0
0

Na konci roku 2006 jsme se se dvěma kámošema takhle sebrali, v sobotu ráno odfrčeli na Ruzyň a druhej den se procházeli starou Havanou a pili rum na Maleconu.

Rozpis cesty

1.den: letadlem přes Montreal na Kubu – La Habana

2.den: Havana poprvé

3.den: půjčení auta a odjezd směr Santa Clara po Autopista Nacional (zde zkušenosti s řízením na Kubě) – Playa Larga – Playa Girón (Zátoka sviní) – Cienfuegos

4.den: Cienfuegos – Trinidad – Sancti Spiritus

5.den: Sancti Spiritus – Ciego de Ávila – Camagüey

6.den: Camagüey – Las Tunas – Bayamo – Santiago de Cuba

7.den: Santiago de Cuba – Guantánamo – Cajobabo – La Márquina (Punta de Maisí, kam jsme se nedostali: nejvýchodnější bod Kuby) – Baracoa

8.den: Baracoa – Moa – Holguin

9.den: Holguin – Las Tunas – Playa Santa Lucia – Camagüey

10.den: Camagüey – Cayo Coco – Morón – Remedios – Santa Clara – Havana

11.den: Havana – Pinar del Rio – Maria la Gorda

12.den: Maria La Gorda – Viňales – Havana

13.den: Havana

14.den: Havana

15. a 16.den: odlet z Havany do Paříže a do Prahy

No, je to Kuba fakt letem světem, jak se na to teď dívám a asi toho bylo až moc… ale člověk chce kolikrát víc, než kolik je míra no… Každopádně to bylo skvělý a když je třeba o týden víc času, už je tahlke trasa podstatně jiná.

Co bych pro příště vynechal je asi oblast Punta de Maisí v provincii Baracoa. Je to nejvýchodnější bod Kuby a nás brátili z vesnice před majákem zpátky. Samotná Baracoa je krásný místo na pokraji pralesů, ale je to hodně z ruky a to fakt hodně… Vždyť do roku 1960 byla dosažitelná z ostatních částí Kuby pouze lodí a letadlem! Proto se radši motat ve vnitrozemí, ideálně asi v horách mezi Trinidadem a Santiagem. Ale milovníci přírody si přijdou na své určitě.

A co je taky trochu mimo je oblast Maria La Gorda. Zase, nádherný místo, ale hodně z ruky, pokud nemáte hodně času a nejste vášniví potápěči, nechal bych to podruhý plavat.

Rezervujte si víc času na Havanu samozřejmě a taky na Santiago. Bude to stát za to! Hlavně Santiago je opravdu úžasný a divoký město.

Před cestou

Na Kubu se létá z Evropy různými způsoby. Z ČR každopádně s přestupem. V současné době létá přímo (nezmiňuju charterové spoje) jednak kubánský čsa jménem Cubana. Ta létá do Říma, Madridu, Paříže a Moskvy jestli si dobře pamatuju. Pak se přímo z Evropy dostanete ještě Alitalií, Iberií a Air France. Třeba je to ale už jinak a možností je víc. Každopádně my sehnali v prosinci 06 letenky přes AT Solutions, zástupce Cubany v ČR a byl to mazec.

Co bylo tedy zarážející kromě ceny hned od začátku, byla společnost jménem Cubana. Hned jsme hledali na netu, čím létají atd. a to jsme neměli dělat… Cubana byla suverénně poslední z měřených aerolinek co se bezpečnosti týče a taky stavu leteckého „parku“. No každopádně nakonec se Antonov nekonal a my letěli Boeingem, asi z Kanady pronajatým. Na druhou stranu bych už asi nebyl tak jistý, čím by se letělo v rámci vnitrostátních letů na Kubě. Tipuju něco ruskýho a obstarožního…

Ale co možná oceníte, jsou zkušenosti jak se na Kubu dostat a splnit všechny povinnosti úředního šimla…

Hlavně: musíte mít vízum. V normálním případě turistické, které Vám na počkání vystaví v Praze, v Dejvicích na fidel ambasádě (Sibiřské nám.1). Stojí cca 600 Kč, ale může to už být jinak, když tohle čtete.

Vízum je jednoduchý dotazník, který je jen pro formu, jak se nakonec ukázalo. Musíte vyplnit hlavně kam jedete (Havana), kde budete bydlet (Hotel Santiago) a jak dlouho tam budete. Tím to hasne – zaplatíte a jdete.

Na Kubě si na letišti vystojíte dlouhou frontu s ostatními pasažéry, vlezete před budku s celnicí (fakt! skoro komplet osazenstvo těch bud byly ženský), tam si chvíli pobudete, skoro na nic se vás nezeptají, ale trvá to, protože jak se nakonec ukázalo, mají děsně pomalý kompy, který chroustají z databáze info o vaší osobě, co dostali z ambasády.

No a jste na Kubě! Tam už vás čekají taxíky (třeba Peugeot 307) do centra Havany (neplaťte víc než 20 konvertibilních pesos) a vedro festovní i chvíli před půlnocí..

Autem kolem Kuby

Jsou různé možnosti jak procestovat Kubu. Auto, vlak, kolo, letadlo, náklaďák, klimatizovaný autobus, taxi s místním řidičem nebo průvodcem. Víc už ale asi ne… My zvolili půjčení auta.

Nemyslím, že by se tím maximalizovaly zážitky, jako třeba cestováním s místními v collectivos (náklaďák místo autobusu), ale když nemáte hodně, ale fakt hodně času (myslím, že to chce cca měsíc), zvolte auto.

Půjčit si na Kubě auto není vůbec žádný problém. Půjčoven je dost (mluvím o Havaně, kam se létá nejvíce) a ceny na to, že se jedná o centrálně řízenou ekonomiku, v pořádku (z evropského hlediska).

No, teď jsem chytrej a vím co a jak, ale s odstupem bych řekl, že my jsme při naší cestě na Kubu trochu naletěli a zaplatili víc než měli. Ale to je otázka, protože kdo ví jak je to s cenami atd.?

Prostě: náš domácí v Havaně nás dovedl do nejbližší autopůjčovny, kde jsme vyfasovali Fiat Palio (5 dveří, objem 0,8, nefunkční tachometr a tím pádem neomezený kilometry, ale odolný proti dírám jak sviň ;-)). Cena: 30 pesos (euro) na den. Byla k tomu ještě záloha předem. Myslím, že 600 pesos. Řídit jsme mohli všichni tři. Bacha: všechno cash, žádné karty… Alespoň v našem případě.

Když jsem se teď kouknul na google a dal „rent a car havana“, vylezly mi podobný ceny jako měli my, ale za trochu lepší auta. Každopádně na Palio si nemůžu stěžovat ani v nejmenším! Objel s náma komplet celou Kubu (od Maria La Gorda po Punto de Maisí) během 11 dnů a ani neškytl!

Ceny benzínu jsou na Kubě v pořádku z našeho pohledu, na tak samozřejmě už z pohledu místních. V kombinaci se spotřebou jejich starých amerických obrů a finanční situací to musí být infarktová jízda… Kdo ví na co jezdí a kde tankují…

Jsou zde k mání 3 druhy benzínu: myslím že 87 oktanový, pak 95 a 98. Ale jistý si už nejsem. My dávali do Palia samozřejmě 87 kvůli ceně a Ital z Brazílie (tzn. Palio) si nestěžoval… alespoň co jsme ho měli my tak ne, no. Cena byla si 25 kč za litr. Palda si bral kolem 8 litrů i s nezbytnou klimatizací a 3 lidma na palubě.

Kubou autem bez nehody aneb besip.cu

Řízení na Kubě má samozřejmě svá specifika. Je zde poměrně slabý provoz, ale nástrahy vynahrazují cyklisti, pěší, psi a náklaďáky plus díry jakékoliv představitelné velikosti. Na druhou stranu, pořád to jde… Musíte troubit, když předjíždíte! Musíte! Je to pravidlo a funguje. Pomalejší automaticky uhne. Bacha na semafory – jsou až na druhé straně křižovatky, ne u vás před autem. To je především v Havaně dost nezvyk. Jinde je provoz klidný a opravdu se nespěchá. Takže klid 😉

Značení… mapu pořád u sebe a spolujezdec je navigátor! Ukazatele směru moc nečekejte. Neznám důvod proč je jich tak málo, ale prostě jsou minimálně a když už nějaký vidíte a je to ta vaše cedule, tak tam zahněte i když se vám to nezdá. Další už nebude… Jedna cz ambasáda paní v Havaně nám povídala, že v Havaně značky nejsou kvůli tomu, že byl hurikán, všechno zničil a ještě je nestačili obnovit. Třeba jo… ale třeba taky ne, v knihovně měla Chávezovy projevy… (bydleli jsme u ní)

Dálnice… Na Kubě jsou dálnice v každé provincii. I na ostrově, kde je prd provoz. Ale Fidel slíbil, že každá provincie bude mít dálnici, tak má. Děrodráhu většinou. Dálnice na Kubě je cca 15 metrů široký pás (v jednom směru! teda tahle na fotce není ukázková ale aspoň něco), kde se jezdí mezi dírama, jak to jde. Na kubánské dálnici se smí otáčet do protisměru!!! Bacha na to… Ono je uprostřed ještě křoví…

Jízda v noci se nedoporučuje, ale my přejeli ze Santa Clary do Havany po dálnici v noci a přežili jsme. Ale zase pozor: jezdí se s dálkovými světly bez vypínání (kvůli dírám) a dá vám to zabrat. Ale jde to. Ne že ne.

Policajtů si nevšímejte, oni si nevšímají vás. Máte červenou značku z půjčovny, jste cizinec, cizinci tuhle zemi živí… když budete magor, můžete si dělat skoro co chcete… Kromě plivání na Che a vyvěšování US vlajky. Takovej z toho aspoň máte pocit.

Cucurucho – zmrzlina z pralesa

Cucurucho může znamenat dvě věci. Je to místo ve Venezuele a je to tradiční specialita na Kubě (a možná i jinde, to nevím..). Já Vám něco povím o té druhé variantě.

Cucurucho se dle našich zkušeností i podle zdrojů, co jsem se teď díval (web a Lonely Planet) dělá na východní straně Kuby v oblasti Baracoa, kolem stejnojmnenného města.

O co jde? Cucurucho je směs kokosu, rozmixovaného ovoce a třtinového cukru. Směs je zabalená v palmovém listu a vypadá jak kornout zmrzliny. Rozdíl je ale v tom, že kornout cucurucha váží cca půl kila.

Osobně mi to teda nechutnalo vůbec. Jeden z případů, kdy něco podstatně líp vypadá než chutná. Ale to je hodně subjektivní a proto doporučuju v případě možnosti vyzkoušet každopádně!

Cucurucho se prodává na ulici ale hlavně u silnice. Místní Vám ho střelí podle nálady a usmlouvat se určtě dá. My ho měli myslím ze 2 CUC (2 eura asi). Na tuty jsme to přeplatili, ale co?! 😉

Kasárna Moncada, Aurora Karibiku

Kasárna Moncada (Cuartel Moncada) v Santiagu de Cuba znamenají pro kubánské dějiny to stejné jako je v Petrohradu křizník Aurora.

Na Moncada zaútočili vousatí partyzáni 26.7.1953. Tahle skupina se později označovala jako M-26-7. Samozřejmě u toho nechyběl Fidel Castro. Bylo to fiask, všichni pozatýkaní, uvěznění a pak až na Fidela popravení.

Od procesu s Fidelem, který na základě Moncada akce vzešel se traduje jeho slavná věta: „Dějiny mi odpustí a pochopí mne“.

Moncada atak se slaví jako začátek revoluce a čísla 26 najdete na celé Kubě. Nakonec to tak vlastně je.

Do kasáren se dá jít na prohlídku. Vstupné je 1,50 CUC. My tam nebyli. Věnovali jsme se okolí. Kasárna jsou zachovalá a autentická. Stopy po střlebě jsou udržované ve skvělé kondici 😉

Zimmer frei v kubánském provedení

Co je ale z jiného soudku je to, jak na Kubě jako turista bydlet mimo hotely a podobná zařízení s cenami dosti vysokými? Řešení je jednoduché: jmenuje se casa particular. Znamená to ubytování v soukromí. Něco na způsob našeho Zimmer frei. Kubánské úřady povolují soukromým osobám ubytovávat cizince za fixní měsíční poplatek (státu) s tím, že dotyčný musí zajistit adekvátní úroveň ubytování a také stravování.

Funguje to docela dobře a v každém větším městě pár casas najdete. Označeny jsou modrou značkou, kterou vidíte na fotce (ta na fotce je zvláště luxusní, protože patří prezidentovi Pouličního výboru na obranu revoluce, vzhledem silně připomínajícího JiříhoParoubka). Když budete mít problém někde nějakou najít, vůbec se nebojte, místní vás tam rádi dovedou. Samozřejmě, že za to ale něco budou chtít, což se zobrazí na konečné ceně, protože vám ji o zprostředkovatelský poplatek provozovatel navýší. Spíš budete mít problém opačný: budete mít co dělat, abyste od sebe jineteros, tedy nahaněče, dostali… Není to většinou nic příjemného…

Oficiální pravidla casas particulares: provozovatel si vás musí zapsat i s čílsem pasu, nesmíte spát víc jak 2 na pokoji. Tzn. když jste 3, měli byste si koupit dva pokoje za jejich plnou cenu, jak kdyby jste byli 4. Ne vždy to tak samozřejmě funguje. Někdy jsme se dohodli na ceně 1,5 pokoje, někdy ne, někdy jsem byli 3 na pokoji, protože tam už 3 postele byly. Samozřejmostí bylo sociální zařízení, sem tam trochu divoké kvality, ale bylo, což nakonec stačilo.

Ceny: pohybovali jsem se mezi 15 – 25 CUC na osobu a noc bez stravování. Možná sem tam šlo smlouvat a dostat se níž, ale nějak jsme na to nebyli. Na co jsme ale většinou nezapomenuli, byla prohlídka bydlení předem. To je věc, na kterou je třeby myslet. Ne vždycky to bylo eňo-ňuňo…

Další věc: provozovatelé jsou většinou dost podnikaví lidé, tím pádem vám jsou schopni zajistit téměř cokoliv. Samozřejmě španělština situaci silně usnadní a sníží ceny… Tzn. když řeknete, kam jedete další den, zavolají známému v daném městě, domluví ubytování dopředu apod. To stejné v případě, že mají právě plno. Prostě vezmou telefon a volají tak dlouho, až vám něco neseženou. Samozřejmě, že se jim to vrátí, až bude volno u nich a jim bude volat provozovatel obsazené casy. Když budeme ale mluvit o posledním případu, počítejte, že už se skoro nedá smlouvat. Poskytovatel moc dobře ví v jaké jste situaci a že bydlení potřebujete, tak proč by slevoval?

Takže závěrem: casa particular je výborná věc, daleko lepší než hotel etc. Kouknete domů ke Kubáncům, tedy nepočítejte, že i v tomto případě se jedná o řadové Kubánce, jen to, co jim zaplatíte za noc, je několikanásobek měsíčního výdělku a ušetříte oproti hotelu hodně peněz.

http://kudykam.blogspot.com

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .