0
0

Ahoj cestovatelé,

chtěl bych se s vámi podělit o zážitky při cestování autem po Filipínském Luzonu. Do Manily jsme přiletěli 5.9. brzy ráno. Odlet byl naplánovaný na 8. 9. večer. Na tři dny jsme si pronajali auto od autopůjčovny http://www.viajerorentacar.com/ . V půjčovně jsou fakt ochotní, takže jsme se domluvili, že nám ho ráno přivezou k našemu hostelu. Půl hodiny po domluveném čase se ukázal řidič s autem. Měli jsme auto Toyota Vios 1.3i. Řidič přivezl smlouvu kterou jsme vyplnili podle svých představ a on nám to všechno mile rád podepsal, protože vůbec neuměl anglicky. Jediný co jsme z něj dostali bylo, že tam máme dávat bezolovnatý benzín. U pumpy vám stejně někdo natankuje, takže to nemusíte moc řešit. (cena 50 – 55 pesos / l) Chtěl zálohu na spoluúčast 10 000 pesos (4 000 kc) a nějaké ID. Nechtěl jsem mu dávat občanku, tak jsem mu nakonec vrazil ISIC a on v pohodě nasedl na bus a odjel.

Ve 12:00 jsme vyrazili na jih k Taal Volcano. cesta byla docela v pohodě. Myslím, ze nám to zabralo tak 2.5 hodiny. Když jsme se pokochali sopkou vyrazili jsme z Tagaytay city na západ směrem k pobřeží, kde jsme chtěli najít nějakou pěknou koupačku. Na téhle cestě začala ta pořádná divočina. Kolem silnice jsou rozesety chudinské baráky a motá se tam spousta lidí, ale hlavně je tam neuvěřitelná doprava. Motorky, tříkolky a hlavně jeepney (podomácku udělaný mikrobusy). V tu chvíli jsme se pomalu rozloučili se zálohou, protože jsme ani nedoufali, že by jsme to auto mohli vrátit nenabouraný. Všude hroznej zmatek. Všichni předjíždějí zleva zprava, prostě jak se to komu hodí. Obzvlášť výživný byly křižovatky. Nikdo nezastavuje, jen zpomalí troubí a jede. Kupodivu to funguje, ale kdo nemá silný žaludek by se o řízení pokoušet fakt neměl :). Chtěli jsme pokračovat po pobřeží až zase pod Manilu, kde by jsme přespali. Potom jsme zjistili, že se nedá projet přes Mount Palay – Palay National Park‎, takže po tom co jsme se vykoupali, jsme to otočili tou samou cestou zpět. Po setmění (v 6 hodin) byla dopravní situace horší o to, že tak 20% těch vehiklů nesvítí. od místních jsme okoukali styl předjíždění a to, že se předjíždí se zapnutýma dalkovými světly 🙂

Nakonec jsme se rozhodli že ještě večer projedeme Manilu a přespíme nekde nad. Tím jsme si zadělali na fakt horký chvilky, protože projíždět 10-ti milionovým městem ve 22:00 byl fakt blbej nápad. Navigace nás vyhodila v úplným centru a měli jsme fakt co dělat, aby jsme se dostali pryč. Nakonec jsme zalehli v City of San Fernando v hotelu SOGO. Šlo o parkovací dům, kde se zajelo autem do garáže. Nad garáží byl dvoulůžák o rozměrech tak 5×5 metrů s koupelnou, kde byla vířivka. Cena 1200 pesos za pokoj. Ráno jsme vyrazili do Olongapo city, kde jsme se poprvé potkali s policii. Zastavili nás s tím, že jsme nezastavili na stopce. Po několika minutách mi už bylo jasný, že chce úplatek. Nakonec mu říkám, že můžeme zaplatit na místě a ptám se ho kolik. On, že je to na nás a ať dáme peníze do mapy. Nevěděli jsme, tak jsme tam dali 200 pesos (80 kc :)) podávám mu mapu a on ať ty peníze sroluju. Na druhy pokus si peníze vzal, ukázal nám na mapě cestu a nechal nás jet. Neměl jsem z toho dobrej pocit, ale dopadlo to dobře. Po několika zastávkách jsme kolem pobřeží dojeli do Alaminos. Cesta byla mnohem lepši než na jihu. Doprava byla mnohem klidnější a dalo se jet i třeba 80 což předchozí den vůbec nešlo. Další den jsme byli v Hundred Islands National Park, kde kromě nás nebyl skoro nikdo, takže to byla úplná paráda. Odpoledne jsme se sbalili a vydali se na cestu do Manily. U Tarlac city jsme najeli na dálnici a pokračovali až do Manily. Za celou dálnici jsme zaplatili 280 pesos. Průjezd Manilou už byl lepší než prvně, ale 2 km od hotelu nás opět stavěli policajti s tím, že jsme jeli na červenou. Všichni, jsme si byli jisti, že byla zelena. Situace se opakovala akorát s tím, že peníze máme dát do řidičáku. Dali jsme jim 240 pesos :). Konečně jsme se dostali zase do SOGO, kde si chlápek ráno vyzvedl auto a vrátil zálohu a ISIC 🙂

Jestli chcete jezdit po Luzonu, chce to fakt silný nervy a počítat s cestovní rychlosti max 40 km / h. Na jih od Manily je to úplná katastrofa na sever se to dá. Bylo to super, protože jsme viděli jak tam opravdu lidi žijí.

To jsou moje poznatky z Luzonu, doufám, že to není moc dlouhý a někomu to třeba trochu pomůže.

Jirka

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .