0
0

Cestopisy podobně postižených lidí-tzn.řekomilů na těchto stránkách mě vždy potěší a pomohou při plánování toulek po Řecku. Omlouvám se předem za rozsah toho mého,ale vtěsnat informace a ještě pocity na menší prostor se mi nepodařilo.

Středa 24.5.2006 – konečně den odletu na Zakynthos. Včera spadla řecká a turecká stíhačka a tak je vzdušný prostor střeženější a máme trochu zpoždění,ale při vystupování z letadla to konečně cítíme-teploučko,vlhko,moře……Řecko!!! Po krátké cestě do místa našeho pobytu v Kalamaki /studia Caretta I./ a první kávě ze slané vody :-)) /voda není závadná,ale je trochu slaná takže na polévku nevadí ,ale to kafe už pak děláme raději vždy z kupované balené-6×1,5l za 1,40eura/ se jdeme podívat na pláž a prvně se koupeme. Samozřejmě vyhlížíme želvy ,ale to budeme dělat celých dalších 14 dní. Voda je teplá , čistá, všude plno mušliček a také sépiové kosti.

Čtvrtek – ráno se jdu projít na pláž a potkávám běžce a chodce na mé pokusy o pozdrav Kalimera většina odpovídá Morning. Mušličky chrastí jak do nich naráží malé vlnky.Hledám stopy želv- v tomto období vylézají na pláž naklást vejce. To je důvod proč je zdejší pláž pod dohledem ochranářů a má svá pravidla. Od 19 do 7 se na ní nesmí, slunečníky se mohou zapichovat jen do 5 m od moře a stejně tak i místo k spočinutí by si měl člověk vybírat v této vzdálenosti.O všem informují tabule a také mladí lidé – ochranáři. Večer vyrážíme na „krátkou“ procházku směrem k lomu.Procházíme kolem restaurace Cave a kolem rozpadlé salaše po kamenité cestě. Za chvíli se nad námi objeví skládka a pokračujeme směrem k ní až na asfaltovou silnici.Netušíme kam vede,ale vydáváme se po ní. Cestou potkáváme popeláře,kteří nám mávají.Brzy uvidíme východní pobřeží a pak také hlavní město Zakynthos. Ocitáme se na jeho předměstí,ale brzy se na křižovatce už můžeme stočit zpět ke Kalamaki . Na jeho okraji v olivovém háji mají své stany ochránci želv a tak víme,že brzy už budeme doma. Mythos a Retsinu si po těchto cca10km určitě zasloužíme.

Pátek- ráno opět pochoduji po pláži do Laganasu a celý den trávíme vyhlížením želv. Večer se vydáváme do Laganasu po silnici s tím , že zpět se svezeme autobusem. Poslední potkáváme na kraji letoviska :-(.Jezdí ve 20,25 takže už víme jaká bude cesta zpět -opět po svých. Laganas je velmi rušný -plný restaurací,barů,obchodů,půjčoven atd.Jeho hlavní ulice končí na pláži,kde je kruhový objezd.Obkroužíme ho,koupíme si pitagyros a sprintem pádíme zpět.Vzdálenost opět cca 10 km možná víc,ale silnice je poměrně frekventovaná a neosvětlená.

Sobota- poprvé moře nevypadá jako rybník,ale jsou i vlny.Před skálou s bunkrem si pronajímáme slunečník se dvěma lehátky za 7 eur. Za skálou je totéž za 8,ale pokud člověk nemusí ležet přímo u moře lze i za 5 eur trávit den pod slunečníky u restaurace Stani . Samozřejmě můžete také zajít k jakémukoli hotelovému bazénu ,kde jsou lehátka zdarma.Je slušností dát si něco na bazénovém baru.

Neděle-den našeho výletu lodí kolem ostrova. V 8,20 odjíždíme do hlavního města,kde se naloďujeme na loď Dimostenos a podél východního pobřeží plujeme na sever. U Alikanas vidím něco ve vodě a křičím nadšeně – delfíni ,ale byl to „jen“tuleň. Ti žijí na ostrůvku Pelouzo a kapitán lodi přiznává,že jich během svých plaveb mnoho neviděl, ale o tomhle u Alikanas věděl také. Sledujeme moře, ale vidíme už jen medůzy a pak švagr náhodně zahlédne želvu,kterou tady fakt nikdo nečekal. Proplouváme kolem modrých jeskyní,k mysu Skinari,vidíme Kefalonii a to už se loď stáčí na jih a podél západního skalnatého pobřeží míříme k úžasnému Navagiu. Voda je chladnější než v laganaském zálivu,ale být tu a nesmočit se v té modré nádheře to fakt nejde.Po hodině se vracíme na loď a možnost vykoupat se přímo z lodi máme ještě 2x. Po celý den jsme měli podle slov průvodce štěstí na klidné moře.Kapitán zaplul i do jedné z jeskyní na západě a proplouval mezi skálami v moři.Skoro nám bylo líto když jsme uviděli domovský přístav,že plavba končí.

Večer hoří skládka nad Kalamaki,požár zahrnují bagry a ještě druhý den ráno je vidět dým.

Pondělí-ráno opět pádím po pláži do Laganas a už teď vím,že tyhle ranní vycházky s vůní moře a hřejícím sluníčkem mi doma budou chybět.Manžel vyráží opačným směrem k lomu.Dalekohledem se dá na svahu vypátrat již nepoužívaná lanovka,která končí v moři,ale po břehu se k ní dojít nedá a cestu do hor jsme do konce pobytu už bohužel nestihli.Takže první věc proč se sem někdy vrátit.Odpoledne procházíme letovisko,kolem večer hodně navštěvované a zřejmě vyhlášené restaurace Michalis a také kolem místního kostelíka.Večer se dovídáme,že náš spolubydlící viděl v moři želvu. A my máme zatím jen tuleně,ještěrky,hady,ovce,kozy a krávu ;o)

Úterý-v nejbližší půjčovně u velmi milé paní si půjčujeme na 3 dny Hyunday Getz za 80 eur s plným pojištěním a volnými km.Za dvacku tankujeme a míříme na sever.Prvním cílem je sirná pláž Xigia,kde je voda mléčně zbarvena a cítit je to tam jako v pekle.Koupání v téhle vodě prý prospívá pohybovému aparátu.Zastavujeme u směrovky na Xigia beach u malé taverny Pelagaki a po strmé cestě sestupujeme k moři.Plážička je malá,příjemná,ale není to ona! To zjišťujeme až po té,kdy se vyškrabeme zase k autu a ujedeme cca 200m :-((. Tam teprve je zápach síry velmi intenzivní a moře je bílé.Pokračujeme do Agios Nikolaos abychom mohli navštívit Blue cave.U první agentury nám nabízí vyjížďku za 8 eur,ale vyplatí se dojít na konec přístavu,kde jsme ve žluté budce pořídili totéž za 7 a děti zdarma. Nasedáme do malé loďky s proskleným dnem a kapitán nás po cestě upozorňuje na zajímavosti a zaplouvá do jeskyní. V jedné z nich nám pomocí bílé hole ukazuje modrý efekt,který vzniká odrazem slunečních paprsků.Ještě zastávka na koupání z lodě a už pádíme na plný plyn zpět do přístavu.Autem jedeme k majáku na mysu Skinari a pak do vesnice Volimes a Anafonitria abychom se mohli podívat na Navagio z výšky.Směrovky na Navagio tu jsou ,ale netrefujeme tu správnou odbočku a ocitáme se v přístavu Porto Vromi,který je zajímavý svoji hloubkou jež umožnila za války úkryt ponorkám a také jeskyní s tváří Poseidona.Chceme pokračovat podél pobřeží na jih,ale silnice není dokončena.Takže se sem dá sjet z jedné nebo z druhé strany,ale vždy se musíte vrátit stejnou cestou zpět.U vesnice Sarakinado míjíme místní vodní park Water Village.Vstup je 17 dospělí,10 děti.Otevřeno od 10 do 17 a nelze si sem nosit vlastní jídlo a pití.Ještě se zastavíme nakoupit v hlavním městě a znaveni zažíváme první chladnější večer zde.

Středa-ráno zastavujeme na nábřeží Zakynthosu a prohlížíme úlovky rybářů,kostel a uličky města.Vyjíždíme na vyhlídku Bochali,kde je opravdu krásný pohled na město a mají tam prý nejlepší zmrzlinu na ostrově.Jdeme navštívit zbytky britské a benátské pevnosti.Vstup je 3 eura děti zdarma a pobyt zde je velmi příjemný,protože se zbytky budov nacházejí pod velkými borovicemi,které nádherně voní a poskytují stín.Ve 14 hodin tu zavírají.Pokračujeme na výběžek Vassilikos a pláž Gerakas s jemným žlutým pískem,která je také místem snůšek želv.Želva zase nikde a navíc nás vyhání déšť-tedy popravdě na mě dopadly asi 3 kapky:-)Z průvodce po jónských ostrovech vím,že poblíž vesnice Limni Keri je Herodotovo zřídlo asfaltu,který už za dob antiky lidé používali na vymazávání lodí.Je obestavěno přístřeškem a tyčemi si v asfaltu můžeme zašťárat.Dělalo to tu už zřejmě dost lidí před námi o čemž svědčí stopy asfaltu kolem.Bohužel si ho odnášíme i na těle – fakt drží a pustí až odlakovačem:-)) V přístavu Limni Keri je malá plážička a nad ní ze dřeva příď lodi s lavičkami.Krásně se tu sedí a sleduje moře a ostrov Marathonisi a Agios Sostis. Pokračujeme do horské vesnice Keri a k majáku odkud je krásně vidět na dva kameny v moři.Proplouvali jsme mezi nimi už lodí a proplouval jimi prý i Odysseus.Cestou zpět ještě navštěvujeme velmi starý olivový háj u vesnice Koukla a ostrůvek Agios Sostis ,na který vede lávka .

Čtvrtek-dopoledne trávíme pozorováním života v hlavním městě.Prodej ryb v přístavu ,ale i v rybárnách v uličkách města,grilování masa před řeznictvími a jeho následná konzumace v podání řeckých starších mužů patří k našim dalším nezapomenutelným a téměř nepopsatelným zážitkům.Ta atmosféra se prostě musí zažít.Kolem kláštera Koiliomeno vyjíždíme do hor. U Kampi,kde se na skále tyčí betonový kříž jako památník obětem občanské války zastavujeme a obdivujeme modř moře a krásnou vyhlídku.Přes Exo Choru a Maries míříme znovu do Anafonitrie abychom se pokusili najít správnou odbočku na vyhlídku nad Navagiem. Tentokrát,vyzbrojeni mapou Adam editions 1:70000,kterou jsme zakoupili a která je přesná, což se o té darované při půjčení auta říct nedá, jsme to dokázali!! Pohled z výšky na vrak lodi tolikrát obdivovaný na pohlednicích už máme ve svém foťáku a hlavně ve své hlavě odkud nám ho nic nevymaže.Lávka na vyhlídce je bytelná a i člověk trpící závratěmi ji v pohodě zvládne.Zpět jedeme přes vesnice Loucha a Gýri a přestože v mapě je silnice na Agia Marina zakreslená bíle a neměla by být asfaltová je asfaltová a my se s malými obavami po ní vydáváme krásně zeleným údolím.V něm nás překvapí dlouhá nová kamenná zeď obkličující prázdný pozemek a na to,co na něm někdy bude stát se budeme muset v budoucnu zajet podívat.Takže důvod číslo dvě pro návrat na ostrov.

S majitelkou půjčovny jsme domluveni,že auto necháme odemčené před studii a ona si ho tam ráno vyzvedne. Po návratu mi sestra radostně sděluje,že odpoledne viděli na pláži želvu asi 70 cm velkou. A co my?

Pátek-dnes žádné courání,chci vidět želvu! Ráno pochoduji po pláži do Laganasu a vyhlížím ploutvičku,hlavičku,krunýřek a v tomtéž pokračujeme celý den.Marně. V noci získávám další cennou zkušenost a to,že komárovník funguje.Omylem jsme ho večer nezapnula do zásuvky a bzučení u ucha,které mě vzbudilo mi tuto chybu připomnělo.

Sobota-ráno jdeme do vyzkoušené půjčovny pronajmout skůtr. Máme tam dohodnutou cenu 27 euro za 3 dny.Je bez značek ,modrožlutý-to také paní zapisuje do smlouvy.Ihned zjišťujeme ,že má prázdné přední kolo.Majitelka s úsměvem ukáže na jiný v řadě, na papíru škrtne modro napíše červeno a už pádíme.To,že nefunguje klakson,blikny,světla a startování je malý detail.Cena byla slušná 🙂 Jedeme do Zakynthosu ,který nás očaroval a opět se touláme uličkami.Ukazatel paliva ukazuje půl nádrže a tak se vydáváme na Tsilivi.V kopci nad městem dochází benzín.Parkujeme červenožlutého draka a zvažujeme,kterým směrem se vydat.Asi 3 km zpět ve městě o pumpě víme,ale zdá se nám daleko a tak míříme k Tsilivi. Benzinku objevujeme po 6 km. Děda čerpadlář nevypadá na angličtinu,ale je připravený.Po mém monologu suše ukazuje na basu s prázdnými plastovými lahvemi a my se s plnou flaškou vydáváme nasytit náš moped. Chůze po rozpáleném asfaltu v poledním žáru se stává naším koníčkem. Konečně nasedáme a jedeme k dědovi doplnit do plné.Jenže je siesta, děda sedí v kanceláři,nohy na stole a spí. Nemáme to srdce vzbudit ho a tak pokračujeme a u další pumpy tankujeme. Nutno podotknout,že pak už jsou benzinky cca po 500 m.Ještě zajíždíme do Alikanas a Alykes a vracíme se zpátky,abychom mohli o našem dnešním výletu kombinovanou dopravou vyprávět.

Neděle-dnes nás nebudí sluníčko a my opět nasedáme abychom si zopakovali osvědčenou trasu na vyhlídku nad Navagiem. Vzdálenost mám spočítanou podle mapy na 39,5 km ,ale rychlost skutru v kopcích není nijak závratná a v jednom musím i slézt a kousek dojít po svých. Odpoledne trávíme opět na pláži a k večeru se mi zdá,že jsem zahlédla hlavičku želvy.Vrhám se do moře,ale nikde nic.Asi halucinace ze sluníčka.V taverně Stani je každou neděli řecký večer s živou hudbou a krojovanými tanečníky.Z každé písničky slyším moře a všechny nutí člověka alespoň se pohupovat.

Pondělí-tentokrát nás budí déšť a bouřka ,ale v 10 už nad mraky vítězí slunce a my chvátáme na trajekt do Kyllini. Čas odjezdu mám z internetu,ale ještě musíme rychle natankovat. Opět nám dochází palivo,ale tentokrát je to jen 300 m od pumpy :-). Kupuju lístky na nábřeží /jeden člověk za 5,80/ a přesně v 11,30 odplouváme ohromným trajektem Dionýsos Solomos směr Peloponés. Brzy pozorujeme Kefalonii,Ithaku a i blížící se cíl naší dnešní cesty, nad kterým se tyčí pevnost Kastro,prý nejdochovalejší na poloostrově. Stejnou lodí se vracíme zpět. Dopravu ve městě na křižovatce u mostu řídí dnes policisté, takže je tam ještě větší chaos než v jiné dny a nás to troubení,hvízdání a všeobecný zmatek děsně baví.

Úterý-náš poslední celý den začínám opět pochodem podél moře a přemítáním,že jsem toho viděla dost a že tu želvu potkat přece nemusím.Jdeme na pláž ,ale nedá nám to a půjčujeme si šlapadlo.Nasedám s manželem,švagrem a dětmi a za chvíli vidím ve vodě stín.Je tam!!Chlapi nasazují brýle a sledují ji. Má snad metr a jen tak si plave.Pak jde pomalu ke hladině a vynořuje tu svoji krásnou kulatou hlavičku a hlasitě vydechuje.Směju se jak malé dítě a říkám si ,že teď zažívám absolutní štěstí.Kluci jsou také nadšení.Ještě si beru brýle a chvilku plavu nad ní. Manžel je natěšený a navečer mu to nedá a ještě plave vybaven foťákem snad hodinu ve vodách zálivu. Želva nikde tak mi alespoň sbírá v hloubce mušle a hvězdice a míří ke břehu, když v tom do ní málem narazí.Je menší než ta odpoledne a krunýř má porostlý trávou. Zahazuje úlovky a fotí ji. Pak už se jen loučíme s mořem a jdeme balit.

Středa-tak je to tady.Nechce se nám,ale tak to je. Všechno krásné jednou končí a tak absolvujeme zmatek na miniaturním letišti,zdržení letadla kvůli barvě na trupu a pak ještě fotíme z výšky ten krásný ostrov ,na který bychom se rádi vrátili, ale Řecko jich má tolik a všechny stojí za vidění tak třeba v příštím životě. Adio želvičky.

Ještě musím napsat malý nepříjemný dodatek.Mám velký strach z krys a potkanů a tady jsem jich viděla tolik/pravda je, že všechny mrtvé/ jako ještě za celý život ne. Kolem kontejnerů na silnicích jsme jich na 30m napočítali i sedm. Když jsme na první vysušenou málem šlápla byla jsem trochu v šoku a pak už si dávala pozor.Nikde v Řecku jsem se tím ještě nesetkala a i tady je vidět ,že se to snaží řešit.Všude jsou návnady,ale schopnost těchto hlodavců přežít je známá. Tak to byla jediná negativní věc na Zakynthosu.

Fotogalerie :http://www.recko.name/galerie.php?view=1&id=92&idd=7

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .