0
0

Předchozí díl cestopisu najdete zde: viewtopic.php?f=43&t=1741

Deník – USA-Florida, Bahamy 2012 – 24.11.2012 – Den 16 – Miami

Tak jsem poprvé spal v Hilton hotelu ale že bych z toho byl nějakej unešenej tak to teda ani náhodou. Spíše naopak, byl to asi ten nejhorší hotel ve kterým jsme tu spali. Jediný pozitivum je že v televizi měli celkem dost kanálů a že se nemusí dělat checkout, účet Vám v noci hodí pod dveře a kartu od pokoje hodíte do takovýho boxu na recepci a nebo necháte na pokoji. Pak jenom při odchodu zavoláte z pokoje a řeknete že se checkoutujete. Ale, na pokoji není lednička, což se mi v USA stalo snad poprvé, klimatizace umí jen chladit, naproti pokoji na chodbě byl mrazák na led, kterej nám řval do pokoje, byl to nejdražší hotel jaký jsme tu v USA měli a výhled jsme měli na střechu garáže. Za $150 za pokoj a noc se mi to zda ubohý.

Pak jsem ale koukal na tripadvisor a ono se zdá že v Downtown Miami je to asi nejlevnější hotel, uffuff. Nespornou výhodu to mělo, před hotelem staví Metromover, který Vás po tom nejužším centru dopraví zadarmo. Tak jsme si ráno zabalili a vyrazili do města a to přímo do centra do Bayfront parku. Opravdu krásný místo, hezkej park, na jedný straně voda a na druhý nádherný mrakodrapy. Pak jsme se šli podívat do Bayside marketplace což je hned u toho a po chvíli chození jsme objevili Walt Disney store. Měli tam nějakou akci a nádherný plyšový a velký mickey mouse, tak jsme si dva odnesli. Šli jsme se s tím fotit do parku, takze na nás lidí koukali co to tam zase je za blázny. Takže zpátky do hotelu, nacpat mišáka do narvaného kufru a hurá na letiště.

Cesta na letiště je tu hodně jednoduchá. Mají tu tři linky Metromoveru a všechny jedou na Government station, kde je přestup na Metrorail. Ten Vás doveze až na letiště. Jen je nutný vědět že po stejných kolejích jezdí dvě linky, zelená která na letiště nejede a oranžová která tam jede. Označeny to mají fakt blbě, jediný označení že to co jede je oranžová linka jsem našel na přijíždějícím metru jen zepředu. Pak se dá ještě řídit podle jízdního řadu. Každá linka jede o víkendu jednou za půl hodinu.

Dojeli jsme na letiště, je opravdu velký, rozdělený na tři terminály, má to tak cirka 100 gates a včera nad Miami přistávalo jednu dobu každou minutu letadlo. Koukáme na Airbus A-380, opravdu velký letadlo a tím taky pojedeme domů, jsem na to zvĕdavej jelikož je to moje premiéra v tomhle letadle. Kupuji něco na letišti a oni mi ten nákup ani nechtěli dát, že prý až na gate. A fakt že jo, v tubusu k letadle stojí černoch a když mu dávám účtenku tak on mi dal můj nákup, tomu se říká umělá zaměstnanost. Američani jsou v tomto mistři a už jsme viděli hromady lidí který dělali jako že dělají ale vlastně nic kloudného nedělají. Sem zvědavej jak tohle velký tele se vůbec zvedne ze země s těma 500ti lidma.

Tak tele se v 16:30 opravdu zvedlo a to až překvapivě rychle, sem se teda divil. Vevnitř moc hezký letadlo, je taky asi necelý rok starý a je to vidět. Máme před sebou necelých 9 hodin plánovaného letu a 8179 km na letu LH463…

Deník – USA-Florida, Bahamy 2012 – 25.11.2012 – Den 17 – Přílet ČR

Tak díky časovém posunu máme najednou o 6 hodin více neboli jsme se přehouply do neděle rána. Dostali jsme zase nějaký blaf k jídlu, ale na tu bídu je to ještě celkem poživatelné. Dneska už nezbývá než rekapitulovat. Byla to absolutně úžasná dovolená, bylo to 17 dní ale viděl jsem takovej kus světa a tolik věcí že mám pocit že se vracím do reality tak minimálně po měsíci. Vyšlo nám prakticky úplně všechno, akorát na té plavbě po Bahamách ten poslední den kdy jsme museli zůstat na lodi, to byla celkem škoda. Na soukromý ostrov Norwegianu jsem byl opravdu zvĕdavej.

Co doporučuji na cestu – stokrát se vyplatil pořádnej telefon, ušetřil nám spoustu času a díky němu jsme viděli mnoho věcí navíc. Tentokrát jsem totiž žádný přesný itinerář v detailu na hodiny nepřipravoval, byl to jen rozpis v jakém městě který den budem a jaký tam máme hotel, někdy i hlavní atrakci, takže hodně věci jsme rozhodovali na místě. Pomohl nám k tomu určitě internet, je opravdu dobrý mít na hotelu možnost wifi zdarma. A když nebyl internet, měl jsem na Miami a Orlando staženou aplikaci od Tripadvisoru z Android marketu. Mohu jí vřele doporučit, je to celé offline, má to i podporu gps a i mapu města. Takže přesně na mapě vidíte kde jste a co je zajímavého poblíž a jaké to má hodnocení. K tomu to má v sobě i mapu metra, což je taky super. No a bez navigace do USA nelez, hlavně v Miami kde jedete v šesti pruzích a podle cedulí fakt nevíte kam se máte zařadit, tak se to fakt hodilo. Ale i navigace tu občas měla problémy a říkala úplný kraviny. Ale celkově navigaci Sygic mohu jednoznačně doporučit, dá se to používat offline úplně bez problémů. Super je taky aplikace booking kde vidíte svoje rezervace, i když jsme to tak úplně nepotřebovali. Jo a dobrý je mít vždy u sebe nějaké ty čtvrťáky a jednodolarové bankovky, opravdu je celkem často využijete, ať pro placení mýtného a nebo na jízdenku na metro nebo v autobuse městský dopravy.

Zase jsem trochu nasál té americké mentality a kultury, tak jsem zase o něco chytřejší. Do doby než jsem se do ameriky vydal jsem měl jen zprostředkované informace a velice malou představu o američanech, teďka už si nemyslím že jsou to takový pitomci. Především na zápase amerického fotbalu jsme se občas divili, jak to umí prožívat. Kdyby mi před rokem někdo řekl že tento rok strávím v americe celkem měsíc času, myslel bych si že je blázen. Když ale vidím kolik je tam krásných a nádherných věcí, a to jsme pořádně ještě nevyrazili do jejich přírody a byli jen v pár státech, člověk by tam mohl jezdit každej rok a měl by na 20 let vystaráno.

Nejlepší z dovolené – fakt nevím ale nejvíc na mě zanechalo dojem Seaworld v Orlandu, vystoupení delfínů a kosatek. Bylo to tak nádherný že si nepamatuju na krásnější zážitek, mrazilo mě při tom na těle a to si nedělám srandu. Mosty na Key West a samotný Key West to je taky kapitola sama pro sebe. Ale překvapilo mě Miami, je to neskutečně krásný město a tam se mi fakt líbilo moc. Je tam ale dost draho, koukal jsem že byty tam stojí taky 2 milióny dolarů, ano v dolarech… A nesmím zapomenout na Adana, Filipínce kterej nám večeře na lodi hodně zpříjemňoval.

Co nevyšlo – tak nevyšel hlavně ten 1 den na Bahamách, kdy jsme měli být soukromém ostrově Norwegianu. A ten den co jsme měli být ve Freeportu na Bahamách a místo toho jsme byli na lodi, to jsme mohli vymyslet možná lépe. Ale ty Bahamani z nás prostě chtěli vytáhnout moc peněz a to nás naštvalo. Příště bych se chtěl podívat také ještě na jiný stadion hlavně asi na baseball do Marlin parku v Miami, ten stadion vypadá naprosto překrásnĕ a co jsem tak o něm četl tak je to fakt bomba, ale teďka se nic nehrálo.

Co nás překvapilo – překvapili mě američani jaký jsou to kliďasové a mám z nich pocit jako kdyby neměli žádný starosti. Nevím proč, prostě to tak vypadá.

Co bych udělal jinak – moc mě toho nenapadá, všechno krásně vyšlo. Snad jen příště se namazat celej než se jde šnorchlovat, ty záda jsem měl fakt spálený hezky.

Nejlepší ubytování – shodli jsme se že to byla La Quinta in Cocoa beach na Cape Canaveral. Měla internet, moc příjemné recepční, rozumnou cenu, ucházející snídani a hlavně jako jediní vyhřívaný bazén.

Kdy jsme měli pocit že nám někdo věší bulíky : za prvé to bylo v půjčovně aut. Cena necelých 5000 kč za půjčení auta když jsme si ho online rezervovali ještě v Čechách, se nám zdála dost nízká, takže s něčím navíc na místě jsme počítali, že to ale bude skoro $400 s tím jsme teda opravdu nepočítali. Pak taky když po nás na Freeportu na Bahamách chtěli $30 dolarů na osobu za taxi do města. A pak taky taxikář který po nás chtěl $37 z hotelu na Miami beach do Miami přístavu k lodi. Nakonec jsme se domluvili na $30 ale ten šmejd ani nezapnul taxametr a nakonec si řekl ještě o dva dolary navíc, jinak neotevřel kufr kde jsme měli zavazadla.

Konec rozumování, sedím polomrtvej v letadle i když ve 380ce je pohodlno, máme tři ráno středoevropského času tak se jdu pokusit usnout. To se teda moc nepovedlo, celou noc jsem koukal na filmy. Pan pilot za to vzal a za osm a půl hodiny jsme měli za sebou přes 8000 km a před sedmou ráno jsme ve Frankfurtu. V 9:10 sedneme na přískok do Prahy neboli LH 1394 a budeme zpátky v realitě. A to je konec povídání o tomto krásném výletě, zbytek už jen osobně 🙂

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .