0
0

Není to tak dávno, co tu byla jen vyprahlá poušť. Dnes na jejím místě stojí město, které je hned v několika ohledech nej: má jediný sedmi hvězdičkový hotel na světě i nejvyšší stavbu planety. Nakupovat sem jezdí ti největší fajnšmekři, a pak si hlavu chladí na lyžích – ve městě, kde panují až padesátistupňová vedra!

Metropole v poušti

Ještě na začátku devatenáctého století tady žilo jen patnáct rodin a jedinou atrakcí byly jakési pouštní klimatizace – vysoké věže u domů, které z nich odváděly horký vzduch,“ říká mi v letadle do Dubaje Arsalan Mohammad. „Neměli jsme řeky, zato u nás vytryskla ropa,“ vzpomíná na šedesátá léta, kdy se poušť, natruc všem přírodním zákonům, proměnila v pulsující velkoměsto.

Už ho vidím z okénka. Tisíce světel postupně vytvářejí tu obrázek palmy, tam mapu světa. Slavné umělé ostrovy, které tady právě vznikají.

„Říká se, že jeden z nejluxusnějších apartmánů bude vlastnit David Backham a další Madonna,“ naklání se ke mně Arsalanova žena Suri. Právě se vrací z toalety; málem bych ji nepoznala. Do letadla nastoupila v džínách a s rozpuštěnými vlasy – a najednou. Je sice krásně a výrazně nalíčená, ale obličej halí do černého šátku tak, že jsou vidět jen oči, a růžový svetr schovává pod neforemným černým pláštěm.

Jinak vypadá i Arsalan: ten má na sobě bílý plášť a na hlavě bílou pokrývku stlačenou koženou obručí. „Jsme hrdí na své tradice, ale i ty se vyvíjejí. Dubaj dnes například jako jediný emirát z celkem sedmi, které tvoří Spojené arabské emiráty, uznává sňatek jen s jednou ženou,“ říká Arsalan a Suri ho doplňuje: „Máme tady dokonce svaz žen. V první stanově stojí, že naším přirozeným ochráncem je muž. Věř, že u nás tomu tak opravdu je…“

Její úsměv za tmavým závojem se mi za pár chvil ztratí z dohledu. Spěchají. Je totiž tradicí být po příletu co nejdřív u jedné z přepážek, kde se prodávají losy na zdejší věhlasnou loterii. Ceny jsou hodny tohoto místa: jde o několik nablýskaných vozů Rolls-Royce! Úsměvné je, že v minulosti už několikrát skončily v indických nebo pákistánských vesnicích. Jak to? Losy nejsou nijak levné, a tak se na ně mnohdy skládají celé oblasti. Drahocenný los pak koupí některý z mužů, kteří dojíždějí do Dubaje za prací.

Lovci perel míří k nebi

Dubaji se přezdívá Perla zálivu (leží v Perském, ale tady se mu říká Arabský) – nejen proto, že se zdejší lidé kdysi živili lovem perel, ale především pro její touhu vyniknout. A že se jí to daří! V druhém největším městě Spojených arabských emirátů (prvenství patří Abu Dhabi) se neustále staví, a tak má jejích 1,2 milionu obyvatel o zaměstnání postaráno. Jenom ve zdejší chloubě, 321 metrů vysokém hotelu ve tvaru plachetnice, našlo práci několik tisícovek lidí.

Burj al-Arab vyrůstá z moře a holedbá se sedmi hvězdičkami, ačkoli všude jinde ve světě je maximem pět hvězdiček. Tahle výjimka má ale své opodstatnění: hosté přistávají ve vrtulnících na střeše, odkud je pozlacený výtah odveze do restaurace pod vodní hladinu, kde jim pak vybrané lahůdky okukují ryby. Je tu i exkluzivní nákupní středisko a lázně s nejrůznějšími procedurami včetně masáže lávovými kameny. Večer hosté popíjejí v baru Skyview na střeše hotelu, odkud shlížejí na rozzářené město.

Zájemci (především zahraniční celebrity, které Dubaj doslova milují) se už teď můžou přetrhnout, aby získali některý z nesmírně drahých bytů, jež vyrůstají v Burj Dubai, budoucí nejvyšší stavbě světa. Aby měli majitelé jistotu, že bude opravdu nejblíže nebi, úzkostlivě tají její výšku; odhaduje se ale zhruba na sedm set metrů! „Bude tady minimálně sto šedesát pater, mezi nimiž bude rychlostí tři patra za vteřinu létat padesát čtyři dvojitých výtahů,“ vysvětluje mi průvodce a vede mě do ukázkového apartmánu o rozloze dvě stě metrů čtverečních. Může být můj – v přepočtu za čtyřicet milionů korun.

Kolem Burj Dubai vyroste město se „starobylými“ budovami, které budou odděleny vodními kanály. Ačkoli město vzniklo v poušti, a ta ho stále obklopuje (na dunách jste za dvacet minut), ze záplav barevných květin se vypínají palmy a najdete tu skvěle udržovaná golfová hřiště. To by bez vody nešlo – a místní lidé jí spotřebují v přepočtu na osobu nejvíc na světě. Není divu; téměř na každém kroku vidíte fontánu, vodotrysk či umělý akvadukt. Sladkou vodu ovšem nemají odkud čerpat, a tak musejí denně odsolit neuvěřitelných osmdesát milionů litrů mořské!

Umělé ostrovy

Skutečně gigantickým projektem jsou pak zdejší umělé ostrovy. Jeden je už skoro hotový: Palm Jumeirah má tvar palmy se sedmnácti listovými vějíři. Turisté se tu budou moci už příští rok ubytovat ve dvou tisících vilách a čtyřiceti luxusních hotelech s obchodními centry, pod nimiž budou z přístavu vyplouvat jachty.

Zároveň je tu sto dvacet kilometrů písčitých pláží. Vybudovat tuhle nádheru samozřejmě nebylo nic jednoduchého. Lodě sem dopravily na sto milionů metrů krychlových písku, a aby si ostrov v budoucnu zachoval tvar, z masivního kamene tu vyrostlo umělé pobřeží. Místní architekti se hned pustili do dalšího šíleného plánu: stavějí tři sta ostrovů uskupených do tvaru mapy světa. Jednotlivé kontinenty a ostrovy se už vynořují z moře – a brzy budou na prodej. Pokud máte v kapse několik milionů dolarů, může být první už hotový (Havaj) Váš.

 

Pro děti každého věku

Vedle Dubailandu bledne i proslulý Disneyland. Kromě dvou set zábavních center tady jsou sportovní akademie s lektory z věhlasných klubů. O vodních parcích, například Wild Wadi vedle jedné z nejhezčích pláží Jumeirah Beach, je zase známo, že tady každý zapomene na svůj věk a vrhne se na atrakce. No řekněte: odolali byste toboganu, na který nemusíte stoupat po žebříku, a místo toho se necháte nahoru vyvézt proudem vody?

Dubaj je ovšem unikát i v dalším směru. Jednu chvíli se koupete v teplém a úžasně čistém moři, a za hodinku už můžete sjezdovat v místní lyžařské hale. Nachází se v Mall of the Emirates (jednom z mnoha vyhlášených nákupních center) a za pohled stojí, i pokud vám lyžovačka v poušti připadá trochu přitažená za vlasy. Zatímco děti a tatínci vyjíždějí první zalomenou lanovkou svého druhu na vrchol, a pak sjíždějí dolů, jejich manželky v černých abajách (tak se říká zahalujícím šatům se závoji) se shlukují pod kopcem a jsou připraveny poskytnout jim první pomoc. Má to své opodstatnění: mezi teplotou uvnitř a venku může být i padesátistupňový teplotní rozdíl!

Pokud se naopak toužíte trochu ohřát, je nejlepší vyrazit na safari do pouště. Tady si zalyžujete pro změnu po písečných dunách, projedete se na velbloudovi (pozadí nezkušených jezdců dá vyjížďka docela zabrat) a mrknete se do beduínských vesnic. Zážitek je i vyrazit sem džípem. Puls vám naopak zklidní zapadající slunce, když ho začne pohlcovat písek… Průvodci zatím na ohni opečou maso, a pak vám předloží kávu s kardamonem. Právě dodržováním kávového obřadu si spolehlivě získáte náklonnost místních: sluší se vypít tři šálky pro štěstí, zdraví a veselou mysl. Zato alkohol tu nečekejte. Ten Arabové nepijí (je dokonce urážkou konzumovat ho v jejich přítomnosti) a je k dostání jen v hotelech.

Zlatá země

Ačkoliv Dubaj ani přes den není ospalé město, život tady začíná po setmění. To propuká opravdová horečka – aspoň ta nákupní. V Perle zálivu dostanete oblečení, boty i parfémy všech známých značek, a třeba elektroniku tu pořídíte levněji než v České republice. Ve velkém ji tu nakupují hlavně Japonci a o Rusech se tvrdí, že do Dubaje vysílají manažerky, které mají kolem hrudi igelitové pásy plné dolarů. Co je na tom pravdy, těžko říct, nicméně ruských klientů jsou plné hotely.

Kromě turistů je okupují podnikatelé, hlavně od podzimu do jara, kdy teploty klesnou na příjemných 25 stupňů. Dubaj je oblíbeným dějištěm mezinárodních konferencí; v listopadu ji tu uspořádalo i české sdružení Czech Top 100, které podporuje podnikání našich firem v zahraničí, a naopak. Možná vás to překvapí, ale běžně tu uvidíte škodovky, v halách si všimnete lustrů z českého skla a zdejší lidé se vás nebudou vyptávat, kdeže ,Československo‘ vlastně leží. „Každý rok se ženou jezdíme na tři týdny do lázní v Teplicích. Jeden příbuzný si tam dokonce koupil nemovitost. To město ctí arabské způsoby a restaurace nabízejí naše pokrmy,“ vysvětluje mi Murshi Mustafa, majitel obchodu s noži ve staré části města Bur Dubaj, která leží za zátokou Creek.

Na rozdíl od gigantických shopping mallů se tady smlouvá a můžete se dostat na méně než 70 % ceny. Když Murshifovi prozrazuji, že Teplice mám ráda, dává mi jeden ze svých ostrých skvostů za poloviční cenu a s jeho ženou si vypiju tři malé šálky kávy na to, abychom se jednou sešli v mojí domovině. Na další nákupy mi dává radu: „Až se podíváš po všech skvělých krámech kolem, vyraz na trhy souks. Domů musíš přivézt kardamon, skořici, šafrán, pár rolí brokátu a kašmírové šátky,“ vypočítává, jako by moje peněženka byla bezedná.

Pokud není zácpa, jste odsud za deset minut v neuvěřitelné spleti uliček ozářených zlatem. V Dubaji nakoupíte šperky z černého, zeleného, žlutého i bílého zlata posázené drahokamy a brilianty. Pastva pro oči, která rozhodně stojí za to! O ceně se můžete dohadovat s více než pěti sty zručných klenotníků. V praxi to vypadá zhruba takto: na cedulce u dveří nebo u výlohy stojí cena za gram zlata, k té se však ještě připočítává práce. Pak se ovšem, jak jinak, opět smlouvá. Kdybyste obchodníka o tenhle požitek ošidili, urazil by se! Vyzkoušet slovní bitvu si ostatně můžete hned: co takhle pořídit tady vánoční dárky – nebo pak v únoru vyrazit na vyhlášený nákupní festival Fly Buy Dubay? Tehdy město doslova hučí ciframi prodávajících a nakupujících z celého světa… Mimochodem, oficiální měna je dirham (stojí zhruba 6 korun), ale platit můžete i dolary či eury – ovšem pouze papírovými; drobné zpátky dostanete v dirhamech.

Bikiny ano, minisukně ne

Přestože je Dubaj nejbenevolentnějším arabským emirátem, raději tu dodržujte jistá pravidla. To platí hlavně pro ženy – aspoň pokud se nechcete vystavovat pohrdavým pohledům místních. Krátké sukně i trička s hlubokým výstřihem nechte tentokrát doma; na pláži se klidně opalujte v bikinách, ale do ulic se hodí spíš delší volné sukně, kalhoty a lehké halenky zahalující dekolt i ramena. „Chovejte se zdrženlivě, nepokládejte osobní otázky a na veřejnosti nezvyšujte hlas. Ten se tu netrpí, stejně jako přehnaná dochvilnost.“

Doporučené atrakce

PATROVÝM AUTOBUSEM PO PAMÁTKÁCH: Jeden den vyhraďte památkám. Provezou vás po nich dvoupatrové autobusy, známé z Londýna. Stačí, když na recepci hotelu zaplatíte v přepočtu necelých tisíc korun a vyrazíte na některou z třiadvaceti zastávek. Na modré trase se podíváte na ostrovy Palm Jumeirah a Svět, prohlédnete si vyhlášený emirátský golfový klub, zalyžujete si v kryté hale nákupního centra Mall of the Emirates (tady si ovšem připlatíte zhruba 1000 korun; v ceně je zahrnuto i půjčení lyžařského vybavení), vykoupete se pod hotelovou plachetnicí Burj al-Arab, leccos o víře muslimů se dozvíte v mešitě Jumeirah – a nakonec se ocitnete pod stále rostoucí věží Burj Dubaj. Červená trasa vede historickým jádrem starého města Bur Dubaj, kde stojí Dubajské muzeum s hliněnou věží s hradbami, připomínající dávnou vesnickou tvrz. Odpoledne si projdete trhy se zlatými souks a večer vyplujete lodí dhow po zálivu Creek, který lemují zářící mrakodrapy (1500 korun včetně večeře).

POUŠTNÍ SAFARI: Každý den můžete v půl čtvrté odpoledne vyrazit na pouštní safari, stačí objednat si je a zaplatit (asi 1500 korun) na recepci hotelu. Nejprve vás čeká dune-bashing neboli probíjení se dunami: ve speciálně upravených džípech se budete téměř hodinu cítit jako na horské dráze. Pak se projedete na velbloudech, a pokud si připlatíte zhruba 400 korun, i na rychlých tříkolkách. Zakouříte si vodní dýmku, vyzkoušíte malování henou, vychutnáte si beduínskou večeři i vystoupení břišních tanečnic. Do hotelu se vrátíte po 21. hodině.

NÁKUPNÍ VÝLETY: Za 500 korun vás minibus vezme na půl dne do nákupních středisek, v nichž si můžete pořídit modely od známých návrhářů i skvostnou obuv a výhodnou elektroniku, ale i do kouzelných souks, kde na vaše smysly zaútočí nejen zlato, ale i vůně orientálního koření a barvy brokátových oděvů.

Jeden chod vyjde na necelou pětistovku.

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .