. výklenek s voskovou figurkou panny Marie. Přicházíme znova k chodníku od levady 25 Fontes a pokračujeme dále až k potoku a betonové hrázi. Za mostem cesta vedou schody strmě nahoru k další levadě, která končí obrovským 800m dlouhým tunelem..

S Petrou jsme nasadili čelovky a vyrazili na druhou stranu. Vláďa dělal logistické zázemí a čekal nás u auta.

Cesta byla široká a docela v pohodě, ale i tak to mělo nádech dobrodružství, čelovky totiž pohasínaly …

Přešli jsme tunelem tam a zpátky, pak strmými schody nahoru k autu.

Levada do Norte

Po cestě z Rabacalu zastavujeme v sedle Encumeada a ještě s Petrou vyrážíme na Levadu do Norte. Vláďa znova dělal logistické zázemí u auta. Jdeme podél rozkvetlých záhonů klivií a dělám jeden kýčovitý snímek za druhým. Jde pěkně vidět hřeben, po kterém jsme šli před dvěma dny. Na betonech levady se vyhřívá spousta ještěrek.

Po cca 3km se levada rozdvojuje. Rovně Levada das Rabacas (s tunelem, který se jde 1 hodinu!), doprava tunelem Levada do Norte. Ten tunel byl pěkně hnusný. Úzký chodník hned vedle koryta levady, nízký strop. Ale druhá strana stála zato. Je to tam úplná džungle, spousta kapradí a další tunely.

Jdeme ještě cca 30 minut k vodopádu a pak to obracíme zpět. Je už hodně pozdě. Škoda, asi bych vyměnil Rabacal za tuhle, je to více dobrodružnější/drsnější. Dá se udělat 18km okruh zpátky před Lavadu da Serra.

Levada do Caldeirao Verde

Předposlední den jedeme autem přes sedlo Poiso 1413m až do výšky 1800m na parkoviště pod Pico de Arieiro 1818m.Je hnusně, všechno v mracích a zima. Vybíháme na vrchol a rychle mastňácky do auta.Pak klesáme do známého Riberio Frio a do Santany, kde jsou k vidění typické původní domečky obyvatelů Madeiry.Znova vyjíždíme do výšky 900m na místo Queimadas odkud vede levada do Caldeirao Verde, jedna z nejhezčích na ostrově.Asi je dobře, že jsme si ji nechali až na konec. Jde se šesti tunely starým vavřínovým lesem, který je pod ochranou UNESCO.Divoké, mohutné hory pokryté zeleným kobercem vegetace jsou úžasné.Přicházíme na místo zvané Caldeirao Verde. Je to obrovský skalní kotel s krásným vodopádem (cca 3x vyšší než je vidět na fotce). Znova jsem se přemístil v myšlenkách někde ke stolovým horám ve Venezuele …

Pokračujeme ještě dále podél levady až na místo, kde odbočují strmě vlevo prudké, mokré a hladké hliněné schody. Ty vedou k levadě a za 5ti tunely se nachází Caldeirao do Inferno – pekelný kaňon se dvěma vodopády. Tam už jsme nelezli. Příště.

Ponta de Sao Lourenco

Poslední, 8 den na Madeiře. Ráno po snídani vyklízíme pokoj a už sbaleni vyjíždíme směr Machico, kde zastavujeme na nějaké nákupy. Dnes je na programu trek nejvýchodnějším cípem ostrova. Okolí vypadá úplně jinak, než předchozí místa. Je to vyprahlá, polouštní krajina. Chodník šplhá po skalách a otevírají se pěkné výhledy na zatuhlou lávu. Barvy jsou „pekelné“. Tahle skála mě úplně dostala. Neskutečně zabarvená s „proudy“ lávy. Chdník vede k malé oáze, domečku s několika datlovými palmami a hladovými psi. Odpočíváme ve stínu. Je docela hyc. Šplháme na horu nad oázou, odkud je fantastický (jak jinak) výhled na poslení ostrůvky s majákem na konci. No a na konec si jsme si nechali udělat závěrečnou vrcholovku.

Ještě jedeme se okoupat na docela pěknou písečnou (černý písek) pláž Prainha. Dáváme si závěrečnou rybu v restauraci na pláži a cca 2,5 hod před odletem jedeme na nedaleké letiště, kde necháváme auto a připojujeme se ke zbytku „zájezdu“.

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .