0
0

Další zemí, kterou jsme v Pacifiku navštívili, byla Francouzská Polynésie. Jelikož jsme sem přijeli z Pitcairnu, tedy od východu, byly prvním souostrovím, u kterého jsme zakotvili, Gambiery. Tyto ostrovy leží od hlavního města Papeete hodně daleko a klasičtí turisté je moc nenavštěvují. Spíše jsou oblíbenou zastávkou jachtařů, kteří plují podobným směrem jako my.

Gambiery – naše plavba a pobyt

Ve čtvrtek 8. července 2010 večer jsme se na Pitcairnu rozloučili s posádkou české jachty Altego a o několik okamžiků později jsme zvedli kotvy i my. Bylo 23:00, čili jsme jen tak tak splnili nezbytnou podmínku všech pověrčivých námořníků, že v pátek se zásadně nevyplouvá, a vyrazili jsme směrem na západ. Naším cílem bylo 290 námořních mil vzdálené souostroví Gambiery.

Naše loď plula celkem bez problémů západním směrem. Připomínali jsme trochu filiálku firmy „Hujer – ovoce + zelenina“. Pravda, zeleniny na lodi moc nemáme, zato ovoce jsme nabrali na Pitcairnu neúrekom. Něco nám dala Brenda a zbytek jsme si na ostrově natrhali sami. A tak vezeme maracuju (česky mučenka, anglicky passion fruit, latinsky Passiflora edulis) – velmi dobré ovoce, ze kterého se třeba v Brazílii vyrábí výborné džusy), mandarinky, pomeranče, grepy, papáju, banány a to nám ještě zbylo pár kokosových ořechů z Hendersonu. Kurděje tedy určitě nedostaneme, spíše nám hrozí hypervitaminóza.

11. července ráno jsme shlédli zatmění slunce. Toto zatmění bylo dokonce úplné, bohužel však ne zrovna v té části Pacifiku, ve které jsme se momentálně nacházeli. Nejlepší viditelnost byla na Velikonočním ostrově, kde jsme však nemohli čekat tak dlouho. A tak jsme v hlavní fázi viděli zakrytých necelých 90% slunečního kotouče. Celé zatmění trvalo necelé čtyři hodiny.

Gambiery jsou prvním souostrovím na naší plavbě, které již leží v tropech. Alespoň astronomicky to platí určitě, protože za tropy se obvykle považuje území, ležící mezi obratníky Raka a Kozoroha. A my jsme obratník Kozoroha překročili směrem na sever právě 11. července 2010 někdy kolem poledne. Před polednem jsme zároveň poprvé spatřili i samotné Gambiery. Nejdříve byl asi ze vzdálenosti 35 námořních mil vidět největší a hlavně nejvyšší ostrov Mangareva a teprve později se postupně zviditelňovaly další ostrovy. Celé souostroví je sopečného původu a tak mají ostrůvky hornatý ráz. Sopečných ostrovů je odhadem tak deset a dále jsou zde menší korálové ostrůvky. Po pravé straně lodi jsme v dálce dokonce zahlédli vrcholky palem, zdánlivě čouhající přímo z vody – korálové ostrůvky pokryté pískem jsou tak ploché, že samotná souš nebyla vůbec vidět. Jelikož jsme přijeli k večeru, zakotvili jsme na jednu noc u neobydleného ostrůvku Makaroa.

Ráno jsme popojeli asi 7 námořních mil a hodili jsme kotvu u ostrova Mangareva, hned vedle lodi Altego, která zde přistála o den dříve. Celkově jsme z Pitcairnu až do Rikitea upluli vzdálenost 312 námořních mil, tentokrát jsme tedy téměř nekličkovali. Kromě našich dvou českých jachet tu kotví ještě asi tři jiné, další jsme pak zahlédli u dalších ostrovů. Naše kotviště je hned u hlavního města Gambier jménem Rikitea.

Prvního dne odpoledne jsme si zběžně prohlédli městečko. Spíše se jedná o velikou vesnici, které dominuje katedrála. Ani mi nepřišla moc vysoká, zato je však hodně dlouhá. Bohužel se do ní nedalo vstoupit, protože v době naší návštěvy zrovna procházela rozsáhlou rekonstrukcí. Všude jsou pěkné domky, okolo nichž roste spousta květin a ovocných stromů. Životní úroveň většiny obyvatel bude asi docela slušná. Hrubý domácí produkt na jednoho obyvatele je ve Francouzské Polynésii srovnatelný s Českou republikou, o žádnou chudou zemi se tedy rozhodně nejedná. To spíše my jsme chudí námořníci… Dále je zde pošta, policejní stanice (kam nás Ondra šel přihlásit, protože kapitanát tu nemají), jakési kulturní středisko a velký hangár, který slouží zřejmě hlavně ke sportovním účelům, nyní je tu však provizorní kostel, dokud je katedrála v rekonstrukci. Ještě jsem šel kousek dál po silnici, kde je hřbitov a hrobka nějakého místního krále, který se jmenoval Maputeoa Gregoire a zemřel v roce 1857. Na hřbitově je docela zajímavé číst si místní polynéská jména. Obyvatelstvo tvoří v drtivé většině Polynésané, bělochů (Francouzů) tu žije jen málo.

Bohužel nikdo z nás neumí francouzsky a domorodci neumí anglicky, takže domluva byla složitá. Oficiálním platidlem je polynéský frank. Mají zde opravdu krásné mince i bankovky. V Rikitea není žádný bankomat, takže jsem byl zase bez peněz, protože jsem měl pouze platební kartu. Na poště lze vyměnit eura a americké dolary. Kurs za dolar: 1 USD = 90 F (polynéských franků), takže zhruba platí, že 1 Kč = 5 F. Ceny jsou zde velmi vysoké. Jediné, co je dost levné, jsou bagety, které se pečou v místní pekárně. Jedna dlouhatánská bageta stojí 70 F. Internet stojí 650 F na hodinu, takže jsem si nechal zajít chuť.

V krámcích pak prodávají různé konzervy a nápoje, vše mnohonásobně dražší než v Čechách. Tak například 1.5-litrová láhev Cocas-Coly stojí 500 franků… Pořád doufáme, že někde v Papeete v supermarketu bude alespoň o trochu levněji. První celý den na Gambierech jsme zakončili na jachtě Altego, kde se povídalo a povídalo a trochu i popíjelo (mj. Jardova slivovice, neb všichni Altegáci jsou z Moravy). Kotvení v Rikitea bylo první den velmi klidné, další dny ale začalo více foukat, a tak jsme opět museli v noci držet kotevní hlídky.

Další den jsem se ráno vypravil na procházku po ostrově. Šel jsem tak dlouho jedním směrem, až jsem došel na konec cesty, která končila v lese. Les tu má chvílemi pralesovitý ráz, jindy však v něm rostou hlavně borovice, skoro jako u nás doma. V lese se volně potulují kohouti, slepice a domácí růžovoučká prasata. Celou cestu tam a zpět mě provázela fenka, která se mě chytla hned v Rikitea. Tu ohromně bavilo prohánět po lese kohouty a slepice.

Zdejší drůbež vypadá úplně stejně jako ta u nás, je však pravděpodobně nadána nadpřirozenými schopnostmi. Umí totiž létat, a jak! Ne jako u nás, kde kohout občas popolétne pár kroků. Naskytl se mi tedy asi takovýto pohled: „moje“ fenka vpadne do křoví, chvíli je slyšet zděšené kokrhání, načež vzápětí vidím kohouta, jak letí pralesem v asi dvacetimetrové výšce. Za chvíli ho následuje slepice, přičemž oba přistáli zřejmě o několik set metrů dále. Není tedy slepice jako slepice…

Cestou jsem také minul několik ruin, které zde zbyly ještě z dob působení šíleného pátera Lavala. Většina z nich je opatřena cedulí s názvem a pohled na zbytky zdiva, porostlého travou a kapradím, nepostrádá jistou romantiku. Nejzajímavější (kromě katedrály ve městě ovšem) je zřícenina konventu, ve kterém jsou dokonce lavice, takže se tu asi konají i bohoslužby, přestože konvent má děravou střechu. Místo oltáře tu pak stojí malá soška světce, ke které místní lidé dávají milodary. Mistička tak byla plná drobných, byl v ní ale i stroužek mandarinky a nějaký dobrák sem dal i staré kopačky a džíny – zřejmě dar pro ty nejchudší…

Jinak v Rikitea a okolí roste plno různých plodů. Banánovníky, jackfruity (též zvané breadfruity neboli chlebovníky), pomeranče a grepovníky. Zdejší grepy jsou velikánské a velmi dobré. Ráno jsem také zahlédl místní Polynésany, chystající se na letiště. To leží na plochém ostrůvku poblíž Mangarevy a pasažéři jedou na letiště lodí. Letadla odsud létají do Papeete a lety provozuje společnost Air Tahiti.

Ve středu 14. července je státní svátek Francie – výročí dobytí Bastily a začátku Velké francouzské revoluce. A i když Francouzská Polynésie není přímo Francie, slaví se zde tento svátek také. V 10:00 byla zahájena slavnost zahájena před místním kulturním centrem. Nějaká paní (starostka?) přednesla projev ve francouzštině (rozuměl jsem z něj jen poslední větu – „Ať žije Francie!“). Poté byly na žerď slavnostně vytaženy tři vlajky – Francie, Francouzské Polynésie a Gambier. Následovalo vystoupení dětí ve věku cca 6–14 let, které zatancovaly typické polynéské tance, zatímco dospělí jim k tomu hráli do rytmu. Zvláště nejmenší tanečnice se vyznamenávaly a člověk se neubrání pocitu, že tanec mají zakódován v genech.

Dospělé tanečnice a tanečníci bohužel nebyli přítomni, neboť odjeli reprezentovat svůj ostrov na velkou taneční soutěž na Tahiti, kde se sjedou na francouzský státní svátek soubory z celé Francouzské Polynésie. Po tanečním vystoupení se rozdávalo malé pohoštění, z něhož se mi podařilo ukořistit několik zákusků a především ledově vychlazenou třetinkovou láhev Heinekenu. Ani nevím, kdy jsem naposledy pil tak dobré vychlazené pivo…

Po slavnosti jsem se vydal na druhou stranu ostrova. Cestou jsem objevil odbočku na nejvyšší horu ostrova Mont Duff a tak jsem se rozhodl, že na něj vylezu. Cesta byla docela dobře značena, ale na jedné rozdvojce nebylo jasné, kam odbočit, takže jsem nakonec vylezl na druhou nejvyšší horu ostrova Mont Mokoto (425 m.n.m.), která leží kousek vedle Mont Duffu. Obě hory tvoří jakási dvojčata, která jsou spojena ostrým hřebenem. Opět se mě chytil nějaký místní pes a celý výstup mě doprovázel až na vrchol. Hora Mont Mokoto je neskutečně špičatá. Z jedné strany je dosti strmá a z druhé úplně kolmá. Seshora byl nádherný výhled na celou Mangarevu, jejíž tvar je dosti protáhlý, a na ostatní ostrovy, přičemž byla jasně vidět i dlouhá útesová bariéra, obklopující celé souostroví. Večer jsme se ještě jednou my i posádka z Altega vydali ke kulturnímu centru, ale kromě toho, že se tam opíjeli místní výrostci, se nic zajímavého nedělo, takže jsme raději strávili poslední společný večer na palubě Altega.

Původně jsme chtěli být na Gambierách tak týden, ale tři celé dny pobytu nakonec bohatě stačily. Po pravdě řečeno, ostrov Mangareva nás lehce zklamal. Je tu hezky, ale více jsme si slibovali od slavností, které se konají právě okolo 14. července na státní svátek Francie. Bohužel, mnoho obyvatel odjelo na již zmíněný festival na Tahiti, a tak byl program oslav poměrně chabý. Čtvrtý den jsme tedy zvedli kotvy a vyrazili jsme na ostrov Hao v souostroví Tuamotu, který leží zhruba v polovině cesty mezi Gambierami a Tahiti. Posádka Altega vyplula několik hodin před námi a jelikož její cíl je stejný jako náš, doufáme, že se s nimi ještě potkáme, i když oni mají znatelně rychlejší loď. Slíbili nám ale, že na nás na Hao počkají.

http://dalky.cz/cteni/c-gambiery-brana-do-francouzske-polynesie.html

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .