0
0

Po povedeném transportu z Kawah Ijen do přístavu s Francouzema, autem jsem tedy dostal na trajekt na Bali. Usadil jsem se, začal se ládovat nějakýma sušenkama, pač jsem toho moc nesnědl za celej den. Oslovila mě nějaká místní holčina a dali jsme se do řeči. Po té co jsme se chvíli bavily se mě ptala kam vlastně jedu. Říkam že Denpasar(hlavní město Bali), že až přistane trajekt na Bali že musim najít nějakej bus, kterej tam pojede. Ona říká, že jede se svojí rodinou taktéž do Denpasaru, že jestli chci, že se můžu svést s nimi. Nemohl jsem věřit tomu, že se mi povede dostat se do Denpasaru z trajektu tak jednoduše a to dokonce zadarmo, ale bylo tomu tak 🙂 Rádi mě uvítali na palubu jejich Daihatsu a tak 100 km do Denpasaru bylo před námi. Rodinka ve složení: máma, táta a dvě dcery jeli na týden a půl na dovolenou na bali. Dalo by se spíš říct že na prázdniny, pač se blížilo Idul Fitri(muslimská obdoba křesťanských vánoc) a spoustu státních i soukromých firem/institucí, zejména školy měli prázdiny. Oni jsou křesťané takže ani nemuseli být doma a slavit tento svátek, tudíž se rozhodli jet si vychutnávat volno na Bali. Holčina byla pohodová, dokonce i studuje i stejnej obor jako já a dokonce je i ve stejnym ročníku. Takže jsme si i rozuměli a o zábavu na následující 3 hodinové cestě bylo postaráno. Aby to nebylo málo, dokonce mi i pomohli v denpasaru najít nějaké ubytování. Opravdu milá rodinka. Měl jsem velké štěstí že jsem je potkal. Večer jsem ještě poslal zprávu holkám z Dánska že sem dorazil do denpasaru, kde sou oni, ale odezva žádná.

Ještě pár poznatků z prvních minut na Bali. Co bylo zvláštní, že při vjezdu na Balijské silnice tu všude byly policajti a kontrolovali řidičák, techničák auta a občanku u každého řidiče. Vypadalo to, jako bysme vjeli do jiné země. Ale není tomu tak, Bali je prostě jen jeden z mnoha Indonéských ostrovů. A protože měli v autě cizince(mě) tak se řidiče vyptávali na nějaké extra otázky. Po dvou policejních kontrolách jsme pokračovali. Během prvních pár minut mi bylo jasné že už nejsem na Javě. Lidé byli jinak oblečení, jejich domy vypadali jinak, bylo zde k vidění spousta hinduistických chrámů a mnoho dalších rozdílů.

V Indonésii lze potkat mnoho velmi rozdílných kultur a většinou platí, že každý na každém ostrově, či souostroví je odlišná kultura, odlišný jazyk, náboženství, zvyky atd. Proto snad každý Indonésan je schopný mluvit alespoň 2 jazyky. Jeden ostrovní, regionální a druhej tzv „Bahasa Indonesia“.

Ještě pro zajímavost doplním nějaká vyguglovatená data.

Indonésie se rozprostírá na více než 17 000 ostrovech, z nich cca 6 000 je obydlených. Je zde více než 300 etnik a mluví se zde více než 700 jazyky či jejcih dialekty. Všechno toto jsou důvody, proč je zde k nalezení tolika kultur a proč jsou tak odlišné.

A ještě jeden povedenej transport

Další den, co jsem se probudil v hotelu kde jsem byl ubytován, jsem vyrazil pokračovat v mé cestě. Cílem bylo předměstí Denpasaru jménem Kuta. Netušil jsem, kde vlastně jsem, ani pořádně kudy na Kutu. Když mi na ulici nabízel taxikář že mě sveze, tak jsem se dozvěděl jak je Kuta daleko a taky to, že chce za svezeni 150 000 RP, říkám že nemám zájem. Nabízel se mi i Ojek za 50 000 RP, ale toho jsem taktéž odmítl. Chtěl jsem najít public bus a jet co nejlevněji, přeci jen mě čeká ještě 5 týdnů Indonésie. Tak nebudu moc utrácet, zvlášť za pohodlí, sem teď přeci backpacker ne. Když jsem si v jednom obchůdku kupoval snídani a ptal se kudy na bus do kuty, naskytla se mi další nepochopitelná příležitost na svezení se k mému cíli. Zrovna náhodou tu byl na motorce nějaký klučina který zásoboval obchod kávou a když slyšel že jedu do Kuty, tak mi nabídl, že tam zrovna taky jede, že mě může svézt. Říkam super, paráda. Akorát byl problém že neměl druhou helmu(ač to může v této banánové republice znít zvláštně, tak po městě bez helmy se prostě nesmí a trestá se to tvrdě. s timhle pravidlem zrovna velmi souhlasim), ale shodou okolností měli v tomto obchůdku v zádveří starou helmu kterou nikdo u nich už nepoužívá, tak mi jí za 5 000 RP prodali (tj. za asi 11 korun 😀 ). Týpek cestou stavěl na benzínce, tak sem se mu nabídl že mu koupim plnou nádrž za 10 000 (za 22 korun) a o půl hodiny(asi 13 km) později jsme byly už v předměstí Kuta na stejnojmenné pláži.

Další povedené potkání dalších lidí

Jako první věc co jsem chtěl na pláži Kuta vyzkoušet byl surfing(nikdy jsem před tím na něm nestál). Ovšem lámal jsem si hlavu s věcmi, kam je dát. Opět krásnou shodou okolností a náhodou vyřešeno. Týpek (Ahmed) co me sem vezl z obchůdku na motorce měl na pláži kamarády, kteří pracují v jednom z plážových barů a zároveň pujčují i vyučují surf. A zrovna za těmito kamarády měl namířeno. Takže okamžitě sem měl vyřešený hlídání věcí i učitele surfu za „not-bule“ cenu. To znamená za neturistickou, za cenu pro místní lidi: 150 tis. Slyšel jsem jinde nabízet i za 1 či 2 milióny. Lépe už začátek tohoto dne ani dopadnout nemohl.

Dal jsem si teda snídani, skamarádil se s lidma z baru a dal se do surfu. Protože už umím na snowboardu tak učení se na surfu pro mě nebylo zas tak těžký. Akorát se tu na surf musí pořád naskakovat a váha není na zadní časti prkna ale spíš uprostřed či více vepředu. Surf jsem si užil, ale i přes to jsem byl trochu pomlácenej. I přes to že mi to nepřišlo tak těžký můj respekt k surfařům a jejich dovednostem mnohonásobně vzrostl.

Když jsem si sednul zpátky k baru přibylo tu pár hostů a tak sem se s nimi seznámil. Byly tu Němci, Australani, Fin, Východní Timuřani a jeden Amík. Nejvíc jsem se dal o řeči s amíkem jménem Joshua. Velmi zajímavej člověk. Texasan jenž opustil Ameriku pač ho nebavila a začal žít vskutu netradičním a originálním stylem. Posledních cca 9 let cestuje po světe a vždy tak na 2-3 roky zůstane v nějaké zemi a zde učí angličtinu. Takže cestuje a vydělává zárověn bez nějakého většího usilí a má za to i dobrý peníz 🙂 Jeho poslední místo působení je Korea, teď si akorát odjel na 22 dní na dovču do Indonésie a neuhádnete kam se chystá přesunout v prosinci na dalších pár let. Do česka 😀 Hlavně to byl hrozně v pohodě člověk, žádnej americkej namyšlenec, ignorant nebo vidlák. Týpek co mě učil na surfu Alex, mi dokonce i svezením na motorce pomohl najít nějaké levné ubytování ne moc daleko od pláže. Ubytovaní za 100 000 RP je zde velmi levné a najít něco levnějšího je vyjímka. Jen doplnim že to je cena za dvoulůžkouvej pokoj pro jednoho, jednolůžka neexistujou, tudíž všude musím jakoby platit za dva pač jsem sám.

Dokonce se mi tu díky spřátelení se s místníma podařilo absolvovat další z cílů na tomto ostrově. A to konečně zajít z někým do hospody na pivo, či někam na drink. Což bylo doposud pro mě v předešlých 6ti týdnech v Indonésii (krom výletu na borobudur) nemožné. Barman Chris mě vzal večer ještě s jeho dalšíma kamarádama asi do tří barů a bylo srandy kopec. Byl jsem rád že jsem zde nemusel teprve hledat kamarády(holky z dánska stále neodpovídaly, tudíž sem je ani nemohl potkat), ale už sem měl partu pohodovejch lidí s kterou jsem tady byl. Co bylo ftipné bylo to, že jsem netušil jak se dostat z baru domů. Pač když semnou odpoledne Alex hledal ubytko, tak sme jeli na motorce a pořád zatáčel doleva, doprava a nestíhal jsem vnímat cestu. Protože jsem však měl vizitku hotelu, tak jsem se lidí po cestě už doptal.

A teď trochu o Bali

Další den dopoledne sem se tak procházel po Kutě a koukal kde co je a jak to tu vypadá. Musím říct že na ostrově Bali to vypadá naprosto odlišně od ostrova Java. Hlavním důvodem je to že Java je muslimská a Bali hindiustická. Takže je tu krásně tichoučko pač tu na nikde neslyšíte 5x za den žádně Adzany volající vás k motlitbě. Hinduistická kultura a náboženství obsahuje spoustu vonných tyčinek, takže vonné tyčinky jsou cítit všude na každém rohu. A vůně je to příjemná. Na každém rohu taktéž můžete najít malé (o velikosti dvou, tří metrů) chrámečky jménem Brajan, či větší chrámy ve velikosti běžných budov, ketrých je tu opravdu mraky. Ženy nechodí zahalené v šátcích, ale tak jak jim to je prostě pohodlné. Taktéž jsem si všiml že na ostrově Bali je zatraceně oblíbená činnost pouštění draků. Kdykoliv kdy se podívate na oblohu a to kdekoliv, tak vidíte nespočetné množství nejen papírových draků, jenž kupodivu většinou pouští spíš starší muži než děti. Občas v ulicích potkáte i nákladní auto na němž vezou draka o velikosti i 2×5 metrů aby ho někde pustily. Musím říct, že zatím alespoň jen z pasivního vnímání jejich náboženství a kultury se mi oproti muslimské líbí mnohem víc a je mnohem příjemnější.

A nyní něco z hinduistické kultury

Malý chrámeček, který najdete na každém rohu zvaný Brajan je takovým budhistickým otlářem. Tuhle věc najdete úplně všude. Na ulicích, v chrámech v autech v lodích… Název tohohle jsem si někam poznamenal ale nemůžu ho najít. Hinduisté musí každé ráno něco obětovat k uctění svého boha. Proto zde jsou sušenky, rýže květiny a vždy to završí vonná tyčinka. A každé ráno vidíte na ulicích hinduisty pokládající tyto mističky před, či na oltáře(chrámy či Brajany).

Odpoledne jsem se vydal na pláž ke stejnému baru jak předchozí den. A opět jsem tu potkal stejné složení hostů. Dal jsem si hodku surfu následně se rozvalil na pláži s pivkem v ruce a kecal s lidma co jsem potkal předchozí den. Holky z dánska mi nakonec odepsali a to že byly někde mimo signál a že teď cestujou někam na sever a že už jsou daleko od Kuty. Takže setkáni se na nakonec nevyvedlo a rozhodl jsem se tedy cestovat po svých. Protože jsem spoléhal na Signe a její knihu, nevědel jsem moc co že všechno vlastně chci na bali vidět a jak to pospojovat. Takže jsem byl trochu naštvanej že najednou musím přestat relaxovat a začít přemýšlet a plánovat jak a kam pojedu další den aby mi to navazovalo na něco, kam bych jel následující den a to zas navázat další den. Jen jsem věděl že chci určite Ubud- opičí les a něco z hiduistický kultury, šnorchlovat někde na korálových útesech a potápění taktěž na nějakých korálových útesech. Něco už jsem četl o Gili ostrovech jak jsou nádherný a jaký jsou tu nádherný korálový útesy, tak jsem chtěl sem. Akorát cestou sem jsem se chtěl ještě zastavil na různých místech abych cestu sem zefektivnil. Nicméně když jsem se tak bavil s Joshuou tak ten říkal, že chce další den jen na Gili, jestli se nechci připojit. Tak jsem se připojil. Seděli jsme tu všichni až do setmění a někdo tu i hrál na kytaru a byla pohoda. Pak jsem si chtěl dát nějakou evropskou večeři a jít spát, pač další den jsem měl vstávat v 6h. Chtěl jsem se najíst pod 50 000 RP (v Mojokertu se většina jídel stojí do 10 000 RP). Západní kuchyně tu byla většinou pěkně drahá, ale i přes to se mi podařilo najít levnější pizzu. Ovšem její velikost mě silně zklamala. To byla nejmenší pizza co jsem kdy jedl, taková pizza velikosti rozevřené dlaně. Musel sem se nakonec ještě zasytit indonéskym jídlem, který jsem chtěl tento večer vynechat a to smažnejma nudlema. Takže i když sem si mysel že ušetřil, tak ne – 55 000 RP.

Pokud jsem to ještě nezmínil, tak teď to zmíním, na bali je draho. V prorovnání s Mojokertem jak jsem již naznačil jídlo je zde mnohem dražší. Jako příklad uvedu kuřecí satay. V mojokertu za 9 000 RP dostanu 10 ks špejlí s masem včetně rýže a tady ve většině restaurací vídíte to samé jídlo za 36 000 a to jen 5 ks masa na špejli a ještě bez rýže. Viděl jsem i za 50 000 ale to bylo kvuli tomu, že se jednalo o fakt luxusní restauraci. Pokud se půjdete poohléhdnout po nějakém warungu, zabere vám dost času nějakej najít a nakonec jsou ceny tradičnich indonéských jídel stejně tak 2-3x dražší než Mojokertu či v Surabayi. I blbý flipflopky co v mojokertu maj za 10 000 (cca 22kč) tak ty samý tady prodávaj za 50 000 ale pač sem zrovna jedny potřeboval(moje stávající flipflopky mě škrábali velmi nepříjemně do nohy) tak se mi i podařilo usmlouvat nejnižší možnou cenu a to 30 000. K mému naštvání mě tyto flipflopky taktéž škrábali, ale do jiné části nohy. Takže jsem nakonec každý den nosil druhý z těchto párů, abych to škrábání nějak kompenzoval. Všechno je tu mnohem dražší, i mistní lidi jsou tu víc háklivý a starostlivý o/na peníze. Všechno je tu zatraceně drahý, ale to jen kvůli mému již zdeformovanému úhlu pohledu. Jsem zvykly na ceny z Javy a porovnávam s Javou, kde už jsem přestal porovnávat ceny s českem a začal je považovat za normální. Ovšem Bali-kuta s porovnáním s českem je na tom cenově dá se říct nastejno. S tím, že kromě piva se stejně dají najít levnější věci zde.

Na další den jsem si tedy s Joshuou objednal výlet na Gili Trawagnan. Měl jsem na výběr buď si všechno obstarat sám používat veřejnout dopravu a nejlevnější lístky a stálo by mě to cca 150 000, s tím že bych měl mnoho starostí s přestupy(asi 4 a to nenavazující) a trvalo by to 12 hodin, nebo použít cestovku za 300 000 s tím že mě naberou před hotelem, hoděj do přístavu tam přestoupim na speedboat a tou mě dovezou až na ostrov, to vše za 3 hodiny. Takže nakonec vyhrál speedboat.

Toto ještě není vše z ostrova Bali a z hinduistické kultury, ještě přibude jeden článek na toto téma.

http://snehuv.blogspot.cz/2012/09/bali-kuta.html

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .