0
0

15.11. – 11.12.

roku 2009

Dovolte mi několik zajímavých postřehů a možná rad pro ty,kteří chtějí v budoucnu tímto způsobem cestovat .

Pokud jste ten správný typ a jednou to zkusíte, už nikdy nechcete cestovat jinak.

Jediné, co musíte udělat pro dosažení maximální svobody, je vybrat si ty správné spolucestovatele. Pokud se totiž vaše názory budou příliš lišit, někdo z vás o část své svobody dříve nebo později přijde.

Už několik lidí si mi postesklo, že neumí anglicky, (to já koneckonců taky ne,ale o jídlo si říct dokážu ) :-)))

takže by sami nikam nejeli. Uznávám, že je to

jistý handicap. Ale pořád trvám na tom, že když si s vámi někdo chce rozumět, zvládnete to i bez znalosti jazyka,(třeba se slovníkem ).

A když nechce, můžete oba mluvit skvěle česky, a výsledek bude stejně mizerný. Věřte,že i malá slovní zásoba,…. třeba umět pozdravit a poděkovat i když svým dialektem…. většinou otevře každé dveře i když v mém případě mnohdy za huronského smíchu všech,kdo má v tu chvíli se mnou co dočinění. :-))) ale nikdy se mi nestalo na této cestě,že by se ke mě někdo otočil zády a nesnažil se mi pomoci,teda když nebyla Míša po ruce a i takové chvilky se našly a vždy jsem se nějak domluivila.

Plánování naší cesty po Malajsii začalo někdy v září a plány jsme měnily denně.

Nakonec jsme jakýsi nástřel cesty měly a dohodly jsme se,že budeme řešit konkrétní věci na místě podle situace.Nakonec naše cesta vypadla na mapě takto:

15.11.2009 – neděle ČR

Tedy jsme vyrazily na Ruzyňské letiště ,kde na nás čekala moje kamarádka ObrazekIrča,která si nenechala ujít příležitost nás vyprovodit na tuhle dlouhou cestu. A taky ji trošku podezřívám,že se chtěla ujistit ,jestli opravdu jedu s tím báglem,tomu totiž asi moc lidi z mého okolí nevěřili. Moji krosnu viděla, Míšu taky a asi se tím spokojila,protože následně psala našim společným kamarádům že jsem v dobrých rukách a že jsem opravdu jela s krosnou,což doložila fotkami z letiště.

Letadlo z Prahy do Frankfurtu nám společnost Lufthansa se kterou jsme se rozhodly cestovat vypravila na čas a tak jsme v 19.15 hod hodin nastoupily do letadla vstříct novým zážitkům. Cesta do Frankfurtu trvala cca 1 hodinu. Po příletu jsme lehce našly náš gate ze kterého nám navazoval let do Kuala Lumpur. Koupily jsme si nějké to občerstvení -Míša pivo,já Red Bul a Jägermastera a koukaly se,jak nám plní náš Boeing 747 jídlem a pitím na dlouhou cestu.

16.11.2009 – pondělí Frankfurt-Kuala Lumpur

Odlétáme na čas ve 22:50 v letadle s námi letí spousta lidí různých národností a vyznání to se pozná už podle barvy pleti a oblečení přece ne ????

Vyfasujeme vedle sebe na sedadlo do uličky týpka cca 30 let ? docela sympaťák,hlavně že se nechce bavit, protože já sedím vedle něj a nemusím si hned na začátku připadat jako trotl,stačí,že to budu tak vnímat celej následující měsíc :-)) klouček sice nemluví,ale taky si nandá na uši traktoristický sluchátka a celou cestu pospává. Musíme ho párkrát vzbudit,protože se nám prostě chce vykonat nutnou potřebu na WC -ono za 13 hodin letu je to asi normální ne ???? On tuhle potřebu prostě nemá a já vymýšlím teorie,proč tomu tak asi je,když jí a pije stejně jako my. Ty teorie a moje nápady jak to má kluk zařízený tady prezentovat nebudu,ale kdo mně zná,ví která bije :-)))

V Bangkoku máme mezipřistání a vystupuje tady většina pasažérů. Těšíme se,že mladík co má neskutečnej držák,tady zůstává a nepoletí s námi dál,ale ejhle sedí v tranzitu a čeká s námi na pokračování do Kuala Lumpur :-(,takže se ho nezbavíme. Rychle tedy jestě před odletem mažeme na záchod,abychom ho už neobtěžovaly.(na fotce v bílé mikině s kapucí)

Teď už je v letadle nás bílých:-) jen hrstka,nastoupili domorodci a tak začínáme vstřebávat exotiku už tady.

Po 1,5 hodině jdeme na přistání v Kuala Lumpur na mezinárodním letišti KLIA, kolem 19:30 hodiny večer místního času , seřizujeme si hodinky +7 hodin oproti našemu času. Přší. Na letišti vyměníme pár dolarů pro začátek a než se vymotáme,jsou 2 hodiny v tahu. ObrazekMíša vytahuje Lonely Planet – dále jen LP (kterou od této chvíle bude mít v rukách pořád, hledá nějaké spojení do centra,kde chceme do China Town a tam najít bydlení na 3 noci. Nakonec jedeme rychlovlakem a nadzemkou.

Celkem rychle chápeme (teda Míša chápe:-)- já pochopím později ) jejich systém kupování jízdenek a procházení turnikety.

Vystupujeme podle LP na stanici Pasar …….splavený z toho vedra a vlhka,které nás od této chvíle nepustí ze svých drápů celý měsíc a jak tak jdeme s těmi krosnami, osloví nás chlápek a odkud jsme a jestli hledáme bydlení a že to je kousek,ať se jdeme podívat. Opravdu je to 5 min. od stanice Pasar. Tak jo. Míša domlouvá cenu a zůstáváme na 3 noci za dvoulůžák za 150 MYR (Malajský ryngit = cca 5-6 Kč ) pro obě. Je to jednoduchý pokoj,kde je velká dvoupostel,ventilátor a WC se sprchou společné na chodbě. Dopředu jsme byly domluvené,že i takové bydlení budeme akceptovat a tak není co řešit,stejně tam budeme jen a jen spát.

Vybalíme nejnutnější a jdeme na ulici sehnat si nějaké jídlo. Na ulici v čínské čtvrti to není problém,mám pocit,že tady vaří snad každej kdo má ruce :-))) a tak sedáme ke stolku a vybíráme něco k jídlu,dáváme si první malajskou večeři, rýže s krevetami a fresh džus. Jsme utahané ale stejně ještě prošmejdíme po stáncích a okukujeme zboží. A už jsou tu nápady ve smyslu :“tak tohle bych koupila tomu nebo tomu “ :-),ale víme,že ty krosny budeme tahat ještě měsíc,takže se musíme zklidnit !!!

Jdeme se vyspat a než dojdeme na náš hostel ,trošinku pobloudíme v ulicích,ve kterých se prohánějí krysy jak králíci a z kanálů vylézají švábi dlouhý jak prostředníček na mojí ruce. No a to přece k Asii patří. Na ulici mají tihle tvorové velkolepé hody,odpadků je dost !

Dojdeme na pokoj,dáme sprchu a jdeme spát.

17.11.2009 – úterý Kuala Lumpur

Vstáváme celkem brzy v 9:30. Rozhodly jsme,že se půjdeme podívat do Lake Garden. ObrazekMapu města sice máme,ale trošku se stejně zamotáme,já se přiznávám,že mapy nenávidím,spoléhám na Míšu,ale ta je ráda taky moc nemá,přesto do ní často kouká a meditujeme trochu i společně nad ní , nakonec se i ptáme,směr je nám ochotně ukázán,ale že tím směrem někde musíte překonat dálnici,už asi místní ani nevědí a nebo spíš vědí,jakým a kde nadchodem ji zdolat. a nám to neprozradí :-))))

Nakonec se do zahrady dostáváme, je to vlastně takové vzdělávací středisko. ObrazekJe tu spousta motýlů,kytek a taky různého hmyzu ,něco volně,něco v teráriích . Ale dozvídáme se formou zasklených exemplářů,co vlastně za hmyz v té Malajsii žije. Já se strašně těším,co všechno teda uvidíme.

Ze zahrady odcházíme pěšky a už máme docela hlad a tak když narazíme na první jídelnu venku,kde se stravují opravdu jen a jen místní,tak prostě jdeme a dáme si s nimi jídlo. Výběr formou“švédských“ stolů je dobrý,ale zase nevíme,co to vlastně na talíř nandáme. Maso poznáme,ale jaký to je maso,to ví jen oni. Já si dávám pečenou rybu,rýži a k tomu omáčku a to jsem neměla. Je ostrá tak,že mi při jídle z hlavy stříká pot 🙂 Míša si dává krevety s rýží. Když to máte nandané na talíři jdete k „pokladně“,kde vám to paní zkušeným okem v mžiku spočítá. Sedáme si ke klukům,kteří se hned vyptávají odkud jsme a jestli jsme v Malajsii individuálně nebo organizovaně. Když řekneme že idivindi,tak ukazují palec nahoru , že jsme jako dobrý 🙂

ObrazekDojíme,oni rukama,my vidličkou a jdeme hledat cestu zpět do naší ulice na náš hostel. Samosebou název ulice ani adresu jsme si nenapsaly, trošku zase pobloudíme,ale nakonec dorazíme v 15:30,dáme sprchu,2hod.odpočinku. Pak jdeme na internet poslat zprávu domu že jsme o.k.,tam strávíme 1 hodinu a jdeme se najíst. Dáváme si maso na špejli,říkají tomu sataj a je to moc moc dobrý. K tomu dostanete čerstvou cibuli a omáčku,ze které cítím buráky,čili a spoustu jiných chutí koření. Jejich kuchyně se ale úplně klidně a s přehledem obejde bez soli,doženou to kořením. Už tady taky registruju,že jsou opravdu skvělí kuchaři i když k tomu vůbec nepotřebují nijak extra vybavenou kuchyň. Pravda je,že do zákulisí se raději nedívat,talíře umyjou na chodníku ve škopku s vodou a utřou vám ho před servírováním hadrem,kterým utírají stoly. No co….. ,jsme v Asii

Zase pobrouzdáme po ulicích a zase se zamotáme a bloudíme. Tady v China Town to není problém bloudit, prostě – myslíte si že obejdete blok a čekáte,že ten blok má tvat čtverce nebo obdélníku……nemá !!! :-))

Jdeme do pelechu,máme toho dost a časový posun dělá své.

18.11.2009 středa Kuala Lumpur

Zaspaly jsme 🙂 vstáváme v 11:30 !!! prostě tělo to potřebuje .

Jdeme se najíst (o snídani v tomto případě nemůže být řeč) já si dávám nudle a Colu

ObrazekJedeme na stanici Sentral KL zjistit v kolik nám jede vlak na letiště ze kterého máme odlet na Borneo do Sandakanu. Tuhle letenku máme přes net koupenou už z domova. Ale je to vnitrostátní linka s Air Asia a ti létají z jiného letiště,než na které jsme do KL přiletěly. Je to terminál LCC odkud létají nízkonákladovky (myslím,že je to staré letiště). Máme odlet v 07:15 ráno a první vlak by nám jel někdy těsně před 7.hodinou a to nestíháme. Tak se rozhodujeme,že pojedeme v 00:03 což je poslední noční vlak a prostě do rána budeme bivakovat na letišti.

ObrazekZe stanice Sentral jedeme na stanici KLCC podívat se na ty slavný věže Petronas Twins Towers. Když na tý stanici vystoupíme (už umíme hezky jezdit tou nadzemkou),tak se ocitáme ve velkém nákupním centru. Procházíme ho a najednou koukáme nahoru a napadá mě,jestli nejsme vlastně uvnitř těch věží,žádnej strop,jen do výšky se tyčící hala.

Vyjdeme ven a je to tak !!! Uděláme pár fotek , Míša prohlásí :“jo tak tohle je celá ta jejich atrakce „???? a ještě pronese,že jsou to přece jenom zasr.ný paneláky!!! :-))) ObrazekNahoru na most spojující věže nejedeme,na to by jsme si brzy ráno musely vystát frontu na lístek a s naším vstáváním to prostě není možné že ???? Prší,je zataženo,fotky nebudou stát za nic. celkem zklamané odjíždíme.Televizní věž stojí hned vedle,no prostě jenom věž. Večer osvětlené celkem efektní,ale jinak nic.

Kuala Lumpur je nové město,samý věžák a do toho občas paradoxně naruší architekturu hinduistický chrám,který se mezi těmi paneláky jakoby ustrašeně krčí. Jsem dost ráda,že z toho města už odjíždíme,ztracené 3 noci,příště bych je dala raději na Borneu.

Dojdeme si na jídlo a půjdeme se sbalit,protože po půlnoci musíme odjet.

19.11.2009 – čtvrtek Kuala Lumpur-Borneo -Sandakan

Odlétáme na Borneo.

Vlakem v 00:03 jedeme na nějakou stanici,odkud musíme ještě pokračovat autobusem. Je 01:20 a jsme na letišti na LCC terminálu.Je tady strašně moc lidí různých národností,mezi tím pár turistů ,odletová hala zavřená,takže se všichni různě povalujou na lavičkách,na vozících pro zavazadla , ještě stíháme i kafe ve stánku,který vzápětí taky zavřou.

No co sedáme na vozík,krosny pod zády a pozorujeme ten ruch kolem nás. ObrazekKdyž v tom přijde nějakej chlápek ,položí vedle mě kufr a ještě se usměje,jako že mu mám na něj asi občas mrknout a jde si pryč. Píšu deník,abych neměla moc velkej rest,protože potom se to zpětně hodně špatně dopisuje. Najednou mi dojde,že ten kufr vedle pořád stojí,chlápek nikde a to už jsou cca 2 hodiny,co ho tam nechal. Začne mi to v hlavě šrotovat a vymyslím,že v tom kufru bude nejspíš bomba a každý, kdo má v tu chvíli v ruce mobil je pro mě jasnej odpalovač !!!!:-) chtěla bych to oznámit postávající skupince policistů,ale to Míša odmítá,že ze sebe neudělá přece blázna. No chtěla jsem si to čekání prostě zkrátit nějakou akcí :-)))))

Chci teda jít o kus dál,kdyby to řachlo,aby mě vůbec mohli identifikovat :-))) Míša neprotestuje a tak se usadíme asi tak o 50m dál. V tom najednou strašný řev,nevíme co to je ale zní to jako motorová pila a kombajn dohromady,nic nevidíme,ale ten hluk se k nám blíží. Najednou přijde chlap ,přes rameno nějakej stroj,kterej vypadá jako velikánskej panceřák,položí tu řvoucí věc vedle nás a začně gestikulovat, že musíme vyklidit prostor. Je to jasný….kufr – evakuace…..jasně bomba.:-)))

Otevřou halu a my se tedy přesuneme do haly,kde budeme pokračovat v bivakování. Všichni v hale kašlou,je tam divnej vzduch a po chvilce zjistíme proč. Oni totiž tím čímsi řvoucím vykuřovali halu asi proti moskytům a potom přešli vykuřovat ven.. A je po záhadě,taky venku nic neřachlo a kufr zmizel . Michala spí na lavičce,já jen tak očumuju,neusnu ani náhodou.Obrazek

Až ve 4:00 můžeme na odbavení a v 6:00 máme odlet – času dost,ale co dělat ??? Jsou 2:00,volám domů ségře občas se domů taky hlásím 😉

Ve 3:40 ještě nevíme,kam se máme jít odbavit,na tabuli pořád nic k našemu letu. .

Odlétáme s hodinovým zpožděním. Letadlo je plné k prasknutí místními,kteří prostě cestují sem a tam ,tak mi to připadá. Nějaký váhový limit na palubu je evidentně vůbec nezajímá,každý táhne několik tašek,nebo krabic a mám dojem,že jsem slyšela kvokání,takže tuším,že s námi letí i slepice .Cestují celé rodiny,když už se usadí,tak si teta vzpomene,že chce sedět s druhou tetou a tak se celá rodina přesadí a posádka v tom má během 5 minut pěknej guláš.

Startujeme a letíme na mnou vytoužené Borneo.

Přistáváme v Sandakanu v 11:00. Michala trvá na tom,že do města pojedeme autobusem a když nám týpek na letišti nabídne taxi,ptá se ho na cenu a on vypálí 600.- MYR !!! Míša si ťuká na čelo a smějeme se,jestli pán neupad z palmy na hlavu. Vydáváme se na silnici,kam nás kdosi poslal,že je tam zastávka autobusu. Krosna je těžká a mně ukrutně bolí moje odoperovaný koleno a remcám,že daleko nikam nejdu,když v tom jede autobus a staví ….. řidič na nás volá,že nás vezme. Super !!!! Tady už to vypadá nádherně,připadám si jako bych vjela do nějakého obrovského skleníku. Spousta banánovníků kolem cesty,různé keře a stromy a všechno kvete. A ty vůně …..jsem v euforii :-))) Kluk – nahaněč – tak jim říkám,protože nahánějí za jízdy do busu lidi,je to jejich živobytí,tak musí mít co nejvíce hlav :-))) – tak ten visí ve dveřích a vyvolává . Když někdo zareaguje,tak prostě bus staví,ať je to na zastávce,nebo mimo ni. To se mi hodně líbí.

ObrazekDorazíme do centra Sandakanu, Míša vidí,že toho mám plný kecky s tím kolenem a nechává mně na rohu s krosnama a jde hledat podle LP bydlení. Kolem mě děti,prohlíží si mně a skoro každý,kdo kolem projde,říká: Odkud jsi???? A já odpovídám (to už umím :-)))) a dobře ) a všichni říkají: Vítej v Sandakanu, to je hrozně milý. Míša přijde za chvilku,že máme dobrý bydlení a je to kousek. Tak hodíme krosny na záda a jdeme. Těším se na sprchu a na prášek na to koleno. Doufám,že mě nebude bolet ještě víc.

Budeme bydlet v hotelu Malaysia , 50.- MYR za dvoulůžák na noc. Hotel je to pěkný,čistá postel,sprcha a WC na pokoji , luxus proti Kuala L.

Dojdeme si na nábřeží – Sandakan je přístav -na jídlo a jdeme zpátky na hotel lehnoutObrazek si ,nespaly jsme celou noc. Vstáváme v 18:00 jdu na net zahlásit se domů a přečíst poštu. Tady na tomto hotelu je net v ceně. V 19:00 jdeme ven se projít a najíst,kupujeme ovoce ,Rambutan a ještě něco a to nevím ani co je,ale chutná to dobře. Vyrážíme hledat noční trh,podle LP by to nemělo být daleko,ale vcucne nás na nábřeží docela hezky vypadající jídelna,dáváme si polévku , zeleninová s rybou, výborná a objednáváme si džus z manga. Donesou nám každé 1/2 kg zmraženýho džusu z manga,je to jako zmrzlina. V tom vedru vítaná záležitost. Ostatně všude vám dají spoustu ledu do pití, led se prodává i v obchodech ve velkých pytlích,které mají uložené v mrazácích.. ObrazekJak tak zdoláváme tu pochoutku,zničeho nic (jak už je to tady zvykem) přijde monzunový liják,ale to je fakt šupec ! Nikam nejdeme,sedíme a čekáme,jestli přestane. Čekáme hodinu, pak přestává a my se vracíme na hotel.

20.11. 2009 – pátek Borneo -Sabah – Sandakan

Vstaly jsme v 10:00, snědly jsme ovoce ze včera a šly zjistit,kdy a odkud jede autobus do Sepiloku. Tam se chceme určitě jet podívat na orangutany.

Zjišťujeme,že autobus jede každou chvilku,takže musíme jen stihnout hodinu,kdy zvířata přicházejí na určité místo,abychom si je mohly prohlídnout.Taky už máme na autobusáku známé :-))) mezi klukama je tu i jedna holka – nahaněčka,pěkně oplácáná ,copatá, a téměř bezzubá sympaťačka nás zdraví už z dálky a mávají na nás,jen projdeme kolem.

Co s načatým dnem……jdeme kolem moře,které je tady opravnu ošklivé, procházkou,kam nás nohy nesou. ObrazekDojdeme do místa,kde kotví rybářské lodě. Najdeme tu i pár obchůdků a místní na nás koukají nevěřícně,co tam asi tak hledáme.Džungle dotírá až k baráčkům,kde lidi bydlí.Obrazek Kupujeme první suvenýry,už nás to prostě bere :-)))) a vracíme se pomalu směrem k centru. Narazíme na zastávku v tom přijede i autobus a jedeme s ním do města. Dojdeme si na jídlo a musíme ještě zjistit,odkud a jak nám jede autobus do Kota Kinabalu,kam se vydáme hned po Sandakanu v neděli. Míša zjišťuje,že si musíme dojet koupit lístek někam na stanici expres autobusů. Není to daleko,autobusem asi 15 minut. Dorazíme na velké parkoviště,kde stojí asi 3 budky a tam se prodávají ty lupeny na expres. Kupujeme tedy lístek na neděli

Vracíme se na hotel a dáme si trošku odpočinku. V klimatizovaném pokoji je to balzám. Něco málo přeperu a napíšu poznámky do deníku.

Večer jdeme ven na jídlo a prošmejdit nějaké obchůdky,nic jinýho tu k vidění není.

21.11.2009 – sobota Borneo-Sabah -Sandakan

ObrazekVstáváme v 8:00,dojdeme si přes ulici k zastávce autobusu na snídaní a vydáváme se do Sepioku za orangutany. V Autobusu se potkáváme se dvěma holkama z Evropy,které chtějí udělat fotku a jedou taky do Sepiloku. A tak je poprosím,jestli by nám taky neudělaly jednu společnou s Míšou Obrazek.Ani nevím odkud byly,ale mluvily mezi sebou snad jako finština mi to znělo ???nevím,nezeptaly jsme se. Jen nám říkaly,že jedna z nich je tam jen na týden a druhá bude pokračovat vandrem Asií. Cesta trvá asi hodinu a náš nahaněč nás vysazuje na křižovatce a cedule už nás navádějí na 3 km dlouhou procházku. Chceme jít s Míšou pěšky,ale najednou k nám holky přiběhnou,že to nestihneme,že krmení je v 10:00. My myslely že v 11:00. Tak bereme všechny 4 taxika,podělíme se o náklady a jedem. Přijíždíme na poslední chvíli.

SEPILOK JE místem, které zoologové celého světa považují za jedno z nejvýznamnějších útočišť orangutanů.

Po udržované asfaltové cestičce vjíždíme na malé parkoviště u rezervace. Opravdu krmení je v 10:00. Vydáváme se po chodníčku mezi liánami a padlými pralesními velikány do zeleného šera. Konečně jsme na místě.

ObrazekChodníček nás přivádí na nevelkou pralesní mítinku a končí ohrazeným vyhlídkovým molem. Asi deset metrů je vyvýšená dřevěná plošina. Právě vidíme, jak na ní jeden z pracovníků rezervace pokládá laskominy pro orangutany. Z tlumoku vysypává banány, ananasy, straifruits a ještě pár různých , mě neznámých druhů ovoce. Když je vše na ploše, ochránce mizí a my napjatě čekáme, co se bude dít.

Na plošinu vede z pralesa několik tlustých konopných lan a na konci jednoho z nich zaznamenáváme nějaký pohyb. Koukejte, támhle! tlumeně sykne Kanaďan Michael stojící vedle mne. Z temné džungle se vynořuje přízrak mohutného tvora. Samec orangutana v celé své síle! A za ním ještě menší samice. A po druhém provaze již ručkuje další párek lidoopů a jeden opičák se blíží i podrostem u paty stromů. Celkem sedm orangutanů obsazuje v jeden okamžik svou pralesní jídelnu! Cpou se nabídnutou potravou a když ukojí svůj prvotní hlad, začínají se mezi sebou kočkovat. Orangutani si nás ani jedním pohledem nevšímají a pak najednou začínají jeden po druhém bez loučení mizet do nitra džungle. Máme plné žaludky a můžete nám vlézt na záda, tak by se dal vyjádřit jejich ostentativní nezájem o nás – turistické zevlouny. A mají pravdu. Pohled na divoké orangutany hodující na člověkem připravené potravě působí sice atraktivním, ale přeci jenom trochu umělým dojmem.

Ale i tak je to úžasná podívaná…orangutani se předvádějí na lanech natažených mezi stromy a evidentně jsou to herci , baví mě to s nima.Proderu se mezi turisty do přední lajny,abych na ně mohla s foťákem co nejblíž a v jednu chvíli je mám opravdu na dosah. Tak ráda bych si s nima pohrála,ale nejde to,přece jen jsou to divoká zvířata.

Tahle šou trvá cca 1/2 hodiny, než to ty zrzavý opičáky přestane bavit a nejednou zmizí v džungli,jako by tu ani nikdy nebyli.

Odcházíme džunglí po vyznačené cestě zpět k centru stanice,kde je informační centrum. Začíná drobně pršet,což tady není nic výjimečného.Ocitáme se v informačním centru. Stěny jsou pokryté obrázky a fotografiemi orangutanů, na mapě jihovýchodní Asie jsou vyznačena místa, kde orangutani stále ještě žijí ve volné přírodě. Pohled to není radostný, oblastí je pouhých sedm!!!! a jedna menší než druhá. Podle plochy je nejrozsáhlejší severosumatránká lokalita ve státě Iceh, zbylých šest je na Borneu.

V infocentru je celkem málo lidí. Holky co přijely s náma se vydávají v doprovodu průvodce do džungle.

My se jdeme podívat na film,který nám stanice nabízí…přichází asi třicetiletá Američanka. Jmenuje se Iris a v Sepiloku pracuje šestý měsíc jako dobrovolná pracovnice a začne vyprávět … Toto místo funguje především jako záchranná stanice pro populaci zdejších orangutanů. Stanicí procházejí jednak zvířata zraněná na banánových plantážích v okolí nebo nemocné kusy, které naleznou pracovníci rezervace pravidelně monitorující oblast severního Bornea. V Sepiloku také velmi často skončí orangutánci sirotci, jejichž rodiče přijdou o život díky stále nepřátelsky naladěným domorodým zemědělcům. Ti v lidoopech vidí vážné škůdce své úrody. Sepilog nabízí těmto zvířatům útočiště, ale pracovníci rezervace se snaží, aby zvířata stále žila více či méně divokým způsobem života. Ze začátku jim poskytují na speciálně upravených místech možnost obživy, ale jinak jim nebrání v pohybu v rozsáhlých oblastech rezervace. Uzdravená nebo dorostlá zvířata tak většinou po načerpání sil mizí v nitru hluboké džungle.

Tak jim přeji šťastný život ;-)))

Odcházíme ,už neprší a je tradičně vedro a vlhko. Jdeme po silnici na křižovatku, odkud se vrátíme do Sandakanu.Děláme pár fotek hlavně Bornejské flory a fauny – je bohatá. Všechny stromy kvetou nádherně a voní. ObrazekAutobus nám jede okamžitě jak dorazíme na křižovatku.

Vracíme se do SAndakanu,prošly jsme obchody a zjistily jsme že tady se koupí samozdřejmě ty nejůžasněší suvenýry a musely jsme jedna druhou krotit a připomínat si navzájem,že budeme ještě nosit ty krosny několik týdnů :-))

Vrátily jsme se na hotel,vysypaly ty nakoupený suvenýry :-))) a šly jsme se ven najíst. Zítra odjíždíme do Kota Kinabalu a tak bude už podruhé na této dovolené balit bágly. A protože v nich už něco přibylo,mám z toho stres.Budu regulovat !!!!! Možná tu nechám pyžamo??? :-))))))Po večeři, kdy jsme si daly na nábřeží rybu jdeme ještě projít obchody a vracíme se na hotel zabalit.

22.11.2009 – neděle odjezd ze Sandakanu do Kota Kinabalu

Budíček máme v 8:00,dáme si naproti přes ulici snídani a odjíždíme na stanici Expres autobusů odkud pojedeme do Kota Kinabalu – dále jen KK.

Autobus nám odjíždí v 10:30. Zjišťujeme,že náš autobus je rozbitý,ale to není žádný problém,stojí tady busů víc a tak nám ho jednoduše mění za jiný. Pojedeme směrem ze severovýchodního Sandakanu na severozápad do KK.

Cesta vede přes hory,Borneo je hodně hornaté a tak ,jak se náš bus šplhá víc a víc do výšky až typuji 2000 -2500 m ???? mění se i vegetace v džungli,která jakoby chtěla vstoupit až do silnice. Obrovské listy kapradin,pod kterými by jste se s přehledem schovali čtyři hlavy, jakoby si chtěli na vás sáhnout až do toho autobusu. Citelně se taky ochlazuje a my vytahujeme mikiny.

Asi po 2 hodinách je přestávka na WC a občerstvení na jakémsi odpočívadle,kde mají studené pití a něco malého k jídlu. Hlad nemáme,dáváme si pití,Míša nutné cigáro,dojdeme si na záchod,na mně vyjde ZASE volný ve stylu „turecký“ prostě šlapky,ale už si zvykám a nakonec ono je to mnohem hygieničtější. Nechybí všudypřítomná hadice s vodou,kterou najdete v Malajsii na každém WC. Prostě se mísa po použití opláchne. Jen si nemůžu zvyknout nevhodit toaletní papír do mísy,ale do koše. To mi nejde,vždy zapomenu 🙂 a lovit ho z mísy NEBUDU.!!!ObrazekObrazek

Pak ještě za hodinu stavíme na silnici u které frčí velký trh,někdo tam vystupuje a tak vylítnu ven a udělám pár fotek a jedeme dál.

Do KK přijíždíme v 17:00 a v 18:00 bydlíme v hotelu:

City Park Inn

2,1 st. Floor, Jalan Pasar Baru

88000 Kampong Air

Kota Kinabalu,Sabah (Borneo)

jediná adresa,kterou jsem si zapsala 🙂

Hotel s WC a sprchou za 65.- na noc dvoulůžák…..dobrý .

Dáme si 10 minut odpočinek,převlečeme propocený hadry a jdeme se někam najíst.

Pře ulici je rybí jídelna,kde si vybereme čerstvou rybu , opravdu jsou v ledu a vypadají dost dobře a necháme si ji udělat. Je to výborné,dala jsem si k rybičce rýži,dají vám k tomu spoustu omáček,jsou sice ostřejší,ale už jsemObrazek zvyklá .Po skvělé večeři jdeme na Filipínský trh,kolem kterého jsme šly při hledání hotelu. To je fakt zážitek. Prodává se tady všechno. Suvenýry všeho druhu včetně kabelek z opravdových žab. Ukazuju je Míše a říkám,že tu asi nekoupím,ale v duchu vím,že koupím 🙂 Koupíte tady jakj jídlo uvařené,tak syrovou zeleninu a ovoce,ale můžete si tady nechat ušít cokoliv,a pozor – šijou chlapi 🙂 .je tu velká jídelna pod širým nebem,spoustu koření,zeleniny,ovoce,čerstvých ryb,nádherné a velké mušle (musíme zjistit,jestli je dovoleno je vozit),vařená kukuřice (tu milujeme obě a nikdy neodoláme)

Ale už pomalu zavírají a říkají,ať přijdeme zítra. A jak tak mizí i lidi,přicházejí krysy Obrazekjak králíci a běhají pod těmi stoly se zbožím,které tu tak zůstavají jen přikryté do dalšího dne. Michala v jednu chvíli na mě volá,když se k ní vydám..sem nechoď !!!! 5 krys najednou !!! prostě to je tady pro ně ráj. Zbytků z jídla dost,tak co by nehodovaly. Jako v Kuala Lumpur 🙂

Tak se pomalu vydáváme k hotelu,jsme utahané a chceme se osprchovat a to rychle. Mám na sobě připepený úplně všechno a když říkám všechno,myslím všechno 🙂 oblečení jako druhá kůže !!! Máme pokoj 302,na Sandakanu jsme měly 301,příště bude třeba 303 🙂

23.11.2009 – pondělí Kota Kinabalu

Ráno jsme vstaly někdy kolem 10:00 a šly hledat banku ve které by nám vzaly cestovní šeky na výměnu. ObrazekNebylo to zase až tak jednoduché. Snad jen jediná banka šeky brala,tak jsme něco vyměnily a šly hledat kancelář Air Asia,protože jsme si řekly,že tady v KK koupíme letenku zpět na pevninu. Kancelář jsme našly a než jsme letenky koupily,šly jsme se najíst a pro plavky na hotel s tím,že cestou do přístavu koupíme letenky a pojedeme na ostrov Mamutik.Letenky jsme koupily z KK do Johoru (u Singapuru),bylo to nejlevnější spojení na pevninu ,platily jsme 300.- MYR a rovnou jsme koupily letenku z Langkawi zpět do Kuala Lumpur -216.- MYR a daly jsme nadváhu místo 15 kg už 20 kg…..to ty suvenýry 🙂

Já jsem je platila kartou,takže jsem tam měla ještě poplatek 8.- MYR

S dobrým pocitem,že tohle máme z krku jsme šly do přístavu a koupily si lístek na rychloloď,která nás zaveza na ostrůvek MAmutik. ObrazekMěly jsme ssebou i šnorch a masku,ale bylo to zbytečný. Krásné plážičky,ale voda tak trošku zakalená od jemného písku. Ale nějaká ta rybka se tam mihla a i obrysy korálu jsem viděla,ale nestálo to za nějaké dlouhé šnorchlování. Já jsem strašně zmlsaná z Egypta totiž !!!!

Takže jsme si tam poležely a já jsem šmejdila s foťákem u kamenů na cípu ostrova,když v tom slyším nějakej šramot,kouknu a z křoví se vynořil varan odhadem tak 1,20m a jen se tak rozhlížel. Začala jsem ho fotit a volala na Michalu,ať se jde podívat,když v tom se vynořil ještě jeden. Páreček asi ???Obrazek nevím,ale vzápětí přišel třetí,ten byl největší asi 1,5m a rozhodně to byl sok,protože se začali honit a docela rychle ještěrky běhají,to teda jo,až jsem jednu chvilku měla pocit,že mně vůbec nevnímají a že přes mě klidně přeběhnou,protože jsem samosebou ležela v písku,abych je měla pro objektiv pěkně zblízka 😉 Jedovatý sliny jim visely od tlamy a já si říkala,hlavně ať si mně moc nevšímají. Jsem tady ….dobře to dopadlo 🙂 Nasbíraly jsme si nějaké malé mušličky (už jsme ze zprávy SMS od Irči věděly,že se velké vozit nesmí ) a bylo tady i hodně úlomků korálů,takže tam někde jsou.

ObrazekNavečer nám jela poslední loď asi v 16:30,hlídají si to důkladně podle prodaných lístků,aby jim na ostrově nikdo nenocoval. Vrátily jsme se do města,který je teda mimochodem dost hnusný (teda mně se nelíbí),moderní budovy,spousta aut,no prostě nic.

Ty malajský města mě prostě neberou.

Daly jsme si hodinku odpočinku na hotelu a mazaly jsme na ten Filipínský trh

ObrazekKoupily jsme nějaké suvenýry,zase se tam proháněly krysy,už jsme si na to, že nám běhají pod nohama zvykly natolik,že už nás nevzrušují.

Na pláži jsem si taky o kamen nakopla prst u nohy a docela to bolí. Koupily jsme si nějaké ovoce a šly na hotel.

24.11. 2009- úterý Kota Kinabalu-PorinkObrazek

Ráno vstáváme v 9:00 – dnes jedeme do džungle do Porinku cca 100km na Konopy Walk( vysuté lávky).Měly by tam podle Lonely Planet být i horké horské prameny,tak bereme i plavky. Cestou na bus se stavíme v KFC (hned vedle hotelu) na snídani a pádíme na autobus. Je to asi 100m. Tady si najdeme minibus,který nás doveze až na místo i když končí v Ranau.

Odtud to prý je asi ještě 13 km. Čekáme,až naplní auto a náš spolucestující,starší pám,kterého někdo přivezl na motorce nám předvádí pro zkrácení čekání nějakou sestavu karate. Docela se nasmějeme. Je milej. Objeví se tam paní podle vzhledu ji typuju na Vietnamku s malou holčičkou,která je asi nemocná,povaluje se po mámě a evidentně jí není dobře. Paní nakoukne do auta a když uvidí nás dvě bílé,odmítá nastoupit. Nechápu to,ale vzápětí asi pochopím. Ona má vytetované číslo na ruce a já jsem někde četla,že Vietnamci,kteří prožili válku,tak si odmítají sednout k jednomu stolu a do auta k bílým. Vidí v nás všech totiž Američany. Tak to je moje dedukce a opravdu s námi nejede. Auto je naplněno a vyrážíme. Jede nás celkem s řidičem 11,samý místní. Vedle mě sedí starý pán,který se asi vrací domů z nemocnice,protože má v ruce obálku se snímkem z rentgenu. Nabízím mu bonbon a on si rád vezme,snad není diabetik mě napadá,až když ho sní 🙂

Po 2,5 hodinách kdy se šplháme do výšky 2500m horami a vlastně se vracíme směrem na Sandakan, dorazíme do Ranau,malého městečka pod horami.Tam všichni vystoupí,pán karatista se s námi rozloučí podáním ruky a slovy -vítejte v Ranau :-)Obrazek a my pokračujeme ještě rěch 13 km do Porinku. Když dorazíme,spatříme ty termální koupele !!! Bože …..jsou to vykachlíkované vany,kde se rochní pár místních. Plavky zůstanou na dně batohu ! Myslely jsme,že to budou přírodní koupele,tohle se nám nelíbí.

Koupíme si lístky na lávky a hned po nutné Míšině cigaretce se vydáváme do kopce džunglí. Vlhko,vedro jako v sauně v momentě vypadám,jako bych prolítla sprchou. Vlasy mokrý,tílko mokrý,kalhoty mokrý. Nevadí,určitě to bude stát za to. Vyšplháme cca 1500 do kopce a je to tady. První lávka,na kterou se Míša vrhne ,rozhoupe ji v momentě,kdy já jsem na začátku. Řvu na ni jestli je normální,že jsou tu i jiný lidi …. JÁ !!!! a já se výšek strašně bojím. Takže se plížím po tom uzounkém prkně a bojím se podívat dolů…..a bude hůř !!!! Michalu posílám přejít druhou lávku,která navazuje na tu první,jen s tím,že je o několik metrů zase výš v korunách stromů. Až když mám jistotu,že Michala přešla a nemůže houpat,vydávám se v mrákotách přes lávku. Chci fotit,ale jako to mám udělat,to bych se musela pustit těch provazů po stranách a to nedám !!! Ale přece jen se překonám a nějakou fotku pořídím.Obrazek

Těch lávek bylo 5 !!!! Na té poslední,která je nejvýš se mi už opravdu klepou nohy a Němka,která jde za mnou je na tom evidentně ještě hůř.Obrazek Když sejdu z poslední lávky,tak se regulerně pokřižuju 🙂 a snad i začínám věřit v Boha ! Ale dala jsem to ,jsem na sebe patřičně hrdá. Scházíme džunglí zase dolů a já dělám pár fotek džungle a nějakého hmyzu,kytek,motýlů a hub.

Dole ještě Míše vynadám,že jsem z toho jejího houpání měla málem smrt a chci aby za to se mnou šla na místo,které jsme viděly po cestě těsně před lávkami,kde by měla právě kvést Raflesie. Je to asi 0,5 km po silnici. U stánků se suvenýry kupujeme nezbytné (aby byla krosna zase těžší :-)))Obrazek a najímáme si chlápka,který nás na tu kytku doveze se podívat,ví kde to je a pak nás rovnou vezme zpátky do Ranau. Jedeme džunglí,po cestě necestě,přes potok,až dorazíme k baráčku v nitru džungle. Vyběhne malej klučina a jestli prý hledáme flower 🙂

A že nás k ní dovede. Vyjde ven i maminka a vede nás z kopce dolů,kde čeká babička,ta nás skásne o 20.- MYR a jdeme se na ten skvost podívat. Cestou nám paní říká,že už je to její (té kytky) 🙂 poslední den. No… je veliká asi tak 50cm v průměru a opravdu už je vidět,že je to její konečná. Ale je krásná. A pod listy se klube poupě velikosti pštrosího vejce a o půl metru dál další. Tak fotku a vracíme se k domku.

Chci trošku pošmejdit po okolí a zalezu k potůčku,když v tom mi něco zašustí pod nohama. Nevím co,ale radši mizím zpátky a Míša si povídá s chlápkem co nás veze a ten jí povídá,že tam žije had tenký jak malíček a ten že je smrtelně jedovatej. Tak že by šustil on ? :-))

Vracíme se do Renau. Projdeme se kousek po městečku,tady by se mi líbilo,to není jako v KK !!! Klídek,super atmoška. Jo a navedla jsem Míšu,ať se zeptá na žvýkačky z durianu. V autě cestou sem před námi seděly dvě holky a jedly něco (myslela jsem žvýkačku ) a já jsem okamžitě ucítila durian. Totiž trefily jsme durianovou sezonu . Tak se ptáme v obchodě a chlápci se nám smějou jak pitomý.

Totiž durian (foto vlevo)je něco zvláštního!!!! Je to ovoce,které vypadá jako obrovský kaštan a strašně zapáchá. Někdo ho miluje,někdo nenávidí. Je zakázáno ho brát do veřejných prostor,třeba taxi vás s ním nevezme,ani do hotelu se nesmí brát. Po rozloupnutí v něm najdete semena podobná velikým fazolím,konzistence pudinku,barvy žlutohnědé až hnědé. Ten zápach je charakteristický a někdo v tom cítí plyn,někdo antibiotikum,někdo česnek a někdo chcíplou krysu 🙂 Je mírně narkotický a si proto je tak oblíbený :-))) Takže to asi byly bonbony co holky jedly a tak se musíme po nich podívat někde jinde.

A takto durian roste – fotoObrazek v pravo

Na zastávce se ptáme u prvního minibusu,jestli jede do Kota Kinabalu a jede. Mám pocit,že na co se zeptáme,tak i kdyby tam namířeno neměli,tak tam pojedou. Je to přece kšeft ne?

Jede řidič,jeden chlápek a my dvě.

Do KK přijedeme v 18:00,hodíme věci na pokoj a letíme přes ulici na véču. Dávám si sepii s rýží. Po večeři jdeme na Filipínský trh koupit ještě nějaké suvenýry a hlavně pro žáby,přes noc jsem se dozvěděla sama od sebe,že jich chci koupit 5 :-)) No tak jsme našli tu obchodnici,která je měla a když jsme řekly,že jich chceme asi 8,tak na nás koukala divně a když jsem jí ukázala tím, že jsem jednu ze žabiček políbila, že to myslím vážně tak když nám je balila,tak si pořád utírala ruce,to mě přesvědčilo,že jsou pravé. Po důkladné prohlídce na hotelu bylo jasné,že budeme převážet dříve živé tvory a to se začalo jevit jako docela problém. Musely jsme udělat příslušná opatření,ale o tom později.Obrazek NA fotce Míša s jednou žabičkou ala kabelka 😉

Zašly jsme ještě na jeden trh,kde jsem koupila ještě trička a zařekla jsem se – ..už žádný trička,nebude místo v krosně !!!! Koupila jsem následně ještě 2 s batikou 🙂

Zaběhly jsme ještě na internet poslat o sobě message domů a vrátily se na hotel. A- ..nesvítí nám na pokoji světlo. Nikdo už to dnes neopraví,tak hledám po tmě čelovku,už jsem myslela,že ji ani nepoužiju,vybalím ty nakoupené“drobnůstky“ a když vidím tu haldu,rezignuju ,zapíšu deník s čelovkou na hlavě a jdu radši spát.Usínám při TV,kde jde nějaký místní seriál,něco jako naše Ulice…..kdo ví co starej Pešek???? :-))

25.11.2009- středa Kota Kinabalu-Manukan

Vstaly jsme pozdě,chtěly jsme se vyspat. Došly jsme si na snídaňo-oběd,těch jsme měly za tohle dovču fakt dost 🙂 potom do banky (už víme do které) vyměnit poslední cestovní šeky,protože už nechceme nikde jinde hladat banku,která nám je vezme. Ve 14:00 jsme se vydaly do přístavu s tím,že jedeme poležet na ostrov Manukan. ObrazekJá jsem chtěla na Sapi,ale řekli že jdeme pozdě-jak jinak ???

Ve vodě děsně chaluh,ani jsem nevytáhla šnorchl s maskou z batohu…….kouknu a vidím ne ???? Poležely jsme,snědly cestou koupené ovoce (pomelo,který chutná úplně jinak,než tady doma – lépe) a v 16:30 se lodí vracíme do přístavu. Jdeme na hotel,který nám byl po 3 noci domovem. Dáme rychlou sprchu a jdeme na véču,tentokrát na Filipínský trh. Koupíme si vařenou kukuřici,maso na špejli a grilovaná křidýlka a vezmeme si to na hotel. Jasně,že jak jdeme přes trh,ještě koupíme nějaké maličkosti,už to nesmí být nic velkého !!!!

Po návratu na hotel – světlo svítí- začneme balit. Kupodivu to nějak dopadne i dobře a tak jdeme do pelechu,máme na ráno ve 4:30 objednaný txi na letiště. V 7:00 odlétáme na pevninu do Johor Bahru (čti Džohor Baru) u Singapuru. Poslední noc na Borneu a bay bay

26.11.2009 – čtvrtek odlet z Bornea na pevninu -Johor Bahru

Taxi přistaveno už ve 4:15,odjíždíme na letiště odkud s Air Asia odletíme nadobro z Bornea. Je mi to i trošku líto,protože vždy bylo pro mě Borneo pohádkou,na kterou jsem ani nepomýšlela a najednou odtud odlétám a kdoví,jestli se sem ještě někdy vrátím.

Na letišti jsme odbavené v 5:45 a čekáme na gatu. Dokoupím ještě nějaké pohledy,navoním se Swiss Army,která mi hodně pěkně voní a tak se mi s ní usídlil v hlavě červíček,že kdybych na ni při odletu třeba trefila,tak si ji koupím ! a hotovo !!!!

Letadlo už máme přistavené. Jdeme ještě na kávu,je mi nějak divně,ani nemám chuť na jídlo,že by nějaký problém??? Snad ne. Beru si pro jistotu Endiaron. Odlétáme s 20 minutovým zpožděním,což je na vnitrostátních normálka. Opět proběhne přesouvání míst místními rodinami a už frčíme. Poslední pohled na Borneo,poslední fotky 🙁

Po 2 hodinách letu jdeme na přistání v Johor Bahru,kdy těsně před přistáním míjíme Singapur.

V 9:00 přesedáme na autobus,který nás doveze na autobusové nádraží v Johoru,odkud máme naplánováno pokračovat ještě dnes na ostrov Penang. Lístky kupujeme na 22:00 hod.,dříve nic nejede. Bágly necháváme v budce,ke nám prodali lístky a máme celý den na Johor. Co budeme dělat? Jdeme najít místo,kde bychom se najedly. Jo… v patře najdeme jídelnu,kde jsme jak jinak jen my dvě turistky a jinak jen a jen místní. Děti po nás pokukují ,občas se někdo zeptá odkud jsme,jinak tu vládne klid a pohoda. Dávám si nějaké krevety, na otázku jestli je to „spice“ se mi dostává odpovědi vrtěním hlavou,chápu to že ne …..jsou pálivé jako čert. Dám si Colu a jsem celkem spokojená,protože po tomhle průjem nemůže za žádných okolností přijít 🙂

Je tady spousta obchodů a trh,kde mají zase všechno možné,dokonce tady i praží kávu,to jsem ještě nikde neviděla. Projdeme to celé asi za 2 hodiny nemáme co dělat. Je tady vedro daleko větší,než kde jsme dosud byly. Chvilku si odpočinem v klimatizované hale na lavičce a rozhodujeme se,že pojedeme do centra. Mně se tada v tom pařáku po městě chodit nechce,ale co dělat do 22:00 že jo. Tak jedeme. Najdeme autobus,který jede do centra,ale centrum nějak přehlídneme a jedeme zpátky na letiště. Když to zjistíme,vylítneme na nějaké zastávce a já si při tom úprku z busu roztrhnu kalhoty. Už jsem naprdlá jen z toho,že jedeme do města, tohle mý náladě fakt nepřidá. Jsem podrážděná,asi i proto,že mi pořád není nějak 2x dobře. No nic,jedeme zpět a konečně trefíme zastávku v centru. Procházíme se,najednou se děsně zatáhne,mraky jsou černé,že bychom zažily konečně nějakou pořádnou malajskou buřinu???

ObrazekNarážíme na místo ,asi nějaký úřad,kde parkuje asi tak 1000 skútrů. Fotka a jdeme dál jen tak ,kam nás nohy nesou. Přijdeme k hinduistickému chrámu,který stojí obklopen hodně moderními domy s výškou cca 50 pater. Je to dost nevšední pohled na historii a současnost s těmi černými zlověstnými mraky,ale dobré na fotku …. jdeme se do chrámu podívat.

O kousek dál narazíme ještě na jedem chrám,taky nakoukneme ,udělám nějaké ObrazekObrazekfotky a jdeme do nějakého supermarketu ubít další čas. Tady nacházíme bonbony z durianu :-)… kupujeme. Michala mi stroze oznámí,že jde na 3 hodiny na net. V první chvíli mě to dožere,protože jet do Malajsie a denně strávit 3 hodiny na netu mi připadá přinejmenším ujeté,ale v tuhle chvíli je to dobrý nápad,protože tam jistě bude klimoška. Tak jdeme. Já mám sice za hodinu přečtenou i vyřízenou poštu,ale Míša se tam na Skypu s někým vykecává,tak jí řeknu jen že jdu ven a že se vrátím.Projdu si obchody,udělám nějakou fotku při západu slunce ve městě a pozoruju blesky na obloze,ale je to asi daleko,nic z toho nebude. Vracím se pro Michalu,kluk z netu se mně ptá,jestli jsem byla v obchodech. Já že jo a on jestli se mi něco neztratilo,jestli jsem si dávala pozor na věci,že se tam hrozně krade….no to mi řekl brzy že jo ?? 🙂 ,ale mám všechno,hlavně doklady i peníze….jdeme na autobus a jedeme na nádraží. Dáme si večeři a jdeme pomalu pro bágly. Ptáme se kde máme autobus a napíšou nám na jízdenku číslo 776. Hodíme krosny na ramena a jdeme náš autobus hledat. Nádraží je plný lidí k prasknutí,autobusů tady stojí cca 150 ale ani na jednom není číslo,natož naše 776 !!!! Několikrát se zeptáme a několikrát jsme neomylně poslány na některou světovou stranu,ale ani na severu,ani na jihu, natož na západě nebo východě nestojí náš autobus. Je vedro k zešílení,krosny máme pěkně doplněný na doraz žábami,tričky a jinýma kravinama a tak tu s nimi na zádech lítáme od čerta k ďáblu,čucháme smrad z nastartovaných motorů,do toho se tu motají všichni ti místní cestovatelé s různým nákladem v podobě košů plných čehosi,nebo krabic a podobně a výsledek žádnej! Velím Míše,že musíme zpátky do tý „kanceláře “ když tam dorazíme,už bych triko na sobě mohla ždímat.Máme počkat,že je nás prý nečekaně víc,kdo nemůže najít náš 776 autobus. Tak hážeme krosny na zem a jak se začnou mísit výpary z kari ,ryb a bůhví čeho ještě,vedro na padnutí,tak začínám mít pocit,že tohle neustojím. Opravdu se mi dělá poprvé dost špatně. Říkám Míše,že tohle teda já už absolvovat nikdy nehodlám a myslím,že toto byla jediná chvíle,kdy jsme byly obě dost naštvaný,možná i jedna na druhou. Já proto,že Míša odmítala se vrátit hned do tý kanceláře a radši lítala s tou krosnou po nádraží a ona na mně,že jsem neustále držkovala. ?¨:-)))))

Jak tak stojíme a já čekám,že sebou švihnu,přilítne maník a začne asi hindštinou něco vyřvávat a letí směrem ……někam. Všichni,kteří tam s námi čekají na doprovod k autobusu letí za ním. Než stačíme hodit krosny na záda,je v prachu i se skupinou za ním prchající a už ho nenajdeme. Tak zase chvíli poletujeme s těma báglama a hledáme ho,ale v tom mumraji je to nemožný. Kouknu na hodinky a zjišťuju,že nám má za 10 minut autobus jet. Začnu bejt teda silně nervní. Vracíme se k tý kanceláři znovu a znovu chceme,aby nám ten autobus někdo ukázal. Vyfasujeme zase nějakého kluka,kterej nás vede na nástupiště ke 150 stojícím autobusům a sám evidentně neví,kam s náma. Začne telefonovat a běží směrem ke kanclu. To už na něj Míša řve česky „nikam “ zapomněla i mluvit anglicky :-)); a to se poprvé zasměju … vrátí se a mává na nás,že máme jít za ním. Vede nás z nádraží,ale úplně někam ven a ukáže směrem do naprostý tmy a ničeho a zmizí. Tak se vydáme tím směrem,smířený s tím,že nám autobus ujel a že budeme nocovat v Johoru někde u nádraží na trávě ,spacáky máme navrchu v krosně,to pro tento případ 🙂 ujdeme,teda vlastně uběhneme s těma krosnama asi 500m když tu se ze tmy vynoří benzínová pumpa a tam stojí autobus. Že by 776 ??? Nevěřím svým očím,je to on,sice číslo nemá,ale na dodaz je nám potvrzeno že jsme náš autobus našly a počkal na nás. Fakt jsem nasraná,jinak se to napsat nedá. Hodím krosnu dolu do zavazodlovýho prostoru a jdu se usadit na místo námi koupené. Je obsazené,ale posadí nás hned vedle,je mi jedno kde budu sedět,hlavně ať už sedím. Klimoška jede na plný koule a je tu asi tak 0 st.C. Triko pomočený,ale mám v batohu náhradní a nedá se svítit,muslim nemuslim se svými zahalenými manželkami,svlékám triko,beru suchý,zabalím se do spacáku a jedem. Usnout ale nemůžu. Tak vážení,tady už jsem nestíhala při tom maratonu s krosnou ani fotit !!!!

27.11.2009 – pátek Penang

Jsme na cestě z Johor Bahru a tak někdy kolem 4.hod.raní volám Tomášovi (synovi). Usínám někdy kolem 5.h. a najednou se vzbudím v nějakém městě,vůbec nevím,kde jsme. Míša ještě spí,když najednou bus zastaví a všichni vystupují. Budím Míšu,že jsme asi na místě. Řidič nám to potvrzuje a ukazuje rukou někam na východ – podle slunce – že Penang je tam. Jsme na autobusovém nádraží a tak chvíli zevlujeme,než se probereme, najdeme WC a v info se Míša ptá jak se dostaneme na Batu Feringgi – to je místo,kde by jsme chtěly najít bydlení na pláži podle Lonely Planet. Nikdo neví asi kam že to chceme,až po další půlhodině zjistíme,že vůbec ještě nejsme na Penangu,že jsme pořád na pevnině v Butterworthu. Tady je pevnina s ostrovem Penang spojená dlouhým mostem přes moře. Tak nám dívčina v info poradí jet trajektem. Jdeme tedy na trajekt a přejíždíme na Penang do George Townu . Když tam dorazíme, musíme se dostat nějak na Batu Feringgi. Žije tady poiměrně hodně Indů a když jedeme autobusem na zmíněné místo,pořád si nás s pusou otevřenou prohlížejí,ale nikdo nám nedokáže říct,kde máme vystoupit. Když už jsme z města venku a jedeme už delší dobu poo pobřeží v autobusu skoro samy dvě,vystoupíme. Míša vyndá LP a pátráme kde jsme. Zjišťujeme,že jsme přejely jen kousek. Vracíme se tedy a narazíme na čínskou jídelnu,je otevřeno a tak si dáme tady snídani. Udělají nám i kafe a tak se v klidu najíme a napijeme čerstvého džusu a jdeme hledat bydlení. Nacházíme okamžitě hned na pláži docela slušný pokoj u jedné rodiny. Klimošku nemají,jen ventilátor,sprcha a WC společné na chodbě,ale pokoj je hned vedle,nich…. neřešíme a bereme.

Platíme 3 noci 150 MYR /75 jedna osoba

Vybalíme a jdeme na pláž. Beru šnorchl a maku – zbytečně,samej písek !!!!

🙁 Je poledne a Michala se rozloží na pláži, ne že by ve stínu,ale pěkně na sluníčku. Já se vyráchám ve vodě,je zakalená pískem,ale teploučká,příjemná. To jsem už strašně chtěla -vykoupat se moři. Pláž je hezká,málo lidí,hospůdky jsou tady,tak co. Jdu do stínu si dát něco k pití,protože vím,že v tomto čase na sluníčku je to jistá sebevražda. Říkám Michale,ať se schová,ale ona NE a NE. Opaluje se. Vím naprosto přesně jak to dopadne. Po hodině přijde i ona do stínu,dáme si pití já napíšu deník a jdeme si odpočinout na pokoj. Je tu vedro,protože jsme pod střechou a ventilátor nestačí. Dáme si sprchu a ulehneme na chvilku. Navečer se jdu podívat na pláž. Je to jinak než odpoledne,kdy byla pláž prázdná. ObrazekTeď sem napochodovali místní,koupou se,myjí si hlavy šamponem,jsou tu cele rodiny,mají piknik. Děti dovádějí ve vodě a rodiče s prarodiči je kontrolují z pláže při dobrém jídle a pití.

Vrátím se za Míšou a jdeme se najíst. Najdeme si kousek od nás Číňana starého pána,kterej je fakt moc úslužném a milej a navíc nám tu hodně chutná.

Zajdeme ještě na net ,máme ho hned u nosu u privátu. Já jsem hned hotová se zprávami a jdu si lehnout. Přijde Míša a povídá,že má spálenou zadnici,no to je fakt divný :-)))

28.11.2009 – sobota Penang

Ráno v 9:00 odjezd do Snake Temple (Hadí chrám) zasvěcený hadům,prý tam mají volně žijící hady na stromech.

Než se tam dostaneme je poledne a tak si hned na parkovišti dáváme oběd venku v jídelně. U Číňanů si dáme polévku a jdeme do chrámu. No popravdě nic moc. Mají tu hadů dost,ale hodně jich je v teráriích,protože jsou jedovatí. Někteří ale opravdu líně sedí na stromech,tak dělám pár fotek a proběhne tady i šou s kobrou,kdy jí kluk dává pusu. Klasika. Koupíme nějaké suvenýry,dáme si 2x džus z mrkve- vynikající,koupíme si ovoce a jedeme zpět. V přístavu se podíváme kde se kupují lístky na loď na Langkawwi. Měníme totiž plány,protože Míša se osypala,usuzujeme že z Malaronu (antimalarika) a tak ho přestáváme jíst. Chtěly jsme jet ještě na Cameron Highlands – čajovníkové plantáže a bez Malaronu to riskovat nechceme a rozhodujeme se tedy,že z Penangu přejedem lodí na Langkawi a tam naše putování ukončíme.Budeme tam 9 nocí.

Lístky na loď tady stojí stejně jako u nás na Batu Feringgi a tak se rozhodujeme,že je koupíme tam. Vrátíme se tedy „domů“ Já jdu vyfotit na pláž západ slunce a potom jdeme pochodit nějaké obchůdky a narazíme na obchod s alkoholem a rozhodnutí je nezvratné. ObrazekKupujeme si lahev Holiday Rumu a ještě jednu bílého Rumu a colu a jdeme se najíst. U Číňana si dáme večeři a mám v plánu si pití vypít na pokoji. Takže kjak jsme naplánovaly,tak jsme udělaly. Když jsme dopily,z terasy jsme pozorovaly nějakého turistu,který si telefonem zavola pana domácího u kterého asi bydlel. Ten pro něj přijel na skůtru,ale pan turista byl tak vláčnej,že na skůtru to nešlo a tak pan domácí,sám prostorově výraznější pán po hodině debaty nechává turistu turistou a odjíždí sám. Dost jsme se při tom bavily :-)) to ten Rum 😉

Jdeme spát.

29.11.2009 – neděle Penang

Irča má dnes narozeniny a musím večer na net jí popřát.A taky je 1.adventní neděle – doma už by mi hořela 1.svíčka na věnci,tady si zapálíme večer asi cigáro 🙂

Než se Míša vychrápala,byla jsem se vykoupat a projít po pláži,potom jsme se šly najíst k Číňanovi. Došly jsme do CK a zaplatily si lístek na loď na Langkawi. Zítra v 7:15 máme přistaveno taxi,které nás doveze do přístavu.Potkaly jsme tu 3 kluky ze Slovenska. Nechala jsem je povídat,až jsem si byla jistá slovenštinou a pak jsem je pozdravila,koukali jak puci 🙂 to bylo poprvé,kdy jsme potkali někoho,komu by jsme rozuměli,teda někoho z našich krajů.Šly jsme na pláž,Míša se prý musí doopálit :-))

Našly jsme si klidný místečko,kde nikde nikdo široko daleko nebyl a relaxujeme. V tom nám za hlavami začne jezdit nějakej kluk na čtyřkolce. Je neúnavnej,chtěla jsem i spát. Jezdí asi tak půl hodiny !!!!!

Odcházíme z pláže v 16.00,umyjeme se ,vypereme plavky od soli a písku aby nám co nejdříve uschly,protože zase budeme balit 🙁 Večer koupíme zase 2 lahve kořalky (ale jsou to 3 dcl aby jste nemyslely,že denně vypijeme třeba litr :-)) zaběhnu na net popřát Irče a jdeme opravdu zase balit. Při tom vychroustnem ty lahve a jdeme do pelechu.

Míša je opravdu dost osypaná,hlavně aby se nepřidala horečka,to by jsme to musely řešit.

30.11.2009 – pondělí Penang – Langkawi

Z Penangu odplouváme lodí v 8:30hod. na ostrov LAngkawi. Těším se,že možná tady uvidím něco pod vodou i když recenze na Orionu nemluví o pěkném šnorchlování,no uvidíme.

To zase bude vopruz než seženeme bydlení,už mě to dost nebaví lítat vždy s krosnou a hledat i když zatím to bylo skoro vždy napoprvé. Když jsme se po 2,5 hod. vylodily na Langkawi v přístavu Kuah,došly jsme si do KFC na jídlo a Míša šla zjistit jak se dostaneme na místo,kde jsme chtěly najít bydlení podle Libely Planet by to mělo být v oblasti Cenang Pantai na jihozápadním pobřeží ostrova.

Tady se nedá jinak než taxíkem ,žádní MHD tu nefunguje,ale dovezou vás za jednotnou cenu 25 MYR ať jedete jedna osoba nebo 4,to je fuk. Takže nás pán veze na hostel,který jsme si našly v LP a byl doporučen jako dobrý. Bohužel mají plno. Zkusíme ještě jeden a taky je full.

Tak nakonec zakotvíme v motelu Melatti. Ale není uklizeno,tak nás posílají na 2 hoďky pryč,ale bágly si tam můžeme na recepci nechat. Jsme v bezcelní zóně a tak se těšíme na levný nákupy 🙂 Projdeme se po pláži,vidím to jasně…..pláž kouzelná,voda modrá,ale písek,písek,takže šnorch a maska zůstanou v krosně nevybalený. Už je mi to šumák,možná si zaplatím nějaký šnorchlovací výlet. Po pláži dojdeme i k 2. Duty Free,vlezeme tam a sondujeme ceny. Chceme tady zůstat 9 nocí,tak abychom byly v obraze. Je to slušný,žízní trpět nebudeme :-))

Jdeme na recepci,jestli už uklidili a prý ano,ale jaké překvápko,když nás posílá do úplně jiného baráku přes silnici. Dost mi vadí,že nám to neřekla hned,ale až když jsme zaplatily a to teda z principu. Míša to nechápe,co mi vadí. No vadí prostě ten přístup.

Nic…..pokoj je prostorný,sprcha a WC na pokoji,postel čistá. V tu ránu jsem v klidu i když Míša navrhuje,že se podíváme třeba po něčem jiném,představa,že teď vybalím a pozítří bych se měla zase stěhovat je v tuhle chvíli hrozná a zamítám to. Když už se vybalím,tak tady i zůstanu. Měla jsem představu,poslední chvíle na téhle dovče strávit bydlením někde přímo na pláži i když je to jen přes silnici NENÍ to přímo na pláži !!!!Langkawi

Vybalily jsme jen to nejnutnější …plavky a šly se vykoupat. Vodička o poznání čistější než na Penangu a teploučká tak 28-29 st.C. Paráda. Je tu opravdu zase ten jemný písek,takže pod vodou nebude nic,kromě medůz,které jsem zaznamenala ihned.Ale není to nic dramatického, šmejdím po pláži,je tady spousta mušlí a tak sbírám a vím,že jich tu polovinu stejně budu muset nechat,jako vždy a všude :-))

Začíná západ slunce a protože přichází docela únava,jdeme se najíst a něco nakoupit do Duty Free,do kterého jdeme kolem spousty obchodů se suvenýry a jiným zbožím,konečně narážím na přívěsek ve stříbře z mušle,které se říká po zpracování „Šivovo oko “ a vždycky jsem ho chtěla mít……tak už ho mám 🙂 a mají i prstýnek a náramek…..uvidíme,jak zbydou penízky . Tady už je to opravdu hodně turistické. Mluví se anglicky,německy ne a rusky už vůbec ……..HURÁ !!!

Na večeři jsme si došly do levné jídelničky,ne moc velké asi tak 6 stolů,kde jedí místní,je celkem plno a tak usuzujeme,že se tu dobře vaří. Dávám si nudle a pití a je to opravdu dobrá ňamka. Po večeři zajdeme hned naproti do Duty Free a koupím pro sebe Whisku 1L za 27.- MYR – cca 150.- kaček . Míša si kupuje karton cigaret a karton pivka – 1 pivo 1,25 MYR = 6,- kaček a jdeme na hotel,cestou koupím ještě ovoce a mrkev- mám na ni už pár dnů chuť a tahle vypadá skvěle. Dáme si panáka a pivko na terase. A jdeme do pelechu. Ráno už nás nic jiného než lenošení nečeká,chvátat se vstáváním nebudeme.

1.12.2009 – úterý Langkawi

A máme prosinec !!! Tady v tom prostředí se na to lehce zapomíná,jen ty obchody a výzdoba v restauracích nám připomínají,že doma už pomalu vrcholí přípravy na vánoce.

Spala jsem do 9:00 Míša asi do 11:00. šla jsem se projít na pláž,posbírala pěkné mušle a vrátila se na pokoj. Míša ještě spala,tak jsem jí jen řekla,že jdu dolů se nasnídat. Hned pod terasou otevřeli jídelnu,ale dělají tu jen kontinentální snídaně. Dám si kafe a nějaký toast,přijde Míša,dá si kafe se mnou a usuzujeme,že na snídaně musíme najít něco jiného,kde budou dělat polévky ,to ještě netušíme,že je to 10m od nás.

Vyrážíme na pláž. Vedle v obchodě si kupujeme rohože,abychom si neválely ručníky přímo na písku a při té příležitosti zjišťujeme,že tu mají hezké suvenýry … loutky,paraplata a prostě takové místní suvenýry.Kupujeme tady i vodu. Tady jistě nakoupíme 🙂

Dorazily jsme na pláž a je zataženo,ale vedro. Začíná trošku pršet,ale spadne pár kapek ,ale přesto se vracíme na pokoj. Daly jsme si mango ,banány k tomu ještě pomelo. Při tom hodování probíráme ceny ovoce a zjišťujeme,že ho Míša omylem prostě včera čorla !!! :-))

Myslela si,že patří k mojí hromádce a strčila ho do tašky s banánama a mangem. Já jsem si zase myslela,že ho chtěla a že jsem ho taky platila s ostatním. No nepaltila !!!!

No nic,úmysl to nebyl a určitě to paní nepůjdeme vysvětlovat,ještě by jsme se do toho zamotaly a mohlo by z toho vyplynout bůhví co.

Trošku si odpočineme. Dlouho ale neležíme,já jsem si udělala pořádek v báglu,vyndala věci o kterých si myslím,že bych je mohla potřebovat a naopak koupené suvenýry putují na dno.

Jdeme ven asi tak v 16:00 je zataženo a zdá se nám,že se i trochu ochladilo,asi tak o 2 stupně :-). Procházíme obchody a Míša už z Kota Kinabalu mluví o tom,že by si tady nechala udělat brýle. Tak zaplujeme do optiky hned naproti recepci našeho hotelu. Jsou tady 2 milé holky,které hned vyndavají různé obroučky a Míša zkouší a zkouší. Nic se jí nelíbí a tak já jen tak sáhnu po jedněch ,co se mi tak jako barvou a tvarem pozdávají,nasadím si je a koukám jako puk,protože takhle mi ještě snad žádné brýle nesedly. I Míša říká,že JO!!! Tak se zeptáme kolik by stály. Berou si odemne moje staré brýle na čtení a změří je. Pak mi je vyčistí a spočítají mi kolik by stály ty nové komplet. Vypálí cenu 260.- MYR,což je rychlým přepočtem cca 1500.- kaček. To by šlo……objednávám si je,zítra si mám pro ně přijít. Tak a koupila jsem si neplánovaně brýle 🙂 Míša si nakonec tady obroučky nevybrala a jdeme dál.

Dojdeme až k Duty Free a tady je další optika. Zalezeme dovnitř a Míša začíná zkoušet obroučky. Vždy jí vyfotím a ona se podívá,protože nosí brýle na dálku a prostě se nevidí. Tak si nasadí svoje a podívaá se na fotku. Nakonec si vybírá, paní jí proměří oči důkladně a po půl hodině odcházíme s tím,že si má Míša zítra přijít pro nové brýle. Tomu říkám služby!!!!Obrazek

Jdeme na večeři tam jako včera,už si nás pamatují a hned nám chystají stůl .

Je to asi spešl jídelna,protože je tady kluk,který peče obrovské palačinky a plní je vším možným,hodně se místní na tuhla dobrotu chodí,musíme si ji taky někdy dát,ale dnes to je rýže s krevetami.

Po večeři projdeme trh,kde si typujeme co koumu koupíme,já kupuji pro malou Verunku jsou jí 3 měsíce obleček na léto … batika a vracíme se na hotel. Cestou se stavíme na netu poslat zprávy

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .