0
0

Středa 18.7.2007

Udělaly jsme poslední nákupy v odelu, Barefootu a lankashands. Večer sbalily a šly spát a ve čtvrtek v 1 hod ráno nás vyzvednul taxík a zavezl na letiště. Letadlo mělo trošku zpoždění a vtipné bylo, že jelo)aniž bychom to věděl přes Maledivy, kde jsme měly transfer). Z letadla jsme viděly Maledivy. Přjde mi, že co ostrov to jeden hotel a těmi bungalovy jak n plakátu – fakt nádhera – ale pro mě to je tak maximálně nádhera na jeen den.

V Mnichově jsme byly kolem 16:30 a až do půlnoci čekaly(spaly) na autobusa v pátek v 5:00 přijely šťastně na Florenc.

Úterý 17.7.2007

Celé dopoledne jsme chodily po obchodech a nakupovaly. Colombo je nákupní ráj. Na oběd jsme šly do místního „Eurestu“ s Akilou a jeho dvěma kamarády z marketingu od Nestle. Bylo to strašně fajn, akorát asi kluci se trošku opozdili v práci:) Strašně moc jsme se nasmáli. Odpoledne jsme zjistily, že nestíháme odjet do Negomba, tak jsme zavolali paní, u které jsme bydlely, ale ta už měla plné všechny pokoje, ale doporučila nás své sestře, ke které jsme se odpoledne přestěhovaly. Ta má snad ještě krásnější byt, protože její syn je architekt.

Večer jsme si dali večeři ve velmi heké restauraci v centru (Cricket Club) s Akilou a jeho kamarádem, a pak jsme ly s Akilou do latinsko-amerického klubu Bistro latino, protože Akila miluje tento druh hudby.

Takže alespoň předposlední večer na Srí Lance jsme trošku okusily večerní život (jinak jsme skoro pořád chodily v devět spát – výjimkou bylo Trinco).

Pondělí 16.7.2007

Ráno jsme odjely tuk tukem na autobusové nádraží s nadějí, že pojede autobus s klimatizací do Kolomba, ale po příjezdu na nádraží jsme zjistily, že v dohledné době žádný nepojede. Nasedly jsme tudiž do nejdřívějšího možného busu co jel (za cca půl hodiny). Normálně bychom si tak nevybíraly, ale devět hodin v autobuse není zrovna nejjednodšší tady na Srí Lance. Než jsme se dostaly přes první třetinu cesty, tak jsme musely projít osmi policejními a vojenskými kontrolami. Večer jsme se ubytovaly u jednoho staršího páru doma, kteří pár pokojů pronajímají turistům. maí to tady velmi vkusně zařízené, protož majitel je sběratel starožitností. Večer jsem se potkala s Akilou – jediný aiesecař, kterého na Srí Lance znám. Bylo moc fajn si popovídat s někým „vzdělaným“ oproti všem těm zamstnancům hotelů, kteří mají maximálně dokončené základní vzdělání.

Neděle 15.7.2007

Po rychlé snídani nás vyzvedli Ivo s Honzou, kteří nás vzali na jejich obhlídku a kontrolu staveb, na kterých tady pracují. Bylo skvělé přičichnout alespoň trošku k tomu, jak vypadá pracovat tady a místníma…je to úplně stejné jako ve vech rozojových zemích…člověk musí projekt neustále kontrolovat a domlouvat se na věcech znova a znova. Jeli jsme po místech, kde kdysi existovala asfaltová silnice, ale teď už tam jsou jen její pozůstatky a jezdí se různě kolem(plus mínus po té bývalé silnici), ale jsou tam obrovitánské díry a kopce, take i když jsme jeli terénním autem, tak to bylo náročnější.

Viděly jsme základy communty hall,školky a rozestavělou školu pro 500 dětí a dokončenou školku. Kluci jsou stavaři tak to bylo úžasné jak těm pracovníkům místním říkalu co a jak. Nemluvě o om, že před naším příjezdem na stavbě byl pracovník jeden a kyž jsme odjížděli tak už tam byli skoro všichni (kontrola od bělochů opravdu funguje). Odpoledne jsme odpočívali, někteří hráli volleyball. Na večeři jsme zase zašli k italům.

Sobota 14.7.2007

Po zjištění, že situace v Trincomalee je relativně bezpečná jsme ráno nasedly do autobusu tamtím směrem.

Po cestě bylo asi pět vojenských kontrol. Celou dobu jsme jen doufaly, že nám nenařídí, abychom jim ukázay celý obsah naších krosen, což sice za jízdy vždycky nějak prošlo, ale jak jsme vystoupily v Trincu(místní zkratka) na autobusovém nádraží, ak bohužel jsme musely ukázat še, co máme.(největší problém bylo to ale zpátky vše sbalit).

Trinco je už zakázaná turistům oblast, ale působí tady všechny velké neziskovky z celého světa včetně českého Člověka v tísni(díky tak trochu známostem jsme se seznámily s členy zdejší mise).

Odpoledne jsme ztrávily v přítomnosti Věry, Iva a Honzy a na večeři jsme zašly do místní indické restaurace, kde jsem si dala chicken masala a basmati rice. Bylo moc fajn se seznámit s někým, kdo tadynejen cestuje, ale i pracuje a žije.

Jinak moře je tady úplně jiné a písek bělejší a plný mušliček. Moře je vlmi čisté a klidné.

Večer jsme ještě zašly do restaurace kde se scházejí pracovnící zahraničních neziskovek a dali pivo/arak s kolou.

Pátek 13.7.2007

Na dnení den jsme měly domluveného tuk tuka, aby nás provezl celým starým městem, protože Anuradapura je snad ještě větší než Polunaruwa. Musím říct, že Polunaruwa se mi líbila víc, byla klidnější, více zachovalá, nebyly tam žádné moderní kýče a žádné plné autobusy srílanckých turistů.

Viděly jsme toho ale docela hodně. V poledne jsme si odpočaly v hotelu a v 16hod. nás vyzvednul jiný tuktuk(tomu „dopolednímu se „prý“ porouchal motor) a jeli jsme do Mihintale, kde se na Srí Lance zrodil budhismus. Možná to bylo hezké místo, ale pro mě o byl jen boj s davem školáků kupujících maminkám kýčovité malby Budhy anebo umělé květiny(které jsou tady hodně v módě). Nejlepší bylo jak jsme lezli na skálu, tak po cestě nahoru jsme „bojovala“ s davem školáků brodících se dolů a po cestě zpátky zase naopak. Když jsme z tohoto místa odcházeli tak z místního „lampiónu“ se ozvalo:“ble ble ble ble ble czech republic ble ble ble“…načež jsme pochopili, že tak oznámili všem kolemjdoucím, že ty češky, které před hodinou přišly už odcházejí a loučí se s námi:):)

Po cestě do Anuradapury jsem si koupila manga a večer se přejedla(úplně rozplývajícím se ovocem…Klárka na mě tak trošku divně koukala…vypadala jsem ja malé dítě ušmudlané ne čokoládou ale mangem:))

Čtvrtek 12.7.2007

Večer se do našeho guesthousu nastěhovaly dvě holanďanky jedn kluk z Belgie, a tak po dlouhé době jsme byly s nějakými dalšími turisty. Ve čtvrtek ráno jsme měli společnou snídani a v 7:30 jsme už opustily guesthouse a procházkou došly ke skále -Sigiria Rock, kterou obydlovala pradávná generace(místní říkají že král, archeologové říkají že mniši). Je to obrovitánská skla uprostřed suché a nížinaté krajiny. Nahoru se jde po schodech a v půlce csty v malé jeskyni jsou malby téhdejích bohyní.

Myslela jsem, že nahoře na skále budou nějaké sofistikované stvby, jelikož kdysi to mělo být celé město s dokonalou infrastrukturou, ale byly tam jen cihly z dnešních dob a unavený pes. Byl tam ale alespoň krásný výhled na celé okolí.

Kolem poledne jsme odjely do Dambuly se podívat na zlaté svatyně v jeskyních. Celkem je přístupných pět svatyní různých velikostí a v každé hodn soch Budhy a nádherně barevné nástěnné malby.Prohlídku ukončila opice, které se líbila moje láhev s vodou, ze které jsem pila. Chtěla jsem ji odpudit vodou z láhve, ale ta pořád koukala a nedala se odehnat, tak jsme raději odešly – nicméně bylo to divadlo pro celý školní výlet srí lanckých mladíků.

Pak jsme odjely autobusem do Anuradapury. První půlka cesty byla v pohodě, ale druhou hodinu to řidič vzal skrz všechny esnice, protože jsme místy skákali…myslíms si, že řidič vyloženě najížděl do těch děr, aby všichni v autobuse 5cm nadskočili nad sedadla. Celé umlácené jsme si daly večeři a šly spát.

Středa 11.7.2007

Po noci strávené s pár žábami, komáry a jiným hmyzem v pokoji jsme odjely ze Sigirie do Polunaruwy, kde je starodávné město, ze kterého zbyly už jen ruiny. Jsou tam pozůstatky svatyní, soch budhů, a královskýh místností. Všechny památky jsou rozloženy na 12 km, takže jsme si raději vzaly tuk tuka, protože na projížďku na kole bylo až moc teplo. Tato část Srí Lankyje hodně suchá a není tady tolik zeleně jako na jihu nebo v horách.

V celém areálu bylo mnoho soch budhy a dokonce i znáý ležící Budha z kamene. Klárka hodně trefně poznamenala, že to vypadá, že staré civilizace na Srí Lance byly schopnější než ta současné, protože dyž se člověk podívá na domy, které teď stavějí jak jsou křivé a pak koukne na ta stavení z kamene jak jsou dokonale dokončena, tak se nechce věřit, že jsme stále na jednom ostrově. Dokonce i oblečení se nezměnilo…celá staletí(okonce tisíciletí) jim stačí kus látky, kterým se obvážou.

Cestou zpátky do Sigirie jsme poslední kousek cesty jeli v malilikém autobusu, kde seděly skoro samé ženy a postupně nasedali malí školáci, tam byla skvělá vesnická atmosféra. Nejlepší byl jeden malý chlapeček, který zapomněl vystoupit, a tak smutně koukal, až si ho všimnul průvodčí a „vyhodil“ z autobusu. Každý autobus má totiž kromě řidiče velmi důležitou osobu-průvodčího, který řídí celé nastupování, vystupování, lákání lidí do autobusu a prodej jízdenk za jízdy…jelikož dopředu si nejde koupit jízdenku, jen až po rozjezdu busu.

Dneska na večeři máme opět domácí rice&curry, kterým asi nikdo tady neopovrhne. Zajímavé je že i když to má jn jeden název,tak všude to chutná jinak, protože každý si omáčky připravuje „po svém“.

Úterý 10.7.2007

Tento den byl ve znamení slona, protože hned ráno jsme busem zajely do Pinnawala Elephant Orphanage aneb sloní dětský domov..spíše to ale vypadalo jako velikánská atrakce pro turisty(doufám, že alespoň trošičku to slouží jako sirotčinec). Viděly jsme jak cca 70 slonů se koupe v řece v nádherné tropické scenérii. Nejhezčí byly asi 3 měsíční slůňata, která se tam různě motala mezi maminkami slonicemi.

Odpoledne jsme už z Kandy vyjely do Dambuly, ale tam se nám moc nezdály hotely, tak jsme zajely ještě dál do Sigirie, kde strávíme 2 noci – v plánu je Dambulla, Sigirya a Polunaruwa. Bydlíme v domečku milovnice květin a všude kolem jsou různé květiny(i v koupelně i když umělé). Dokonce ten guesthouse se jmenuje Flower Inn.

Po dlouhé době jsme měly domácí rice&curry a bylo výborné..asi bych se to měla naučit vařit.

Pondělí 9.7.2007

Hned ráno jsme vyrazily na prohlídku továrny na čaj – Pedro Estate. Raději se nebudu zmiňovat o všech okolnostech dohadování její návštěvy s naším hotelem(nechápu proč majitel hotelu studoval hotel management v Japonsku, když to v něm nezanechalo žádné poznatky). Je pondělí, takže nebyl nasbíraný čaj, a tak továrna nefungovala, ale přesto jsme mohly nahlídnout do tajů výroby čaje. V neděli je totiž volno a čaj se nesbírá, pouze dopoledne se zpracovává sobotní čaj a v ponělí se sice už sbírá, ale nic nezpracovává.

Zajely jsme se podívat i na plantáž na ženy sbírající čaj. Čaj se sbírá 1-2 krát týdně a sbírají se jen horní 2-3 lístečky, talže ženy v průběhu týdne střídají různá pole.

Odpoledne jsme jely autobusem do Kandy a po cestě viděly mnoho vodopádů-srí lanka má opravdu všechno – moře, suché pláně, vodopády, hory…¨

V Kandy jsme hned vyrazily do budhistického chrámu, ve kterém je údajně uschován Budhův zub. Po prohlídce chrámu jsme zamíříly na představení tradičního tance z Kandy, kdy tanečníci mají na sobě různé ubory a někdy i tradiční obrovitánské dřevěné masky. Hudbu tvoří pouze zdatní bubeníci.

Neděle 8.7.2007

Dneším cílem byl Little Adam´s Peak a dostat se do Nuwara Elya. V 6hod ráno jsme si daly sendviče s rajčetem a sýrema vyrazily jsme na ranní procházku tzv. pro pohodlne cestovatele, kteří nelezli na Adam´s Peak:), ale dle rad našich známých by Adam´s Peak v téo sezně stejně neměl smysl, protože je tam hustá mlha.

Cesta na vrcholek vedla skrz čajovou plantáž (a zase poznámka pro milovníky čaje – byly tam dokonce uprostřed i suché záchody). Cestou jsme potkaly i různé místní lidi nesoucí čerstvě nadojené mléko na trh. Velmi milým přkvapeník pro mě tady na Sri Lance je jak jsou místní lidé přátelští, ale v tom dobrém smyslu slova(ne jako v Indii, kde po good morning“ následovala buďto žádost o peníze nebo nabídka nějakého ubytování nebo ukázání nějakého suvenýr shopu).

Na vrcholku byl výhled úplně na celé údolí, klikatou dálnici na úpatí hor, vodopád. Bylo příjemně, nebylo ještě moc horko, protože bylo ráno, ale jak jsme postupně sestupovaly dolů, tak bylo tepleji a tepleji.

Opoledne jsme jely do Nuwara Eliya…aneb nejvýše položené čajové plantáže na Srí Lance…bylo srandovní, jak najednou šichni srílančané měli čepice, svetry a bundy(no nám taky nebylo nejtepleji). Po ubytování jsme se šly projít do města..aneb jedno velké tržiště. U autobusového nádraží byla vtipně vyvěšena tabule škodlivých emisí…asi bych tomu nevěřila, že nic z toho nebylo překročeno.

V centru je taky druhé nejstarší golfové hřit na světě s 18 jamkami. Večer jsme zašly do místní indické restaurace a zavzpomínaly na chvíle strávené Indii…daly jsme si moc dobrou masala dosu.

Sobota 7.7.2007

Vstala jsem v 6 hodin rano, abych se podivala na ranni vyhled jeste bez mlhy, ale stejne byla mlha, tak jsem se zakuklila do spacaku[tady je v noci a rano poradna zima] a cekala na vychod slunce[ktere teda asi uz vyslo, ale bylo za jednou horou, tak jsem ho nevidela]. Kolem 7 hod. rano jsem vyrazila na vyhlidku a byl to moc hezky pohled vlastne na cele Haputale a okolni hory a plantaze s cajem.

Po snidani jsme sly na prochazku do klastera benediktinu[Adisham] a bylo to moc nadhernu. Po ceste jsme potkaly i mistni skolni vylet[ coz se pozna hned na prvni pohled, protze maji snehobile uniformy]. Melo to trvat jen asi hodinu tam a zpatky, ale nakonec to trvalo trosku dele, v Bawa GuestHouse jsme zaplatily a rychle uhanely na vlakove nadrazi tuk tukem. Zavory byly dole a nas tuk tukar si myslel, ze to uz je nas vlak a tak „zavora ne zavora“ prejel a uplne jak na cilove rovince zaparkoval malem v kvetinaci u vchodu na nadrazi….nicmene to nas vlak nebyl…ten nas jel asi s 45 min zpozdenim. Na nadrazi to vypadalo jako by se cas zastavil pred 100 lety, kdy byla doba kolonialismu…dokonce tam stala londynska telefonni budka a dostali jsme predtistenou papirovou jizdenku[v Cechach to myslim taky jetse nekde je].

Vlak byl na pul nakladni a na pul osobni…aneb 2 cisterny a 2 vozy s pasazery. jeli jsme klikatou drahou na upati hor a vlak se porad tocil doprava a doleva. Bylo to opravdu jak vyhlidkova jizda. Sedeli tam s anmi nejaci kluci s bubinkami a hrali, nejaka pani krmila a kojila sve 6mesicni dite, bohata rodinka z Kolomba si udelala vylet do Elly a fotili se tam digitalem…no opravdova smesice lidi.

V Elle nas svezl taxik do hotelu kam jsme puvodne ani nechtely, ale byl moc hezky tak jsme nakonec usmlouvaly pokoj z 2000Rs na 8000Rs.

Po obede [16hod] jsme vyrazily tuk tukem na Rawana Falls – treti nejvetsi vodopad na Sri Lance[mistni se tam i koupali].

Byl tam jeden prodejce suvenyru, ktery mluvil i cesky a umel rick kolik co stoji a co prodava. Vecer jsme zakotvily v Dreamcafe. Dala jsem si smazene banany s medem a ananasovy juice. Bylo to tam moc hezky zarizene. Majitel restaurace nam rekl, ze mu to poradil jeho pritel z Anglie, kteremu zase on radil s rekonstrukci baraku v Elle. Vecer vypadla elektrina a cele mesto se ponorilo do tmy a s nim i my:]

Patek 6.7.2007

Rano nam trochu komplikoval pohyb dest, ale pak uz to bylo v poradku. Hledaly jsme na autobusovem nadrazi autobus do Haputale a z pro me nepochopitelneho duvodu zastavka byla mimo nadrazi u nejakeho obchudku. Za par minut nam to jelo a vyrazily jsme dal do hor. Byla to nadherna cesta porad do kopce a kolem jen sama zelen a hlavne caj a ryze. Ke konci nam cestu zprijemnil i mistni zpevak nabozenskych pisni.

V Haputalejsme se ubytovaly v Bawa Guest House. Bawa znamena otec a muzu rict, ze jsme se tady citily jako u majitelu doma, protoze obed jsme meli u nich v obyvaku, pak nas deda vzal do sve dilny s drahokamy a ukazal nam vsechny sve poklady, certifukaty a mapy ruznych mist. on kupuje velke kameny z dolu a v nich najde drahokam a avybrousi ho. Zasvetil nas do ruznych druhu kamenu a ukazal i dopisy sveho odberatele z Nemecka. Uz dlouho jsem nepotkala cloveka, ktery by o necem vypravel s tak obrovitanskym nadsenim.

Po obede jsme se prosly na jedno vyhlidkove misto. Sedely jsme na vyhrate sluncem skale a pozorovaly zivot v udoli. Primo pod nami byla cajova plantaz. V Haputale je 40-50 tovaren s cajem, jedna byla dokonce zalozena Sirem Thomasem Liptonem.

Kolem 18 hod. se na Sri Lance uz stmiva, a tak jsem jen sedela na houpacce a odpocivala a po veceri jsme sly spat.

Ctvrtek 5.7.2007

Po snidani jsme vyrazily busem zpatky do Matary, kde jsme navstivily slavneho mistniho batikare. Dela z batiky obrazy. Jeho dcera prednasi v Oxfordu nebo na Cambridge[no uz si to nepamatuju, kazdopadne me to docela prekvapilo]. Koupila jsem si moc hezkou batiku rybaru na kulech. Pak jsme jely zpatky na autobusove nadrazi a nasly bus do Ratnapury, to jsme ale netusily, ze jede pres Tagalle:] takze jsem se vlastne uplne zbytecne vlacely 1.5 hod do Matary, ale alespon jsme mely misto k sezeni a v klidu si ulozily veci.

Cesta byla jako na horske draze v zabavnem parku. Pan ridic mel zejmena v oblibe zatacky a vzdycky pridal plyn. Zaroven zatacky si oblibili i ridici ruznych nakladaku jako odpocinkove misto….takze to byl slalom o zivot. V pulce cesty nastoupilo hejno skolaku a postupne jsem fungovala jako odkladiste tasek[protoze jsem sedela u chodbicky]. Ted uz jsem v Ratnapure..kdyz jsme prijizdely k mestu , tak jsme se zhrozily kdeze to budeme bydlet, ale nakonec nas guesthouse je moooc hezky a je tady i pekny vyhled na hory.

Po ceste busem jsme videly ryzova pole a ke konci i prvni cajove plantaze…ale obcas jsem si rikala, ze by meli milovnici caje i videt to okoli, ve kterem se caj pestuje:] smetiste, anebo vlastne ty plantaze, co jsme videly byly hned u hlavni silnice…no a uprimne kdyz jsme se pak sprchovaly, tak z nas tekla cerna voda

[aha..asi proto je ten srilansky caj tak cerny].

Streda 4.7.2007

Rano jsem k snidani dostala roti[placka s kokosem] a cockovou palivou omackou aneb presne jidelnicek, ktery jsem si objednala den predem.

Hned po snidani jsme vyrazily dal, uz nas nebavi si balit veci porad dokola[hlavne kvuli tomu, ze si vzdycky rikam:“jak se mi to vsechno do toho baglu mohlo minule vejit?“]. Jeli jsme 1.5 hod do Matary a pak 1.5 hod do Tagalle.

V Tagalle jsme se ubytovali v hostelu Kingfisher, ktery vlastni nejaky nemec, ktery si vzal sri lancanku a hostel provozuje synovec jeho zeny[aneb klasicky pribeh na pobrezi Sri Lanky]. Kluk, ktery hotel provozoval si porad chtel strasne povidat. Plaz nebyla nic moc. Jidlo az na snidani taky nic moc. Klarka si dala kalamary, ale kdyz je videla tak ji presla chut.

Zaverem tedy z Tangally mi v pameti zustanou jen mouchy, kterych jsme se snazily porad zbavit, ale neslo to, jelikoz dle slov naseho hoteliere asi 100m od hostelu byla mistni skladka odpadku.

středa, 4. července 2007

Utery 3.7.2007

Bohuzel tady nemaji v hotelich nic jineho k snidani nez michana vajicka, toasty a jam a tak jsem si zaridila, aby mi zitra rano udelali k snidani roti[placka s kokosem] a cocku-alespon ma clovek pocit,ze neni v Evrope:]

Po snidani jsem se cele dopoledne rochnila v mori a opalovala, jelikoz to je tedka jedna z poslednich moznosti,brzo jedeme do hor. Odpoledne jsme vyrazily na vylet do farmy,kde vykupuji od rybaru zelvi vajicka a ochranuji je az do doby,kdy jsou z nich male zelvicky a po trech dnech je vzpusti do more.Tato farma funguje uz 15 let a obcas rybari tam prinesou i zranenou zelvu, ktera se chytila v jejich sitich.

Pak nas „tuk tuk“ zavezl k jezeru v Koggale,kolem ktereho je statem provozovana zahrada s ruznymi bylinkami a korenim. Dokonce nam mistni studenti masazi dali masaz hlavy – do vlasu nam nalili nejaky olej se kterym jsme zbytek vyletu chytali prach do vlasu:],ale jakkoliv humorne to zni,tak to bylo prijemne.

Nasi posledni zastavkou byli“stick fisherman“aneb rybari na kulech v mori chytajici ryby do igelitoveho pytliku. Tyto kuly se dedi z otce na syna.

Vecer straveny na plazi v repelentovem opojeni[je tady moc komaru a musek a s Klarkou vypadame jako bychom meli nestovice].

úterý, 3. července 2007

Pondeli 2.7.2007

Rano jsme vstaly a vyrazily na snidie a daly si cerstvy chleba s pomerancovou marmeladou a mravencemi[ty tam puvodne namely byt].

Tuk tukem jsme vyrazily do Unawatuny, kde je prozatim nejhezci plaz, kterou jsme videly. Misti rikaji, ze byla pred tsunami mnohem hezci.

Dneska dopoledne jsme na plazi potkaly majitele jedne restaurace, ktery rikal: “Prisla tsunami a vzala mi rodinu, znicila plaz a nemel jsem penize, ale pak zase zacali jezdit turiste a vsechno vypadalo, ze se vraci do normalu. Tedka ale zrusili nocni lety na letisti v Kolombu a zase tady nejsou turisti, protoze se obavaji teroristickeho utoku…ale tady je klid, nic se nedeje…a tak to je jako kdyby prisla dalsi katastrofa, kdyz tady nejsou turiste, nemame penize. Doufam, ze letiste brzy otevrou a ze se to zmeni a my zase budeme mit nadeji.”

Je to divne tady byt, protoze tady je poloprazdno, sem tam nejaky turista…slo by je na prstech rukou spocitat. Myslela jsem si, ze tady bude hodne srilancanu tezit z tsunami, povidat ruzne prupovidky, zebrat apod….ale on one…az po nejake dobe se mezi reci zmini takove sluvko po kterem jde mraz po zadech:tsunami. Bud o tom nechteji mluvit, anebo je to tak normalni soucast zivota…nevim.

Pod nama byly obrovitanske scaly a narazejici vlny se o nich tristily ve vodotrysky a zaplavovaly scaly. Za skalami byl zapomenuty svet – obrovitansky les palem a jinych stromu. Sedly jsme sin a skalu a pozorovaly vlny, zachazejici slunce a rybare vyjizdejici na sire more.

Teoreticky by to mela byt nejvice turistica cast Sri Lanky, ale me to prijde jak opravdu zapomenuty konec sveta.Cestou zpatky do hotelu jsme prochazely mistni “nakupni zonou”…spis to pripominalo ceskou vesnici na zacatku 20.stol.[az na ty televise uvnitr].

Odpoledne jsme se prosly podel plaze a pak vystoupaly po schodech do budhisticke svatyne na kopecku nad plazi a to jsme jeste netusily, ze se ocitneme v uplne jinem svete. Nahore byl vyhled na celou zatoku a na druhe strane se pred nami rozprostrela uplne nadherna krajina a najednou jako bychom byly na opustenem ostrove.

pondělí, 2. července 2007

Nedele 1.7.2007

Vcera vecer jsme vubec nemohly usnout, protoze nesla elektrina, tudiz ani ventilator.

Rano jsme uz v 7:30 byly sbalene a tuk tuk na nas cekal pred hotelem, aby nas zavezl na autobusove nadrazi. Znovu jsme nasedly do autobusu na Galle Road a jeli jsme smer Galle.

Galle je jedno z nejvetsich srilanskych mest, ale ani nevim, ze by tomu tak bylo, protoze jsme zakotvily v pevnosti Galle Fort, kde jsme si nasly ubytovani v 110 let starem dome, kde to vypada jak by se tady zastavil cas. Posledni host byl nekdy na zacatku cervna a taky to tam tak vypada.

Dopoledne jsme se prochazely po meste a malem dostaly upal nebo uzeh[nikdy nevim co je co] a odpoledne jsme si udelaly nadhernou prochazku podel pobrezi po hradbach pevnosti. Je tady nadherny majak, plaz pro mistni obyvatelstvo, zakouti pro zamilovane pary pod destnikem, vlny narazejici o velke skaly na mori u pobrezi a zapomenuta nakladni lod.

Pak jsme navstivily obchod se sperkami a pozdni odpoledne stravily v zakouti nadherne kavarny, kterou provozuje rodina jiz 8 generaci a pozorovaly zivot na ulici.

Kolem jezdily tuk tuky, chlapi na kolech, stare „brouky“ ruznych barev a motorky. Starsi muzi sedeli pred svymi domy a diskutovali a zeny v saari se dohadovaly co budou varit k veceri.

Sobota 30.6.2007

Opet michana vajicka a salek caje na plazi k snidani…doufam, ze za par dni v jinem hotelu budou mit i neco jineho anebo proste zacnu snidane vynechavat.

Dneska jsme uspesne provadely „nicnedelani“ a chovaly se skoro jako nemecke turistky:] opalovani, namaceni chodidel v mori[plavat neslo, protoze byly moc velke vlny]. Odpoledne jsme vyzkousely jinou restauraci, ale zapomnely jsme dodat, ze chceme mene palive jidlo, takze jsme dostaly stejne palive jako mistni obyvatele. Klarka to zachranovala kokosem a ja jsem toho mc nesnedla, protoze moje rice&curry chicken bylo jak z kurete, ktere prave prejelo auto a tak mi ho placli na talir[byly v nem same male kosticky].

Vecer – plaz, knizka, zapad slunce, spanek

pátek 29.6.2007

Budik jsem mela na sestou hodinu rano – jakoze se pujdu podivat na rybare jak vyjizdi na more lovit ryby, ale jen co jsem vylezla na balkon a skoro nic nevidela jsem sla spat. More bylo velmi rozbourene a palmy vlaly ze strany na stranu.

Spaly jsme asi do desiti, Klarka by klidne spala i dyl[no jo ta manazerka:]. Daly jsme si michana vajicka, toasty a cerstvy juice, sbalily a vyrazily na cestu do hikkaduwy pres Kolombo. Tuktukar nas dovezl primo k autobusu c.240 a za 13Kc jsme za hodinku a pul dorazily do Kolombave skvelem buse s klimatizaci. V Kolombu nam trosku trvalo nez jsme nasly ten spravny spoj – bus c.2:]

Nasedly jsme a postupne se v autobuse pred odjezdem vystridal kopec obchodniku. Nejprve prisel typek s dlouhymi svetlymi vlasy a prodaval nejake vlastenecke plakaty s mapou Sri Lanky, portrety vsech prezidentu, fotografiemi divu sveta apod. Rikaly jsme si, ze to snad nikdo nemuze koupit, ale obchodnici z Cech by si z nej mohli asi brat priklad, protoze v peti minutach kazdy druhy pasazer si prohlizel jakou ma Sri Lanka vlajku[jako by ji v zivote nevideli:]]

Dalsi typek prodaval jablka a nejlepsi byl jeden „namakanej“ Srilancan s obarvenymi dlouhymi cernymi vlasy a brylemi, ktery prisel prodavat nejakou knizku a nejdrive mel prednes pro cely autobus[mimochodem v cechach byste se unudili k smrti nez autobus vyjede, ale tady je tolik rozptyleni, prodavacu apod…]. Aby zvysil duveryhodnost, tak vzdycky poposoupnul svoje bryle na nose a chytre koukal.

Jak jsme vyrazili tak postupne se autobus naplnoval az jsem si rikala, ze ted se uz tady nema sanci nikdo vzlezt…no a ono vzdycky se vesel.

Jeli jsme podel pobrezi a koukali na rozbourene monsunami more. Vlny byly opravdu divoke a sly na vsechny strany. Po trech hodinach jsme vystoupily v Hikkaduwe a vzaly si tuktuk do Harmony Guest House., ktery nam doporucili jedni holandane v Negombu.

Bylo to docela vtipne, protoze majitele „nebyli doma“ a tak nejaky jejich kamarad nas ubytoval a ani jsme nemuseli smlouvat cenu. Dali jsme si rice&curry vegetable with ceshew nuts – nejlepsi co jsme prozatim meli. Pak jsme cely vecer sedely na plazi, pily kolu a cetly knizky. V okoli jsou jen jedini americti turiste [asi aiesecari], kteri si tady poradaji party. Popovidali jsme si s pritelem majitelu. Rekl nam, ze jeho ctyri bratri maji holky cizinky a tady ten majitel si vzal rakusanku apod. aneb jak se turismus zvrhne v celozivotni nadseni.

Zitra je uplnek a s nim spojena puja. Chceme alespon jeste jednu noc zustat tady, trosku chytnout bronz a odpocinout si. Dalsi zastavka bude Galle.

Ctvrtek 28.6.2007

Spolu s ostatnimi nemeckymi, polskymi, ceskymi a slovenskymi turisty a par srilansko-nemeckymi rodinami jsme se skoro hodinovym zpozdenim odleteli do Kolomba. Let trval celkem 9 hodin, coz byl asi muj nejdelsi let v zivote a vzhledem k tomu, ze jsme uz byly docela dlouho na ceste, tak jsme byly hodne unavene. V sedm hodin rano srilanskeho casu jsme se najednou ocitly v zajeti palem a tmavych srilancanu.

Celni a pasova kontrola probehla hladce a s „balikem“ rupii jsme vyrazily hledat nas odvoz, ktery tam k nasemu udivu opravdu stal. Nasedly jsme do taxiku a vyrazily smer Hotel Silver Sands.

Hotel je velmi prijemny. Meli jsme vyhled primo na more a u hotelu byla prijemna zahradka s akvariemi, kocakmi a ptaky. Jeste jsme nevyzkousely mistni kuchyni, ale hned jak se Klarka probudi, tak to bude nase prvni zastavka.

Pocasi je prozatim moc hezke, je asi 30C, obcas slunicko, je vlhko, ale neprijde mi, ze by bylo vic nez v Indii – da se to.

Dneska jsem mela sve prvni srilanske jidlo – rice and curry chicken. Radeji jsem cisnicce rekla, ze to chci bez koreni, abych hned prvni den nemusela hasit krk. Je to ryze s mnoha mistickami a v nich ruzna varena nebo smazena zelenina a samozdrejme korenene kureci maso. Taky jsem si dvakrat dala mou v Indii oblibenou fresh lime with soda.

Odpoledne jsme si s Klarkou udelaly vylet do mesta, abychom si koupily nejakou knizku. Po ceste jsme se zastavily ve dvou kostelich. V tom druhem St. Mary’s church prave probihala svatba – nevesta mela bile saari s dlouhatansym[10m] zavojem. a vedle kostela prave jahen svetil tuk-tuk[mistni dopravni prostredek, mistni taxi].

Tedka sedime na plazi u hotelu a popijime kolu a zkoumame kam dal. Dala jsem si hranolky, abych zkusila jak je tady delaji…no a prekvapive byly jako od Mc Donalda:]

Streda 27.6.2007

Vcera vecer jsme s Klarkou vyrazily na nasi velkou cestu. O pulnoci jsme svadely boj o autobus skoro jako na indickem hlavaku. Behaly jsme od jednoho autobusu ke druhemu az nakonec ten posledni byl nas – cilova stanice Mnichov.

Puvodni plan byl stravit den v Mnichove, chodit po pamatkach a dat si kaficko na namesti, ale vzhledem k velmi nejistemu pocasi a unave jsme vystoupily rovnou na letisti.

Daly jsme si ceskou snidani[timto odlehcily batohy], Klarka si zdrimla a byly jsme pripraveny na cestu za dobrodruzstvim, starymi civilizacemi,, cajovymi plantazemi a dlouhymi plazemi jako vystrizenymi z katalogu.

úterý, 26. června 2007

Připravy na odjezd

Přípravy na odjezd se skládaly pouze z dvou věcí:

1. nákup letenky s dostatečným předstihem

2. dnešní balení věcí

nic víc a nic míň…teda kromě jednoho „instruktážního“ podvečera s Ovečkou(Ivana), která nás s Klárkou instruovala, co a jak na Srí Lance:) a nakreslila nám úžasnou mapku:)

http://dankainsrilanka.blogspot.cz/

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .