0
0

První na řadě byl Boston …

… hlavní a největší město Massachusetts, historický mezník amerických dějin, rodiště dvou amerických prezidentů a působiště Harvardské Univerzity. No co vám budu povídat, skončila práce a začalo očekávané cestování, byli jsme napnutí.

Boston …

… poměrně snadno jsme našli správný sjezd do města, u kterého už byla nadzemka směřující do centra. Sjezd byl už na dálnici označen písmenem „T“ a turista tak nemusí váhat a orientovat se podle přilehlých čtvrtí. I místo na parkování u jednoho motelu s velkým parkovištěm bylo rychle vyřešeno. Hurá do města! Poprvé jsem jel pravou americkou nadzemkou, která se časem zanořila a v centru se zní stalo metro.

Boston byl založen roku 1630 jako jedno z prvních amerických měst, tehdy ještě britské kolonie. Spousta Američanů o něm říká, že je jedno z nejevropštějších měst v Americe. Nám se taky líbilo, jen jsme špatně odhadli vzdálenosti a šli jsme z Harvardu do centra pěšky, což nedoporučuji! Harvard je opravdu jedna z největších univerzit na světě, takže ani po hodině chůze jsme nebyli u centra. Ptát se Američanů na vzdálenosti nemá cenu, jsou tak zvyklí na auto, že nemají pojem o vzdálenostech! Ale zpět k Harvardu.

Harvard …

… vysněné místo mnoha mladých nadějných mozků. Byla to naše první bostonská zastávka. Ze začátku jsme měli pocit, že Harvard je ještě menší něž Liberecká univerzita. Ale chyba lávky, jak jsem předeslal, Harvard je jedna z nej i nej univerzit na světě. Mapa na stěně jedné z budov neměla měřítko, ale zdálo se nám rozhodně, že půjdeme pěšky. Přes akademickou půdu jsme šli tak 3/4 hodiny a pak ještě kolem kolejí a ubytoven do centra. Škoda jen, že naše pokusy podívat se dovnitř končily neúspěchem. Budovy v Harvardu jsou na kartu a dokonce většina je střežena ochrankou a detektorem kovů. Takže do přednáškové místnosti nás nepustili :( Viděli jsme jen nějaké kanceláře a kostel. Ale i tak je to zážitek. Podle toho co jsme viděli, jsou tamní studenti pěkní individualisté! Skoro nikdo se s nikým nebavil, každý chodil sám. Jestliže vidíte na fotkách více lidí, tak se jen předcházejí a míjí. Prostě tak trochu jiný přístup oproti Liberci.

Centrum …

… město působí skutečně vlídně a evropsky, pravděpodobně i díky tomu množství studentů, které neustále potkáváte. Dokonce se tu dají vidět i pěkné holky :) Já osobně jsem se nejvíc těšil na „Boston Tea Party“, což má být jakýsi památník či muzeum onomu čajovému převratu v amerických dějinách. Věc, kterou nás učili už na základní škole a kterou jsem považoval za důležitý zlom v US dějinách. Bohužel jsme našli jen polorozpadlé molo a cedulku, že je muzeum zavřeno! Tak to jsem fakt nečekal :( Cestou zpět jsme ještě navštívili ChinaTown a čekala nás dlouhá cesta do Washingtonu.

Bloudíme v mlze …

… tento příměr z Cimrmanovy hry „Dobytí Severního pólu Čechem Karlem Němcem“ nebyl daleko od skutečnosti. Značení na amerických dálnicích nás trochu mátlo a tak jsme se ztráceli. V noci jsme před jednou nejasnou cedulí zastavili na zebře, koukáme do mapy a za chvilku jsem viděl majáček v zrcátku. Člověk vyplašený z amerických filmů a vyprávění kolegů trošičku zcepení, když na něj blikne majáček policie. Ale důstojník byl rozumný, viděl že se hrabeme v mapě, tak nám jen ukázal směr a odjel.

Další bloudění bylo až na nějakém předměstí za New Yorkem. Špatně jsme sjeli z dálnice tak jsem musel zajet ve tři hodiny v noci na parkoviště kouknout se v klidu do mapy kde to vlastně jsme. Když jsme vylezli z auta a vyndali mapu, tak se odněkud vynořili černoši, nejspíš z nedalekého klubu a šli rovnou k nám. Tak jsme rychle nasedli a uháněli pryč. Bohužel jsem si v tom spěchu nevšimnul, že jsem na dálnici najel do protisměru. Zjistil jsem to těsně před tím, než jsem zahlédl další policejní hlídku křižující silnici. Rychle jsem zajel ke krajnici a zhasnul světla. Naštěstí si nás hlídka nevšimla, tak jsme to otočili po směru a jeli dál, uf! :)

Takové příhody měly jednu velkou výhodu, pěkně mě rozpumpovaly a nechtělo se mi pak pár mil spát. Nakonec to ale stejně přišlo a tak jsme si na hodinku zdřímli za jednou pumpou. Pak zase pár mil ale energie dlouho nevydržela a museli jsme na velkém odpočívadle ještě před Philadelphií zastavit a vyspat se. Nesplnili jsme tedy svůj plán dojet přes noc 442 mil z Bostonu před Washington. Nic se ale nedělo, dojeli jsme to ráno a kolem dvanácté hodiny jsme byli ve Washingtonu.

Hlavní město USA Washington D.C. …

… je v podstatě město úředníků a policistů. Na jednu stranu je tady pocit bezpečí a pořádku, nikde žádný bezdomovec, žádný pochybný živel, na druhou stranu všude přítomné policejní hlídky a úředníci v kravatách vzbuzují pocit toho správného „policejního státu“.

Co vlastně D.C. (dý sí) za slovem Washington znamená? Je to zkratka District of Columbia, která rozlišuje hlavní město od státu na západním pobřeží. Ve Washingtonu žije přes 600 tisíc lidí a jak už jsem předeslat většinou jde státní úředníky a policisty. Město najdete na východním pobřeží tísněné státy Maryland a Virginia.

Návštěva „světové ředitelny“ nebo spíš „ředitelny světa“ ?!?

Když jsme přijeli do Washingtonu nejdříve jsme řešili parkování, samozřejmě jsme chtěli ušetřit a tak místo záchytného parkoviště jsme odložili našeho Mustanga na parkoviště soukromé firmy. Trošičku jsme se přitom báli jestli nám ho neodtáhnou, ale parkoviště bylo veliké a prázdné, takže plán vyšel a autu se nic nestalo :) Na Washington jsme měli vyhrazené dva dny. Pro toho, kdo chce město jen projit, okouknout nejvýznamnější památky, navštívit maximálně jedno dvě muzea, je to tak akorát. Pokud budete chtít vidět vše, nemáte šanci ani za týden.

Washington je pro turistu rájem, všechno důležité je kolem velkého centrálního parku „The National Mall“, přes řeku je pak slavný Pentagon a co víc si přát. Do srdce města se celkem pohodlně dostanete metrem a nutno přiznat, že metro ve Washingtonu je naprosto luxusní :) Když nás vyplivnulo u centrálního parku chvilku jsme nevěděli, kam se může a kam už ne! Zátarasy, závory, hlídky a policejní vozy jsme takové koncentraci ještě neviděli. A chvilku jsme se museli oklepávat. Pak naše prohlídka začala. Vzali jsme to pěkně z kraje přes Library of Congress kolem zadní strany Capitolu ke Columbusovu památníku. Kousek pod památníkem je Poštovní muzeum, jako všechna muzea ve Washingtonu je velice rozsáhlé a poutavé. Přes staré dostavníky, poštovní letouny, galerii schránek na dopisy se dostanete až k záběrům z Titaniku a mapě osídlování USA. Nicméně nebyl čas a tak jsme pádili o muzeum dále :)

Muzeum pro kluky ale i holky

Kolem přední části Capitolu jsme měli namířeno k megapompéznímu a fascinujícímu muzeu Letectví a kosmonautiky. Než ho ale navštívíme, pár slov o Capitolu. Bohužel v době naší návštěvy se nedalo dostat až k budově. Byla obehnána plotem a množstvím zátarasů. Amíci cosi kopali v zadní části a nejspíš to bylo přísně tajné. A tak jsme budovu, v níž zasedá kongres, viděli jen s odstupem. Je to škoda, protože od Capitolu je krásně vidět dlouhý centrální park s obeliskem a „Reflecting Pool“ což je známé obdélníkové jezírko, před kterým řečnil Forest Gump a přes které běžela Jane :) Park je opravdu pořádně dlouhý (cca. 4 km) a tak projití zbytku parku zůstalo na další den. Poslední zastávka byla tedy v muzeu letectví a kosmonautiky.

Hned u vchodu, jen co vám důkladně „properou“ bágl, máte před sebou vstupní halu plnou vesmírných modulů, letadel a raket! Ne maket, ale opravdových unikátních kousků. Srdce technika a romantika pumpuje jako o život, fakt paráda! Jako v každém muzeu je k vidění krom exponátů a videí i prakticko-teoretická část v podobě různých fyzikálních pokusů a principů. Rozlohou bych to odhadoval na osm až deset technických muzeí v Praze. Takže člověk musí proletět i kolem skafandrů, lunárních modulů a raketových motorů téměř raketovou rychlostí, aby to vůbec jakž takž prošel celé. Ale je to opravdová škoda, protože třeba Messerschmitt Me 262 (německé proudové letadlo), Sputnik 1(sice jen replika ruské kosmické sondy, ale i tak), Pershing, atd. viz web už asi nikdy neuvidím :(( Pak už následovala jen krátká procházka městem a bylo na čase hledat si odlehlé místo na přespání.

Výlet k Annapolis

Co čert nechtěl, zrovna když jsme spokojeně opouštěli Washington, nastala ta největší zácpa, jakou jsem zažil. Byl totiž pátek večer a všichni úředníci se vydali na víkend do přilehlého letního letoviska Annapolis. A tak jsme strávili příjemné skoro dvě hodiny v zácpě, než jsme mohli na další nájezdu sjet a obrátit se na druhou stranu. V jednom úseku, kde se k naší pětiproudé dálnici připojovaly další dva pruhy téměř stojících aut, jsem si říkal, že to nemůže být horší. Sice nebylo, ale Američani mají tendenci přejíždět (naprosto zbytečně) z pruhu do pruhu jakmile se naskytne příležitost, no trochu to znemožňuje udržování bezpečného odstupu, ale od Amíků na silnici mě to nepřekvapilo :)

Den druhý (Pentagon, Linkolnův památník, Bílý dům, …)

Jelikož jsme chtěli nechat naše autíčko na osvědčeném místě, ale odbočit na správné sjezdu se nepovedlo, udělali jsme si okružní jízdu po Washingtonském předměstí. Naše parkoviště s výškovou budovou jsme sice viděli, ale pokaždé nás to hodilo jinam nebo vadilo pole … inu Hummer by to určitě vyřešil :) Nakonec se povedlo a tak nás metro mohlo dovést až pod ministerstvo obrany Spojených států známé jako Pentagon. Po útocích 11. září nebyla budova ještě úplně v kondici a návštěva byla dost obtížná. Patrola hned u metra, když viděla můj foťák rovnou mi ho zakázala vyndávat a tak mohla fotit jen Radka svým špionážním minifoťákem. Ale ani ta oficiálně nemohla a tak fotila tajně každou skulinou v plotu. Pokusili jsme se Pentagon obejít a pěkně si ho prohlédnout ze všech pěti stran, ale to se nepodařilo. Kolem dálnice jsme se ještě protáhli, ale na přilehlém parkovišti nás zastavila a otočila udivená hlídka. Inu Usáma to zas tak těžké asi neměl …

A tak jsme popojeli metrem a vydali se přes Arlingtonský památník k památníku Abrahama Lincolna. Tam nás zaskočila nějaká opravdu vlastenecká svatba, která se přijela vyfotit s americkým velikánem asi rovnou od oltáře. Když jsme zjistili i my, že tam Abraham stále sedí a je fakt velikej, dali jsme si svačinu v parku u Reflecting Pool a pokračovali k obelisku. Tam jsme se opět střetli se svatební výpravou a zjistili, že ani k obelisku se nedostaneme, jelikož zde probíhala rekonstrukce. Říkám pořád sice obelisk, ale správná název je Washington Monument. 555 stop (cca. 170 metů) vysoký sloup dokresluje opravdu monumentálnost a okázalost Washingtonu. Do obelisku jde vstoupit a pokochat se pohled na město, bohužel byl pro rekonstrukci uzavřen. Ale podobně jako u Capitolu, kopali Amíci ohromnou díru a spíš to vypadalo, že Washington Monumet bude v době války zapouštěcí do země a na jeho místo vyjede jaderná hlavice :)

Pak už konečně přišel na řadu všem známý White House. Jestli byl prezident Bush doma, nevíme, ale vlajka vlála, tak snad jo. K bílému domu se moc blízko nedostanete, jsou zde dva stupně proti- turistických zábran, podle toho zda má přijet nebo přiletět prezidentova kolona. My jsme měli to „štěstí“ a dostali se až k plotu zahrady. Lidé tu pokojně prochází a fotí co se dá, všechen ten mumraj sleduje ostřelovač ze střechy Bílého domu.

Muzeum americké historie

National Museum of American History bylo poslední štací na naší Washingtonské pouti. Jako ostatně každé americké muzeum i tohle by člověku zabralo minimálně dva dny. Najdete tady od prvního automobilu který přejel americký kontinent až po maketu oválné pracovny. Můžete se jako Radka seznámit a „koloťukem“, nebo obdivovat americké křižníky silnic, prostě paráda. Nejvíc nás ale pobavil týpek, který stál před popiskem lokomotivy, ani se nehnul a vypadal jako exponát. Inu móda je móda … Nás už ale zajímala cesta do Philadelphie a místo kde budeme nocovat.

Philadelphia zkráceně Phila …

… kdo tohle město nenavštívil, nejspíš mi neuvěří, ale je to opravdu jedno z nejhezčích měst na východním pobřeží. Když jsme plánovali cestu, říkal jsem si, že na Philu nezbude čas a nevadí, to by ovšem byla veliká chyba! Nejenže má město velmi zajímanou atmosféru, především se jedná o jedno z nejstarších měst USA a dokonce by bez něj byly Spojené státy možná ještě stále kolonií Velké Británie. Město bylo založeno v roce 1681 Williamem Pennem, který dostal rozsáhlé území darem od krále Charlese IV. a které pojmenoval Pennsylvánie (Pennovy lesy). Město se díky své vhodné poloze velmi rychle rozrůstalo a v 18. století již bylo po královském Londýnu druhým největším městem britského impéria, z čehož začaly mít Britové obavy. Ty se začaly naplňovat v 70. letech 18. století a vše vyvrcholilo podepsáním Deklarace nezávislosti (Declaration of Independence) dne 4. července 1776, která definovala osamostatnění kolonií od britské nadvlády a zajišťovala připojeným státům úplnou nezávislost v rámci nově vzniklého útvaru. Vznik a vývoj celého tohoto dění probíhal právě ve Philadelphii a mezi jeho významné představitele patřili mj. Benjamin Franklin (1705-1790, duchovní otec deklarace, asi nejopěvovanější muž ve Philadelphii), George Washington (první prezident USA) a Thomas Jefferson (třetí prezident). Po tomto revolučním převratu zde byla roku 1787 sepsána i první ústava Spojených států (Constitution of United States) a Philadelphia byla do roku 1800 i prvním hlavním městem USA (následně Boston a Washington). Také zde byla ušita a poprvé zavlála americká vlajka, která měla tehdy 13 červenobílých pruhů a 13 hvězd (dle počtu členských států). Díky všem těmto událostem má město Bratrské lásky (City of Brotherly Love = Philadelhia) přízviska “Birthplace of Liberty” či “The Cradle of Democracy”. Dnes je Philadelphia pátým největším městem USA (obyvatelstvo 1.6 mil. město + 5.8 mil. periferie), architektura je směsicí historie, místního folklóru, moderny a velmi četných parků. Střed města je jedním z nejudržovanějších, co jsem zatím na svých projížďkách viděl. Bohužel pověst města trpí právě svým rozlehlým okolím chudinských periferií, které jsou považovány za jedny z nejnebezpečnějších na východním pobřeží. Střed města je však pečlivě střežen a cítili jsme se zde absolutně v pohodě.

Na nejvýznamnější a nejlidnatější město Spojených států nám zůstaly čtyři dny. Město New York se rozkládá na východním pobřeží v zálivu u ústí řeky Hudson. Jeho více jak osm miliónů obyvatel žije v pěti městských částech. Z nichž nejvýznamnější je Manhattan, dále pak Bronx, Brooklyn, Queens a Staten Island. Město je centrem světové ekonomiky a jeho hrubý domácí produkt je 500 miliard dolarů! Nebylo to ale jednoduché …

V 17. století nizozemští objevitelé koupili za tretky v hodnotě cca. 24 USD ostrov Manhattan od indiánů. Vytvořili zde osadu navanou Nieuw-Amsterdam. V roce 1664 osada padla do rukou Angličanů a následně byla přejmenována na New York, na počest vévody z Yorku. Město se stalo v 19. století vstupní branou do Ameriky, do té doby nemělo téměř žádný význam. Ve dvacátém století začali růst první mrakodrapy jako Woolworth Building, Chrysler building a Empire State Building. V roce 1973 zde vyrostla tzv. „dvojčata“ jako sídlo Světového obchodního střediska.

Náš New York ve čtyřech dnech:

[První den]

… příjezd a ubytování, metropolitní knihovna

[Druhý den]

… doznívání hurikánu, odpočinek

[Třetí den]

… prohlídka města

[Čtvrtý den]

… honička na letiště

http://www.usa.inczech.net/menu/menu_final.htm

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .