0
0

Je krátce po půlnoci, všude jinde nejvyšší čas ke spánku. Tady by to byl ale neodpustitelný hřích, a tak se vydávám na okružní jízdu městem. Vzduch je rozpálený a rtuť teploměru ukazuje třicet stupňů. Měsíc jako zářivé slunce pluje nad mrakodrapy Dubaje, jako kdyby samolibě pokukoval na svůj odraz ve fasádách supermoderních staveb ze skla, hliníku, oceli či chromu, budov kulatých, hranatých či ve tvaru elipsy.

Jedu po čtyřproudé silnici Beach Road do části Džumajra. Provoz je na tak pozdní hodinu rušný a po perfektní silnici lemované palmami se řítí převážně drahé modely. Není divu, vždyť obyvatelé Spojených arabských emirátů, asi jako všichni Arabové, milují rychlá a krásná auta. Ještě větší cenu zde ale mají plnokrevníci nebo velbloudi, kteří obývají stáje připomínající luxusní hotely a užívají si speciální bazény a špičkově vybavené ordinace. Do noci se tu třpytí obrovská slonovinově zbarvená mešita v Džumajře. Vypadá, jako kdyby zde stála od nepaměti, ale je jí jen dvacet let. V Dubaji, druhém největším emirátu, příliš historie nehledejte, ostatně tady se dějiny dělí na dobu před ropou a po ní.

U data 1930, tedy přesně třicet šest let před objevením černého zlata, jsem v jednom starém průvodci nalistovala tuto větu: „Dubaj se rozvíjí v největší obchodní město v Perském zálivu. Bazar tvoří tři sta padesát obchodů.“ Takže konec mýtu o odlehlé beduínské vesničce. Rozmach emirátu Dubaj, založeného v roce 1833, začal na počátku dvacátého století, kdy se u přístavu usadili íránští a indičtí obchodníci. Peníze se jim začaly sypat díky perlám a zlatu (tehdy tomu „žlutému“). Když zde bylo v roce 1966 nalezeno zlato černé, tedy ropa, bylo to přímo jako požehnání dynastii, která projevila velký talent pro obchod.

Rod šejcha Rašída al-Maktúm, který se v roce 1971 stal spoluzakladatelem Spojených arabských emirátů, si dobře uvědomuje, že zásoby ropy (podle odhadů devadesát sedm miliard barelů, tedy asi osm procent celosvětových zásob) zajistí život v luxusu nejvýš dvěma generacím Dubajčanů. Co však poté? Dobře si žít i nadále, na což si místní hodně rychle přivykli, pomůže jedině byznys a dostatek turistů.

V Dubaji i v dalších emirátech se usídlily renomované firmy, banky a světové koncerny. Nalákat sem investory není tak těžké: žádná cla, daně, vynikající infrastruktura i silnice, supermoderní kanceláře s výhledem na moře, nízké ceny energie… Prý je tady radost i „sedět“ – v celách zdejších věznic je k dispozici televize se satelitním příjmem a faxem. To jsem ale nevyzkoušela, úplně mi stačila televize v sauně a pro novináře služba snů – hotelový nonstop servis pro zlobivé notebooky (podle zákona schválnosti ten můj samozřejmě fungoval).

Luxus bez konkurence

Do noci se v odlescích zlaté, modré a fialové třpytí symbol dubajského luxusu – proslulý hotel Burž al-Arab ve tvaru napnuté plachty, vyšší než pařížská Eiffelova věž. Ačkoli je vskutku obdivuhodný, přece jen se už jaksi „okoukal“ a Dubaj chce uchvátit ještě odvážnějšími a výstřednějšími atrakcemi.

Staví se tu nejluxusnější hotely, nejvyšší stavby, nejlepší stáje koní. Každý nový projekt konkuruje dalšímu, který je ještě dražší a okázalejší. Nehledí se přitom na rozpočet či zásahy do přírody -k rostoucí nelibosti jejích ochránců. Vzniklo třeba špičkové golfové hřiště v poušti, kde byl doslova vyměněn písek (původně hrubší za měkčí variantu), zimní areál s pravou sjezdovkou či famózní umělý ostrov ve tvaru košaté palmy, na jejíchž „větvích“ vyrostlo několik desítek hotelů a přes čtyři tisíce vil. To, co se v Evropě staví padesát let, je tady hotové za pět. Peníze nehrají roli, a když je zapotřebí udělat z pouště moře či obráceně, prostě se to udělá.

Kosmopolitní Dubaj s milionem obyvatel, mezi kterými jsou zástupci více než osmdesáti národů a národností, dnes již nesoupeří s Las Vegas či Hongkongem, nýbrž sama se sebou. Ostatně, zmlsané turisty nelze lákat na místní pláže jen tři sta padesát slunečných dnů v roce. Tím se může pochlubit několik desítek dalších destinací. Servírovat se musí něco ojedinělého, něco, co jinde nenajdete, co vám vyrazí dech.

Louvre v poušti

Umělý ostrov ve tvaru palmy není zdaleka poslední. Ve výstavbě jsou další dva podobné ostrovy, které budou ze vzduchu připomínat arabské písmo. Jiné souostroví zase bude připomínat mapu světa. Připravuje se také nákupní středisko s více než dvanácti sty obchody a zatím ještě na papíře je Pentominium Tower, což by měl být mrakodrap vysoký neuvěřitelných 516 metrů. Gigant za tři sta milionů eur budou zvenčí zdobit pravé křišťály firmy Swarovski. Hotové jsou rovněž plány megaparku The Lagoons Dubai’s o rozloze šest kilometrů čtverečních s umělými kanály a jezery.

Že vás ani to nijak neomráčilo? Tak to si asi řekli i rozmařilí šejkové, jejichž touha po originalitě nezná hranic. Brázdit džípem písečné duny v poušti, to je přece nuda! Do Perského zálivu se bude V Abú Dhabi, hlavním městě Spojených arabských emirátů, či přesněji řečeno v nedaleké poušti, vyroste kopie nejslavnějšího muzea světa – pařížského Louvre. Ten arabský o rozloze čtyřiadvaceti tisíc metrů čtverečních navrhne francouzský architekt a první návštěvníci by sem měli vkročit v roce 2013. Nadšení francouzských politiků z projektu, který státní pokladně podle odhadů vynese za dvacet let asi sedm set milionů eur, ale nesdílí francouzská veřejnost, zejména kunsthistorici, kteří sepsali protestní petici „Naše muzea nejsou na prodej“ za zachování celistvosti francouzských muzejních sbírek a proti jejich komerčnímu využívání v zahraničí. Klon galerie Louvre ale nebude v poušti sám. Šejkové už získali licenci od newyorské galerie Guggenheim postavit jejího dvojníka a půjčovat slavná umělecká díla a předměty.

Kromě galerií, supermrakodrapů či luxusních umělých ostrovů má návštěvníky do Dubaje nalákat také další miliardový arabsko-americký projekt: extraporce americké popkultury aneb mamutí zábavní park s hrdiny komiksů, jako Hulk, X-Men či Spiderman. Už nyní má „domácího“, dubajského konkurenta – zábavní park Dubailand, který bude se svými 280 kilometry čtverečními osmkrát větší než Disneyland.

Tipy na cestu i Dubaj

Budete si připadat jako v pohádce – všude je totiž nejenom přepychově, ale také čisto a bezpečno. Policie je nekompromisní, a ačkoli za krádeže se prý již zloději neusekává ruka, je lepší nezahrávat si se zákonem. Nezapomeňte, že ačkoli jste v ráji futuristické architektury, oficiálním náboženstvím je islám. Proto například jako muž nikdy nenabízejte ruku ženě, ale počkejte, až vám ji ona podá sama. Nesedejte si nikdy tak, aby vaše chodidla na někoho směřovala. Nejezte levou rukou ani ji nepodávejte.

Emirát je také největším staveništěm světa. Nyní se pilně pracuje například na nejdelší trati pro automaticky řízené metro. Projekt má vyřešit problémy v dopravě, která už nestačí pokrýt potřeby Dubaje. Metro povede jak pod zemí, tak nad zemí, na dvaapadesáti kilometrech bude 29 stanic. Stavba, která stojí více než čtyři miliardy dolarů, by měla být dokončena už za dva roky.

Budete-li se nudit na pláži, můžete zkusit pouštní safari, které se organizuje také v noci. Další atrakcí je lyžování – jak na horkém písku, tak i pravém sněhu, samozřejmě v uzavřeném areálu. Velkolepou podívanou jsou také dostihy nejdražších koní na světě či velbloudů.

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .