0
0

Úterý 15.02.2011 – jezero Tekapo, Christchurch

Ráno se budíme v 7 hodin a v 8:30 již sedíme v autě a odjíždíme od nádherných hor a hned po ránu máme zajímavý zážitek. Pastevci hnali po cestě nekonečné množství ovcí na pastvu a my museli zastavit a zůstat v autě, aby se jehňata nerozutekla. Ovce byly všude kolem nás a bylo zvláštní pozorovat jak psi naháněli ovce ze svahu zpět na cestu.

V 9:30 jsme udělali půlhodinovou přestávku u jezera Lake Tekapo ve vesnici Lake Tekapo Village, odkud jsme udělali poslední fotky Jižních Alp a Mount Cooku. Na samotném jezeru je nejzajímavější jeho neobvyklá azurově modrá barva, způsobená rozpuštěnými minerály, jejichž zdrojem jsou výše položené ledovce. Tyto mikroskopické částečky odrážejí dopadající sluneční světlo tak, že hladina doslova září tyrkysově zelenou barvou. Nachází se v nadmořské výšce 710 m. Na břehu jezera se nachází kamenný kostelík Church of the Good Shepherd (U dobrotivého pastýře) postavený v roce 1935 a bronzová socha ovčáckého psa Collie Dog Monument. Touto sochou chtěli místní farmáři vzdát úctu oddaným a vytrvalým pasteveckým psům, bez kterých by nebylo možné v této kopcovité oblasti pást ovce. O tom jsme se přesvědčili osobně dnes ráno. Z kostelíku jsme udělali údajně nejkýčovitější fotku z této oblasti. Za oltářem v kostele je totiž velké prosklené okno, ze kterého je nádherný výhled na jezero a okolní hory. Při pohledu z dálky vypadá jako velký zarámovaný obraz.

Oběd jsme si dali v Mc Donaldu ve městě Ashburton a ve 12:47 jsme přejeli nejdelší silniční most (1,2 km) na Zélandu, Rakaia River Bridge. Je slunečno, 22°C. Cestu z Lake Tekapo do Christchurch (230 km) řídím já. Ve 14 hod jsme dorazili do Christchurch k našemu bydlení. Bydlíme v Ibis Christchurch Hotel. Moderní hotel je v úplném středu města a je hezký nejen z venku, ale i uvnitř. Máme dva dvoulůžkové pokoje, každý za 79 NZD, což je super cena na to, že je to hotel minutu od Cathedral Square v porovnání s některým ubytováním, které jsme měli. Pokoj je senzační, postel pro jednoho je snad široká 120 cm. Na pokoji je lednice, TV, sprchovací kout.

Hodili jsme si kufry na pokoj a jeli jsme vrátit auto do půjčovny. Vrácení auta byl docela zážitek. Čekali jsme nějaké velké prohlížení auta, kontrolu, předávácí protokol. Paní se pouze zeptala, zda jsme měli havárku či nějaký problém a jestli chceme hodit zpět do hotelu. Pořád jsme se snažili vymámit z paní nějaký papír o předání, pořád jen říkala, že jsme to vrátili a že ji to tak stačí. Nakonec jsme ji před hotelem ukecali, aby podepsala předávací papír a napsala vráceno. Podepsala, zasmála se a odjela. Jiný kraj, jiný mrav. Takže v 15 hodin jsme byli bez auta a v hotelu. Tady se naše cesty rozdělují. Petr s Radkem šli zase nakupovat suvenýry. My jsme si šli projít město. Christchurch je největším městem Jižního ostrova. Své jméno získal podle jedné z oxfordských kolejí a svou atmosférou do značné míry připomíná toto univerzitní město, hlavně svými neogotickými stavbami a řekou Avon, která protéká městem.

Nejdříve jsme vyrazili na náměstí Cathedral Square, jehož dominantou je katedrála. Na náměstí probíhá festival květin a tak jsou zde různé sochy zvířat vyrobené z květin. Celé náměstí je obklopené pěknými stavbami.

Z náměstí se vydáváme po trase historické tramvaje, která jezdí kolem nejzajímavějších míst ve městě, kam se autem nedá dostat. Byla to pěkná procházka. Trasa je dlouhá asi 2,5 km. Křižujeme řeku Avon na mostě Worcester Boulevard Bridge. Z mostu pozorujeme loďky které vozí turisty po řece (Punting on the Avon). Loďky ovládá jeden člověk za pomocí bidla, kterým se odráží ode dna řeky.

Přicházíme k neogotické stavbě Arts Centre, která původně sloužila jako sídlo canterburské univerzity. Dnes je zde spousta restaurací, obchodů i galerií.

Odtud už přicházíme k parku Hagley Park, kde se nachází botanická zahrada. Prohlídku zahrady si necháváme na příští den. Při vstupu do zahrady se nachází Canterbury Museum a hned vedle velice zajímavý komplex Christ´s College, nejprestižnější soukromé školy ve městě. Nejstarší část zde vznikla již v roce 1863. Studenti nosí uniformy a do školy jezdí na kole.

Dostáváme už hlad a tak si v jednom Pita Pit bistru dáváme jednu velkou bohatě plněnou pitu napůl (8 NZD). Procházíme nákupní uličkou New Regent Street, kde jsou úzké malebné domečky každý jiné barvy. Jedná se o architekturu španělských misionářů. Poslední zastávkou tramvaje je Tram Station na Cathedral Junction, je to jakási prosklená moderní galerie s obchody a kavárnami, kudy projíždí tramvaj. Odtud se vrací zpět na centrální náměstí.

Pak se jdeme projít na druhou stranu města, kde mají být nákupní centra. V Sushi baru si kupuji velký sushi mix za 9,20 NZD, který jsem si dal potom na pokoji na večeři. Bylo tam asi 6 druhů sushi a bylo toho fakt hodně. Večer jsme vyrazili ještě dokoupit poslední suvenýry. Mamce kupuji šálu, která obsahuje 50% Merina a 50% possum za 50 NZD, čokoládu s oříšky Makadamie, nějaký krém na ruce s ovčím lanolinem, a další už si ani nepamatuji. V irském pubu si dáváme po jednom pivu (17 NZD) a píšu ještě pohled domů. Večer, když se hlavní náměstí vyprázdnilo je zde nádherný klid a do toho jen zvonkohra z katedrály. Na hotel se vracíme kolem 22 hodiny.

Za dnešní den jsme najeli 318 km a za celou dovolenou to bylo 4.470 km.

Středa 16.02.2011 – Christchurch, přelet do Aucklandu

Dnes máme celý den na Christchurch, protože čekáme na odpolední letadlo do Aucklandu. Takže jsme si přispali v krásných velkých postelích, vstávali jsme až v 8:15. Ráno jsme si zašli do McDonaldu na internet. Potom jsme se vrátili na hotel, zabalili věcii, a v 11 hodin jsme se odhlásili z hotelu, necháváme si ale kufry na recepci. Na hlavním náměstí si objednáváme shuttle bus na 15:30 na letiště. Vyzvedne nás u hotelu. Jsou to takové mikrobusy a za sebou mají krytý přívěsný vozík na zavazadla. Cena pro nás 4 byla 25 NZD, což vycházelo levněji než kdybychom jeli autobusem. S Martinem vyrážíme do Hagley parku a botanické zahrady. Martin pořád sháněl ještě nějaké oblečení z Merino vlny a někde kousek za městem mají být nějaké outletové obchody. Cesta neměl konce. Já jsem to vzdal a vrátil jsem se do botanické zahrady a Martin šel dál. Nějaké obchody sice našel, ale ne ty co hledal, takže se pěkně prošel a vrátil se zpátky. Já jsem si mezitím prošel větší část botanické zahrady. Je opravdu moc pěkná, vstup je zadarmo. Zajímává je růžová zahrada s 250 druhy růží a také různé skleníky. V některých byly orchideje, v jiných masožravé rostliny, kaktusy, v jiném typická flóra Nového Zélandu. V celém parku byly krásně upravené pestrobarevné záhony květin, vodotrysky a celý park byl rozdělen do sekcí podle typů rostlin. Za zmínku ještě stojí i Zvon světového míru, na který přispělo 130 zemí, mezi němi i Česká republika.

Na oběd jsme si zašli do Art Restaurant and Lounge, nacházející se na pěší zóně poblíž Arts Centre. Nalákalo nás dnešní menu a příjemná obsluha. Seděli jsme venku na terase. Jídlo i obsluha byla výborná, můžu jedině doporučit. Já jsem si dal 200 gr steak s houbovou omáčkou za 15 NZD a Martin nějakou rybu taky za 15 dolarů a pivo, ale opravdu jídlo bylo výtečné.

V 15:30 nás vyzvedl domluvený taxi u hotelu. Letiště Christchurch Airport leží 10 km SZ od středu města. Cesta městem zabrala 30 minut a hned jsme si šli odbavit kufry. Letadla mezi ostrovy lítají co chvilku, jsou zde dvě nízkonákladovky, Virgin Australia, my letěli se společností JetStar. Ta létá v odpoledních hodinách každou hodinu. Cenově vycházely skoro stejně. Letenky jsme měli zakoupené dlouho dopředu za cenu 69 NZD. V 17:15 se začalo nastupovat do letadla, v 17:30 jsme začali odjíždět od letištní budovy a v 17:40 dle plánu jsme se odlepili. Jelikož to je nízkonákladovka, tak se nepodávalo žádné jídlo ani pití. Letíme Airbusem A320-200, což je klasické letadlo jako na dovolené po Evropě, tři ulička tři. V 18:45 jsme přistáli na letišti Auckland International Airport. Jelikož se jednalo o vnitrostátní let, tak jsme rovnou vyšli pro kufry a ven z haly bez jakýchkoliv kontrol. Na letišti je bezplatný internet a bezplatná sprcha na většině toalet. Doprava z letiště je různá. Taxi je příliš drahé, autobus v pozdní večerní hodiny už nejezdí a tak kompromisem obou variant je shuttle bus (mikrobus), který nás za 51 NZD dopravil až k hotelu. Air Bus, jezdí do města údajně každých 20 minut od 6:00 do 22:00 po pravidelné trase a jede asi 50 minut. Ta naše varianta nám přišla nejvhodnější.

Společnost MAXX – AIRBUS Express, jezdí co 20 min, z International Terminal (zast. 2008) a pokračuje na Domestic Terminal (zast. 2006) – 41 minut, 16 NZD / os.

AIRBUS EXPRESS – jedna cesta 16 NZD (zpáteční 23 NZD), každých 15 minut, 24 hod., z mezinárodního terminálu jede přes domácí term.

Letiště → centrum 6:00-19:15 co 15 min, 19:15-6:00 co 30 min

Centrum → Letiště 7:00-20:00 co 15 min, 20:00-7:00 co 30 min

Z letiště jsme se tedy minibusem dopravili do centra města do našeho hotelu Auckland City Oaks Hotel. V tomto 4* hotelu budeme spát naše dvě poslední noci na Zélandu. Ubytování je luxusní, každá dvojice máme apartmán. V kuchyni je i pračka se sušičkou a myčka nádobí, sporák, lednice, veškeré nádobí, žehlička, mikrovlnka, TV, DVD. V ceně je kontinentální snídaně, kterou nám vždy večer předtím připravili do lednice. Cena za pokoj a noc vyšla na 178 NZD. V lobby hotelu je zdarma počítač s internetovým připojením.

Je 20 hodin a všichni čtyři vyrážíme ven na večeři. Bydlíme docela v centru, cca 5 min od Sky Tower. V celé této čtvrti pracují samí indové, v hotelech, v restauracích, obchodech, …. Večeři jsme si dali každý někde jinde, kluci si dali v indické restauraci kebab. My jsme si zašli na pizzu do italské restaurace La Porchetta. Bylo tady úplně narváno, dokonce jsme museli čekat asi 10 minut než nás usadili. Pizza byla výborná, velká a za 12 NZD. Cestou zpátky jsme se prošli kolem nasvícené Sky Tower a šli jsme spát.

Čtvrtek 17.02.2011 – Auckland

Dnešní celý den jsme prožili v Aucklandu. V Aucklandu budeme spát ještě jednu noc a tak máme dost času i na lenošení. Jenže v 7:30 jsme stejně vzhůru a tak je škoda být na pokoji, když je venku nádherné počasí. Snídáme v hotelu na pokoji, ke snídani jsou tousty, máslo, marmeláda, juice a burizony v pytlíku. Není to sice žádný luxus, ale máme to v ceně a zasytilo nás to. V 8:30 vyrážíme s Martinem ven a jdeme ke Sky Toweru. Nahoru jsme nejeli, vstupné je 25-28 NZD, což nám přišlo celkem dost za vyhlídku na město. Obloha je modrá a je krásně teplo. V informačním centru pod Sky Tower jsme se zeptali na možnosti dopravy po městě. Jezdí tady turistické autobusy Auckland Explorer Bus, ale ty stojí 35 NZD / den. Můžete libovolně po trase nastupovat nebo vystupovat. Městskou dopravu zajišťuje společnost MAXX. Jednou z možností je zdarma autobus City Circuit Free Bus, který jezdí menší okruh v centru. Poradili nám, a toho jsme i využili zelený LINK Bus, který jezdí po přesně dané trase oběmi směry, každých 10-15 minut a jízdné je 1,80 NZD. Tohle bylo v současnou chvíli pro náš účel nejvýhodnější.

Tímto autobusem jedeme do čtvrti Parnell. Parnell je nejstarší městská část Aucklandu (nejstarší předměstí), ležící 2 km východně od Queen Street a je jednou z nejnavštěvovanějších částí Aucklandu. Parnell na Vás dýchne atmosférou starého Aucklandu. Jsou zde původní dřevěné domy, přepychové pseudoviktoriánské vily postavené ze dřeva damaroně australské (strom kauri), luxusní obchody a restaurace, které lemují především hlavní třídu Parnell Road. Nejdříve jsme navštívili Cathedral Church of St Mary, postavený v roce 1886. Je to jeden z největších dřevěných kostelů na světě. Na současné místo byl přestěhován z původního místa přes ulici. Sousedí s moderním kostelem Auckland Cathedral of the Holy Trinity. O kousek dál stojí Kinder House postavený z nahrubo otesaných kvádrů sopečného původu. Kousek od něj stojí jedna z prvních staveb ze dřeva damaroně australské tzv. Ewelme Cottage, z roku 1864. Dovnitř jsme se nedostali, ale má tam být původní zařízení připomínající původní majitele.

Po hlavní třídě se vracíme k části nazvané Parnell Village, je krásně opravená a je zde spousta restaurací, kaváren, malých galerií a obchůdků. Je odsud vidět i kopec The Domain, na kterém se nachází Auckland War memorial Museum. Původně jsem jej chtěl navštívit hlavně kvůli nejrozsáhlejší expozici maorského a polynéského umění na světě. Ale neměli jsme tolik času a nechtěli jsme být půl dne zavřeni v budově, když venku je tak hezky. Dobrovolné vstupné je stanoveno na 10 NZD (Aucklanďané mají vstup zdarma). Raději jsme si zašli na oběd. Našli jsme zde stejnou italskou restauraci La Porchetta, kde jsme byli včera na večeři a vzhledem k tomu, že nám tam chutnalo, neváhali jsme. Dali jsme si pizzu za 11,90 NZD.

Stejným zeleným LINK autobusem za 1,80 NZD jsme se svezli k přístavu. Dominantou nábřeží je neoklasicistní budova Ferry Building z roku 1912. Navštěvujeme přístavní mola (doky) Queens Wharf a Pinces Wharf. U ní kotví obří zaoceánská loď Queen Elizabeth. Tak velkou loď jsem v životě neviděl. Přišlo se na ni podívat spousta lidí, protože zde kotví jen pár dní a pak vyplouvá na cestu kolem světa až do Velké Británie. Právě nakládájí zboží. Molo je propojeno s hotelem Hilton. Z přístavu vyplouvá spousta výletních lodí po zálivu Hauraki Gulf a na okolní ostrovy a ostrůvky. Je odsud pěkně vidět Harbour Bridge.

Ve směnárně jsem vyměnil zbývající NZ dolary na eura. Vrátili jsme se na hotel, kde jsme potkali kluky na recepci u internetu. Chystali se tak jako my na Mount Eden. Kolem 15 hodiny jsme se vydali opět městskou dopravou k sopce Mount Eden. Zelená linka tam nejezdí, takže jsme museli klasickým busem (č. 274). Naštěstí řidička byla ochotná a řekla nám kde vystoupit a kde zase nastoupit při cestě zpátky. Jízdenka zase stála 1,80 NZD. MHD nejezdí na rozdíl od výletních autobusů až na sopku, ale stojí dole u parkoviště. Takže jsme na vrchol museli vysupět pěšky. Mount Eden (Maungawhau) je se svými 196 metry nejvyšší sopkou ve městě. Auckland je totiž postavený na více než 50 vyhaslých sopkách. Nahoře byl kráter a celá sopka byla porostlá trávou a byla krásně zelená. Nějací vtipálci dole v kráteru z kamenů složili srdce. Rozhled ze sopky byl na celý Auckland, zálivy i okolní ostrovy a opravdu cesta stála zato.

Busem jsme dojeli zpět do centra. Zašli jsme si na pivo do Shakespeare pub, já jsem si dal nějaké místní malinové za 5 NZD a Martin Gold Export taky za 5 NZD. Na poslední večeři jsme si zašli do restaurace Albion Hotel, kousek od našeho hotelu, na stejné ulici Hobson Street. Měli akci 1+1 zdarma. Tzn. že to dražší jídlo se platí a druhé bylo zdarma. Martin si dal kuřecí prsa se sýrem, BBQ, salát a česnekovou bagetu a já 300 gr Albion Steak s pepřovou omáčkou, salátem, hranolkami. Jídlo bylo fakt výborné a obrovské porce. Salát si každý nabíral formou švédského stolu a mohl jej sníst kolik chtěl. Oba nás večeře vyšla na 24 NZD. K tomu si Martin dal ještě pivo Lion Red za 7,50 NZD.

Bydlíme ve stejném hotelu jako včera. Na 7:15 jsme si na recepci objednali shuttle bus na letiště.

Pátek 18.02.2011 – let z Aucklandu do Soulu

Takže dnes opouštíme Nový Zéland. Vstáváme v 6:25, snídáme stejnou hotelovou snídani na pokoji a v 7:15 je pro nás taxi (shuttle bus) na letiště. Byl před hotel o něco dříve. Cena byla 45 NZD za nás 4. Byl to Ind, který žije v Aucklandu již několik let, má „taxi službu“, provozuje několik takových shuttle busů a vozí lidi na letiště a z letiště. Z města na letiště to bylo 3/4 hodiny. Hned si necháváme odbavit kufry a pak i my se odbavujeme. Jeden z celníku se nás lámanou češtinou zeptal: „Jak se máš?“. Bylo to milé a strašně mne to překvapilo. Odletová taxa se od roku 2008 neplatí, nebo je již zahrnuta v ceně letenky to nevím. Ale každopádně nikdo po nás na letišti nic nechtěl. Odlétáme z Aucklandu z terminálu I, letem č. KE130 se společností Korean Air do Soulu. Za poslední peníze kupujem 4 malé čokoládky. V 9:30 nás pouštějí do letadla (Boeing 777-200) a v 9:58 odjíždíme od letištní haly na ranvej. Zvedáme se v 10:10. V 10:30 jsme vyletěli do výšky 10 km. Letadlo je do posledního místa obsazené takže nemáme šanci se natáhnout přes více sedadel. V půl dvanácté se začal roznášet oběd, a je na výběr zase bibimbap a nebo hovězí s těstovinami. Já jsem si vybral hovězí a k tomu byla ještě bagetka, salát a kompot. Po jídle zatáhli roletky a začíná nuda. Ještě že jsou v letadle obrazovky s hrami, filmy a hudbou. V 17:15 se začala podávat večeře. Petr s Radkem si dali smaženou rybu s rýži a já s Martinem smažené nudle s krevetami. Dále ještě byla bagetka, salát s lososem a buchta. V 19:55 prolétáme nad Japonskem ve výšce 11583 m, letíme pouze rychlostí 750 km/hod. Během letu se nic zvláštního nestalo, jediným rozptýlením bylo jídlo. Ve 21:12 začínáme klesat a ve 21:44 novozélandského času jsme se dotkli země. Ve 21:52 dojíždíme k letištní budově. Čas se přesouvá dozadu na 17:52. Venku je pouhých +4°C. Let trval 11 hodin a 40 minut.

Tentokráte jsme přistáli na nějaké vzdálené dráze a tak do hlavní budovy musíme dojet podzemním vláčkem. Jízda trvala cca 3 min a ještě dalších 15 min pak musíme dojít na odbavení. Jsou zde rovné jezdící pásy, ale jedou rychlosti chůze, takže tím nic neušetříme. Všimli jsme si, že u jedné kontroly někomu měřili teplotu. Asi opatření proti různým chřipkám. Kontroly v Korei byly poměrně rychlé a klidné a tak jsme během chvilky v letištní hale. Šli jsme na stánek Koreanu zkusit z nich vytáhnout bydlení. Ale moc jsme nepochodili. Tvrdili jsme, že máme slíbené ubytování na obě dvě cesty, na to nám však neskočili. Tvrdili, že Korean Air zajišťuje a hradí ubytování pouze jedním směrem a to jsme si vyčerpali cestou na Zéland. Toto ubytování musí být předem rezervováno přes leteckou společnost, tak jako nám to zařídili Eva cestou do Soulu. Letištní hotel jsem již využít nemohli, protože jsme již opustili tranzitní zónu. To bychom se nesměli nechat v Aucklandu odbavit do Soulu, ale přímo do Vídně. Poradili nám ale blízko letiště levnější hotel s odvozem zdarma. Tak jsme si ušetřili jízdu až do centra Soulu do ubytovny, kde jsme měli ubytování pro všechny případy rezervované, ale neplatila se žádná záloha předem. Takže spíme 15 min od letiště v hotelu Savoy v Incheonu. V 19:30 jsme na pokoji kde máme svůj PC s internetem a korejským windows (chvíli nám trvalo než jsme to přepli na anglickou klávesnici), wi-fi internet, sprchu, vanu s vířivkou a dvě postele pro tři lidi. Na pokoji je obrovská LCD televize a jejím ovládačem jde vypínat a zapínat vše v pokoji, vyhřívaná podlaha, lednice. Jen jsme nepřišli na to, jak zamkout hlavní dveře do pokoje. Je to tady luxus, není to sice s jídlem, ale to nevadí. Cena byla 92,000 wonů (1500 Kč) za dvojlůžkový pokoj. Námi rezervované ubytování v centru Soulu by nás sice vyšlo na poloviční cenu, ale ztratili bychom spoustu času cestováním (1 a půl hodiny), doprava taky není nejlevnější a nemohli bychom využít výlet zdarma. Takže se to nakonec ukázalo jako správná volba. Na recepci jsme si domluvili odvoz na letišě na 7:40, shuttle jezdí v určitých intervalech a je třeba si na něj udělat rezervaci. Ve 23 hodin korejského času jdeme spát. Na Zélandu by byly už 3 hodiny ráno a v ČR teprve 3 hodiny odpoledne.

Sobota 19.02.2011 – výlet v Incheonu, let ze Soulu do Vídně a cesta domů

Jelikož máme za sebou částečný posun času, tak jsem vzhůru od 5 hodin. V 7 hodin vstáváme, balíme se a v 7:40 nás odváží taxi na letiště. Hned jsme si zašli odbavit kufry, abychom se o ně nemuseli celý den starat a jdeme na snídani. Zvolili jsme McDonald. Snídaně tady vyšla na (3000 won) 45 Kč, což je levněji než u nás. V 9 hod jsme u stánku cestovy s výlety, kde jsme si včera večer zamluvili na ráno výlet. Ještě nám zůstaly vouchery, takže jsme to měli zadarmo. Plná cena je 30 NZD. Zvolili jsme si 2 hodinový Temple Tour 2. Nafasovali jsme novou Jessicu a frčíme na výlet. Její angličtina byla podobné té od Jessicy, s korejským přízvukem. V minibuse jsme jen my 4. Z ostrova Incheon jedeme přes 18 km dlouhý most Incheon Bridge, který je nejdelší v Korei, 6 nejdelší na světě Ostrov Incheon na kterém je letiště, byl původem zemědělskou oblastí, kde byly rýžová pole. Vláda rozhodla ostrov srovnat a udělat zde letiště, hotely a přilehlou infrastrukturu. Pokračujeme do Budhistického chrámu Heungryunsa. Chrám byl založený v roce 1376. Ráno je mlha, opar a smog, je sobota a tak nikde není moc lidí. Celkově v nás budhistický chrám nezanechal nějakou větší odezvu. Dozvěděli jsme se, že Korejci jsou ze 40% budhisté, z 25% křesťané a protestanti a z 10% katolíci. Zajímavé bylo zdobení budov, lampióny se jmény rodin a jejich přáními. Celý výlet trval 1:45.

Před 11 hodinou jsme zpátky na letišti. Letištní hala má čtyři patra, v dolním přijíždí vlak ze Soulu a ve dvou dalších patrech jsou příjezdové plochy pro auta a autobusy. Je to jedno z největších letišť na světě. Všechno je moderní a čisté. Oběd jsme si dali s Martinem zase v McDonaldu, tentokrát za 5000 won. Kluci byli v Burger Kingu. Prošli jsme se po letišti, nakoupili ještě nějaké suvenýry za poslední peníze (dárkové čaje, čokolády a korejské cigarety) a šli jsme se odbavit. Ve 4. patře, když jsme hledali muzeum korejské kultury jsem potkali kluky v čekárně s lehátkami. Tam byl úžasný klid, velká lehátka, částečně bylo vidět na letištní plochu. Ve 13:10 začal boarding a ve 13:41 odjíždíme od letištní haly. Tentokráte letíme Airbusem A330-200, let KE933 do Vídně. V 13:57 jsme se odlepili od Koreje.

Měli jsme sedět dva a dva za sebu, ale špatně nám vystavili palubní lístky tak sedíme s Martinem u okýnka a Petr s Radkem přes uličku uprostřed. K obědu jsme si dali hovězí maso, brambory, salát, zákusek a korejské pivo. Skoro vůbec jsem nespal a koukal jsem na televizi nebo hrál hry. K večeři jsme si dali kuřecí maso, rýži, krevetový salát a ovoce. Mezitímještě nosili svačinu – pizzu Margarita. Byli jsme tentokrát fakt přejezení. Kdybych to věděl, tak si už nedávám v Koreji na letišti oběd. Letušky pořád nosí něco k pití. Po večeři nám zbývalo ještě 3:15 do přistání. Cestou domů letíme jiným vzdušným koridorem než na dovolenou, protože letíme podél hranice ČR a SR a spíše na straně Slovenska, cestou tam jsme letěli přes Jeseníky. Přistáváme v 00:39 a v 00:45 jsme dojeli k budově. Přesunujeme čas na 16:45.

V 17:15 stojíme před letištěm a čekáme 15 min na BUS k parkovišti, kde máme auto. Auto jsme našli, je v pořádku a tak v 17:50 platíme 115,50 € a odjíždíme domů. Jsou +4°C. Cestou jsme ještě museli koupit rakouskou dálniční známku, ta vyjde v Rakousku asi o 3 € levněji než v ČR. Petr střídá Radka v řízení na Rohlence a do Vřesiny jsme dojeli ve 21:30. My jsme si přehodili věci do svého auta a vyrazili zpět do Ostravy a doma jsme byli ve 22 hodin.

Shrnutí

Byla to zase jedna krásná dovolená. Každý den jiná příroda, jiné podnebí, nové zážitky. Každý se ptá co bych vypích jako to nej z dovolené. Pokaždé říkám že nevím. Protože toho bylo tolik a každý den se mi líbil. Ale asi bych vypíchnul let vrtulníkem, to byl úžasný zážitek, Tongariro, pláže na Abel Tasmanu, lachtany, lvouny, treky k ledovcům. Z celé dovolené jsme prožili v letadlech cca 48 hod. Uletěli jsme celkem podle mapy 23.391 mil, což je 37.644 km. Během dovolené jsme najeli autem celkem 4470 km na Zélandu a v Evropě jsme ještě najeli 656 km. Celkem to je tedy 5126 km. Většinu z těchto kilometrů odřídil Martin B. a za to mu patří velké díky.

V podstatě jsme se drželi itineráře, který jsem připravil. Ubytování taky všechna klapla a byly až na dvě vyjímky velice dobré. Ovšem na příští dovolenou bychom už asi jeli zase sami. Sice jsme ušetřili na autě, benzínu, něco jistě i na bydlení, také něco v marketech za jídlo, ale ve dvou se cestuje lépe.

Zemětřesení – Quake

Z Christchurch jsme odletěli 16.2.2011 a šest dní na to, 22.2.2011, zasáhlo toto město zemětřesení o síle 6,3 stupňů Richterovy stupnice. Během toho zemětřesení zahynulo 180 lidí a kolem dalších 200 se jich pohřešuje. Zničeno bylo přes tisíc budov, škody přesáhnou 11 miliard. Zemětřesení jsou na Novém Zélandu poměrně častá. Země se nachází v seismicky aktivní oblasti známé jako tichomořský ohňový prstenec, kde do sebe narážejí dvě zemské desky. Seismologové zaznamenají ročně na čtrnáct tisíc zemětřesení, jen kolem dvacítky z nich ale přesáhne 5 stupňů Richterovy škály. 5.9.2010 zasáhlo Christchurch zemětřesení o síle 7,1 stupňů Richterovy stupnice. Tehdy však nikdo nezemřel.

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .